ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2344.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2344/2023-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce P. K. , zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Holubem, advokátem, se sídlem v Holýšově, Americká 516, PSČ 345 62, proti žalované IVECO FRANCE , se sídlem 1 Rue des Combats du 24 Aout 1944, Porte E, 69200 Vénissieux, Francouzská republika, zapsané v obchodním rejstříku Obchodního soudu v Lyonu pod č. 419 683 818, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, o dorovnání protiplnění, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 454/2019, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2022, č. j. 14 Cmo 91/2022-49, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 11. 6. 2020, č. j. 54 Cm 454/2019-21, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 55 Cm 47/2020. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 7. 2020. Následně usnesením ze dne 18. 3. 2022, č. j. 54 Cm 454/2019-42, zamítl návrh žalobce (doručený soudu dne 8. 10. 2021) na pokračování v řízení a spojení věcí pod sp. zn. 54 Cm 454/2019 a 55 Cm 47/2020.
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně č. j. 54 Cm 454/2019-42 tak, že se v řízení pokračuje.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním otevřenou otázku (zda „soud může v situaci, kdy proti usnesení o přerušení řízení nebylo podáno odvolání a ještě neuplynula doba, na kterou bylo řízení přerušeno, vyhovět návrhu na pokračování v přerušeném řízení z důvodu, že dospěje k závěru, že při rozhodování o přerušení řízení nebyly podmínky pro takové přerušení naplněny“), odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že soud může v přerušeném řízení, i bez naplnění důvodu jeho přerušení, kdykoliv pokračovat, ukáže-li se dodatečně, že důvod k přerušení není dán, popř. není svou závažností souměřitelný s rizikem porušení práva účastníků na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2689/2023, a judikaturu v něm citovanou).
[5] Lze dodat, že přerušení řízení v projednávané věci z důvodu uvedeného v usnesení soudu prvního stupně odporuje zákonu. Řízení o dorovnání protiplnění podle §395, §328 odst. 3 a §390 odst. 3 až 6 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), je řízením ve věcech předjímaných v §83 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Smysl a účel právní úpravy §395, §329 odst. 3 a §390 z. o. k. ve spojení s §83 odst. 2 písm. c) a §159a odst. 2 o. s. ř. vyžaduje, aby o všech žalobách podaných jednotlivými vlastníky účastnických cenných papírů (o všech věcech) probíhalo (ze zákona) jediné společné řízení ústící v jedno konečné rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2169/2022, uveřejněné pod číslem 15/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 971/2023).
[6] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu