ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.3194.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 3194/2023-178
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně
Jiřuj sklep a. s. , se sídlem ve Velkých Bílovicích, Záhumní 1168, PSČ 691 02, identifikační číslo osoby 29258626, zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, PSČ 692 01, proti žalovanému Karlu Rusňákovi, bytem ve Velkých Bílovicích, Široká 442, PSČ 691 02, o zaplacení 3.306.635 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 193/2021, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2023, č. j. 5 Cmo 51/2023-114, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 1. 2023, č. j. 50 Cm 193/2021-98, přerušil řízení do pravomocného rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 272/2022.
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním otevřenou otázku „naplnění předpokladů pro přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.“ odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že:
1) Ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neukládá soudu povinnost přerušit řízení, probíhá-li jiné řízení, v němž je řešena otázka významná pro rozhodnutí ve věci, ale pouze soud k takovému postupu opravňuje, a proto závisí na jeho uvážení, zda řízení přeruší. Soud proto řízení z důvodu uvedeného v §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit může, ale též nemusí.
2) Důvody k přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle §135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tedy v tom, aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát.
3) Při úvaze o tom, zda řízení přeruší podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., by soud měl posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Přitom by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně prodlouží původní řízení.
Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4248/2018, či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, a v něm citovaná rozhodnutí.
[5] Od citované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud – oproti mínění dovolatelky – neodchýlil, neboť se zabýval shora uvedenými hledisky pro možnost (ne)přerušení řízení. Závěru, podle něhož vyčkávání výsledků řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 272/2022 by neúměrně prodloužilo řízení v projednávané věci za situace, kdy posouzení otázky platnosti kupní smlouvy ze dne 11. 12. 2019 stojí pouze na dovolatelkou tvrzeném porušení povinností vyplývajících z §196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (který má podle názoru dovolatelky na posuzovanou věc dopadat), a soud prvního stupně je schopen si tuto otázku posoudit bez dalšího sám, nelze ničeho vytknout.
[6] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu