ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.3296.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 3296/2023-544
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně CELOX a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 199/25, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 25188917, zastoupené JUDr. Michaelem Zvárou, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Eberlova 1465/4, PSČ 155 00, proti žalované Lence Knížkové , bytem v Pernarci, Krukanice 2, PSČ 330 36, zastoupené Mgr. Lubomírem Tolarem, advokátem, se sídlem v Plzni, Pod Všemi svatými 427/17, PSČ 301 00, o rozhodnutí, že žalovaná ručí za splnění povinnosti společnosti EMPRESS TRADING a. s., vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 4 C 372/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2023,
č. j. 25 Co 295/2022-477, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou podle §68 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „z. o. k.“), domáhá rozhodnutí, že žalovaná ručí za splnění povinnosti společnosti EMPRESS TRADING a. s., identifikační číslo osoby 28883314 (dále jen „společnost“), zaplatit žalobkyni částku ve výši 612.560,51 Kč (dále jen „dluhy společnosti“), resp. rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost, aby žalobkyni dluh společnosti zaplatila.
[2] Okresní soud Plzeň-sever rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, č. j. 4 C 372/2017-395, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 31. 8. 2022, č. j. 4 C 372/2017-441, žalobu zamítl (výroky I. a II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice náklady řízení žalované (výrok III.).
[3] Šlo přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé poté, kdy:
1) usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2017, č. j. 41 Cm 46/2017-78, (částečně) bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2017, č. j. 8 Cmo 161/2017-112, s tím, že k projednání věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, a věc byla postoupena Okresnímu soudu Plzeň-sever,
2) rozsudky Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 22. 3. 2018, č. j. 4 C 372/2017-162, a Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2018, č. j. 25 Co 215/2018-205, byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2020, č. j. 27 Cdo 1916/2019-264.
[4] K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 25 Co 295/2022-477, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice náklady řízení žalované (druhý výrok).
[5] Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatelka klade Nejvyššímu soudu prostřednictvím dovolání dvě otázky, a sice zda:
1) je možné, aby soud podle §68 odst. 1 z. o. k. založil ručení osoby, která „se stala členem statutárního orgánu společnosti ‚na oko‘ (jako tzv. ‚bílý kůň‘) v době, kdy společnost měla řadu dluhů po splatnosti a člen statutárního orgánu nemohl pozici věřitelů zlepšit,“
2) „aplikace principu proporcionality v rámci ustanovení §68 odst. 1 z. o. k. může vést k závěru, že sankční charakter ručení dle §68 odst. 1 z. o. k. bude v důsledku aplikace principu proporcionality zcela vyloučen, ačkoliv všechny ostatní zákonné předpoklady pro založení ručení člena nebo bývalého člena statutárního orgánu vyžadované ustanovením §68 odst. 1 z. o. k. jsou splněny.“
[7] Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se přitom podává, že:
1) Ručení podle §68 odst. 1 z. o. k. představuje specifickou sankci za porušení péče řádného hospodáře.
2) Smyslem „sankčního“ ručení podle §68 z. o. k. je kompenzovat zhoršenou dobytnost pohledávek věřitelů obchodní korporace, která je způsobena tím, že obchodní korporace je v úpadku a člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu nejednal s péčí řádného hospodáře, neboť neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné, aby úpadek obchodní korporace odvrátil (ačkoli věděl, že korporaci úpadek hrozí anebo o tom vědět mohl a měl).
3) Jedním z předpokladů vzniku ručitelského závazku podle §68 z. o. k. je proporcionalita této sankce k významu a závažnosti pochybení člena (nebo bývalého člena) statutárního orgánu.
4) Kvůli proporcionalitě této sankce zákon za účelem zvýšení právní jistoty (ve vztahu k zásahům do majetkové sféry člena nebo bývalého člena statutárního orgánu, ale i ve vztahu k působení ručitelského závazku vůči věřitelům obchodní korporace) ponechává na rozhodnutí soudu, zda (popřípadě v jakém rozsahu) soud – při splnění všech zákonných předpokladů [srov. §68 odst. 1 písm. a) a b) z. o. k.] – vyhoví návrhu žalobce a založí ručení člena (nebo bývalého člena) statutárního orgánu.
5) Z tohoto důvodu „sankční“ ručení podle §68 z. o. k. vzniká teprve právní mocí rozhodnutí, ve kterém soud rozhodne, že člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu obchodní korporace ručí za splnění určitých (konkrétních) povinností obchodní korporace; jde tudíž o rozhodnutí konstitutivní.
[8] Viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1319/2018, odst. 22–25, ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1916/2019, a obdobně i usnesení ze dne 30. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2730/2022, odst. 13–14.
[9] V projednávané věci vyšel odvolací soud (v odst. 10 dovoláním napadeného rozsudku) z toho, že „v době, kdy se žalovaná stala členkou představenstva, šlo již o mrtvou společnost, jakousi prázdnou schránku, již v této době zadluženou“. K tomu odvolací soud dodal (v odst. 12 dovoláním napadeného rozsudku), že „i kdyby žalobcem uváděné kroky činila, žádný z nich by v situaci, ve které již v té době společnost byla, nevedly ke zlepšení pozice žalobce“. Ačkoli tedy byl úpadek společnosti zjištěn až usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2017, č. j. KSPL 53 INS 28077/2016-A-11, vyšel odvolací soud ve skutečnosti z toho, že v době, kdy se žalovaná stala členkou představenstva (28. 6. 2012), již společnost byla v úpadku.
[10] Uzavřel-li (ve výsledku) odvolací soud, že nepřichází v úvahu založit žalované ručení podle §68 z. o. k. za situace, kdy v době jejího zvolení do funkce se společnost již nacházela v úpadku a žalovaná tak nemohla učinit žádný potřebný a rozumně předpokládatelný krok pro jeho odvrácení, odpovídá jeho právní posouzení ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, a tak žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[12] Náklady dovolacího řízení žalované sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření žalované k dovolání žalobkyně datované 20. 10. 2023) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Výše odměny advokáta činí podle §6 odst. 1, §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu (obdobně již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Cdo 594/2021, ze dne 18. 5. 2022,
sp. zn. 27 Cdo 3748/2021, nebo ze dne 30. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2730/2022, odst. 19, ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1330/2023, odst. 14), 3.100 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobkyně celkem 3.400 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu