ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.3371.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 3371/2023-368
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce
Ing. Jiřího Kotka , narozeného 12. 10. 1957, bytem v Karlových Varech, Vrchlického 2, PSČ 360 20, zastoupeného Mgr. Lucií Truhlářovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 2056/3, PSČ 360 01, proti žalované AG SLUŽBY s. r. o., se sídlem v Karlových Varech, Hornická 31, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 25209345 , zastoupené Mgr. Lucií Oršulovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, PSČ 120 00, o zaplacení 1.200.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 173/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, č. j. 6 Cmo 18/2022-337, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 16.214 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 24. 7. 2013 se žalobce domáhá na žalované zaplacení 1.200.000 Kč s příslušenstvím jako odměny za výkon funkce jednatele žalované za období od 15. 9. 2008 do 15. 9. 2012 a s tím související náhrady vynaložených cestovních nákladů.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2021, č. j. 80 Cm 173/2013-309, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce a žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. a III., změnil ve výroku II. ohledně výše náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Předchozím usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. 6 Cmo 194/2019-275, odvolací soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2018, č. j. 80 Cm 173/2013-246, kterým byla žaloba zamítnuta, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Odvolací soud, odkazuje na skutková zjištění a právní závěry přijaté soudem prvního stupně, vystavěl napadené rozhodnutí na závěru (shodně se soudem prvního stupně), podle něhož dovolatel neprokázal existenci smlouvy o výkonu funkce ani fakticky vykonanou činnost a vynaložené konkrétní náklady ve prospěch žalované.
[7] Tento závěr dovolatel v dovolání nenapadá (ač si je ho vědom) a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.
[8] Otevírá-li proto dovolatel v dovolání otázky týkající se jednak procesního postupu soudu při provádění důkazů, resp. znaleckých posudků podle §127 o. s. ř., a jednak možnosti akceptace znaleckého posudku, který „neobsahuje žádné odborné posouzení, … pouze právní názory znalce“, opomíjí, že na řešení těchto otázek rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Podle §237 o. s. ř. je totiž jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
[9] Neprokázal-li totiž dovolatel, že pro žalovanou ve funkci jednatele vykonal jakoukoli činnost, bylo zkoumání „obvyklé ceny odměny jednatele v obdobných společnostech v místě a čase“ nadbytečné (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2821/2016, a na něj navazující judikaturu).
[10] Odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, má dovolatel za to, že se odvolací soud nijak nevypořádal s jeho odvolacími námitkami a napadené rozhodnutí tak zcela postrádá náležitosti odůvodnění. Tím však dovolatel namítá pouze vadu řízení spočívající v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by v souvislosti s touto námitkou Nejvyššímu soudu předložil jakoukoli otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady přípustnosti vymezené v §237 o. s. ř.
[11] Nejvyšší soud připomíná, že námitka vady řízení sama o sobě nemůže založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nezakládá žádná z dovolatelem vymezených otázek, dovolací soud k tvrzené vadě řízení nepřihlédl.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu