Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.02.2024, sp. zn. 28 Nd 118/2024 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2024:28.ND.118.2024.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2024:28.ND.118.2024.1
sp. zn. 28 Nd 118/2024-42 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v exekuční věci oprávněného: město Židlochovice , identifikační číslo osoby 002 82 979, se sídlem v Židlochovicích, Masarykova 100, proti povinné: ALIOR LEASING SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ , registrační číslo 361 335 353, se sídlem Wrocław, Marii Curie-Skłodowskiej 34, Polská republika, pro vymožení pohledávky v částce 1 500 Kč, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1064/2023, o určení soudu, jenž věc projedná a rozhodne, takto: Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1064/2023 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi. Odůvodnění: 1. Oprávněný podal k rukám Mgr. Marcely Petrošové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Břeclav, se sídlem v Břeclavi, 17. listopadu 2995/1a, exekuční návrh pro vymožení pohledávky ve výši 1 500 Kč, jejíž zaplacení ukládá povinné příkaz Městského úřadu Židlochovice, Odboru dopravy, oddělení správních činností ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 403987/2019-3, č. j. 2019/535002. Soudní exekutorka následně požádala Okresní soud v Břeclavi o pověření a nařízení exekuce. 2. Usnesením ze dne 3. 11. 2023, č. j. 53 EXE 1064/2023-32, Okresní soud v Břeclavi vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne (§11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jeno. s. ř.“), se závěrem, že chybějí podmínky pro určení místní příslušnosti. 3. Podle ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 4. Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. 5. Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. 6. Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu. 7. K otázce pravomoci soudu a jejímu zkoumání srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 8. Příslušnost exekučního soudu upravuje exekuční řád v ustanovení §45. Z druhého odstavce tohoto ustanovení vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. 9. V daném případě nelze určit místně příslušný soud ve smyslu ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť podle obsahu spisu je povinná právnickou osobou se sídlem v Polské republice. 10. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud také vyložil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného; skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. 11. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že danou exekuční věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož bylo řízení zahájeno. 12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. 2. 2024 Mgr. Petr Kraus předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/13/2024
Spisová značka:28 Nd 118/2024
ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.ND.118.2024.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§11 odst. 3 o. s. ř.
§45 předpisu č. 120/2021 Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:03/21/2024
Staženo pro jurilogie.cz:2024-03-27