ECLI:CZ:NS:2024:28.ND.587.2023.1
sp. zn. 28 Nd 587/2023-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D. ve věci žalobce P. B., proti žalované PROFI CREDIT Czech a. s., IČO 61860069, se sídlem v Praze, Klimentská 1216/46, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 75/2023, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 75/2023 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou dne 25. 4. 2023 u Krajského soudu v Hradci Králové se žalobce domáhá zrušení rozhodčího nálezu ze dne 11. 1. 2016, č. j. 102 Rozh 8631/2015-7, vydaného rozhodcem JUDr. Jiřím Kolaříkem se sídlem v Pardubicích. Současně navrhuje, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Brně. Návrh na delegaci věci odůvodňuje tím, že v obvodu Krajského soudu v Brně má, coby spotřebitel, bydliště.
2. Žalovaná s návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasí.
3. Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (srov. §12 odst. 3 větu první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“), shledal, že důvody k přikázání věci jinému soudu dány nejsou.
4. Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
5. Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Zásadně pak okolnosti toho druhu, že účastník řízení nemá bydliště (sídlo, pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště (sídla, pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními a jinými obtížemi, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009).
7. Z uvedeného je zřejmé, že okolnost akcentovaná žalobcem (že má, coby spotřebitel, bydliště v obvodu jiného než místně příslušného soudu) důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. zjevně není.
8. Nejvyšší soud proto návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu nevyhověl (§12 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Jana Ševčíková