ECLI:CZ:NS:2024:28.ND.773.2023.1
sp. zn. 28 Nd 773/2023-81
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně K. L. , zastoupené Mgr. Jaroslavem Suttnerem, advokátem se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8a, proti žalované K. Č. , o zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 C 15/2023, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 C 15/2023 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2023, č. j. 64 C 15/2023-49, Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
1. V řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 C 15/2023, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. 64 C 15/2023-49, jímž žalobě v plném rozsahu vyhověl (žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení) a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná blanketním (zákonné náležitosti postrádajícím) odvoláním.
3. Podáním došlým soudu prvního stupně dne 26. 10. 2023 žalovaná oznámila, že „změnila adresu“, s tím, že „nová adresa (je) XY“, a požádala soud „o předání svého případu pod patřičný soud podle svého trvalého bydliště“. Uvedený návrh byl soudem prvního stupně dle jeho obsahu vyhodnocen jako návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti – Městskému soudu v Praze.
4. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že proti přikázání věci Městskému soudu v Praze „nemá námitek“.
5. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“), posoudil návrh žalované a shledal, že předpoklady pro přikázání věci jinému soudu nejsou dány.
6. Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
7. Důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. (k delegaci vhodné) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Předpokladem přikázání věci jinému soudu dle citovaného ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci, přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, jenž má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve svazku č. 24, ročník 2001, str. 281; z judikatury Nejvyššího soudu pak např. usnesení ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Zásadně pak okolnosti toho druhu, že účastník řízení nemá bydliště (sídlo, pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště (sídla, pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními a jinými obtížemi, jsou opět spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009). Případnou nezbytnou osobní účast účastníka při určitém úkonu je možno řešit též dožádáním podle §39 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007).
9. Žalovanou uplatněná okolnost o změně jejího trvalého pobytu v průběhu řízení – ve světle výše uvedeného – bez dalšího nepředstavuje relevantní důvod k přikázání věci jinému soudu. V daném případě, i s ohledem na to, že jde o odvolací řízení, které je z hlediska skutkového stavu postaveno na zákazu novot v systému neúplné apelace, nelze přikázání věci jinému odvolacímu soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání odvolání (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 25 Nd 255/2019). Na tom nic nemění ani v dané věci poměrně vstřícný postoj žalobkyně k žalovanou podanému návrhu.
10. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci jinému odvolacímu soudu nevyhověl, tedy věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Praze nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 1. 2024
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu