ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.26.2024.1
sp. zn. 29 Cdo 26/2024-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce INSKOL v. o. s. , se sídlem v Karviné, Svatováclavská 97/6, PSČ 733 01, identifikační číslo osoby 06953859, jako insolvenčního správce dlužníka S. W., zastoupeného Mgr. Marošem Majoránem, advokátem, se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, PSČ 602 00, proti žalované M. Š. , zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, PSČ 779 00, o zaplacení částky 360.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 4 C 82/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2023, č. j. 15 Co 134/2023-80, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobou podanou 23. března 2023 u Okresního soudu v Prostějově se žalobce (INSKOL v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka S. W.) domáhal vůči žalované (M. Š.) zaplacení částky 360.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dlužník je vlastníkem označených nemovitých věcí, které koupil od žalované a dalších osob (kupní smlouvou ze dne 6. října 2017), přičemž žalovaná nemovité věci po prodeji nevyklidila a nadále je bez právního důvodu užívá k bydlení, aniž za užívání platí. Žalovaná částka je peněžitou náhradou za užívání nemovitých věcí v době od 23. března 2020 do 23. března 2023.
2. Usnesením ze dne 31. května 2023, č. j. 4 C 82/2023-63, okresní soud přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“ nebo „odvolací soud“) pod sp. zn. 12 ICm 618/2023.
3. Okresní soud – vycházeje z §109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – poukázal na to, že žalovaná zpochybňuje platnost kupní smlouvy (tvrdí, že ji nepodepsala) a že pod shora uvedenou spisovou značkou je u insolvenčního soudu vedeno řízení o žalobě, kterou se žalovaná (jako žalobkyně) domáhá vůči žalobci (jako žalovanému) vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka, přičemž vlastnictví nemovitých věcí dlužníkem bude insolvenční soud zkoumat jako předběžnou otázku (což by jinak musel činit i okresní soud). Za této situace měl přerušení řízení za souladné se zásadou hospodárnosti.
4. K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 25. září 2023, č. j. 15 Co 134/2023-80, potvrdil usnesení okresního soudu.
5. Odvolací soud – vycházeje rovněž z ustanovení §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. – po přezkoumání napadeného rozhodnutí přitakal okresnímu soudu co do závěru, že byl důvod řízení přerušit. Rozhodnutí o vylučovací žalobě je závislé na posouzení (předběžné) otázky, kdo je vlastníkem nemovitých věcí, takže z hlediska zásady procesní ekonomie by tak nebylo hospodárné, aby tutéž předběžnou otázku souběžně řešila dvě soudní řízení, dovodil odvolací soud.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za vyřešené v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu má dovolatel následující otázky:
[1] Může soud přerušit řízení podle §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. proto, že probíhá jiné řízení, v němž je jako předběžná řešena otázka, která pro přerušované řízení nemá podstatný význam a u které soud (následně) nebude řešením vázán?
[2] Může soud přerušit řízení podle §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. pouze v zájmu hospodárnosti řízení přesto, že dokazování v jiném řízení bude mimořádně časově náročné, a že toto jiné řízení je jen v počáteční fázi?
[3] Může soud přerušit řízení podle §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. pouze v zájmu hospodárnosti řízení přesto, že v důsledku toho (v důsledku pozastavení vymáhání pohledávky) dojde k podstatnému prodlení při uspokojování věřitelů v insolvenčním řízení?
[4] Může soud přerušit řízení podle §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., ačkoli předběžná otázka řešená v jiném řízení není zcela totožná s otázkou rozhodnou pro přerušované řízení (je z hlediska kvantifikace vymezena úžeji)?
7. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že řízení se nepřerušuje, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel nesouhlasí se závěrem, že jsou splněny podmínky pro přerušení řízení, namítaje, že ústřední otázkou řízení o vylučovací žalob ě není otázka vlastnictví žalované k nemovitým nemovitostem, nýbrž pouze to, zda nemovité věci patří do soupisu majetkové podstaty dlužníka. K otázce č. [4] poukazuje na to, že žalovaná vlastnila jen ideální spoluvlastnický podíl k nemovitým věcem v rozsahu 5/8.
9. Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, majíc napadené rozhodnutí za správné.
III. Přípustnost dovolání
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
12. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že:
13. Smyslem §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku řízení (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení; srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sb. rozh. obč.
14. Spor o příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě zahájený vylučovací žalobou se v řadě případů projevuje i jako spor o vlastnictví tohoto majetku. Je tomu tak tehdy, je-li důvodem soupisu i skutečnost, že insolvenční správce má za to, že vlastníkem majetku je (insolvenční) dlužník, čemuž oponuje vylučovatel (žalobce) argumentem, že vlastníkem majetku je on; srov. např. odstavec [57] odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 21/2019, uveřejněného pod číslem 98/2021 Sb. rozh. obč.
15. Napadené rozhodnutí je s těmito závěry v souladu.
16. Zbývá dodat, že argument předložený k otázce č. [4] (že žalovaná původně vlastnila jen ideální spoluvlastnický podíl k nemovitým věcem v rozsahu 5/8) by měl význam, jen kdyby se vylučovací žalob a omezila na onen spoluvlastnický podíl (což neplatí).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. února 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu