ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.3183.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 3183/2022-3067
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. Karla Kuny , se sídlem v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, jako insolvenčního správce dlužníka ANIDOR s. r. o., zastoupeného JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, proti žalovanému Ing. Davidu Jánošíkovi , se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1105/36, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, o vyloučení věcí ze soupisu konkursní podstaty úpadce, eventuálně o vyloučení náhradního peněžitého plnění ze soupisu konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 99/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2022, č. j. 10 Cmo 4/2020-3021, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 23. října 2019, č. j. 42 Cm 99/2005-2968, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“):
[1] Zamítl žalobu o vyloučení v rozsudku specifikovaných zásob, barviv a chemikálií (dále jen „zásoby, barviva a chemikálie“) z konkursní podstaty úpadce (VITKA Brněnec a. s.) [body I. a II. výroku].
[2] Uložil žalovanému (Ing. Davidu Jánošíkovi, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s.) zaplatit žalobci (Ing. Karlu Kunovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka ANIDOR s. r. o.) částku 1 279 449, 31 Kč (bod III. výroku).
[3] Zamítl žalobu o zaplacení (dalších) 34 937 767,61 Kč a 1 689 163 Kč) [bod IV. výroku].
[4] Rozhodl o nákladech řízení (bod V. a VI. výroku).
2. Přitom šlo o v pořadí druhé rozhodnutí konkursního soudu ve věci samé, když první rozsudek ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 42 Cm 99/2005-726, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 22. června 2011, č. j. 42 Cm 99/2005-807, částečně zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. září 2012, č. j. 10 Cmo 33/2011-919 (10 Cmo 89/2011), a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.
3. Konkursní soud vyšel z toho, že:
[1] Konkursní soud usnesením ze dne 1. září 2004, sp. zn. 43 K 21/2004, prohlásil konkurs na majetek úpadce.
[2] Tehdejší správce konkursní podstaty úpadce (JUDr. Ing. Vítězslav Hálek, dále jen „V. H.“) uzavřel dne 1. června 2005 kupní smlouvu se společností DARREN s. r. o. (dále jen „společnost D“) ohledně prodeje podniku úpadce.
[3] Společnost D rozhodla téhož dne (1. června 2005) o vytvoření organizačních složek podniku a vyčlenila z podniku samostatnou organizační složku specifikovanou jako SLUŽBY VITKA. Následně společnost D převedla na základě smlouvy o prodeji části podniku z téhož dne společnosti ANIDOR s. r. o. (dále jen „společnost A“) tuto část podniku.
[4] V. H. odstoupil od smlouvy o prodeji podniku pro nezaplacení (celé) kupní ceny (odstoupení bylo společnosti D doručeno dne 16. září 2005) a sepsal dne 7. října 2005 podnik úpadce znovu do konkursní podstaty, přičemž j ednotlivé složky podniku specifikoval v přílohách. Tímto způsobem pojal V. H. do soupisu konkursní podstaty mimo jiné zásoby, barviva a chemikálie s poznámkou, že k nim uplatňuje vlastnické právo společnost A.
[5] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 27. listopadu 2014, č. j. KSPA 44 INS 27521/2014-A-8, (mimo jiné) zjistil úpadek společnosti A, prohlásil konkurs na její majetek a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Richarda Jasinského. Insolvenční soud usnesením ze dne 19. března 2015, č. j. KSPA 44 INS 27521/2014-B-18, (mimo jiné) potvrdil usnesení schůze věřitelů o ustanovení žalobce jako nového insolvenčního správce společnosti A.
[6] Podle aktualizovaného soupisu konkursní podstaty úpadce ze dne 30. dubna 2019 se v pokladně úpadce nachází částka 5 650 Kč a na účtu konkursní podstaty zůstatek ve výši 1 273 799,31 Kč. Do konkursní podstaty dále spadají již jen problematicky dobytné pohledávky v celkové částce 18 614 368,62 Kč.
4. Konkursní soud – odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že sporné věci (zásoby, barviva a chemikálie) nemohou být z konkursní podstaty vyloučeny, neboť se v konkursní podstatě již nenacházejí. Žalobu na vyloučení sporných věcí tak zamítl. Při rozhodování o eventuálním nároku na vydání náhradního plnění je konkursní soud limitován zůstatkem finančních prostředků v konkursní podstatě, v daném případě tedy částkou 1 279 449,31 Kč. Žalobě bylo vyhověno co do této částky, ve zbývajícím rozsahu konkursní soud žalobu zamítl s ohledem na nedostatek finančních prostředků konkursní podstaty.
5. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 24. května 2022, č. j. 10 Cmo 4/2020-3021, potvrdil rozsudek konkursního soudu v bodech I., II., IV., V. a VI. výroku (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud – cituje (mimo jiné) ustanovení §19 odst. 2 a 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – se ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry konkursního soudu.
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, kterým napadá výrok ve věci samé (tedy první výrok rozsudku odvolacího soudu) a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. ledna 2013, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
8. Dovolatel v mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje, že pokud byl prodán majetek úpadce a za získané prostředky byla nakoupena elektrická energie, vzniklo mu právo na vyloučení pohledávky z konkursní podstaty úpadce z důvodu, že má lepší právo k tomuto majetku. Jinými slovy má dovolatel za to, že v případě, kdy žalovaný získal za zpeněžený majetek od třetí osoby protiplnění, má dovolatel právo na vyplacení tohoto protiplnění. Podle dovolatele je právní jednání, jímž správce konkursní podstaty zpeněžil majetek, neplatné a na takový majetek se hledí, jako by byl stále sepsán v konkursní podstatě. Výše uvedené platí i pro finanční prostředky, které „neopustily konkursní podstatu“, a proto je dovolatel chce vyloučit.
9. Podle dovolatele nebylo na místě zamítnout žalobu s ohledem na to, že úpadce, respektive jeho správce konkursní podstaty, „zamlčoval“ existenci majetku nacházejícího se v konkursní podstatě. Dovolatel následně rekapituluje skutkové okolnosti, z nichž dovozuje, že z majetku konkursní podstaty podvodným jednáním „zmizely“ stroje z areálu úpadce. Dále uvádí skutkové okolnosti, z nichž dovozuje, že v konkursním řízení vedeném na majetek úpadce bylo nakládáno s majetkem úpadce netransparentním způsobem a výtěžek zpeněžení majetku byl vyplacen neznámým osobám; další dokazování, co se stalo s majetkem úpadce, však soudy neprovedly.
10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněný pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“). Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje s poukazem na §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013, jež pro projednávanou věc není rozhodné; svou dovolací argumentaci tedy nestaví na kritériu zásadního právního významu. Nejvyšší soud však – bez ohledu na dovolatelem nesprávně vymezovanou přípustnost dovolání – posoudil dovolání podle jeho obsahu i z pohledu §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2007.
11. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde [k tomu srov. důvody zrušujícího usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2012, č. j. 10 Cmo 33/2011-919 (10 Cmo 89/2011)] a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když mu dovolatel nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
12. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle kterého vylučovací žalobě nelze vyhovět, není-li předmět vyloučení ke dni rozhodnutí soudu sepsán v konkursní podstatě úpadce. Ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce nelze prostřednictvím vylučovací žaloby podle §19 odst. 2 ZKV vyloučit to, co v ní není sepsáno; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněný pod číslem 27/2003 Sb. rozh. obč. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 604/2001, uveřejněný pod číslem 9/2005 Sb. rozh. obč.
13. Výše uvedený závěr se přitom nepochybně prosadí také v případě, kdy předmětem vylučovací žaloby je (jako v posuzované věci) peněžité plnění. Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v rozsudku ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2003, uveřejněném pod číslem 85/2006 Sb. rozh. obč. (odkazuje dále na svůj rozsudek ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněný pod číslem 81/2005 Sb. rozh. obč.), vylučovací žalobou podle §19 odst. 2 ZKV se sice lze domáhat i vyloučení náhradního peněžitého plnění získaného správcem konkursní podstaty za zpeněžený majetek z konkursní podstaty, to nicméně platí jen tehdy, jde-li o peněžité plnění získané zpeněžením věci sepsané předtím do konkursní podstaty.
14. Účelem excindačního sporu je postavit pro účely konkursního řízení najisto, zda žalobou dotčený majetek (popřípadě výtěžek jeho zpeněžení) náleží do konkursní podstaty a může sloužit k uspokojení věřitelů podle pravidel upravených v zákoně o konkursu a vyrovnání. Z toho je zřejmé, že takový spor má své opodstatnění zásadně tehdy, je-li zahájen v době, kdy dotčený majetek je součástí konkursní podstaty (nebyl již zpeněžen), eventuálně kdy se v konkursní podstatě nachází alespoň výtěžek zpeněžení takového majetku (u excindačních žalob, jejichž předmětem je vyloučení náhradního peněžitého plnění). Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sp. zn. 29 Cdo 1302/2016.
15. Rozhodnutí odvolacího (ale i konkursního) soudu tedy odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že zásoby, barviva a chemikálie se v konkursní podstatě úpadce již nenachází, nelze je vyloučit; v konkursní podstatě se nenachází ani dostatek finančních prostředků za zpeněžené věci, a proto ani nelze vyhovět požadavku na vydání náhradního plnění v celé výši. Pokud dovolatel tvrdí jiný závěr o výši finančních prostředků v konkursní podstatě úpadce, jedná se o (nepřípustnou) skutkovou námitku (§241a odst. 3 a 4 o. s. ř.).
16. Na další dovolatelem položenou otázku (zda lze žalobu zamítnout, ačkoliv v konkursním řízení na majetek úpadce byla „zamlčena“ existence majetku a s majetkem a výtěžkem jeho zpeněžení bylo nakládáno „netransparentně“) nemá význam odpovídat. Napadené rozhodnutí totiž na dané otázce nespočívá (a ani spočívat nemůže) a řešení těchto otázek (zabývání se průběhem konkursního řízení) nijak nemůže ovlivnit výsledek tohoto incidenčního sporu. Nadto otázka položená na základě skutkových závěrů, které si dovolatel pro tyto účely zformuluje sám, zásadní právní význam mít nemůže.
17. Pro úplnost lze dodat, že ani dovolatelem tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
18. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
19. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu