ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.11.2024.1
KSOS 31 INS 4184/2021
11 ICm 3462/2022
sp. zn. 29 ICdo 11/2024-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Mgr. Petra Brože , se sídlem v Praze, U Zátiší 545/3, PSČ 147 00, jako insolvenčního správce dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, proti žalovanému 1. Reality Tradeslav s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Jana Šoupala 1597/3, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 27768066, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě , se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 1836/21, PSČ 702 00, o určení neúčinnosti právních jednání, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 3462/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 3462/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) dne 21. prosince 2022 se žalobce (Mgr. Petr Brož, jako insolvenční správce dlužníkaUNIMEX-INVEST, s. r. o.) domáhá vyslovení neúčinnosti (označených) právních jednání, kterými dlužník převedl (blíže specifikovaný) majetek na žalovaného (1. Reality Tradeslav s. r. o.).
2. Ve vyjádření k žalobě doručeném insolvenčnímu soudu dne 14. února 2023 (č. l. 49-53) žalovaný (mimo jiné) navrhl, aby insolvenční soud řízení přerušil do doby, než bude rozhodnuto o podáních, jimiž insolvenční dlužník brojí proti ustanovení žalobce do funkce insolvenčního správce dlužníka a proti rozhodnutí o úpadku dlužníka.
3. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 9. května 2023 (č. l. 76-78) žalovaný vznesl námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Evy Slaběňákové (dále též jen „rozhodující soudkyně“); současně navrhl, aby věc byla delegována Městskému soudu v Praze, s tím, že jmenovaná (stejně jako další soudci insolvenčního soudu) nemůže v dané věci objektivně rozhodnout, když „se bude řídit“ pokynem místopředsedy Krajského soudu v Ostravě pro insolvenční úsek, podle něhož v projednávané věci (jakož i v dalších incidenčních sporech v insolvenční věci téhož dlužníka) nemá být řízení přerušeno.
4. Usnesením ze dne 31. srpna 2023, č. j. 11 ICm 3462/2022, 13 VSOL 185/2023-103 (KSOS 31 INS 4184/2021), Vrchní soud v Olomouci k námitce žalovaného rozhodl, že soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Eva Slaběňáková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci (první výrok); námitku podjatosti rozhodující soudkyně vznesenou dlužníkem vrchní soud odmítl (druhý výrok).
5. Následně (s ohledem na rozhodnutí o námitce podjatosti) insolvenční soud usnesením ze dne 8. listopadu 2023, č. j. 11 ICm 3462/2022-110, vyzval žalovaného, aby a/ doplnil skutková tvrzení k návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze a b/ navrhl a označil důkazy, jimiž tato tvrzení hodlá prokazovat.
6. Žalovaný na výzvu insolvenčního soudu reagoval podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 29. listopadu 2023 (č. l. 112-116), ve kterém poukázal na: a/ zásah do rozhodovací činnosti rozhodující soudkyně místopředsedou Krajského soudu v Ostravě pro insolvenční úsek, podle něhož v projednávané věci (jakož i v dalších incidenčních sporech v insolvenční věci téhož dlužníka) nemá být řízení přerušeno, b/ „neobjektivní a zcela rozdílný postup insolvenčních soudců vůči různým účastníkům řízení“, c/ „zjevnou neochotu (insolvenčního) soudu postupovat vůči insolvenčnímu správci a kontrolovat jeho činnost“, d/ „svévolnou aplikaci“ rozvrhu práce insolvenčního soudu a „zjevně svévolný“ postup při změně obsazení senátu insolvenčního soudu, e/ „zjevné zvýhodňování“ insolvenčního navrhovatele (CREDITEX HOLDING, a. s.) insolvenčním soudem na úkor jiných účastníků řízení a dlužníka a f/ ignoraci tvrzení, jež prospívají dlužníku.
7. Žalobce ve vyjádření ze dne 18. prosince 2023 (č. l. 123-127) s návrhem žalovaného nesouhlasil s tím, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by byly způsobilé založit důvod pochybovat o nepodjatosti rozhodující soudkyně. Potud dodal, že ve vztahu k otázce podjatosti soudkyně již bylo Vrchním soudem v Olomouci pravomocně rozhodnuto tak, že není z projednávání věci vyloučena a k námitce podjatosti by soudy proto neměly přihlížet. K dalším námitkám žalovaného uvedl, že nezakládají důvody pro vyloučení soudců nadepsaného soudu ve smyslu §14, §15 odst. 2 či §16a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pročež nemohou být ani důvodem pro delegaci k jinému soudu ve smyslu §12 o. s. ř.
8. Dne 18. ledna 2024 předložil insolvenční soud spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu.
9. Podle §7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
10. Podle §12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (odstavec 3 věta první).
11. Podle §14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
12. Nejvyšší soud zkoumal návrh žalovaného na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ostravě, u nějž je vedeno řízení, a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
13. Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci.
14. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo (postupem podle §14 a násl. o. s. ř.) rozhodnuto o vyloučení soudců Krajského soudu v Ostravě [nebyla vyloučena rozhodující soudkyně (Vrchní soud v Olomouci naopak rozhodl, že tato není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci), natož ostatní soudci Krajského soudu v Ostravě], není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§12 odst. 1 o. s. ř.). K tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, nebo usnesení ze dne 20. prosince 2023, sen. zn. 29 ICdo 187/2023, a ze dne 21. prosince 2023, sen. zn. 29 ICdo 188/2023, jimiž bylo rozhodnuto o návrhu na přikázání věci jiného účastníka řízení v dalších incidenčních sporech vedených insolvenčním soudem v insolvenčním řízení téhož dlužníka.
15. Přitom v poměrech dané věci nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že žalovaným tvrzené skutečnosti [poměřováno kritérii plynoucími z §14 odst. 1 o. s. ř. a ustálené judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, a ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněná pod čísly 85/2012 a 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01)] nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti rozhodující soudkyně (natož všech soudců Krajského soudu v Ostravě).
16. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř., nemohou být důvodem pro delegaci vhodnou podle §12 odst. 2 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. opět důvody usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 187/2023, včetně judikatury tam dále označené).
17. Jelikož Nejvyšší soud v poměrech dané věci důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 o. s. ř. neshledal, rozhodl, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 2. 2024
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu