ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.152.2022.1
KSPH 65 INS 18921/2020
77 ICm 331/2022
sp. zn. 29 ICdo 152/2022-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Prona, s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Olštýnská 607/1, PSČ 181 00, identifikační číslo osoby 61467677, proti žalované Mgr. Ladislavě Kolínové , se sídlem v Hradci Králové, Pardubická 298, PSČ 500 04, jako insolvenční správkyni dlužníka O. T., o vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 77 ICm 331/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka O. T. , vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 65 INS 18921/2020, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2022, č. j. 77 ICm 331/2022,
105 VSPH 220/2022-23 (KSPH 65 INS 18921/2021), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2022, č. j. 77 ICm 331/2022, 105 VSPH 220/2022-23 (KSPH 65 INS 18921/2021), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 21. února 2022, č. j. 77 ICm 331/2022-7, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Odmítl žalobu, kterou se žalobce (Prona, s. r. o.) domáhal vůči žalované (Mgr. Ladislavě Kolínové, jako insolvenční správkyni dlužníků M. T. a O. T.) vyloučení (v žalobě specifikovaných) nemovitých věcí (dále jen „nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužníků (bod I. výroku).
[2] Zamítl žádost o prominutí (zmeškání) lhůty (bod II. výroku).
[3] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §160 odst. 1, §225 odst. 1, 2, a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení §58 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům:
3. Žalobce podal vylučovací žalobu [doručenou insolvenčnímu soudu dne 9. února „2021“ (správně 2022)] po uplynutí „propadné hmotněprávní třicetidenní lhůty“. Pro počátek běhu lhůty bylo rozhodné datum 4. ledna 2022, kdy žalovaná doručila žalobci vyrozumění datované dne 17. prosince 2021 o soupisu nemovitostí do majetkové podstaty dlužníků (dále jen „vyrozumění“). Vyrozumění přitom obsahovalo poučení o „případné procesní obraně“ žalobce a zmeškání lhůty k podání žaloby nelze prominout (bez ohledu na důvody žádosti). Insolvenční soud proto opožděně podanou žalobu „v celém rozsahu“ odmítl.
4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. června 2022, č. j. 77 ICm 331/2022, 105 VSPH 220/2022-23 (KSPH 65 INS 18921/2021), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se žaloba neodmítá.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §160 odst. 1 a 4, §224 odst. 1 a 2 a §225 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, z ustanovení §21 odst. 1, §46b písm. e/, §50a odst. 2 a §134 o. s. ř. a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
6. Vyrozumění obsahuje požadované náležitosti včetně označení insolvenčního soudu, u něhož má být vylučovací žaloba (případně) podána. Žalovaná zaslala žalobci vyrozumění poštou, přičemž podle dodejky byla poštovní zásilka doslána (přeposlána) JUDr. Tomáši Dvořákovi (dále jen „T. D.“) na adresu: Praha 1, Kaprova 11; T. D. je jediným jednatelem jediného společníka žalobce (společnosti MAGMEDICAL, s. r. o.), nikoliv však jednatelem žalobce (tím je Jiří Koníček). Vyrozumění mělo být doručeno jednateli žalobce, případně „k rukám jím zmocněné osoby“, nikoliv T. D. jako jednateli společníka žalobce. Doručující orgán „pochybil“ při doručování vyrozumění, které nebylo žalobci řádně doručeno, lhůta k podání vylučovací žaloby proto nezačala plynout a důvody pro odmítnutí žaloby „nebyly dány“.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek dovolacím soudem doposud neřešených, jakož i právních otázek, které odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu otázku, zda se přičítá k její tíži (coby odesílatelky), je-li písemnost adresovaná do sídla právnické osoby (žalobce) přeposlána na jiné místo na základě žalobcem (adresátem) sjednané změny místa dodání („dosílky“). Podle dovolatelky platí v českém právu „striktní požadavek“, aby bylo sídlo právnické osoby „skutečné a existentní“. Do skutečného sídla právnické osoby pak mohou být mimo jiné doručovány písemnosti; jestliže žalobce tuto zákonnou povinnosti „ignoruje“ a svou doručovací adresu „modifikuje“ pomocí dosílky, nelze tím zpochybnit řádné doručení a běh „prekluzivních a jiných lhůt“. Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou, zda se vyrozumění dostalo do dispozice žalobce a nezabýval se ani tím, v jakém vztahu je k žalobci T. D. a paní J., která převzala zásilku za žalobce.
9. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout.
10. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
11. V průběhu dovolacího řízení dlužnice zemřela (XY) a insolvenční řízení nadále pokračuje jen s dlužníkem (srov. i usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. ledna 2023, č. j. KSPH 65 INS 18921/2020-B-56), což se promítlo i v označení dovolatelky a v označení věci v záhlaví tohoto usnesení.
12. Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek se odvolací soud odchýlil (od níže) označené ustálené rozhodovací praxe soudu.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona, vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákona o poštovních službách), a vyhlášky č. 464/2012 Sb., o stanovení specifikace jednotlivých základních služeb a základních kvalitativních požadavků na jejich poskytování:
§76 (insolvenčního zákona)
(1) Doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se insolvenčního řízení osobně, má přitom postavení soudního doručovatele.
(2) Písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb insolvenční správce zasílá, je-li pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, jako poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta.
(3) Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, může požádat o doručení insolvenční soud.
§224 (insolvenčního zákona)
(1) Insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal.
(2) Vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis.
(…)
§225 (insolvenčního zákona)
(1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.
(2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.
(3) Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.
(…)
§13a (vyhlášky č. 311/2007 Sb.)
Vyrozumění o soupisu do majetkové podstaty
(1) Písemné vyrozumění o zahrnutí věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty do soupisu majetkové podstaty obsahuje
a/ označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno,
b/ označení dlužníka a označení osoby, které je vyrozumění určeno,
c/ údaje umožňující identifikaci věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty zahrnuté do soupisu majetkové podstaty,
d/ odůvodnění zahrnutí věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty do soupisu majetkové podstaty,
e/ datum a podpis insolvenčního správce.
(2) Vyrozumění o soupisu majetkové podstaty dále obsahuje poučení o možnosti podat vylučovací žalobu s uvedením lhůty k jejímu podání a o následcích zmeškání této lhůty.
(3) Pro označení dlužníka a osoby, které je vyrozumění určeno, se použije obdobně §21 odst. 2.
§136 (o. z.)
Sídlo
(1) Při ustavení právnické osoby se určí její sídlo. Nenaruší-li to klid a pořádek v domě, může být sídlo i v bytě.
(…)
§137 (o. z.)
(1) Každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby.
(2) Proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě.
§164 (o. z.)
(1) Člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech.
(…)
§166 (o. z.)
(1) Právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku.
(…)
§421 (o. z.)
(1) Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.
(…)
§430 (o. z.)
(1) Pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází.
(2) Podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna.
Právní jednání vůči nepřítomné osobě
§570 (o. z.)
(1) Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
(…)
§2 (zákona o poštovních službách)
Vymezení základních pojmů
(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a/ poštovní službou činnost, která zpravidla zahrnuje poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě a je prováděna za účelem dodání poštovní zásilky příjemci; za poštovní službu se považuje i dodání poukázané peněžní částky,
(…)
k/ základními službami poštovní služby a zahraniční poštovní služby, které jsou vzhledem k potřebám veřejnosti pod ochranou státu zajišťovanou způsobem podle tohoto zákona,
(…)
§3 (zákona o poštovních službách)
(…)
(3) Prováděcí právní předpis stanoví podrobnou technickou specifikaci jednotlivých základních služeb včetně rozměrů poštovních balíků a jiných poštovních zásilek a dále stanoví podle odstavce 2 způsob poskytování a zajišťování základních služeb tak, aby byl realizován v kvalitě, jež je ve veřejném zájmu nezbytná (dále jen „základní kvalitativní požadavky“). Základní kvalitativní požadavky zabezpečí zejména rychlost, spolehlivost a pravidelnost základních služeb, dostatečnou hustotu obslužných míst zajišťujících poštovní podání, jakož i nezbytnou úroveň informovanosti uživatelů o způsobu zajištění základních služeb.
§19 (vyhlášky č. 464/2012 Sb.)
Změna místa dodání
(1) Na základě písemné žádosti adresáta uplatněné u kterékoliv pošty, se dodá poštovní zásilka nebo poukázaná peněžní částka v jiném místě než uvedeném v poštovní adrese (dále jen „dosílka“). Na požádání je potvrzeno převzetí této žádosti.
(…)
15. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení občanského zákoníku, insolvenčního zákona, vyhlášky č. 311/2007 Sb., zákona o poštovních službách a vyhlášky č. 464/2012 Sb. již v době, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení (8. září 2020) a později změn nedoznala.
16. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 29/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 10/2016 (dále jen „R 10/2016“), vyložil, že s výjimkou případu osobního doručování popsaného v §76 odst. 1 insolvenčního zákona má insolvenční správce možnost doručovat písemnosti jako každá jiná soukromá osoba, toliko se mu pro případy, kdy je pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, předepisuje, aby písemnost, kterou doručuje prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, doručoval jako poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta.
17. Ustanovení §76 odst. 3 insolvenčního zákona pak nabízí řešení pro situace, kdy se insolvenčnímu správci nedaří písemnost doručit (tak, aby měl případně k dispozici pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti) např. proto, že si adresát zásilku nevyzvedává (při doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) nebo nepotvrzuje její přijetí (při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě nebo služby elektronických komunikací). Tím, že v takových případech písemnost doručuje (na žádost insolvenčního správce) [insolvenční] soud, se současně (teprve) otevírá možnost využití procesních úprav doručování, včetně možnosti náhradního doručení písemnosti, jež obecná úprava doručování písemnosti mezi dvěma soukromými subjekty neobsahuje.
18. Takto pojatá (zvláštní) úprava doručování písemností insolvenčním správcem nenabízí prostor pro závěr, že by pro doručování písemností insolvenčním správcem platila stejná (procesní) pravidla jako pro doručování písemností soudem (postavení soudního doručovatele má insolvenční správce jen tam, kde písemnost doručuje osobně). Ustanovení §76 insolvenčního zákona vylučuje možnost byť jen přiměřené aplikace občanského soudního řádu způsobem, jenž by vedl k popření závěru, že s výjimkou případu osobního doručování písemnosti insolvenčním správcem má insolvenční správce při doručování písemností postavení soukromé osoby.
19. Z důvodů R 10/2016 rovněž plyne, že v případě, kdy insolvenční správce doručuje písemnost prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, lze mít písemnost za doručenou jen tehdy, převezme-li si ji adresát osobně. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 64/2020.
20. Písemností týkající se insolvenčního řízení je beze vší pochybnosti i vyrozumění (o zahrnutí majetku do soupisu) ve smyslu §224 odst. 1 insolvenčního zákona, jehož náležitosti upravuje §224 odst. 2 insolvenčního zákona a §13a vyhlášky č. 311/2007 Sb. Na doručení vyrozumění (o soupisu majetku) pak je podle §225 odst. 2 insolvenčního zákona vázán počátek běhu třicetidenní lhůty k podání vylučovací žaloby podle §225 odst. 1 insolvenčního zákona (k povaze lhůty coby hmotněprávní a prekluzivní srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 148/2020, uveřejněného v časopise Vybraná judikatura, č. 9, ročníku 2023, pod číslem 87, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 49/2021).
21. Poměřoval-li odvolací soud, zda žalovaná (v postavení insolvenční správkyně) řádně doručila vyrozumění žalobci, ustanoveními občanského soudního řádu, je jeho právní posouzení v rozporu s R 10/2016 a již proto je dán důvod pro zrušení napadeného usnesení. Pro urychlení dalšího řízení však Nejvyšší soud připojuje následující úvahy týkající se doručení vyrozumění.
22. Insolvenční správce má při doručování vyrozumění prostřednictvím poštovních služeb postavení soukromé osoby, přičemž je vyloučeno posuzovat doručení (byť jen přiměřeně) podle procesní úpravy doručování upravené občanským soudním řádem. K posouzení doručení písemností se tak použije hmotněprávní úprava týkající se adresovaných právních jednání, zejména ustanovení §570 o. z., které vychází z teorie dojití projevu vůle jednajícího nepřítomné osobě. Obecná úprava [vycházející z toho, že postačuje, dojde-li projev vůle do sféry dispozice adresáta (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4016/2017)] je však při doručování podle §76 odst. 2 insolvenčního zákona modifikována tak, že poštovní zásilku si musí adresát převzít osobně (srov. odst. 18 shora).
23. Za právnickou osobu může převzít poštovní zásilku „osobně“ nejen člen statutárního orgánu (§164 odst. 1 o. z.), ale i její zaměstnanec [nebo člen (jiného orgánu)], je-li to obvyklé vzhledem k jeho zařazení nebo funkci (§166 odst. 1 o. z.) a u právnických osob – podnikatelů též osoba pověřená činností při provozu obchodního závodu (§430 odst. 1 o. z.).
24. Podnikatele (a tedy i žalobce, srov. §421 odst. 1 o. z.) zavazuje i jednání jiné osoby (tzv. nezmocněného jednatele) v jeho provozovně, je-li třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k danému jednání oprávněna (§430 odst. 2 o. z.). Občanský zákoník pojem provozovny nijak blíže nevymezuje, z povahy věci plyne, že jde o místo, v němž podnikatel svou živnost (nebo jinou podnikatelskou činnost) provozuje a které je zároveň určeno (nebo alespoň může sloužit) ke styku podnikatele s veřejností (třetími osobami).
25. Sférou dispozice právnické osoby – podnikatele (zjistitelnou navenek pro třetí osoby) přitom není jen její provozovna, nýbrž v prvé řadě její sídlo (§136 o. z.), přičemž platí, že zapsaného sídla se může každý dovolat (§137 odst. 2 o. z.). Podle komentářové literatury se každý může dovolávat jak zapsaného, tak skutečného sídla. Jinými slovy, právnická osoba může mít skutečné sídlo na jiném místě, než je sídlo zapsané ve veřejném rejstříku, avšak, zjednodušeně řečeno, jsou vůči ní účinná jak právní jednání učiněná na adrese jejího skutečného sídla, tak právní jednání učiněná na adrese jejího zapsaného sídla (Lasák, Jan. §137 [Skutečné a zapsané sídlo]. In: Lavický, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, ISBN 978-80-7400-852-8, marg. č. 3.). Pro třetí osoby je totiž (zapsané) sídlo společnosti jedním z jejích základních identifikátorů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2020, sp. zn. 27 Cdo 2277/2020).
26. Dosílka představuje (základní) poštovní službu (§2 odst. 1 písm. a/ a k/ zákona o poštovních službách), podle níž pošta dodá adresátu poštovní zásilku v jiném místě než uvedeném v poštovní adrese (§3 odst. 3 zákona o poštovních službách a §19 odst. 1 vyhlášky č. 464/2012 Sb.); jde přitom o službu zřízenou na základě písemné žádosti adresáta. Adresát je tudíž tím, kdo si takové doručování zásilek zvolil a kdo je potud smluvním partnerem provozovatele poštovních služeb. V usnesení ze dne 20. dubna 2022, sp. zn. 27 Cdo 3091/2021, Nejvyšší soud (pro účely posouzení včasnosti doručení pozvánky na valnou hromadu) na základě uvedeného dovodil, že vznikla-li prodleva v doručování až při realizaci samotné dosílky, jde k tíži adresáta.
27. Lze tak uzavřít, že „dovolání se sídla“ (§137 o. z.) mimo jiné znamená, že třetí osoby mohou doručovat právnické osobě písemnosti (obsahující adresované právní jednání) do jejího (skutečného i zapsaného) sídla. Obejít tyto účinky nemůže právnická osoba ani zřízením dosílky. I na místě dosílky tak pro ni platí vše shora uvedené včetně toho, že ji za podmínek §430 odst. 2 o. z. zavazuje i převzetí zásilky případným nezmocněným jednatelem.
28. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil podle §243e odst. 1 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný.
29. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne insolvenční (popřípadě odvolací) soud v rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu