ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.17.2023.1
KSBR 26 INS 4979/2008
40 ICm 1480/2012
sp. zn. 29 ICdo 17/2023-541
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka MIPL, spol. s r. o. , se sídlem v Uherském Brodě, Šumická 2325, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 47 91 10 34, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 4979/2008, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, a b) TIPAFROST, a. s. , se sídlem v Kožichovicích, Žďárského 188, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 06 62 60 33, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. března 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-62, a ze dne 27. dubna 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-6, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-72, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 ICm 1480/2012, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. srpna 2022, č. j. 40 ICm 1480/2012, 14 VSOL 77/2021-510 (KSBR 26 INS 4979/2008), takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. srpna 2022, č. j. 40 ICm 1480/2012, 14 VSOL 77/2021-510 (KSBR 26 INS 4979/2008), a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2021, č. j. 40 ICm 1480/2012-407, se v rozsahu zamítavých výroků ohledně žaloby pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. března 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-62, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
II. Jinak se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Dne 28. května 2012 podal dlužník (MIPL, spol. s r. o.) u Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) žalobu pro zmatečnost proti usnesením ze dne 9. března 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-62, a ze dne 27. dubna 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-6, jimiž insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka a způsobu jeho řešení konkursem.
Namítal, že: 1) insolvenční soud byl nesprávně obsazen [§229 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], když ve věci rozhodl jiný soudce (Mgr. Eva Krčmářová ‒ dále jen „soudce“), než stanovil rozvrh práce, 2) dlužník nemohl před soudem vystupovat [§229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] a 3) věc je v šetření orgánů činných v trestním řízení a bylo rozhodnuto v neprospěch dlužníka v důsledku jednání (soudce), které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu [§229 odst. 1 písm. g) o. s. ř.].
Podáními ze dne 22. srpna 2012 (č. l. 19-20) a ze dne 27. srpna 2012 (č. l. 22-23) dlužník „doplnil“, že žalobu pro zmatečnost podává (i) proti usnesení ze dne 25. června 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008, 2 VSOL 126/2009-A-72, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení insolvenčního soudu o jeho úpadku (ze dne 9. března 2009). „Z procesní opatrnosti“ (nově) namítl existenci důvodu zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. d) o. s. ř., s tím, že soudy ve věci rozhodly nikoli na návrh insolvenčního navrhovatele a), nýbrž na návrh (právního předchůdce) insolvenčního navrhovatele b), jehož insolvenční návrh byl považován za přistoupení k řízení. Současně doplnil skutková tvrzení (k již uplatněným důvodům zmatečnosti) ohledně: a) jednání soudce, které naplňuje (dle jeho názoru) skutkové podstaty trestných činů, a b) nemožnosti dlužníka jednat před soudem (§29 odst. 2 o. s. ř.).
Následně dlužník doplnil žalobu (u jednání dne 18. ledna 2017, podáními ze dne 1. února 2017, 16. května 2017 a 21. října 2021 a u jednání dne 25. října 2021) o podrobná tvrzení o tom, v čem spatřuje „útoky“ ze strany soudce, počínaje neustanovením opatrovníka dlužníku, přes nečinnost ve vztahu k insolvenčnímu správci a pochybení v dalším průběhu insolvenčního řízení, jakož i o tom, proč nemohl v insolvenčním řízení jednat. Snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož mu napadená rozhodnutí nebyla řádně doručena a nejsou v právní moci.
Insolvenční soud usnesením ze dne 25. října 2021, č. j. 40 ICm 1480/2012-407, zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. března 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-62, a ze dne 27. dubna 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-6, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-72 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.); přitom dospěl po provedeném dokazování k závěru, podle něhož je žaloba pro zmatečnost opožděná.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 25. srpna 2022, č. j. 40 ICm 1480/2012, 14 VSOL 77/2021-510 (KSBR 26 INS 4979/2008), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v zamítavém výroku ve vztahu k rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne 9. března 2009 a 27. dubna 2009 (první výrok); v zamítavém výroku o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2009 a ve výrocích o nákladech řízení je zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud (ve shodě se soudem insolvenčním) vyšel z toho, že:
1) Usnesením ze dne 9. března 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-62 [zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 7. dubna 2009 jako úplné znění usnesení o úpadku (A-55)], insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka; Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 25. června 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008, 2 VSOL 126/2009-A-72, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o úpadku dlužníka. Usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 7. dubna 2009, vyvěšeno na úřední desce insolvenčního soudu od 7. dubna 2009 do 23. dubna 2009 a doručeno dlužníku zvlášť (do vlastních rukou jeho obecného zmocněnce M. Š. – dále jen „zmocněnec dlužníka“) dne 9. dubna 2009; nabylo právní moci (společně s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2009) dne 20. července 2009.
2) Usnesením ze dne 27. dubna 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-6, insolvenční soud (mimo jiné) prohlásil konkurs na majetek dlužníka; usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 27. dubna 2009, vyvěšeno na úřední desce insolvenčního soudu ve dnech 27. dubna 2009 až 20. května 2009 a doručeno zvlášť dlužníku (fikcí) dne 18. května 2009; právní moci nabylo 3. června 2009.
Dále odvolací soud zjistil, že:
a) Datová schránka insolvenčního soudu byla zpřístupněna 30. října 2009 a datová schránka dlužníka byla zpřístupněna 4. května 2012; od uvedených dat jsou obě datové schránky trvale přístupné.
b) Dlužník má od 7. dubna 1993 (správně od 28. ledna 1999) zapsáno sídlo na adrese Uherský Brod, Šumická 2325; jako jednatel dlužníka s datem vzniku funkce 26. ledna 2012 je do obchodního rejstříku zapsán David Pukl (dále též jen „D. P.“); od 17. října 2003 je zapsán v obchodním rejstříku způsob jednání dlužníka tak, že za společnost jedná a podepisuje samostatně jednatel.
c) V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 210/2018 se dlužník domáhá (žalobou ze dne 15. května 2018), aby České republice – Krajskému soudu v Brně bylo uloženo zapsat v obchodním rejstříku (oddílu C, vložce 9883) jako den vzniku funkce jednatele D. P. údaj 18. dubna 2012; řízení dosud není skončeno.
Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z (označených) ustanovení občanského soudního řádu a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům:
1) V insolvenčním řízení je přípustná žaloba pro zmatečnost jak proti rozhodnutí o úpadku, tak proti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, neboť jde o rozhodnutí, kterými bylo řízení (jeho relativně samostatná fáze) skončeno.
2) Žalobou napadená rozhodnutí insolvenčního soudu a Vrchního soudu v Olomouci nabyla právní moci, takže je lze (obecně) napadnout žalobou pro zmatečnost.
3) Usnesení o úpadku dlužníka bylo vyvěšeno na úřední desce soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (§71 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2013); zvlášť do vlastních rukou bylo doručeno zmocněnci dlužníka (§80 insolvenčního zákona v témže znění) dne 9. dubna 2009 (B-2). Usnesení o prohlášení konkursu bylo vyvěšeno na úřední desce soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku bylo doručeno (vzhledem k doručení výpovědi plné moci zmocněncem insolvenčnímu soudu dne 16. dubna 2009) zvlášť na adresu jeho sídla zapsaného v obchodním rejstříku (§47 a §50c odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 30. června 2009) s fikcí doručení dne 18. května 2009; dlužník neprokázal, že ve skutečnosti sídlil jinde a bez zbytečného odkladu nepožádal o změnu zápisu sídla v obchodním rejstříku.
4) Usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo vyvěšeno na úřední desce soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (§71 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2013); vzhledem k tomu, že proti němu nebylo přípustné odvolání, nabylo právní moci dnem 20. července 2009 (doručení tohoto usnesení zvlášť účastníkům řízení bylo z hlediska nabytí právní moci irelevantní); týmž dnem nabylo právní moci i rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužníka.
Za stavu, kdy insolvenční soud doručoval dlužníku usnesení odvolacího soudu zvlášť prostřednictvím provozovatele poštovních služeb „vhozením do domovní schrány“ dne 26. srpna 2009 (§50 odst. 1 o. s. ř.), je doručení „neúčinné“. Správně mělo být usnesení odvolacího soudu doručováno dlužníku do vlastních rukou (§49 o. s. ř.) a fikce doručení (§49 odst. 4 o. s. ř.) mohla nastat jen při dodržení postupu podle §49 odst. 2 o. s. ř.; to nebylo splněno.
Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud uzavřel, že žaloba pro zmatečnost podaná proti oběma usnesením insolvenčního soudu [ze zmatečnostních důvodů podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c), d), f) a g) o. s. ř.] je opožděná (dlužník ji podal po marném uplynutí lhůt určených ve vztahu k jednotlivým důvodům zmatečnosti ustanovením §234 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.).
Konkrétně v tomto směru dovodil, že jde-li o: 1) důvod zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř začala běžet tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost (§234 odst. 2 o. s. ř.) dnem 26. ledna 2012, kdy odpadla (případná) překážka, pro kterou nemohl dlužník před soudem samostatně jednat [k tomu dni nově vznikla funkce jednateli dlužníka D. P. (a dlužník tuto skutečnost oznámil v podání ze dne 2. února 2012 doručeném insolvenčnímu soudu dne 6. února 2012)]; 2) důvod zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. začala běžet tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost (§234 odst. 4 o. s. ř.) od té doby, kdy se dlužník o důvodu zmatečnosti dověděl [nejpozději ode dne 2. února 2012, kdy dlužník vyhotovil přípis (doručený insolvenčnímu soudu 6. února 2012), v němž poukázal na skutečnosti, ze kterých dovozuje trestný čin soudce)]; 3) důvody zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. d) a f) o. s. ř. začala běžet tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost od doručení napadeného rozhodnutí (§234 odst. 1 o. s. ř.), tj. dnem 9. dubna 2009 (doručení usnesení o úpadku dlužníka) a dnem 18. května 2009 (doručení usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem).
Ve vztahu k důvodu zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. doplnil, že v tomto směru nemůže být žaloba pro zmatečnost důvodná (též) proto, že jednání soudce v době po vydání obou usnesení insolvenčního soudu nemůže být jednáním, v jehož důsledku byla tato rozhodnutí vydána.
Ve výroku, jímž insolvenční soud rozhodl o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, napadené usnesení zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení, když ji ‒ poměřováno důvody zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. d) a f) o. s. ř., u nichž musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení ‒ neshledal opožděnou. Dále insolvenčnímu soudu vytknul, že nerozhodl o změně žaloby (§95 o. s. ř.), kterou dlužník učinil podáním doručeným insolvenčnímu soudu 23. srpna 2012, jímž „rozšířil“ žalobu pro zmatečnost „o potvrzující usnesení Vrchního soudu v Olomouci“.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. k řešení právních otázek, které odvolací soud (podle jeho názoru) zodpověděl v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně, zda: a) byly soudy nižších stupňů oprávněny v řízení o žalobě pro zmatečnost posuzovat otázku vzniku funkce jednatele dlužníka (právnické osoby) jako otázku předběžnou, a b) je neustanovení opatrovníka dlužníku (§29 odst. 2 o. s. ř.) porušením zákona, které zakládá důvod k neúčinnosti doručení usnesení o prohlášení konkursu dlužníku, to vše ve vazbě na závěr odvolacího soudu o opožděnosti žaloby pro zmatečnost proti usnesením insolvenčního soudu.
Dovolatel namítá, že posouzení včasnosti žaloby pro zmatečnost je závislé na řešení otázky, kdy D. P. (nově) vznikla funkce jednatele (zda k 26. lednu 2012 nebo k 18. dubnu 2012 či k úplně jinému dni). V této souvislosti poukazuje na řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 210/2018 a odvolacímu soudu vytýká, že nevyčkal na výsledek daného řízení a „svévolně“ si tuto otázku posoudil sám.
Dále zdůrazňuje, že insolvenční soud nejpozději 16. dubna 2009 věděl, že dlužník nemá zástupce (obecného zmocněnce), žádné zaměstnance a jediný jednatel je nezvěstný. Místo aby ustanovil dlužníku opatrovníka (§29 odst. 2 o. s. ř.), vydal dne 27. dubna 2009 rozhodnutí o konkursu, které dlužníku doručoval, ač předem věděl, že písemnost nikdo nepřevezme.
V této souvislosti poukazuje na (podle jeho názoru) rozporné závěry odvolacího soudu, který dospěl k závěru o řádném doručení a právní moci obou usnesení insolvenčního soudu, a současně dovodil, že: a) dlužník neměl od 16. dubna 2009 žádnou osobu, která by byla oprávněna za něj jednat, a b) usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2009 mu nebylo dlužníku doručeno.
Konečně dovolatel upozorňuje na „další“ vady, jimiž soudy nižších stupňů měly zatížit řízení, týkající se porušení jeho práva na zákonného soudce (spočívající v tom, že za stavu, kdy v původním řízení rozhodoval soudce insolvenčního soudu v rozporu s rozvrhem práce, nelze považovat za zákonného ani soudce, který rozhodoval o žalobě pro zmatečnost).
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je přípustné dovolání dlužníka proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu (§237 o. s. ř.).
K řešení právní otázky včasnosti žaloby pro zmatečnost z důvodu, že soudy nebyly oprávněny posoudit otázku, ke kterému datu vznikla funkce jednateli dlužníka (D. P.) funkce, jako otázku předběžnou, není dovolání přípustné již proto, že soudy nižších stupňů v tomto směru vyšly ze zápisu v obchodním rejstříku; zjevně nešlo tak o situaci, kdy by přijaly závěr o datu vzniku funkce jednatele D. P. samy; skutečnost, že dlužník podal (shora uvedenou) žalobu, kterou se domáhá změny zápisu v obchodním rejstříku ohledně data vzniku funkce jednatele D. P., je v dané souvislosti právně nevýznamná.
Dovolání dlužníka není přípustné ani k řešení právní otázky včasnosti žaloby pro zmatečnost z důvodu, že soudy neustanovily dlužníku opatrovníka (§29 odst. 2 o. s. ř.), když překážka, pro kterou (dle jeho tvrzení) nemohl před soudem samostatně jednat nebo pro kterou nemohl před soudem vystupovat, odpadla dnem 26. ledna 2012 (k tomuto datu vznikla jednateli D. P. funkce), přičemž žaloba pro zmatečnost byla podána (až) 28. května 2012.
Konečně dovolání dlužníka není přípustné ani v rozsahu, v němž směřuje proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost proti usnesení insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, když dovolací argumentace v tomto směru je dílem právně nevýznamná (akceptace závěru o tom, že usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka nenabylo právní moci, by nemohla mít vliv na správnost výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost), přičemž z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (ve spojení s obsahem spisu) je zřejmé, že usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka bylo dlužníku (řádně) doručeno zvlášť.
Nejvyšší soud proto dovolání v části týkající se žaloby pro zmatečnost proti usnesení insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem odmítl jako nepřípustné (§243c odst. 1 a 2 o. s. ř.); přitom se (vzhledem k závěru o nepřípustnosti dovolání) nezabýval (nemohl zabývat) námitkou dovolatele, že o žalobě pro zmatečnost rozhodl nezákonný soudce insolvenčního soudu. Navíc, ve vztahu k této výhradě dovolatel nijak nevymezil ani důvod přípustnosti dovolání.
Dovolání dlužníka je však přípustné (§237 o. s. ř.) k řešení právní otázky (plynoucí z obsahu dovolání) včasnosti žaloby pro zmatečnost proti usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka dosud Nejvyšším soudem v daných skutkových poměrech nezodpovězené.
Nejvyšší soud předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěrech, podle nichž:
1) Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žalobou pro zmatečnost lze napadnout (za podmínek upravených v ustanovení §229 a násl. o. s. ř.) také rozhodnutí vydané v insolvenčním řízení (srov. §7 a §96 odst. 2 insolvenčního zákona). Ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř. se přitom rozhodnutím, kterým bylo řízení (jeho relativně samostatná fáze) skončeno, v insolvenčním řízení rozumí pro první fázi i rozhodnutí o úpadku a pro druhou fázi i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.
2) Tam, kde v případech uvedených v ustanovení §229 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud, lze podat žalobu pro zmatečnost buď jen proti jeho rozhodnutí, nebo rovněž proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže trpí zmatečností; rozhodnutí soudu prvního stupně však nelze napadnout samostatně, neboť jeho právní moc (jako jedna z podmínek pro podání žaloby pro zmatečnost) se odvíjí (až) od rozhodnutí odvolacího soudu.
3) V řízení o žalobě pro zmatečnost soud samostatně nerozhoduje (způsobem uvedeným v ustanovení §95 o. s. ř.) o přípustnosti „rozšiřování“ tvrzených důvodů zmatečnosti; s tím, zda později (v průběhu řízení o již podané žalobě) uplatněné důvody zmatečnosti jsou včasné, se vypořádá v důvodech rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost.
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 2/2019, uveřejněné pod číslem 49/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně další judikatury Nejvyššího soudu zmíněné v jeho důvodech.
4) Subjektivní tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost určená v ustanovení §234 odst. 3 o. s. ř. počíná běžet v okamžiku, kdy se účastník, který žalobu podává, dozvěděl (získal vědomost) o tom, že jsou zde takové skutkové okolnosti, které zakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce nebo přísedícího, jenž vydal žalobou napadené rozhodnutí nebo se na jeho vydání podílel, nejdříve však dnem, kdy bylo tomuto účastníku doručeno rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno a proti němuž žaloba pro zmatečnost směřuje.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2023, sp. zn. 23 Cdo 1510/2022, uveřejněné pod číslem 5/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 5/2024“).
Za stavu, kdy odvolací soud zrušil usnesení, jímž insolvenční soud zamítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení, kterým Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka, proto, že dospěl k závěru, podle něhož podal dlužník žalobu pro zmatečnost [posuzováno z hlediska zmatečnostních vad dle ustanovení §229 odst. 1 písm. d) a f) o. s. ř.] včas, nemohlo obstát ani usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost v části směřující proti usnesení o úpadku dlužníka.
Tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost proti usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka z důvodů určených ustanovením §229 odst. 1 písm. d) a f) o. s. ř. totiž mohla začít dlužníku běžet nejdříve dnem, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo řízení skončeno (srov. obdobně důvody R 5/2024). Jinými slovy, důsledkem závěru odvolacího soudu o tom, že dlužníku nebylo „účinně“ doručeno (postupem podle ustanovení §49 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §75 insolvenčního zákona) usnesení, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka, je (i) neudržitelnost závěru o opožděnosti žaloby pro zmatečnost proti usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka. A ještě jinak řečeno, podal-li dlužník odvolání proti usnesení insolvenčního soudu o úpadku (a toto usnesení mohlo nabýt právní moci až ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu) a vyhodnotil-li odvolací soud žalobu pro zmatečnost proti takovému usnesení odvolacího soudu jako včasnou, nemohl současně obstát jeho závěr o opožděnosti žaloby pro zmatečnost proti usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka.
Proto Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v potvrzujícím výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost proti usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka zrušil; důvody, pro které neobstálo (v daném rozsahu) usnesení odvolacího soudu, dopadají i na usnesení insolvenčního soudu; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil v tomto rozsahu insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu