ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.37.2024.1
KSOS 31 INS 4184/2021
11 ICm 980/2022
sp. zn. 29 ICdo 37/2024-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce JAR REAL TRAFFIC s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Jana Šoupala 1597/3, PSČ 700 00, identifikační číslo osoby 27768228, proti žalovanému Mgr. Petru Brožovi , se sídlem v Praze 4, U Zátiší 545/3, PSČ 147 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě , se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 1836/21, PSČ 702 00, o vyloučení majetku z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 980/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 980/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) dne 21. dubna 2022 se žalobce (JAR REAL TRAFFIC s. r. o.) domáhá proti žalovanému (Mgr. Petru Brožovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o.) vyloučení (označeného) majetku z majetkové podstaty dlužníka.
2. Podáními doručenými insolvenčnímu soudu dne 16. května 2023 (č. l. 56-58) a dne 30. ledna 2024 (č. l. 123-127) žalobce (mimo jiné) vznesl námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Evy Slaběňákové (dále jen „rozhodující soudkyně“); současně navrhl, aby věc byla přikázána Městskému soudu v Praze s tím, že rozhodující soudkyně (stejně jako další soudci insolvenčního soudu) nemůže v dané věci objektivně rozhodnout, neboť „se bude řídit“ pokynem místopředsedy insolvenčního soudu, podle něhož nemá být vyhověno návrhu žalobce na přerušení řízení. Současně poukazuje na: a/ „zásah do rozhodovací činnosti insolvenčních soudců“, b/ „neobjektivní a zcela rozdílný postup insolvenčních soudců vůči různým účastníkům řízení“, c/ „zjevnou neochotu (insolvenčního) soudu postupovat vůči insolvenčnímu správci a kontrolovat jeho činnost“, d/ „svévolnou aplikaci“ rozvrhu práce insolvenčního soudu a „zjevně svévolný“ postup při změně obsazení senátu insolvenčního soudu, e/ „zjevné zvýhodňování“ věřitele (insolvenčního navrhovatele) CREDITEX HOLDING, a. s. na úkor dlužníka a dalších účastníků řízení a f/ „ignoraci“ některých tvrzení prospívajících dlužníku.
3. Žalovaný ve vyjádřeních ze dne 5. června 2023 (č. l. 66-67) a ze dne 3. července 2023 (č. l. 81-82) s námitkou podjatosti a návrhem žalobce na delegaci nesouhlasí s tím, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by byly způsobilé založit důvod pochybovat o nepodjatosti rozhodující soudkyně, natož pak všech soudců insolvenčního soudu.
4. Usnesením ze dne 24. srpna 2023, č. j. 11 ICm 980/2022, 12 VSOL 241/2023-89 (KSOS 31 INS 4184/2021), Vrchní soud v Olomouci o námitce podjatosti žalobce rozhodl tak, že rozhodující soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci.
5. Dne 28. února 2024 předložil insolvenční soud spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu.
6. Podle §7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
7. Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a o. s. ř.), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odst. 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odst. 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (odst. 3 věta první).
8. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (§14 odst. 1 o. s. ř.). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).
9. Nejvyšší soud o návrhu žalobce na přikázání věci rozhodl jako soud nejblíže společně nadřízený insolvenčnímu soudu, u něhož je vedeno řízení, a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
10. Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci.
11. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo (postupem podle §14 a násl. o. s. ř.) rozhodnuto o vyloučení soudců insolvenčního soudu [nebyla vyloučena rozhodující soudkyně (naopak Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že tato není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci), natož (též všichni) ostatní soudci insolvenčního soudu], není zjevně dán důvod pro delegaci nutnou (§12 odst. 1 o. s. ř.). Srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016 (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/16).
12. Přitom v poměrech dané věci nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že žalobcem tvrzené skutečnosti [poměřováno kritérii plynoucími z §14 odst. 1 o. s. ř. a z ustálené judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, a ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněná pod čísly 85/2012 a 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01)] nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti rozhodující soudkyně (natož všech soudců insolvenčního soudu).
13. Žalobcem tvrzené skutečnosti přitom neopodstatňují ani přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.).
14. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu, rozhodl, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvlášť.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2024
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu