ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.78.2023.1
KSUL 71 INS 6605/2019
63 ICm 1050/2020
sp. zn. 29 ICdo 78/2023-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce LUXOS spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, U Řeky 594, PSČ 720 00, identifikační číslo osoby 42867606, zastoupeného Mgr. Richardem Merkunem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, proti žalované Ing. Miroslavě Motyčkové, se sídlem v Uherském Hradišti, Prostřední 132, PSČ 686 01, jako insolvenční správkyni dlužníka ZITA DEL ROZZ, spol. s r. o. v likvidaci, za účasti C. M. B. COMMERCIAL Ltd., se sídlem v Londýně, Kidd Rapinet LLP, Walsingham House, 35 Seething Lane, PSČ EC3N 4AH, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo osoby 09043782, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupeného JUDr. Davidem Heryánem, advokátem, se sídlem v Poděbradech, Vilová 1367, PSČ 290 01, o určení pravosti a výše pohledávky, o vstupu vedlejšího účastníka do řízení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 63 ICm 1050/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ZITA DEL ROZZ, spol. s r. o. v likvidaci , se sídlem ve Štětí, Pivovarská 600, PSČ 411 08, identifikační číslo osoby 25844261, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 6605/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2022, č. j. 63 ICm 1050/2020, 103 VSPH 418/2022-292 (KSUL 71 INS 6605/2019), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 28. dubna 2022, č. j. 63 ICm 1050/2020-258, zamítl námitku vznesenou žalobcem (LUXOS spol. s r. o.) co do nepřípustnosti účasti společnosti C. M. B. COMMERCIAL Ltd. jako vedlejšího účastníka na straně žalované (Ing. Miroslavy Motyčkové, jako insolvenční správkyně dlužníka ZITA DEL ROZZ, spol. s r. o. v likvidaci).
2. Insolvenční soud, cituje §18 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a §93 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dospěl k závěru, že judikatura nestanoví podmínku pro oprávněnost vstupu přihlášeného věřitele jako vedlejšího účastníka do incidenčního řízení, ve kterém se řeší rozsah majetkové podstaty, určitou výši přihlášené pohledávky. Insolvenční soud považoval za podstatné, že přistoupivší vedlejší účastník je přihlášeným věřitelem, kterým se stal marným uplynutím lhůty k vydání rozhodnutí podle §18 odst. 2 insolvenčního zákona.
3. Insolvenční soud doplnil, že ani další námitky (pozdější vstup vedlejšího účastníka do insolvenčního řízení na základě postoupení pohledávky, oznámení o vstupu do řízení den před nařízeným jednáním) nemají vliv na závěr insolvenčního soudu o právním zájmu vedlejšího účastníka na řízení; míra uspokojení přihlášených pohledávek věřitelů (totiž) závisí na rozsahu majetkové podstaty. Určení pravosti pohledávky žalobce by vedlo k nižšímu uspokojení pohledávek ostatních věřitelů v insolvenčním řízení, včetně vedlejšího účastníka.
4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
5. Odvolací soud, cituje §93 o. s. ř. a §16 odst. 2 insolvenčního zákona, ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že vedlejší účastník má, jako přihlášený věřitel, právní zájem na výsledku řízení, který bude mít dopad do jeho hmotněprávních oprávnění a povinností. Úspěch žalované totiž bude (může) mít vliv na rozsah uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů v insolvenčním řízením vedeném na majetek dlužníka (§306 insolvenčního zákona). Rozsah (míra) uspokojení těchto pohledávek se přitom bezprostředně dotýká práv a povinností vedlejšího účastníka plynoucích z hmotného práva, neboť předurčuje, v jakém rozsahu přihlášené pohledávky věřitelů zaniknou splněním.
6. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné ve smyslu §237 o. s. ř. pro zodpovězení otázek, které dosud nebyly Nejvyšším soudem řešeny. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Dovolatel namítá, že aktivita vedlejšího účastníka ve vztahu k insolvenčnímu řízení postrádá racionální ekonomický smysl. Nelze tedy ani dojít k závěru, že vedlejší účastník je veden snahou o co nejvyšší uspokojení přihlášené pohledávky; takového cíle mohl dosáhnout na jednání dne 27. dubna 2022 (při němž mu zástupce dovolatele nabídl úhradu celé jeho přihlášené pohledávky).
8. Dovolatel považuje za zásadní, že vedlejší účastník je úzce personálně a majetkově propojen s dlužníkem (statutární orgán vedlejšího účastníka je rovněž společníkem dlužníka). Vedlejší účastník tedy nesmí (mimo jiné) ze zákona hlasovat na schůzi věřitelů (§53 odst. 1 insolvenčního zákona). Podle dovolatele tak nebude mít výsledek sporu o pravost pohledávky fakticky žádný vliv na míru hlasovacích práv vedlejšího účastníka.
9. Dovolatel má dále za to, že v tomto případě nelze vycházet z existující judikatury dovolacího soudu k vedlejšímu účastenství přihlášeného věřitele v řízení o určení pravosti pohledávky jiného věřitele, nýbrž se má vycházet z obecné judikatury k vedlejšímu účastenství. Míní, že vedlejší účastník nesplňuje obecná kritéria přípustnosti vedlejšího účastenství, čímž se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury. Vedlejší účastník sledoval pouze formální naplnění domněle jediné podmínky pro vedlejší účastenství v tomto řízení a nenaplnil materiální podmínky vedlejšího účastenství.
10. Dovolatel závěrem opakuje, že vedlejší účastník a dlužník jsou personálně propojeni, stejně jako další přihlášení věřitelé (přihlášky P1, P11, P12 a P13), přitom dlužník neposkytl insolvenčnímu správci řádnou součinnost a namísto toho disponují podklady o dlužníku osoby ovládající jej prostřednictvím zahraničních osob.
11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., jako nepřípustné odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
12. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je oproti mínění dovolatele souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
13. J udikatura Nejvyššího soudu k výkladu §93 o. s. ř. je ustálena v následujících závěrech:
1/ Vedlejší účastník stojí ve sporu vedle některé z hlavních procesních stran (žalobce nebo žalovaného) a v řízení zásadně vystupuje sám za sebe (není tedy z titulu vedlejšího účastenství osobou oprávněnou činit procesní úkony jménem hlavního účastníka).
2/ Určuje-li §93 odst. 3 věty první o. s. ř., že vedlejší účastník má v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník, rozumí se oněmi „stejnými právy a povinnostmi“ výlučně práva a povinnosti procesní povahy; vedlejší účastník proto může být například zavázán k náhradě nákladů řízení nebo mu může být náhrada nákladů řízení přiznána, je však vyloučeno, aby mu rozhodnutím ve věci samé bylo přisouzeno právo nebo byla uložena povinnost, jež tvoří předmět sporu ve věci samé.
3/ Vedlejší účastenství v řízení nelze založit proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován. Jestliže to podle obsahu spisu byl právě podporovaný účastník, který nesouhlasil s tím, aby další́ subjekt vystupoval jako vedlejší účastník řízení na jeho straně̌, pak tím, že tento nesouhlas v řízení uplatnil, vedlejší účastenství ukončil [postup podle §93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je namístě, jde-li o návrh (nesouhlas) někoho jiného než toho účastníka, kterého má vedlejší účastník v řízení podporovat].
4/ Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, uveřejněné pod číslem 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).
14. Shora popsané závěry se prosadí i ve sporech vyvolaných insolvenčním řízením (incidenčních sporech) [srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 9/2013, uveřejněného pod číslem 89/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam citované judikatury].
15. Z judikatury Nejvyššího soudu dále plyne, že zájem na co nejvyšším uspokojení přihlášené pohledávky z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty je především zájmem majetkovým. Nicméně současně platí, že rozsah (míra) uspokojení přihlášené pohledávky se bezprostředně dotýká práv a povinností přihlášeného věřitele plynoucích z hmotného práva (předurčuje, v jakém rozsahu pohledávka zanikne jinak než splněním) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 96/2015, uveřejněné pod číslem 51/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 119/2016, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 2018, pod číslem 36, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sp. zn. 29 Cdo 970/2017].
16. V usnesení ze dne 21. března 2019, sen. zn. 29 ICdo 65/2017, uveřejněném pod číslem 14/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že přihlášený věřitel zásadně má jako vedlejší účastník řízení na straně popírajícího insolvenčního správce (žalobce či žalovaného) právní zájem na výsledku řízení ve sporu o pravost, výši či pořadí přihlášené pohledávky jiného přihlášeného věřitele.
17. Uvedené ustálené judikatorní závěry napadené rozhodnutí respektuje. Vedlejší účastník je přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení, přičemž pro posouzení přípustnosti vedlejšího účastenství je nepodstatné, že dovolatel zpochybňuje důvody vedlejšího účastníka pro vstup do insolvenčního řízení a způsob, jakým vedlejší účastník vstoupil do insolvenčního řízení.
18. Jak správně poznamenal odvolací soud, případný úspěch žalované bude (může) mít vliv na rozsah uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů v insolvenčním řízením vedeném na majetek dlužníka (§306 insolvenčního zákona). Rozsah (míra) uspokojení těchto pohledávek se přitom bezprostředně dotýká práv a povinností vedlejšího účastníka plynoucích z hmotného práva. Především určí, v jakém rozsahu přihlášené pohledávky věřitelů zaniknou splněním.
19. Konečně k námitkám dovolatele, které vycházejí z tvrzeného vztahu vedlejšího účastníka k dlužníku s akcentem na to, že dlužník neposkytuje insolvenční správkyni řádnou součinnosti, je zapotřebí zdůraznit, že vedlejší účastník vystupuje v tomto řízení na straně žalované, tedy insolvenční správkyně. Je tedy především na jejím uvážení, zda i přes tyto dovolatelem tvrzené okolnosti bude mít zájem na působení vedlejšího účastníka v řízení. I v incidenčním sporu totiž platí, že vedlejší účastenství nelze založit ani udržet proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 2. 2024
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu