ECLI:CZ:NS:2024:29.ND.108.2024.1
sp. zn. 29 Nd 108/2024-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Damata a. s. , se sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 09801626, zastoupeného Mgr. Šimonou Maškovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Boušova 792/25, PSČ 190 14, proti žalovanému D. H. P. , toho času neznámého pobytu, zastoupenému Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, jako opatrovníkem, o zaplacení částky 100.004,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 C 318/2021, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 C 318/2021 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě 6. listopadu 2021 (formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobce (Damata a. s.) domáhá vůči žalovanému (D. H. P.) zaplacení částky 100.004,34 Kč s příslušenstvím představovaným konkretizovaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení, coby dluhu vzešlého ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. dubna 2019.
2. Podáním datovaným 14. listopadu 2022 (č. l. 29) žalobce navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (dále jen „obvodní soud“). V návrhu poukázal na to, že mezinárodní příslušnost soudu při projednání věci s mezinárodním prvkem (žalovaný je cizím státním příslušníkem) se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („nařízení Brusel I bis“). Podle článku 7 odst. 1 písm. b/ nařízení Brusel I bis jsou k projednání žaloby o nároku ze smlouvy příslušné soudy místa, kde byl nebo měl být splněn závazek ze smlouvy, respektive soudy místa, kde byly služby poskytnuty. V daném případě představovalo poskytnutí služeb poskytnutí úvěru na bankovní účet žalovaného vedený u banky, která má sídlo v obvodu obvodního soudu. Pro posouzení příslušnosti tak není samo o sobě rozhodující bydliště žalovaného a nezjištění bydliště tak nemůže vést k závěru o „nedostatku pravomoci“ a následnému zastavení řízení z důvodu nedostatku podmínek řízení.
3. Usnesením ze dne 1. prosince 2022, č. j. 40 C 318/2021-31, které nabylo právní moci dne 4. ledna 2023, ustanovil okresní soud opatrovníkem žalovaného (coby osoby neznámého pobytu) advokáta Mgr. Ladislava Popka.
4. Opatrovník žalovaného ve vyjádření z 24. ledna 2023 (č. l. 35) s přikázáním věci obvodnímu soudu nesouhlasí, nenalézaje pro takový postup důvod.
5. Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
6. Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený okresnímu soudu a obvodnímu soudu (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
7. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
8. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sb. rozh. obč. (usnesení je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
9. Důvody uváděné žalobcem nejsou způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy; již proto ne, že důvody pro změnu místně příslušného soudu z důvodu vhodnosti žalobce zaměňuje (směšuje) [ jak plyne z reprodukce jeho podání v odstavci 2. odůvodnění shora ] s důvody, které zakládají mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí věci s cizím prvkem. Řečené platí tím více, že žalovaný s takovým (nedůvodným) návrhem nesouhlasí.
10. Nejvyšší soud proto návrhu žalobce na přikázání věci k projednání a rozhodnutí obvodnímu soudu nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. února 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu