ECLI:CZ:NS:2024:29.NSCR.28.2024.1
KSBR 26 INS 4979/2008
sp. zn. 29 NSČR 28/2024-B-669
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka MIPL, spol. s r. o. , se sídlem v Uherském Brodě, Šumická 2325, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 47 91 10 34, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 4979/2008, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. srpna 2022, č. j. KSBR 26 INS 4979/2008, 1 VSOL 134/2022-B-605, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 21. prosince 2021, č. j. KSBR 26 INS 4979/2008-B-572, udělil insolvenčnímu správci (Mgr. Jiřímu Ostravskému) souhlas k tomu, aby vydal výtěžek zpeněžení majetku (označených vymožených pohledávek dlužníka) ve výši 947.325,96, Kč zajištěnému věřiteli (Komerční bance, a. s.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 24. srpna 2022, č. j. KSBR 26 INS 4979/2008, 1 VSOL 134/2022-B-605, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k řešení (níže konkretizované) právní otázky, kterou odvolací soud (podle jeho názoru) posoudil v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
Jakkoli odvolací soud (podle dovolatele) správně konstatoval (v bodě 56. odůvodnění), že „ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit nejprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu“, dospěl k nesprávnému závěru o splnění zmíněného předpokladu.
Dovolatel snáší argumenty ve prospěch názoru, podle něhož mu nebylo řádně (účinně) doručeno ani usnesení o úpadku, ani usnesení o způsobu řešení jeho úpadku konkursem. S poukazem na skutkové okolnosti věci dovozuje, že mu insolvenční soud v rozporu s ustanovením §29 odst. 2 o. s. ř. neustanovil opatrovníka; takové pochybení jednak „zakládá zmatečnostní důvod“ podle §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jednak představuje „hrubé porušení práva na spravedlivý proces“. Nebylo-li mu „účinně“ doručeno usnesení o prohlášení konkursu, nemohlo nabýt právní moci a rozhodování o výtěžku zpeněžení je tak „předčasné a nepřípustné“.
Dále dovolatel upozorňuje na „další vady řízení, které mohly mít za následné nesprávné rozhodnutí ve věci“, konkrétně, že: a) zajištěný věřitel nepřihlásil pohledávku jako zajištěnou, a b) odvolací soud nesprávně „odmítl“ námitku započtení pohledávky (viz bod 49. odůvodnění) a opomenul posoudit, zda vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli neodporuje dobrým mravům, když zajištěný věřitel (podle jeho názoru) „zjevně porušoval povinnosti člena věřitelského výboru a toto porušování vedlo k jeho profitu“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání dlužníka, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že otázkou doručení (a právní moci) usnesení, jímž insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, se zabýval v usnesení ze dne 31. ledna 2024, sen. zn. 29 ICdo 17/2023.
Označeným usnesením Nejvyšší soud (mimo jiné) odmítl dovolání dlužníka proti usnesení ze dne 25. srpna 2022, č. j. 40 ICm 1480/2012, 14 VSOL 77/2021-510 (KSBR 26 INS 4979/2008), jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 25. října 2021, č. j. 40 ICm 1480/2012-407, v rozsahu zamítavého výroku ohledně žaloby pro zmatečnost proti usnesení ze dne 27. dubna 2009,
č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-6, jímž insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Přitom uzavřel [měl (posuzováno podle obsahu spisu) za zřejmé], že toto usnesení insolvenčního soudu bylo dlužníku (řádně) doručeno zvlášť.
Vzhledem k rozdílům ve skutkovém stavu Nejvyšší soud neshledává opodstatněným ani poukaz na (v dovolání konkretizovanou) judikaturu týkající se předpokladů pro ustanovení opatrovníka účastníku řízení (právnické osobě).
V dané souvislosti rovněž nelze přehlédnout, že dovolatel (při své argumentaci o nezbytnosti ustanovení opatrovníka v dané fázi insolvenčního řízení) vychází z jiného než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu.
Konečně další námitky, které dovolatel označil jako „další vady řízení“, nebyly způsobilé založit přípustnost dovolání již proto, že uspokojovaná pohledávka zajištěného věřitele byla v insolvenčním řízení zjištěna (včetně práva na uspokojení ze zajištění). Současně dovolatel ve vztahu k tvrzenému zániku pohledávky a (ne)souladu vydání výtěžku zpeněžení s dobrými mravy ani nevymezil důvod přípustnosti dovolání.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu