ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.146.2024.1
sp. zn. 3 Tdo 146/2024-899
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný D. K., nyní ve výkonu trestu ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, č. j. 10 To 50/2023-800, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 80 T 4/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2023, č. j. 80 T 4/2020-733, byl obviněný D. K. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě citovaného rozsudku. Za to byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 5 roků se zařazením do věznice s ostrahou. Dále mu soud uložil povinnost nahradit nemajetkovou újmu poškozené AAAAA (pseudonym), kterou s částí nároku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek pod bodem 2) obžaloby, v němž byl spatřován přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku a přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný a státní zástupce. O obou odvoláních rozhodl Vrchní soud Praze rozsudkem ze dne 12. 9. 2023, č. j. 10 To 50/2023-800, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek nalézacího soudu zrušil ve výroku o vině pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění, jakož i ve výrocích o trestu a náhradě nemajetkové újmy. Podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění dílem dokonaným podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a dílem nedokonaným ve formě pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Toho se obviněný dopustil tím, že
1) v přesně nezjištěné době od 13. 4. 2019 do ranních hodin dne 14. 4. 2019 v místě svého tehdejšího bydliště v XY, v ul. XY, v dětském pokoji situovaném vedle ložnice rodičů obžalovaného, využil situace, kdy jeho dcera, nezletilá AAAAA, v nočních hodinách spala, klekl si v posteli nad nezletilou tak, že byl čelem orientován k jejím nohám a oblastí rozkroku byl nad obličejem poškozené, a minimálně v době, kdy se vlivem tohoto jednání probudila, jí olizoval přirození,
2) na témže místě o několik minut později se snažil nezletilé prsty roztáhnout ústa, aby jí do úst mohl zasunout penis, posléze v tomto jednání na chvíli přestal, svléknul si spodní prádlo, znovu si nad poškozenou klekl do stejné polohy a snažil se jí znovu roztáhnout ústa, aby do nich mohl zasunout penis, a tohoto jednání zanechal ve chvíli, kdy poškozená začala brečet, přitom jako její otec znal její věk a musel vědět, že nemá dostatečné znalosti a vědomosti, aby chápala smysl jeho jednání a byla schopna se účinně bránit.
3. Za to a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Labem z 10. 2. 2023, sp. zn. 27 T 171/2022, byl obviněný podle §185 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl rozsudkem odvolacího soudu zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem z 10. 2. 2023, sp. zn. 27 T 171/2022. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Odvolací soud uložil obviněnému povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozené AAAAA náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, se zbytkem nároku odkázal poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve zprošťujícím výroku zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný uvedl, že dovolání napadá ve výroku „o vině i o trestu“.
5. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Zjevné rozpory dle jeho názoru vyplývají především z faktu, že ve svém předcházejícím kasačním rozhodnutí vrchní soud původně označil hodnocení důkazů krajským soudem za nesprávné, vadné a skutková zjištění za neúplná a předčasná. Obviněný je přitom přesvědčen, že tyto vady nebyly v navazujícím řízení odstraněny, a tudíž jimi trpí též aktuální rozhodnutí vrchního soudu. Konkrétně se má jednat o nesprávně vyhodnocený a nedostatečný, resp. neúplný znalecký posudek prof. Strause, vadně hodnocený znalecký posudek PhDr. Wölfelové, nezohlednění závěrů znalce MUDr. Gábela či nepřihlédnutí k rozporům ve výpovědi poškozené, např. z hlediska vyjádření, jež se týká psa či způsobu provedení činu. Nastíněné vady dokazování pak obviněný v textu dovolání podrobně rozvíjí.
6. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu nalézacího a aby věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhuje, aby předseda senátu Nejvyššího soudu do rozhodnutí o dovolání přerušil výkon trestu odnětí svobody, který nyní na podkladě napadeného rozsudku vykonává.
7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
8. Podle státního zástupce nelze argumentaci obviněného přiřadit pod uplatněné dovolací důvody. Obviněný žádné závažné vady dokazování vyjmenované v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky nepopisuje, ve skutečnosti pouze vyslovuje názor, že ve věci činné soudy pochybily při hodnocení důkazů.
9. Státní zástupce je toho mínění, že soudy označené usvědčující důkazy, především výpověď poškozené, nejsou osamocené či izolované; výpověď poškozené v podstatných bodech koresponduje s výpověďmi klíčových svědků, jakož i s podstatnými závěry vyplývajícími z expertního zkoumání. Rozhodně nelze tvrdit, že by mezi soudy zmíněnými usvědčujícími důkazy existovaly zjevné rozpory ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; ostatně ani obviněný žádné takové rozpory fakticky neoznačil. Pokud tedy obviněný konstatuje existenci závažných vad dokazování a skutkových zjištění, pak to neodpovídá realitě. Fakt, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů nebo že nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, není dovolacím důvodem.
10. Námitky obviněného nejsou podle státního zástupce důvodné ani v obecné rovině. Z přezkoumávaných rozhodnutí totiž vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., vina byla spolehlivě zjištěna, usvědčující důkazy tvoří vzájemně souladný komplex, přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky uvedené v §125 odst. 1 tr. ř. a rozhodnutí obou soudů jsou plně přezkoumatelná.
11. Správně zjištěný skutkový stav pak soudy podle názoru státního zástupce přiléhavě právně kvalifikovaly. Dovolací argumentace obviněného nemůže být ani formálně přiřazena pod dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože primárně míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění; argumenty reálně směřující do hmotněprávního posouzení v podaném dovolání absentují.
12. Protože obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., navrhuje státní zástupce dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný jím brojí proti „výrokům o vině i trestu“. Konkrétní námitky obviněného však směřují výlučně proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění dílem dokonaným podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a dílem nedokonaným ve formě pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Konkrétně pak dovolání obviněného obsahuje námitky skutkové povahy, kdy obviněný tvrdí, že rozhodování soudů je zatíženo vadou zjevných rozporů mezi důkazy a skutkovými zjištěními a je založeno na procesně nepoužitelných důkazech.
22. Pokud jde o námitku, že skutková zjištění soudu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, tuto by bylo možno obecně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný však tuto námitku uplatnil pouze formálně. V jeho dovolací argumentaci totiž nelze nalézt ani jediný důkaz, o němž by obviněný tvrdil, že je procesně nepoužitelný. S určitou mírou tolerance by snad bylo možné pod uplatněný dovolací důvod přiřadit námitku, že výslech poškozené na policii trval příliš dlouho. S touto námitkou se však již dostatečně vypořádal nalézací soud v bodě 97. odůvodnění rozsudku, když poukázal na to, že výslech nezletilé k podstatným skutečnostem začal po 12 minutách její přítomnosti a skončil ve 30. minutě její přítomnosti ve výslechové síni. Takový průběh výslechu považuje i Nejvyšší soud za zcela standardní a neshledává žádný důvod, proč by takový výslech nemohl být procesně použitelný. Ostatně ani obviněný neuvedl, jakým právním předpisům by měla doba trvání výslechu odporovat. Lze tedy uzavřít, že vadou procesně nepoužitelných důkazů rozhodování v nyní projednávané věci zjevně netrpí.
23. O obviněným namítaný zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 3 Tdo 824/2022).
24. Konfrontuje-li Nejvyšší soud konkrétní dovolací argumentaci obviněného se shora uvedenými východisky, pak musí konstatovat, že tato argumentace obviněného nepřekračuje meze prosté polemiky s hodnocením důkazů, jak jej provedly nižší soudy. Obviněný pouze předkládá Nejvyššímu soudu vlastní náhled na to, jak měly být hodnoceny provedené důkazy a k jakému závěru měly soudy dospět (tedy že poškozená je nevěrohodná a znásilnění si vymyslela). Naproti tomu obviněný neoznačil žádná konkrétní skutková zjištění, o nichž by bylo možné říci, že z provedených důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů hodnocení důkazů. Argumentace obviněného se tak v tomto směru s uplatněným dovolacím důvodem míjí.
25. Pouze nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud dodává, že podle jeho názoru nalézací soud realizoval velmi podrobné dokazování odpovídající požadavkům §2 odst. 5 tr. ř. a důkazy podrobně hodnotil způsobem odpovídajícím požadavku §2 odst. 6 tr. ř. S veškerými námitkami obsaženými v dovolání obviněného se vypořádal již nalézací soud, jeho úvahy pak doplnil soud odvolací, který toliko korigoval právní kvalifikaci jednání obviněného. Odůvodnění rozsudku soudů obou stupňů odpovídá požadavkům §125 odst. 1 tr. ř.
26. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný se veškerými svými námitkami snaží poukázat na údajnou nevěrohodnost poškozené. Z odůvodnění rozsudků obou nižších soudů je přitom patrné, že (pro věc klíčovou) otázkou věrohodnosti poškozené se soudy důkladně zabývaly, výpověď poškozené podrobně konfrontovaly s dalšími ve věci provedenými důkazy a došly ke spolehlivému závěru, že výpověď poškozené (na rozdíl od výpovědi obviněného) jednoznačně věrohodná je (srov. zejm. bod 102. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
27. Pokud jde o otázku, zda obviněný roztahoval poškozené ústa pouze jednou rukou, nebo tak činil oběma rukama, pak je třeba z hlediska dovolacího řízení konstatovat, že se zjevně nejedná o rozhodné skutkové zjištění, které by bylo určující pro naplnění znaků (konkrétně objektivní stránky) trestného činu znásilnění. Pro závěr o naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu je bez významu, zda olizování přirození a roztahování úst probíhalo současně, postupně či střídavě, stejně tak jako je bez významu okolnost, zda obviněný poškozené roztahoval ústa jednou rukou nebo oběma rukama. V tomto směru Nejvyšší soud dále odkazuje na bod 102. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, kdy soud shrnul, že poškozená opakovaně uváděla, že k tomu užil obě ruce, v jednom případě pak uvedla, že k tomu užil ruku jednu, druhou se podpíral. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem nalézacího soudu, který v těchto dvou tvrzeních poškozené nespatřoval žádný rozpor, neboť lze předpokládat, že jednání obžalovaného trvalo několik minut, a během této doby mohl obviněný střídat jak polohy, tak i způsob rozevírání úst poškozené. Nejvyšší soud připomíná, že obviněný své jednání započal v době, kdy poškozená spala, její vnímání tak bylo touto okolností (i s ohledem na její nízký věk) zkresleno.
28. Pokud obviněný namítá, že znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví forenzní biomechaniky posuzoval pouze situaci rozevírání úst poškozené jednou rukou a nikoliv situaci rozevírání úst oběma rukama, pak Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný při veřejném zasedání konaném o jeho odvolání neučinil žádné návrhy na doplnění dokazování, tedy ani návrh na doplnění tohoto znaleckého posudku o jím prosazovanou eventualitu. Jeho nynější argumentaci je tak třeba vnímat jako zjevně účelovou.
29. Pokud obviněný ve vztahu k nevěrohodnosti poškozené argumentuje závěry znaleckého posudku zpracovaného PhDr. Wölfelovou, je třeba poukázat na skutečnost, že se jedná pouze o jeden z celé řady ve věci zpracovaných znaleckých posudků. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je přitom patrné, že soud měl pochyby o logičnosti závěrů zachycených v tomto posudku, a proto přibral další znalce. Nalézací soud následně v bodech 89. a násl. odůvodnění rozsudku podrobně konfrontoval závěry znaleckého posudku PhDr. Wölfelové se závěry ostatních posudků a s dalšími důkazy a vysvětlil, proč závěrům této znalkyně při hodnocení důkazů nepřikládal velkou váhu (závěry byly nelogické, vnitřně rozporné a místy představovaly spíše hodnocení důkazů než odpovědi na odborné otázky). S úvahami nalézacího soudu uvedenými v bodě 89. a násl. odůvodnění rozsudku se Nejvyšší soud ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.
30. Nejvyšší soud ve shodě s oběma nižšími soudy považuje za klíčové, že nezletilá jednání obžalovaného opakovaně popisuje v rámci svých možností a schopností stejně. Znalci nezjistili náznaky sugesce nebo návodu. Stejně tak žádný ze svědků neuvedl žádný důvod, pro který by se nezletilá měla obžalovanému mstít, nikdo si nebyl vědom žádného konfliktu nebo neshod (srov. bod 100. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Výpověď poškozené koresponduje s výpověďmi ostatních svědků. Naproti tomu osobnost obviněného je nevyzrálá a jeho svědecká výpověď zůstala zcela osamocena. Pokud se soudy rozhodly za této situace uvěřit poškozené, pak v žádném případě nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř.
31. K námitce obviněného, že poškozená o něm řekla, že ubližoval psovi, ačkoliv tento zahynul ještě před narozením poškozené, lze pouze ve stručnosti uvést následující. Je zřejmé, že o této skutečnosti se poškozená patrně dozvěděla od některého z příbuzných, tato okolnost však zjevně neměla na její vztah k obviněnému žádný zásadní vliv. Jak již bylo řečeno, znalci ani další svědci nepozorovali, že by měla poškozená tendenci si znásilnění vymyslet a obviněnému se mstít.
32. Konečně obviněný namítal, že soudy nezohlednily závěry znaleckého posudku MUDr. Gábela, podle něhož obviněný netrpí hyperkinetickou poruchou. I tato námitka je však zjevně neopodstatněná. Vyčerpávajícím způsobem se s ní totiž vypořádal již nalézací soud v bodě 106. odůvodnění rozsudku, když předně uvedl, že ze skutečnosti, že obviněný touto poruchou trpí, nevycházel. Zejména pak nalézací soud uvedl, že závěr o absenci hyperkinetické poruchy nemění nic na dalších závěrech znalce MUDr. Gábela ohledně osobnostní nevyzrálosti obžalovaného a ohledně lehkého snížení jeho ovládacích schopností, což koresponduje i se závěry ostatních znaleckých posudků.
33. Lze tedy uzavřít, že veškerá skutková zjištění zachycená ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu jednoznačně mají oporu v provedeném dokazování a nejsou v žádném, natož ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Dovolací argumentace obviněného se tak s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí.
34. Obviněný uplatnil ve svém dovolání také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací argumentace k tomuto dovolacímu důvodu však v jeho dovolání zcela absentuje. S ohledem na ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. přitom není úkolem Nejvyššího soudu argumentaci za obviněného jakkoli domýšlet a dotvářet. Nejvyšší soud tak může pouze konstatovat, že právní kvalifikaci jednání obviněného považuje za přiléhavou.
35. Lze tedy uzavřít, že dovolání obviněného se míjí s oběma uplatněnými dovolacími důvody.
36. Pokud obviněný namítal, že nalézací soud a nakonec ani sám odvolací soud nerespektovaly původní závazný právní názor odvolacího soudu, jedná se o námitku, která neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud by se jí tak mohl zabývat pouze tehdy, pokud by bylo namítáno porušení ústavně zaručených práv obviněného. Ani v takovém případě by však Nejvyšší soud námitce nepřisvědčil. Nalézací soud totiž napodruhé dostál příkazům, které obdržel od odvolacího soudu, náležitě doplnil dokazování a reagoval na veškeré námitky obviněného, které ve svém prvním rozhodnutí podle odvolacího soudu dostatečně nevypořádal.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
37. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
38. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
39. Vzhledem ke způsobu, jakým Nejvyšší soud o dovolání rozhodl, nebylo nutné rozhodovat o návrhu obviněného na přerušení výkonu trestu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu