ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3002.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3002/2023-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně obce Modrava, se sídlem v Modravě 63, zastoupené JUDr. Petrem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, proti žalovaným 1) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, a 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 25 129 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 110/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. 62 Co 72/2023-113, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 25 129 500 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu obou žalovaných při převodu pozemků p. č. 1089 a p. č. 1071, v k. ú. Vchynice – Tetov II, které splňovaly předpoklady pro to, aby byly podle §7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, bezúplatně převedeny z majetku České republiky do majetku žalobkyně.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 46 C 110/2021-80, zamítl žalobu o povinnosti žalovaných 1) a 2) zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 129 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 3. 2020 do zaplacení (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč (výrok II), a rovněž uložil žalobkyni zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů řízení částku 1 500 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. 62 Co 72/2023-113, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit žalované 1) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II), a rovněž uložil žalobkyni zaplatit žalované 2) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasně podaným dovoláním (č. l. 124), které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Pokud žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I, v části potvrzení výroku II a III rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a ve výroku II a III, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, dovolání není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Jde-li o meritum věci, odvolací soud postavil potvrzení zamítnutí žaloby mimo jiné na závěru, že nárok žalobkyně na náhradu škody je promlčen. Tento závěr však žalobkyně v dovolání nenapadá, což diskvalifikuje její další dovolací námitky z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Na dalších žalobkyní vymezených otázkách rozhodnutí odvolacího soudu proto (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobkyně nevyhověl (tj. promlčení nároku na náhradu škody), nemůže žádný další dovolací důvod [činnost žalované 1) a soudu je nesprávným úředním postupem; pokud orgán veřejné moci svým postupem, který je v rozporu se zákonem, způsobí subordinovanému subjektu újmu, přičemž tato újma není důsledkem nezákonného (tedy následně zrušeného) rozhodnutí, nutně musí jít o nesprávný úřední postup; Krajský soud v Plzni byl povinen respektovat výrok Okresního soudu v Klatovech tak, aby jeho rozhodnutí nebylo v rozporu s již pravomocným rozsudkem; žalovaná 1) je orgánem veřejné moci] naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5313/2015, nebo ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K vadám řízení, včetně tvrzeného nevypořádání se s argumentací žalobkyně, nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť k namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) rozhodl Nejvyšší soud podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované 1) v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná 1) nebyla zastoupena advokátem, přičemž nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle §151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), jež činí 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Žalované 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 1. 2024
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu