ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3215.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3215/2023-212
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobce Spolek 2020, z.s., IČO 08524777, se sídlem v Brně, Nové sady 988/2, zastoupeného Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem se sídlem v Olomouci, Za Poštou 416/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Mgr. Daniela Vlčka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 7 , se sídlem v Praze 19, Vrchlabská 28/17, o zaplacení 530 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn.43 C 137/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, č. j. 68 Co 100/2023-173, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, č. j. 68 Co 100/2023-173, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se domáhal náhrady škody v původní výši 975 000 Kč na základě nezákonného usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 4. 2009, č. j. 12 Nc 3899/2009-5, o nařízení exekuce proti povinnému J. Z. (dále jen „povinný“). Exekuce byla k návrhu povinného zastavena usnesením exekučního soudu ze dne 17. 9. 2018 z důvodu absolutní neplatnosti exekučního titulu v podobě rozhodčího nálezu. Škoda představovala rozdíl mezi cenou nemovitostí povinného stanovenou v exekučním řízení a cenou, za kterou byly tyto nemovitosti v předmětném exekučním řízení vydraženy na základě usnesení o příklepu ze dne 23. 3. 2018, č. j. 101 Ex 683/09-14. Nárok na náhradu škody uplatnil povinný u žalované, k jeho projednání ke dni podání žaloby nedošlo. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. 8. 2020 postoupil povinný pohledávku za žalovanou na žalobce. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vzal žalobce svůj nárok co do částky 445 000 Kč zpět a naopak jej rozšířil o příslušenství ze žalované částky.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 1. 2023, č. j. 43 C 137/2020-159, žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 530 000 Kč a zákonný úrok z prodlení od 23. 3. 2018 do zaplacení, zamítl (výrok I), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč (výrok II) a uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč (výrok III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé a ve výroku II o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou potvrdil, ve výroku III o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované jej změnil tak, že výše náhrady činí 1 500 Kč, jinak i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 4. 2009, č. j. 12 Nc 3899/2009-5, byla podle pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 5. 11. 2008, č. j. 5625/2008, který vydal Ing. Jiří Reich, nařízena exekuce ve věci oprávněného FINE CREDIT a.s. proti povinnému k vymožení pohledávky ve výši 44 802 Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení a nákladů exekuce. Provedením této exekuce byl pověřen vedlejší účastník na straně žalované Mgr. Daniel Vlček, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 7. Usnesení o nařízení exekuce nebylo napadeno odvoláním a nabylo právní moci dne 9. 10. 2009. Dne 18. 7. 2017 byl soudním exekutorem Mgr. Danielem Vlčkem vydán exekuční příkaz č. j. 101 Ex 683/09-73 na provedení exekuce prodejem nemovitých věcí zapsaných na LV XY v katastrálním území XY, obec XY, okres XY. Obvyklá cena nemovitostí byla stanovena na částku 975 000 Kč s tím, že s nemovitostmi jsou spojeny závady – věcná břemena – v hodnotě 240 000 Kč. Výslednou cenu soudní exekutor určil na částku 735 000 Kč. Usnesení o ceně nabylo právní moci ke dni 20. 12. 2017. Po vydání pravomocné dražební vyhlášky proběhla dne 22. 3. 2018 elektronická dražba nemovitostí, ve které byly nemovitosti vydraženy za částku 445 000 Kč, a dne 23. 3. 2018 bylo vydáno usnesení č. j. 101 Ex 683/09-114 o udělení příklepu. Usnesení o udělení příklepu nebylo napadeno odvoláním a nabylo právní moci dne 20. 4. 2018. Usnesení o rozvrhu č. j. 101 Ex 683/09-203 nebylo napadeno odvoláním a nabylo právní moci ke dni 30. 6. 2018. Právní mocí tohoto usnesení došlo k zániku exekuce, neboť současně došlo k vymožení pohledávky, příslušenství i nákladů exekuce. Dne 18. 7. 2018 byl Exekutorskému úřadu Praha 7 doručen návrh povinného J. Z. na zastavení exekuce a návrh na odklad exekuce. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 13. 8. 2018, č. j. 12 Nc 3899/2009-14, bylo řízení o návrhu povinného na odklad exekuce zastaveno s odůvodněním, že po zániku exekuce již o odkladu exekuce nelze rozhodnout. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 9. 2018, č. j. 12 Nc 3899/2009-32, byla exekuce zastavena a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Důvodem pro zastavení exekuce na návrh povinného byla neplatnost rozhodčí doložky, která způsobila nevykonatelnost rozhodnutí, jež bylo podkladem pro nařízení exekuce. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci ke dni 21. 2. 2019 poté, co bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2019, č. j. 12 Co 316/2018-53. Dne 9. 3. 2020 uplatnil povinný u žalované nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 975 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí Okresního soudu v Lounech o nařízení exekuce, přičemž žalovaná ničeho na tento nárok neplnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2020 povinný postoupil na žalobce pohledávku za žalovanou ve výši 975 000 Kč. Usnesením ze dne 21. 12. 2021 soud prvního stupně co do částky 445 000 Kč řízení zastavil pro částečné zpětvzetí žaloby, usnesením ze dne 21. 1. 2022 připustil změnu žaloby spočívající v rozšíření žaloby o příslušenství z žalované částky.
5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc tak, že usnesení o nařízení exekuce není nezákonným rozhodnutím, neboť v době jeho vydání nebylo možné postavit najisto, že předmětný exekuční titul byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky. Dle soudu prvního stupně by odpovědnost státu za žalobcem tvrzenou škodou však nevznikla ani v případě, že by usnesení o nařízení exekuce bylo nezákonným rozhodnutím, neboť povinný nevyužil před vznikem škody žádný procesní prostředek k ochraně svých práv. Proti vedené exekuci nepodal žádný opravný prostředek až do 18. 7. 2018, kdy již byla exekuce skončena. K tvrzené škodě soud prvního stupně uvedl, že zůstala žalobcem neprokázána, stejně jako příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a usnesením o nařízením exekuce. Pokud by nemovitosti nebyly prodány v exekuci vedené na základě tvrzeného nezákonného rozhodnutí o nařízení exekuce, byly by prodány v rámci dalších exekucí vedených proti povinnému.
6. Odvolací soud vyšel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně. Co se týče právního posouzení, na rozdíl od soudu prvního stupně uvedl, že usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 4. 2009, č. j. 12 Nc 3899/2009-5, o nařízení exekuce, je nezákonným rozhodnutím ve smyslu §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že nebyla naplněna podmínka dle §8 odst. 3 OdpŠk. Smyslem daného ustanovení je dle odvolacího soudu užití prostředku způsobilého ochránit právo povinného v době, kdy může mít zamýšlený účinek, v této věci tak v období od pravomocného nařízení exekuce do doby prodeje nemovitostí v dražbě. Na podání návrhu na zastavení exekuce povinným až po jejím skončení tak nelze dle odvolacího soudu nahlížet jako na využití procesního prostředku dle §8 odst. 3 OdpŠk, jehož smyslem je zabránit účinku nezákonného rozhodnutí. Podle odvolacího soudu pak žalobce neuváděl ničeho ve směru, že by byl v projednávaném případě dán jakýkoli důvod, pro nějž by nebylo možno klást povinnému k tíži nevyužití procesního prostředku, odkázal přitom na svůj rozsudek ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 13 Co 322/2022, ve kterém se zabýval obdobným nárokem jiného poškozeného. Nárok žalobce na náhradu škody, který mu byl povinným postoupen, tak shledal odvolací soud nedůvodným a rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé jako věcně správné potvrdil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, a to v celém rozsahu. V dovolání uplatnil následující dovolací důvody.
8. Soud prvního stupně ani soud odvolací nevyzvaly žalobce k tvrzení důvodů hodných zvláštního zřetele jako výjimky podání včasného procesního prostředku k ochraně práva podle §8 odst. 3 OdpŠk, soudy tedy nepostupovaly podle §118a odst. 1 občanského soudního řádu. Dle žalobce se tak odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 494/2021.
9. Ustanovení §8 odst. 3 OdpŠk je nutné dále dle žalobce vykládat v souvislosti s ustanovením §55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve kterém je lhůta pro podání návrhu na zastavení exekuce postavena na subjektivním principu, povinnému vzniká právo podat návrh na zastavení exekuce až ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Dle žalobce tedy není možné, aby lhůta podle §8 odst. 3 OdpŠk již uběhla, ačkoli lhůta podle §55 odst. 1 exekučního řádu ještě ani běžet nezačala. Žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že soudní exekutor návrh na zastavení exekuce podle §55 odst. 2 exekučního řádu pro opožděnost neodmítl. Výklad soudů ve vztahu k údajné opožděnosti podání prostředku k ochraně práva je dle žalobce přepjatě formální a odvolací soud se dle něho odchýlil např. od nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 85/06.
10. Žalobce dále v dovolání uvádí, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 29 ICdo 127/2019, na který odkazuje odvolací soud, se týká pouze podnikatelů a netýká se spotřebitelů, kterým je povinný. Na spotřebitele nelze klást povinnost perfektní znalosti aktuální judikatury. Neznalost relevantní judikatury ze strany právního předchůdce žalobce je i podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001, kryta omluvitelným právním omylem. V této otázce se tak odvolací soud odchýlil od citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, které připouští omluvitelný právní omyl v případě nejasného znění zákona.
11. V rozhodovací činnosti dovolacího soudu pak podle žalobce dosud nebyly vyřešeny následující otázky: Jde o opožděný prostředek k ochraně práva podle §8 odst. 3 OdpŠk, ačkoliv byl tento podán včas ve lhůtě podle §55 odst. 1 exekučního řádu? Ačkoliv nebyla při zastavení exekuce konstatována opožděnost podání návrhu na zastavení exekuce, může soud rozhodující o nároku podle zákona č. 82/1998 Sb. dospět k tomu, že prostředek k ochraně práva podle §8 odst. 3 OdpŠk byl podán opožděně? Jsou spotřebitelé vázáni závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 29 ICdo 127/2019?
12. Žalobce v dovolání dále namítá, že prokázání výše škody odvíjející se od skutečné ceny zjištěné pro účely exekučního řízení je nemožné, neboť žalobce neměl faktickou možnost zadat nový znalecký posudek, výši škody pak žalobce nemohl prokázat z důvodu nových vlastníků nemovitostí. Žalobce v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 141/19, a ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 1430/13. Příčinná souvislost je dle žalobce ve věci dána, protože při odmyšlení vydání nezákonného rozhodnutí by nutně odpadl i nezákonný prodej nemovitostí v rámci elektronické dražby konané dne 22. 3. 2018.
13. Žalobce navrhuje, aby byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
14. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
15. Vedlejší účastník na straně žalované ve svém vyjádření uvedl, že exekuce byla zastavena až po pravomocném skončení a vymožení exekuce, přičemž exekutor nemá pravomoc exekuci bez návrhu zastavit. Povinný zůstal až do podání návrhu na zastavení exekuce, tj. do 18. 7. 2018 zcela pasivní a nesplnil tak podmínky pro přiznání náhrady škody. S ohledem na skutečnost, že povinný podal návrh na zastavení a odklad exekuce v době, kdy již zaniklo pověření soudního exekutora k provedení exekuce, nemohl návrh odmítnout pro nedodržení 15denní lhůty podle §55 odst. 1 exekučního řádu. O zastavení exekuce soudem bylo rozhodnuto na základě judikatury týkající se nezpůsobilosti rozhodčího nálezu jako exekučního titulu, návrh povinného na zastavení exekuce byl zcela opožděný. Vedlejší účastník dále uvádí, že žalobci žádná škoda nevznikla, veškerý výtěžek z dražby nemovitostí byl použit na úhradu dluhů povinného. Cena dosažená při veřejné dražbě představuje skutečnou hodnotu nemovitosti v daném čase a místě. Navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl jako věcně správný potvrzen.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
17. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání.
18. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
19. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
20. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání žalobce v části směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v části týkající se náhrady nákladů řízení a proti výroku II a III rozsudku odvolacího soudu není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. To však v případě přípustnosti a důvodnosti dovolání ve zbývajícím rozsahu nebrání dovolacímu soudu, aby zrušil i tyto nákladové výroky jako výroky závislé na výroku o věci samé.
21. Námitka žalobce, že povinný jako spotřebitel nebyl povinen znát aktuální judikaturu včetně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 29 ICdo 127/2019, a že se závěry citovaného rozhodnutí na spotřebitele ani nevztahují, nemůže přípustnost dovolání založit, neboť se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odkaz na uvedené rozhodnutí uvádí odvolací soud pouze v citaci jiného rozhodnutí odvolacího soudu v obdobné věci.
22. Otázka příčinné souvislosti mezi škodou a nezákonným rozhodnutím a otázka výše škody vzniklé žalobci přípustnost dovolání taktéž nezakládají, neboť na jejich řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, danými otázkami se totiž vůbec nezabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
23. Dovolání je však přípustné pro řešení otázky poučení účastníka řízení podle §118a odst. 1 o. s. ř., neboť za situace, kdy odvolací soud uzavřel, že bylo ve věci vydáno nezákonné rozhodnutí, se napadené rozhodnutí odvolacího soudu v otázce rozsahu poučovací povinnosti rozchází s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
24. Dovolání je důvodné.
25. Podle §8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.
26. Podle §118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.
27. Podle §213b odst. 1 o. s. ř. se v odvolacím řízení postupuje podle §118a; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením §205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná.
28. Odvolací soud své právní posouzení v napadeném rozsudku postavil na závěru, že předmětné usnesení o nařízení exekuce je nezákonným rozhodnutím ve smyslu §8 odst. 1 OdpŠk, ale na podání návrhu na zastavení exekuce až po skončení exekuce nelze nahlížet jako na využití procesního prostředku ve smyslu §8 odst. 3 OdpŠk, přičemž dle odvolacího soudu žalobce neuváděl ničeho ve směru, že by byl dán jakýkoliv důvod, pro nějž by nebylo možno klást povinnému k tíži nevyužití procesního prostředku dle citovaného ustanovení. Učinil tak bez toho, aniž by žalobce k tvrzení takového důvodu v souladu s výše citovaným §118a odst. 1 o. s. ř., aplikovaným ve spojení s §213b odst. 1 o. s. ř., vyzval, a to za současného upozornění na procesní neúspěch, který by mu v případě nevyhovění této výzvě v řízení hrozil, jak je zřejmé z přepisu zvukového záznamu pořízeného z jednání odvolacího soudu konaného dne 3. 5. 2023. Žalobce se přitom tohoto soudního jednání zúčastnil.
29. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 494/2021, přitom vyplývá, že za situace, kdy odvolací soud uzavře, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, má být účastník řízení vyzván postupem podle §118a odst. 1 o. s. ř. k tvrzení důvodů zvláštního zřetele hodných, pro které účastník řízení nevyužil prostředky dostupné a reálně účinné k odvrácení následků nezákonného rozhodnutí. Právní posouzení dotčené procesní otázky odvolacím soudem, pro kterou bylo dovolání připuštěno, je tudíž nesprávné, a napadené rozhodnutí proto neobstojí.
30. Za situace, kdy se odvolací soud bude muset v navazujícím řízení znovu zabývat okolnostmi podání návrhu na zastavení exekuce povinným, konkrétně důvody, pro které povinný jako právní předchůdce žalobce nepodal návrh na zastavení exekuce před jejím provedením, bylo by zjevně předčasné, aby se Nejvyšší soud v této fázi řízení zabýval dalšími v dovolání předestřenými otázkami mířícími na posouzení včasnosti návrhu na zastavení exekuce.
31. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. zkoumal, zda nebylo řízení postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud však další vady v řízení neshledal.
32. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a to včetně navazujících výroků o nákladech řízení.
33. Odvolací soud je ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
34. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu