ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.409.2024.1
sp. zn. 30 Cdo 409/2024-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 18 888 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 139/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2023, č. j. 17 Co 186/2023-69, takto:
I. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2023, č. j. 17 Co 186/2023-69, se v rozsahu potvrzení výroku III usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2023, č. j. 15 C 139/2022-62, odmítá .
II. Ve zbylém rozsahu se dovolací řízení zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 9. 2023, č. j. 15 C 139/2022-62, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 2022, č. j. 19 Co 220/2022-32 (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a zastavil řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení (výrok III).
2. Usnesením ze dne 31. 10. 2023, č. j. 17 Co 186/2023-69, Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 12. 12. 2023 včasné dovolání, které dle svého obsahu směřuje do potvrzení výroků I a III usnesení soudu prvního stupně. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Dovolání žalobce v části směřující proti výroku I napadeného usnesení, kterou byl potvrzen výrok III usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení ohledně žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, není dle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. přípustné, neboť se jedná o usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012). V tomto rozsahu tedy Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl a nezabýval se již splněním podmínky povinného zastoupení (§241b odst. 2 o. s. ř.), kterou zkoumal až ohledně zbylé části dovolání.
6. Ustanovení §241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
7. Podle §241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
8. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v §241 o. s. ř. viz též §241b odst. 3 věta třetí a §243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
9. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a řízení ve zbývajícím rozsahu výrokem II tohoto usnesení zastavil.
10. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, neboť byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady; naposledy v tomto řízení v návaznosti na jeho dovolání směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 2022, č. j. 19 Co 220/2022-32, a to usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2023, č. j. 15 C 139/2022-37, které bylo žalobci doručeno dne 1. 2. 2023 (k tomu srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015).
11. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tímto postupem žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu, neboť podává mnohočetné návrhy na zahájení různých řízení, v nichž využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání; takové počínání žalobce lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, nebo ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021).
12. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. David Vláčil
předseda senátu