ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.667.2024.1
sp. zn. 30 Cdo 667/2024-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. Petrem Kazdou, advokátem, se sídlem v Nymburce, Palackého třída 223/5, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 131/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2023, č. j. 27 Co 178/2023-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účast níků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 8 C 131/2022-120, zamítl žalobu žalobce ze dne 24. 6. 2022 ve znění jejího doplnění ze dne 27. 9. 2022 v části, v níž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 95 700 Kč s příslušenstvím (výrok I) a z části žalobě vyhověl, když uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4 300 Kč s příslušenstvím (výrok II). Žalobci rovněž uložil povinnost nahradit žalované poměrnou část nákladů řízení, kterou určil částkou 274,20 Kč (výrok III).
2. Rozsudkem Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 9. 11. 2023, č. j. 27 Co 178/2023-139, byl k odvolání žalované změněn rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II, tak že žaloba žalobce byla zamítnuta i ohledně částky ve výši 4 300 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalobce byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalované, a to před soudem prvního stupně ve výši 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a před soudem odvolacím pak rovněž ve výši 300 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
3. Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobce (po jejím upřesnění) domáhal zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím s tím, že v průběhu výkonu trestu při opakovaných eskortách byl vystaven pasivnímu kouření, v důsledku čehož mu vznikla újma na zdraví, neboť je astmatik a je alergický na kouř. Za způsobenou újmu na zdraví požadoval zaplatit 50 000 Kč. Nárok na dalších 50 000 Kč s příslušenstvím odůvodnil tím, že se jedná o náhradu za nemajetkovou újmu za vystavení nelidskému a ponižujícímu zacházení spočívajícím v nedůstojném hygienickém vybavení (eskortních) cel, neboť ty jsou většinou vybaveny jen tzv. tureckým záchodem, který je nedostatečně oddělený od dalšího prostoru cely, neobsahuje žádné hygienické vybavení, toaleta je často znečištěná a zapáchá a nejde splachovat.
4. Rozsudek odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
5. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. platí, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
6. Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok [rozsudku odvolacího soudu] peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
7. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobcově nárocích na zaplacení částky 2x 50 000 Kč, z nichž každý spočívá na samostatném skutkovém základě (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 08. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023). Navíc soud prvního stupně žalobci vyhověl jen co do částky 4 300 Kč s příslušenstvím (pouze ohledně pasivního kouření), kdežto ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Proti rozsudku soudu prvního stupně se odvolala toliko žalovaná, a to jen proti jeho výroku II, jímž bylo žalobci v rozsahu částky 4 300 Kč vyhověno. Naproti tomu rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I, zamítajícím žalobu ohledně zaplacení částky 95 700 Kč s příslušenstvím, napaden nebyl, v uvedeném (pro žalobce nepříznivém) rozsahu nabyl separátně právní moci (§206 odst. 2 o. s. ř.) a zůstal tak i stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu.
8. Předmětem odvolacího řízení tedy byla částka nepřevyšující 50 000 Kč, pročež dovolání vážící se k téže částce není v projednávané věci podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. objektivně přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. z toho důvodu odmítl.
9. Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníku odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
10. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2024
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu