ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.1151.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 1151/2023-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobkyně CZ Mini Credit s.r.o. , se sídlem Praha 10 - Uhříněves, Přátelství 986/19, identifikační číslo osoby 24277142, zastoupené JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Fügnerovo nám. 1808/3, proti žalovanému J. Š. , zastoupenému JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem Česká Lípa, Sokolská 270/8, o zaplacení 4 870 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 14 C 5/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 1. 2023, č. j. 35 Co 3/2023–278, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) usnesením ze dne 11. 1. 2023, č. j. 35 Co 3/2023–278, potvrdil usnesení ze dne 7. 12. 2022, č. j. 14 C 5/2016-260, kterým Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) řízení zastavil podle §96 odst. 1 a 2 o. s. ř. v důsledku zpětvzetí žaloby a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání podané žalovaným proti rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a dovolací důvod (§241a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění – dále jen „o. s. ř.“); o tyto náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
K obligatorním náležitostem dovolání (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) rovněž patří popis důvodu dovolání, a to tím způsobem, že dovolatel vyloží, v čem spočívá nesprávnost jím vytýkaného právního posouzení věci (§241a odst. 1 věta první o. s. ř.). Vymezit důvod dovolání v souladu s §241a odst. 3 o. s. ř. pro dovolatele znamená povinnost označit výslovně tu část právního posouzení věci v rozhodnutí odvolacího soudu, kterou považuje za nesprávnou, a zároveň argumentačně vyložit, v čem jeho nesprávnost spočívá, a zpravidla také uvést, jak mělo být (správně) vyloženo a aplikováno použité ustanovení právního předpisu, případně které ustanovení namísto nesprávně použitého měl odvolací soud podle názoru dovolatele užít. Ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. tak zdůrazňuje zaměření dovolání jako mimořádného opravného prostředku na právní podstatu dovolacích námitek tím, že výslovně stanoví, jak má být dovolací důvod nesprávného právního posouzení formulován.
Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
Neobsahuje-li dovolání všechny náležitosti vyžadované zákonem (ať už obecné náležitosti podání uvedené v §42 odst. 4 o. s. ř., nebo zvláštní náležitosti stanovené pro dovolání v §241a odst. 2 o. s. ř.), jde o vadné podání. Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tuto náležitost doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolání žalovaného požadavku na řádné vymezení přípustnosti dovolání a důvodu dovolání nevyhovuje; o tuto náležitost již nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel uvedl, že dovolání „podává“ podle §237 o. s. ř., aniž uvedl, o který z případů přípustnosti podle §237 o. s. ř. se jedná. Formulací, „že samo toto rozhodnutí je závislé na vyřešení otázky hmotného práva, či práva procesního, kterým se odvolací soud od svého rozhodnutí pod čj.: 35 Co 126/2021-236, ze dne 20.10.2022, kterým byl vydán rozsudek, že se neměl vydávat rozsudek pro zmeškání si v podstatě protiřečí, pak jsou dány všechny důvody, abych podal nyní toto dovolání“, nepředkládá k dovolacímu přezkumu žádnou dostatečně určitě vymezenou právní otázku. Dovolatel neuvedl ani žádný dovolací důvod, neboť nevymezil, v čem spočívá nesprávnost (a kterého) právního závěru odvolacího soudu (§241a odst. 2 a 3 o. s. ř.). Uvedené platí i ve vztahu k výtce, že „prvoinstanční soud ani jeden důkaz navrhovaný žalobcem (patrně míněno žalovaným) nejen nepřipustil, ale ani jeden důkaz proč tak učinil nevysvětlil, a kdy tak trpí jeho usnesení zmatečností a vadou spočívající v rozporu s Listinou základních práv a svobod“ .
Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaný v dovolání pouze polemizuje s tím, jak soudy obou stupňů postupovaly.
Protože dovolatel požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. nedostál, Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu