ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.168.2024.1
sp. zn. 33 Cdo 168/2024-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobkyně H. V. , advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 643/39, proti žalované ČEZ Prodej, a.s . se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, identifikační číslo osoby 27232433, o zaplacení 48 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 201/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 54 Co 170/2023-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 2. 2023, č. j. 16 C 201/2022-105, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 5. 2023, č. j.16 Co 201/2022-131, zamítl žalobu na zaplacení částky 48 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalované přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 7. 2023, č. j. 54 Co 170/2023-168, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Dovolání žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“); o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání vymezit dovolací důvod a dále to, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, dovolatel uvede právní posouzení věci (skutkové námitky jsou nepřípustné), které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Žalobkyně své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání nedostála. Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) v dovolání pouze vyjadřuje nesouhlas se správností předchozího rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o jejím návrhu na přerušení řízení. Žalobkyně nenapadá žádný závěr vyplývající z hmotného či procesního práva, na němž je založeno dovoláním napadené rozhodnutí, přičemž pomíjí, že k případným vadám – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti nepostačuje, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba (v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení) konkrétně vymezit též důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16). Tento závěr je plně v souladu i s aktuální judikaturou Ústavního soudu (k tomu viz např. nález ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 451/23 nebo ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1585/23).
Absence údaje o tom, v čem spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání, zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 ve spojení s 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu