ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.1751.2023.3
sp. zn. 33 Cdo 1751/2023-115
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně J. H. , zastoupené Mgr. Janem Varhaníkem, LL.M., se sídlem v Praze 9, Škrábkových 896/1, proti žalované VESPA TRADING s. r. o , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24 (identifikační číslo 024 22 221), zastoupené JUDr. Martinem Hanke, advokátem se sídlem v Liberci, Rumjancevova 696/3, o 11.090 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 77 C 47/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 62 Co 1/2023-96, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 62 Co 1/2023-96, se mění tak, že rozsudek ze dne 26. 7. 2022, č. j. 77 C 47/2022-55, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu o 11.090 Kč s 8,5 % úroky z prodlení od 28. 10. 2021 do zaplacení, se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11.090 Kč s 8,5 % úroky z prodlení od 28. 10. 2021 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 26.999 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Jana Varhaníka, LL.M., advokáta.
Odůvodnění:
Žalobou z 31. 1. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 11.090 Kč s 8,5 % úroky z prodlení od 28. 10. 2021 do zaplacení. Od kupní smlouvy uzavřené s žalovanou odstoupila pro vady dodaného zboží a požaduje vrácení kupní ceny.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. 7. 2022, č. j. 77 C 47/2022-55, zamítl žalobu a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 15.683 Kč. Podle soudu prvního stupně žalobkyně neuplatnila právo z vadného plnění (právo odstoupit od smlouvy) včas, tj. při oznámení vady nebo bez zbytečného odkladu poté (§2106 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 5. 1. 2023, dále jen „o. z.“). Zůstala jí zachována jen práva z vadného plnění, které představuje nepodstatné porušení smlouvy, tj. právo na odstranění vady nebo právo na přiměřenou slevu z kupní ceny (§2106 odst. 3, §2107 odst. 1 o. z.). Protože lhůta pro vyřízení reklamace podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 5. 1. 2023, dosud nezačala běžet, nenastala fikce podstatného porušení smlouvy. Nezvolila-li žalobkyně právo na odstranění vady, nemůže jít ani o situaci předpokládanou v §2107 odst. 3 o. z.
Rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 62 Co 1/2023-96, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.487,60 Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který nesprávně aplikoval ustanovení §2106 a §2107 o. z., odvolací soud uzavřel, že žalobkyně (spotřebitelka) od kupní smlouvy uzavřené distančním způsobem (§1824 a násl. o. z.) odstoupila po právu, neboť oznámení vady a volba práva jako dvě složky režimu uplatnění nároků z vadného plnění (reklamace) se nerozlišují. Závazky stran se odstoupením od smlouvy od počátku ruší a právní vztah z kupní smlouvy se změnil na právní vztah z bezdůvodného obohacení. Po odpadnutí právního důvodu plnění je kupující povinen vrátit věc prodávajícímu a pokud zaplatil kupní cenu, má nárok na vrácení plnění (§2991 o. z.). Vzájemná podmíněnost restitučních povinností při zrušení smlouvy znamená, že žalobou uplatněné právo na vydání bezdůvodného obohacení „není dosud vymahatelné“ .
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně namítla, že při řešení otázky podmíněnosti restitučních povinností ze zrušeného závazkového vztahu se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020. Má za to, že ustanovení §2993 o. z. sice nařizuje oběma stranám povinnost vrátit plnění z neplatné či zrušené smlouvy, zároveň však nestanoví podmíněnost těchto plnění. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se žalobě vyhovuje.
Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – podmíněnosti vzájemného plnění podle §2993 o. z. – při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Žalovaná v červenci 2021 dodala žalobkyni zahradní nábytkový set Allibert Provence Graphite za sjednanou cenu 11.090 Kč. Žalobkyně dne 22. 8. 2021 vytknula vadu (prasklá část potahu ratanové sedací soupravy) a žalované zaslala fotografii poškozené části věci. Přijetí reklamace žalovaná potvrdila 24. 8. 2021 a na její žádost jí žalobkyně k evidenčnímu číslu reklamace (2021/08/144) poslala sériové číslo výrobku (002565 2021). Dne 22. 9. 2021 žalovaná reklamaci zamítla z důvodu nesoučinnosti, neboť žalobkyně nesdělila číselné označení poškozeného dílu, takže reklamaci nebylo možné řádně a včas vyřídit. Dopisem z 21. 10. 2021 – odeslaným 26. 10. 2021 – žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy a požádala o vrácení kupní ceny. Předmět koupě zůstal u žalobkyně, která se jeho vydání žalované nebrání. Námitku vzájemného plnění žalovaná v řízení neuplatnila.
Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen (§2993 o. z.).
Nejvyšší soud se k otázce podmíněnosti restitučních povinností podle §2993 o. z. vyjádřil v tom smyslu, že „[S] ynallagmatická povaha závazku vrátit si vzájemně poskytnutá plnění je … zachována k námitce toho, kdo je o vrácení plnění žádán . Oproti předešlé právní úpravě již žalobce nemusí při uplatnění práva na vrácení plnění z neplatné smlouvy v žalobě vyjadřovat vzájemnou podmíněnost plnění a soud v řízení prověří, zda je žalobou uplatněné právo na vrácení plnění provázáno s restituční povinností žalobce (a zjištěnou vzájemnost vyjádří ve výroku rozhodnutí), pouze k námitce, v níž bude žalovaný tvrdit, že jeho povinnost k plnění má být podmíněna tím, že i jemu bude vráceno plnění, které poskytl žalobci, příp. tím, že mu má být poskytnuta peněžitá náhrada, není-li vrácení plnění dobře možné (§2999 o. z.). Pokud však žalovaný takovou námitku uplatní, postupuje soud dále podle dosavadní praxe . Shledá-li žalovaným uplatněnou námitku vzájemného plnění opodstatněnou, promítne tuto skutečnost (bude-li shledán důvodným též žalobou uplatněný nárok žalobce) do výroku rozhodnutí, aniž by musel žalobce v tomto směru jakkoliv upravovat žalobní petit. Tam, kde půjde o vrácení vzájemných nepeněžitých plnění či o vrácení nepeněžitého plnění oproti vrácení peněžitého plnění, přičemž vrácení nepeněžitých plnění bude dobře možné, vyjádří soud ve výroku rozhodnutí i nadále vzájemnost plnění tak, že povinnost žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení naváže na povinnost žalobce vrátit to, co získal … Tam, kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu §2999 o. z., přizná soud žalobci pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobcem žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobci“ (srov. rozsudek ze dne 19. 4.2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2022, usnesení ze dne 31. 5.2023, sp. zn. 24 Cdo 162/2023, a ze dne 29. 3.2023, sp. zn. 23 Cdo 3429/2022). Stejně se k uvedené problematice vyjadřuje i právní doktrína. „Každá ze stran se tak může samostatně domáhat vrácení toho, co plnila, po druhé straně, aniž bude povinna ve svém žalobním návrhu vzájemnou vázanost plnění vyjádřit. Druhá strana však má právo uplatnit námitku vzájemného plnění“ (SEDLÁČEK, Dušan. §2993 [Vypořádání plnění z neplatného nebo zrušeného závazku]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 7.). „V režimu občanského zákoníku z roku 2012 je ponecháno výlučně na straně, vůči níž je nárok z bezdůvodného obohacení před soudem uplatňován, namítne-li vzájemnost plnění, tedy poukáže-li na to, že vymáhání její povinnosti vrátit, co na základě zdánlivého, neplatného či zrušeného právního titulu obdržela, je podmíněno tím, že i jí budou navráceny poskytnuté hodnoty, a to nejpozději současně se splněním její restituční povinnosti“ (ELIÁŠ, Jan, ADAMOVÁ, Hana, BRIM, Luboš. §2993 [Vrácení plnění poskytnutého bez platného závazku či na základě zrušeného závazku]. In: ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef aj. Občanský zákoník. Praha: Wolters Kluwer, 2021).
Zbývá dodat, že odkaz odvolacího soudu na ustanovení §2171 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona č. 374/2022 Sb., je nepřípadný; právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., ve znění účinném do 5. 1. 2023 (čl. IV „Přechodná ustanovení“ ).
Shledal-li odvolací soud žalobu nedůvodnou proto, že se žalobkyně nedomáhala bezdůvodně získaného majetkového prospěchu oproti vrácení zahradního nábytkového setu, pak otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil v rozporu s tím, co je uvedeno shora. Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí změnil (§243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení před soudy nižších stupňů a dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.; žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a žalovaná je proto povinna nahradit jí náklady potřebné k účelnému uplatňování práva.
Ty v řízení před soudem prvního stupně sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za pět úkonů právní služby, která podle §7 bodu 5 a §11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), činí 1.580 Kč za jeden úkon právní služby, z paušální částky náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300 Kč (§13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrad ve výši 1.974 Kč (§137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 o. s. ř.) a za zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 800 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně 12.174 Kč.
Náklady, jež žalobkyně účelně vynaložila v odvolacím řízení, sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby, která činí 1.580 Kč za jeden úkon právní služby (§7 bod 5 a §11 odst. 1 písm. g/ a k/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč (§13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z přiznané odměny za zastupování a náhrad ve výši 790 Kč (§137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 o. s. ř.) a za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení 5.550 Kč.
Náhrada nákladů dovolacího řízení v celkové částce 3.274,80 Kč sestává z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (dovolání) ve výši 1.580 Kč (§7 bod 5 a §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z přiznané odměny za zastupování a náhrad ve výši 395 Kč (§137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 o. s. ř.) a ze zaplaceného soudního poplatku za dovolání ve výši 7.000 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. 1. 2024
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu