ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2011.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2011/2023-444
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně V. S. , zastoupené JUDr. Jaromírem Jeřábkem, advokátem se sídlemv Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí 67, proti žalované A. H. , zastoupené opatrovnicí J. N., právně zastoupené JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 356, o 800.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 27 C 34/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 25. 1. 2023, č. j. 27 Co 219/2022-416, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 25. 1. 2023, č. j. 27 Co 219/2022-416, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 1. 2022, č. j. 27 C 34/2019-368, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 4. 2022, č. j. 27 C 34/2019-384, se ruší a věc se Okresnímu soudu v Pardubicích vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích potvrdil rozsudek ze dne 12. 1. 2022, č. j. 27 C 34/2019-368, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 4. 2022, č. j. 27 C 34/2019-384, jímž Okresní soud v Pardubicích zamítl žalobu o 800.000 Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 185.614 Kč; současně žalobkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 28.556 Kč. Podle odvolacího soudu nebylo v řízení prokázáno, že se žalovaná obohatila tím, že majetkový prospěch v podobě investic do rekonstrukce a stavebních úprav domu č.p. XY na parcele č. XY v obci XY získala výlučně z finančních prostředků žalobkyně, jinak řečeno, že žalobkyně investovala do domu žalované ze svých výlučných peněžních prostředků (§451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Rekonstrukce a stavební úpravy byly hrazeny z prostředků na bankovním účtu č. 194690774/0300, s nímž od roku 2005 disponovala žalobkyně společně s manželem S. H. Na tento účet přicházely příjmy obou, účet byl současně výhradním účtem podnikání S. H., byly z něho hrazeny veškeré běžné výdaje rodiny, úvěrové splátky i výživné na dceru S. H. z předchozího manželství. Hypoteční banka nehradila prostředky přímo zhotovitelům stavebních úprav (dodavatelům investic), ale následně je proplácela proti žalobkyní předloženým fakturám na její účet č. 194690774/0300. Veškeré peněžní prostředky na účtu „splynuly“ a „žádným způsobem nelze určit, které byly použity na úhradu provedených prací na nemovitých věcech a zda skutečně bezdůvodné obohacení vzniklo a na čí úkor“ . Ve skutkových poměrech projednávané věci odvolací soud považoval závěry judikatury týkající se povahy peněžních prostředků uložených na běžném či jiném účtu za bezpředmětné.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně namítla nesprávnost právního posouzení otázky, zda investicemi vynaloženými bez právního důvodu z jejího bankovního účtu na rekonstrukci a stavební úpravy domu získala na její úkor žalovaná majetkový prospěch (§451 odst. 2 obč. zák.). Podle názoru dovolatelky jde o otázku hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Proti odvolacímu soudu prosazuje, že „realizací pohledávky“ , kterou příkazem uplatnila vůči bance, investovala své peněžní prostředky na rekonstrukci a stavební úpravy domu, jehož vlastnicí nebyla. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla dovolání odmítnout.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – zda „splynutí“ peněžních prostředků na účtu žalobkyně vylučuje určit na čí úkor vzniklo bezdůvodné obohacení –, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Podle §451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vyšel z toho, že darovacími smlouvami z 3. 1. 2006 a 15. 5. 2006, uzavřenými mezi žalobkyní jako obdarovanou a žalovanou a jejím manželem S. H., narozeným XY, jako dárci, nabyla žalobkyně nemovitosti (dům č.p. XY na parcele č. XY, parcely č. XY, XY a XY, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště XY), jež pak užívala společně se svým tehdejším manželem S. H. (narozeným XY), synem dárců.
Smlouvou sepsanou formou notářského zápisu dne 31. 5. 2006, NZ 145/2006, JUDr. Janou Čírtkovou, notářkou, se žalobkyně a S. H. dohodli na zúžení společného jmění manželů a vzájemných majetkových vztahů tak, že jejich společné jmění se omezuje jen na movité věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti „v ceně do 2.000 Kč“ . Žádné jiné majetkové hodnoty ani závazky do společného jmění do budoucna nenáleží a „budou výlučným majetkem či závazky toho z manželů, který učiní nebo učinil příslušný právní úkon, na základě kterého dojde k nabytí vlastnictví určitého majetku, či vzniku závazku. Do společného jmění účastníků tak zejména nebude náležet majetek získaný některým z manželů z jeho podnikatelské činnosti ani z této činnosti vzniklé závazky, ani jakékoli mzdové nároky či závazky vzniklé některému z manželů v souvislosti s jeho pracovněprávními vztahy ani výnosy z kapitálové účasti na podnikání právnických osob“ . Strany smlouvy prohlásily, že výše uvedené nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně a že za účelem rekonstrukce domu č.p. XY na parcele č. XY v obci XY uzavře žalobkyně smlouvu o hypotečním úvěru s Hypoteční bankou, a. s. Dále se dohodly na tom, že „závazky, které na základě hypoteční smlouvy vzniknou, nebudou náležet do jejich společného jmění, ale budou výlučnými závazky paní V. H., jako výlučné vlastnice nemovitostí, na jejichž rekonstrukci bude úvěr poskytnut“ .
Smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru z 8. 6. 2006 (č. 1000/133912-02/06/01-001/00R) uzavřela žalobkyně s Hypoteční bankou a. s. na částku 600.000 Kč s tím, že 480.000 Kč bude použito na rekonstrukci domu a zbytek (120.000 Kč) bude použit neúčelově; celý hypoteční úvěr byl vyčerpán.
Dům byl stavebně rekonstruován v letech 2005-2012.
Ve stejné době měla žalobkyně na své jméno zřízen u ČSOB, s. s. (dále jen „banka“), účet č. 194690774/0300, který syn dárců (tehdejší manžel žalobkyně S. H.) s jejím souhlasem užíval pro své podnikání a zároveň z něho byly hrazeny výdaje obou manželů, tzn. na tento bankovní účet přicházely jak příjmy žalobkyně, tak i jejího manžela a byly z něho hrazeny nejen výdaje spojené s investicemi do nemovitostí, ale i úvěrové splátky, běžné výdaje rodiny a výživné na dceru manžela žalobkyně z předchozího vztahu.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 24. 5. 2017, č. j. 17 C 77/2014-156, prohlásil darovací smlouvy za neplatné právní úkony a určil, že nemovitosti, jež byly předmětem těchto smluv, jsou ve společném jmění manželů H., tj. žalované a jejího manžela, který zemřel a vůči němuž soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 7. 2020, č. j. 27 C 34/2019-141, řízení zastavil.
Ve vztahu mezi žalobkyní (majitelkou účtu) a bankou platí, že „peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu, jakož i osob majících k účtu dispoziční oprávnění, spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněžní prostředky z účtu u peněžního ústavu, přestavuje proto pouze pohledávku z účtu u peněžního ústavu“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1036/2020). Banka je povinna přijmout na účet peněžité vklady učiněné majitelem účtu nebo platby uskutečněné v jeho prospěch bez zřetele k tomu, kdo byl majitelem prostředků před jejich uložením (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2001, ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 681/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 75/2002, a ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/2006).
Dispoziční oprávnění na základě dohody s majitelkou účtu spočívající v „užívání“ účtu nemění nic na tom, že peněžní prostředky, jejichž příjemcem byl manžel žalobkyně S. H., se vložením na účet staly „pohledávkou z účtu u peněžního ústavu“ , jejíž věřitelkou byla žalobkyně. Z toho, že žalobkyně ze svého účtu investovala do rekonstrukce a stavebních úprav domu, nelze dovodit, že S. H. prostřednictvím příkazů žalobkyně tak činil ve vztahu k těm peněžním prostředkům, jichž byl příjemcem a které byly se souhlasem žalobkyně na její účet vkládány. Skutečnost, že S. H. se souhlasem žalobkyně ukládal na její účet své peněžní prostředky, sama o sobě nevylučuje, že investicemi z tohoto účtu do rekonstrukce a stavebních úprav se žalovaná neobohatila na úkor žalobkyně.
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu