ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2039.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2039/2023-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. T. , zastoupené Mgr. Evou Klimánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Moravské náměstí 690/15, proti žalované Z. V. , zastoupené Mgr. Petrem Lincem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí 754/13, o 210.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 14 C 163/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2021, č. j. 49 Co 150/2019-214, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 2. 2023, č. j. 49 Co 150/2019-226, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.440 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petra Lince, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 21. 6. 2019, č. j. 14 C 163/2018-175, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 5. 2021, č. j. 14 C 163/2018-223, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala 210.000 Kč s 9% úroky z prodlení od 1. 7. 2018 do zaplacení, a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení. Podle soudu prvního stupně žalovanou nestíhá povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu sjednanou ve výši 5 % z kupní ceny, neboť neporušila závazek neomezit svým právním jednáním „budoucí vlastnická práva kupujícího k nemovitostem“ (články 4.3, 4.4 kupní smlouvy). Odmítnutí žalované podepsat dodatek č. 1 ke smlouvě o advokátní úschově peněz a listin mělo za následek, že O. V. nevzal návrh na nařízení předběžného opatření zpět a na příslušném listu vlastnictví katastrální úřad zapsal poznámku, která se vztahovala jen k žalované jako prodávající. Usnesení soudu o nařízení předběžného opatření a následný zápis poznámky nemají žádný vztah k vlastnickému právu žalobkyně, jinak řečeno, její práva držet, užívat nemovité věci a disponovat s nimi omezena nebyla.
Rozsudkem ze dne 10. 3. 2021, č. j. 49 Co 150/2019-214, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 2. 2023, č. j. 49 Co 150/2019-226, Krajský soud v Brně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 94.400 Kč. Odvolací soud podrobil podle §555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), výkladu ujednání článku 4.3 kupní smlouvy a uzavřel, že se žalovaná zavázala, „že nebude právně jednat tak, aby v budoucnu došlo k omezení vlastnických práv žalobkyně“ . Nezavázala se však, že „bude jednat za tím účelem, aby k omezení vlastnických práv žalobkyně nedošlo, popř. aby byla taková omezení odstraněna“ . Povinnost žalované tedy bylo – stručně řečeno – nekonat , nikoliv konat . Závazek mohla žalovaná buď splnit tím, že nebude právně jednat s následkem omezení vlastnických práv žalobkyně, anebo mohla závazek porušit tím, že bude právně jednat s následkem omezení vlastnických práv žalobkyně. Nekonání žalované není omisivní právní jednání, protože s ohledem na konkrétní okolnosti případu z její nečinnosti nevyplývá vůle jednat. Jde o případ, kdy nečinností neprojevuje žádnou vůli a právně nejedná. Žalovaná tedy neučinila právní jednání, jímž by omezila vlastnické právo žalobkyně, a takovým nekonáním neporušila závazek, který byl utvrzen smluvní pokutou. K zápisu poznámky do katastrálních operátů nedošlo v důsledku (omisivního) právního jednání žalované (§546 o. z.), nýbrž činností O.V.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně vymezila otázky, které podle jejího názoru dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny, a to 1/ zda nečinnost žalované ve vztahu k zápisu poznámky o nařízeném předběžném opatření je či není porušením smluvní povinnosti, a 2/ zda je poznámka o nařízeném předběžném opatření v katastru nemovitostí omezením jejího vlastnického práva k nemovitým věcem. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout, popř. „jako nedůvodné“ zamítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Smlouvou z 27. 11. 2017 převedla žalovaná (prodávající) žalobkyni (kupující) vlastnické právo k pozemku parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova č.p. XY, a k pozemku parc. č. XY (zahrada), zapsaným na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „věci nemovité“). V článku 4.3 se žalovaná zavázala, „že ode dne platnosti této smlouvy neučiní žádný právní úkon, který by znemožnil převod vlastnických práv nebo omezil budoucí vlastnická práva kupujícího k nemovitostem “ . Závazek strany utvrdily smluvní pokutou ve výši 5 % kupní ceny, která činila 4.200.000 Kč. Žalobkyně se zavázala uhradit cenu do třiceti dnů od podpisu kupní smlouvy do úschovy schovatelky Mgr. Marty Ptáčkové, advokátky, a to na základě smlouvy o advokátní úschově peněz a listin z 27. 11. 2017.
Katastrální úřad vklad vlastnického práva pro žalobkyni povolil zápisem dne 18. 1. 2018 s právní účinky vkladu k 27. 12. 2017.
Poté, co se dozvěděl o úmyslu žalované prodat nemovité věci, podal O. V. – bývalý manžel žalované – dne 29. 11. 2017 Okresnímu soudu Brno-venkov návrh na nařízení předběžného opatření; byl věřitelem pohledávky za žalovanou z titulu vypořádání společného jmění.
Podle dodatku č. 1 ke smlouvě o advokátní úschově peněz a listin měla být poslední splátka kupní ceny ve výši 200.000 Kč vyplacena z úschovy O. V. (vedlejší účastník), který se v takovém případě zavázal vzít zpět návrh na vydání předběžného opatření zákazu nakládání předmětem prodeje a návrh na zápis poznámky u katastrálního úřadu. Na rozdíl od žalobkyně a vedlejšího účastníka žalovaná dodatek nepodepsala, neboť nesouhlasila s prodloužením termínů splatnosti kupní ceny za nemovité věci.
Okresní soud Brno-venkov usnesením z 6. 3. 2018, č. j. 5 Nc 2002/2017-113, uložil žalované předběžným opatřením nenakládat vlastnickým právem k nemovitým věcem, zejména nepřevést je na jiného nebo je zatížit právy třetích osob.
Katastrální úřad 5. 6. 2018 zapsal na list vlastnictví XY poznámku, jejímž obsahem byla povinnost žalované nenakládat se svým vlastnickým právem. Právní účinky zápisu poznámky nastaly k 25. 5. 2018.
Ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně byla na listu vlastnictví zapsána žalobkyně jako vlastnice nemovitých věcí, poznámka – nenakládat se svým vlastnickým právem – omezovala žalovanou.
Dovolatelka se mýlí, tvrdí-li, že otázka hmotného práva ad 1/ nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že „projev vůle může být učiněn jednáním (komisivně) nebo opomenutím (omisivně) a může se stát výslovně (pomocí slov) nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit (konkludentně). O konkludentně projevenou vůli jde tehdy, je-li tu jakýkoli nevýslovný komisivní nebo omisivní projev vůle (projev učiněný jinak než slovy), z něhož lze – s přihlédnutím ke všem okolnostem případu – bezpečně usoudit, co chtěl účastník vyjádřit“ (srov. rozsudky ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 427/2015, ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 29 Cdo 1260/2017, a ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2534/2018). Shodné závěry k ustanovení §546 o. z. zaujala i právní nauka [srov. LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I . Obecná část (§1-654). Komentář 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1953]. Závěr odvolacího soudu, že „opomenutím není jakákoli nečinnost, ale pouze taková, kdy s ohledem na okolnosti případu z této nečinnost vyplývá určitá vůle jednat“ , je v souladu s tím, co je uvedeno shora.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Výhradami, podle nichž žalovaná tím, že neučinila nic, co by zabránilo zápisu poznámky – neuzavřela dodatek č. 1 ke smlouvě o advokátní úschově peněz a listin, nevyplatila před uplynutím splatnosti O. V. vypořádací podíl, neinformovala ho, že se kupní smlouvou nezbavila jediného svého nemovitého majetku a že sama nepodala návrh na výmaz poznámky –, projevila vůli (úmysl), dovolatelka staví kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem na vlastní skutkové verzi. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, který dovodil absenci vůle právně jednat opomenutím, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Aniž by se z důvodu nadbytečnosti zabýval otázkou ad 2/ , Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 1. 2024
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu