ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2326.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2326/2023-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně VERTICAL SAFE s. r. o. , se sídlem v Domažlicích, Husova třída 31 (identifikační číslo 290 92 205), zastoupené Mgr. Petrem Buršíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Husova 722/13, proti žalovanému Svatopluku Krejsovi , se sídlem ve Kdyni, Rýzmberská 700 (identifikační číslo 888 26 392), zastoupenému JUDr. Petrem Kubešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Klatovech, Nám. Míru 65, o 87.377 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 10 C 13/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 4. 2023, č. j. 64 Co 287/2022-122, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.953,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petra Buršíka, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobou z 22. 3. 2022 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný a J. M. společně a nerozdílně zaplatili 87.377 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). Požadovaná peněžní částka je sjednanou cenou za zboží, které pro ně zajistila u svého dodavatele SINGING ROCK s. r. o., se sídlem v Poniklé 317 (identifikační číslo 037 41 044).
Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 1. 9. 2022, č. j. 10 C 13/2022-70, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 87.377 Kč s 7,25 % úroky z prodlení od 16. 7. 2020 do zaplacení (výrok I ), žalobu o totéž plnění proti J. M. zamítl (výrok II ) a rozhodl o nákladech řízení (žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 34.165,98 Kč a ve vztahu mezi žalobkyní a J. M. rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení).
Rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 64 Co 287/2022-122, Krajský soud v Plzni na základě odvolání žalobkyně a žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 11.906 Kč a ve vztahu mezi žalobkyní a J. M. rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení). Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně splnila závazek z kupní smlouvy, tj. odevzdala předmět koupě žalovanému a umožnila mu nabýt vlastnické právo ke zboží a s věcmi nakládat (§2079 odst. 1, §2085 odst. 1, §2087, §2088 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z“). Podle ustanovení §2079 odst. 1 a §2118 o. z. stíhá žalovaného povinnost žalobkyni zaplatit sjednanou kupní cenu.
Dovolání, kterým žalovaný napadl v plném rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Žalobkyně se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně pro nedůvodnost zamítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Kupní smlouvou, kterou v dubnu 2020 ústní formou uzavřeli žalobkyně jako prodávající a žalovaný (kupující), se žalobkyně zavázala dodat žalovanému devět lezeckých setů – kompletní sady vybavení určeného pro provádění výškových prací za cenu sjednanou ve výši 87.377 Kč. O předmětu koupě, kupní ceně a její splatnosti jednal s jednatelem žalobkyně výlučně žalovaný. Shodné projevy vůle žalobkyně a žalovaného, který jednal sám za sebe, vedly k uzavření smlouvy. Žalobkyně dodala zboží 14. 4. 2020, dodací list za žalovaného podepsal a zboží u dodavatele žalobkyně (SINGING ROCK s. r. o.) vyzvedl J. M.
Námitka uplatněná v dovolání nesměřuje proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud dovodil, že výsledkem kontraktačního procesu bylo uzavření smlouvy o prodeji zboží žalovanému. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Odvolací soud rozhodl poté, co zjistil, že kupní smlouvu, o jejímž obsahu není mezi účastníky ostatně sporu, sjednal s žalobkyní pouze žalovaný. Prosazuje-li oproti tomu dovolatel, že z provedeného dokazování uzavření kupní smlouvy nevyplývá ( „chyběla vědomá a svobodná vůle kontrahentů jako esenciální náležitost právního jednání“ ), přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalovaný domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
S ohledem na výše uvedené je výhrada rozporu s rozsudky ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2615/2006, a ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4271/2007, bezpředmětná, neboť v nich formulované právní závěry týkající se interpretace právních úkonů podle §240 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30.9.1999, resp. podle §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), Nejvyšší soud založil na odlišných skutkových základech. V rozsudku ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007, na který žalovaný rovněž poukazuje, Nejvyšší soud řešil otázku důkazního břemene stran vyplývající z ustanovení §657 obč. zák.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nelze přehlédnout, že žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i výrok, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu proti J. M. (žalovanému 2/ v řízení před soudy nižších stupňů). V této části – stejně jako v akcesorických nákladových výrocích – je však dovolání subjektivně nepřípustné (srov. §218 písm. b/, §243c odst. 3 větu první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 1. 2024
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu