ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2816.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2816/2023-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně OTE, a. s. , se sídlem v Praze 8, Sokolovská 192/79 (identifikační číslo 264 63 318), zastoupené JUDr. Martinem Klimplem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, proti žalované 1/ SUNPEMA ENERGY s. r. o. , se sídlem v Hustopečích nad Bečvou, Pod Humny 308 (identifikační číslo 285 81 806), a žalované 2/ ČEZ Prodej, a. s. , se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425 (identifikační číslo 272 32 433), zastoupené Mgr. Janem Kořánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o 92 945 308,14 Kč a 1 587 192,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 370/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2023, č. j. 91 Co 40/2023-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2/ na náhradě nákladů dovolacího řízení 50 057,70 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jana Kořána, advokáta.
III. Žalobkyně a žalovaná 1/ nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 8. 12. 2022, č. j. 11 C 370/2022-57, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 řízení zastavil, věc postoupil Energetickému regulačnímu úřadu (§104 odst. 1 občanského soudního řádu) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Je-li předmětem sporu vrácení vyplaceného příspěvku na podporované zdroje energie a náhrada škody spočívající ve vyplacených finančních prostředcích podle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 165/2012 Sb.“), je podle odvolacího soudu k rozhodnutí dána pravomoc správního orgánu, jímž je Energetický regulační úřad. Těžiště právního posouzení skutkových okolností spočívá v aplikaci „vysoce odborné právní úpravy v oblasti energetiky“ a v takovém případě není dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí sporu v občanském soudním řízení (§7 odst. 1 občanského soudního řádu). Zvláštní senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. Konf 10/2019, dospěl k témuž závěru, který lze aplikovat i po 1. 1. 2022, kdy byl zákon č. 165/2012 Sb. novelizován. Stěžejní otázka (rozsah bezdůvodného obohacení či škody) – argumentuje odvolací soud – bude posuzována podle specifické právní úpravy, jejíž znalostí je nadán příslušný správní orgán.
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Žalobkyně ( operátorka trhu s elektřinou ve smyslu §20a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů /energetický zákon/, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 458/2000 Sb.“) se žalobou z 16. 11. 2022 domáhá po žalované 1/ náhrady škody ve výši 1 587 192,80 Kč za cenu, kterou uhradila žalované 2/ [povinně vykupující obchodník ve smyslu §2 písm. q) zákona č. 165/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021] za její činnost podle §13 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., a po obou žalovaných požaduje vydání bezdůvodného obohacení ve výši 92 945 308,14 Kč spočívajícího v neoprávněně vyplacené podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů energie žalované 1/ [výrobce elektřiny ve smyslu §2 písm. n) zákona č. 165/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021] prostřednictvím žalované 2/ podle §10 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb. v období od 1. 1. 2013 do 31. 10. 2018 ve formě výkupních cen ve smyslu §8 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. Licence k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně v katastrálním území Hustopeče nad Bečvou udělená žalované 1/ byla vydána – jak plyne z rozsudků vydaných v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 2/2016 – na základě nepravdivých, nesprávných a zavádějících dokumentů, a proto byla následně s účinky ex tunc zrušena. Nárok na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů žalované 1/ nevznikl, neboť je spjat pouze s držitelem licence na výrobu elektřiny z podporovaných zdrojů (§7 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb.). Protiprávním jednáním žalované 1/ vznikla žalobkyni škoda tím, že žalované 2/ vyplatila cenu za její činnost podle §13 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb.
Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, pak pravomoc rozhodovat ve věcech neoprávněně nárokované a čerpané podpory z obnovitelných zdrojů energie za dosud neřešenou otázku považovat nelze.
Zvláštní (kompetenční) senát Nejvyššího správního soudu, jehož rozhodnutími jsou soudy podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, vázány, v usnesení ze dne 27. 2. 2020, č. j. Konf 19/2019-16, po zdůraznění určité odlišnosti kompetenčních sporů ve věcech sp. zn. Konf 45/2017 a Konf 10/2019 dovodil, že pravomoc rozhodnout spor o bezdůvodné obohacení i o náhradu škody způsobené neoprávněným čerpáním podpory žalovanou jakožto držitelkou licence na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, jež byla následně shledána nezákonnou, přísluší správnímu orgánu – Energetickému regulačnímu úřadu – ve správním řízení. V citovaném rozhodnutí kompetenčního senátu šlo o typově shodnou věc téže žalobkyně vycházející ze skutkového rámce, který se v ničem podstatném nelišil od projednávané věci, a byť šlo o rozhodnutí vydané za účinnosti zákona č. 165/2012 Sb., ve znění před novelizací provedenou zákony č. 367/2021 Sb. a 382/2021 Sb., jsou závěry, na něž dovolací soud pro stručnost odkazuje, aplikovatelné i za aktuální právní úpravy. I při současném znění §52 zákona č. 165/2012 Sb., podle něhož Energetický regulační úřad „rozhoduje spory, jejichž předmětem je splnění povinnosti úhrady podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, elektřiny z druhotných zdrojů nebo elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, podpory tepla, přechodné transformační podpory tepla a podpory biometanu“ , a §17 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb. vymezujícího působnost Energetického regulačního úřadu, platí, že „samotná existence poskytnutého plnění nemůže být rozhraničovacím kritériem pro určení pravomoci orgánu, který je povolán takový spor (o vydání bezdůvodného obohacení, potažmo náhrady škody) rozhodnout“ .
Nad rámec uvedeného s ohledem na žádost žalobkyně o posouzení výkladu §51 zákona č. 165/2012 Sb. dovolací soud konstatuje, že i touto otázkou se zabývalo usnesení ze dne 27. 2. 2020, č. j. Konf 19/2019-16. Argumentace dovolatelky, která ostatně byla podstatnou měrou vyvrácena v citovaném rozhodnutí, nepřesvědčila dovolací soud, že jsou zde důvody pro odchýlení se od těchto závěrů.
K namítaným vadám řízení, které – pokud by jimi bylo řízení skutečně zatíženo – mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.) přihlédnout nelze, není-li – jako v projednávané věci – dovolání přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. není dovolání přípustné proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení.
Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Náhrada nákladů vynaložených žalovanou 2/ v dovolacím řízení v celkové částce 50 057,70 Kč sestává z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za poloviční úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 41 070 Kč (§7 bod 7 a §11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z přiznané odměny za zastupování a náhrad (§137 odst. 1, 3, §151 odst. 2 o. s. ř.). Dovolací soud neshledal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele pro aplikaci §150 o. s. ř. Žalovaná 2/ řízení neiniciovala, nezavdala svým jednáním důvod k podání dovolání ani svým postojem v průběhu řízení nezavdala příčinu, pro niž by se soudu jevilo spravedlivé požadovat, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesla ze svého. Na tom nic nemění ani tvrzení žalobkyně, že musela předpokládat, že po novelizaci zákona č. 165/2012 Sb. navzdory rozhodovací praxi kompetenčního senátu, je dána pravomoc rozhodnout v této věci obecným soudům; jestliže žalobkyně – znalá právních závěrů kompetenčního senátu – pojala přesvědčení, že by měla být dosavadní praxe změněna, nemůže tato skutečnost jít k tíži ostatních účastníků řízení.
Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1/ o nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. (žalované 1/, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná 2/ podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu