ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3755.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 3755/2023-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci oprávněné Hypoteční banky, a.s ., se sídlem v Praze, Radlická 333/15 (identifikační číslo osoby 135 84 324), zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 5, proti povinné J. K. , zastoupené Mgr. Romanem Václavíkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Kvítková 4703, pro vymožení 1 675 607,20 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2023, č. j. 5 Co 127/2023-256, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 24. 7. 2023, č. j. 5 Co 127/2023-256, potvrdil usnesení ze dne 3. 4. 2023, č. j. 14 Co 429/2019-249, kterým Městský soud v Praze (soud prvního stupně) zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou podala povinná dne 10. 3. 2023 proti usnesení ze dne 28. 2. 2020, č. j. 14 Co 429/2019-566, kterým Městský soud v Praze potvrdil usnesení o příklepu č. j. 156 EX 116/16-469, vydané dne 6. 11. 2019 Exekutorským úřadem Praha – západ, soudním exekutorem JUDr. Milanem Makariusem, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud nepřiznal vydražiteli vůči povinné právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že projednání žaloby pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2020, č. j. 14 Co 429/2019-566, brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť povinná podala žalobu pro zmatečnost opětovně poté, co její předchozí žalobu pro zmatečnost směřující proti uvedenému rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2021, č. j. 14 Co 429/2019-63, které Vrchní soud v Praze potvrdil usnesením ze dne 12. 5. 2022, č. j. 4 Co 428/2021-155, a rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 6. 2022.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu („podpůrně“ odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 26 Co 2240/2006, a ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1798/2004), uzavřel-li, že o stejné žalobě pro zmatečnost již bylo pravomocně rozhodnuto, aniž posoudil správnost rozhodnutí o příklepu (jako povinná je nadále přesvědčena, že příklep neměl být udělen, neboť při nařízení dražby a při dražebním jednání došlo k porušení zákona). Dovolatelka má za to, že je třeba vyřešit procesní otázku „ zda je možno zapsat doložku provedení exekuce před právní mocí rozhodnutí soudu o návrhu povinné na zastavení exekuce podaném v třicetidenní lhůtě po doručení vyrozumění o zahájení exekučního řízení. Tedy, zda v daném exekučním řízení je takové jednání v souladu se zákonem “. Dále předkládá k dovolacímu přezkumu otázku, „ zda má soud bez toho, aby řádně odůvodnil svůj postup, právo dle své libovůle opakovaně pověřovat soudního znalce k vypracování dalšího ocenění nemovitostí a dle své libovůle tak určovat výslednou cenu dražených věcí“ . Akcentuje, že se seznamovala s úkony soudů postupně prostřednictvím trestních řízení, které proti ní byly vedeny u Okresního soudu v Uherském Hradišti, a dalších exekučních řízení. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. zrušil a „přikázal k dalšímu řízení“.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takovou právní otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. K dovolacímu přezkumu předestřená otázka „zápisu doložky provedení exekuce před právní mocí rozhodnutí soudu o návrhu povinné na zastavení exekuce“, ani otázka „opakovaného pověřování soudního znalce k vypracování dalšího ocenění nemovitostí“, takovými nejsou, protože na jejich posouzení napadené rozhodnutí nespočívá. Polemiku se závěrem, že rozhodnutí o (opětovné) žalobě pro zmatečnost brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ( rei iudicatae ), na kterém je napadené rozhodnutí založeno, dovolání neobsahuje. Sluší se připomenout, že žalobu pro zmatečnost směřující proti rozhodnutí vydaném v exekučním (vykonávacím) řízení, lze podat pouze omezeně z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 o. s. ř. (srov. §254 odst. 2 o. s. ř.). Odkazy dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 26 Co 2240/2006, a ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1798/2004, jsou nepřiléhavé.
Protože v dovolacím řízení jde o mimořádný přezkum pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu podle skutkového stavu k okamžiku vydání napadeného rozhodnutí, je vyloučeno v dovolání uplatňovat nové skutečnosti či důkazy (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu