ECLI:CZ:NS:2024:33.ND.45.2024.1
sp. zn. 33 Nd 45/2024-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci nezletilých žalobců a) P. S. a b) P. S. , zastoupených JUDr. Janem Holubem, LL.M., advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504/24, proti žalované STUDENT AGENCY k. s . , se sídlem v Brně, náměstí Svobody 86/17, identifikační číslo osoby 253 17 075, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, o zaplacení 1 852 314 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 119 C 271/2023, o návrhu žalobců na delegaci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 119 C 271/2023 se Okresnímu soudu v Kladně nepřikazuje .
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Brně se žalobci domáhají uložení povinnosti žalované zaplatit jim konkretizovanou nemajetkovou újmu, která žalobcům měla vzniknout v důsledku úmrtí jejich otce při výkonu zaměstnání.
Žalobci navrhli přikázání věci Okresnímu soudu v Kladně, a to z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnili svým věkem, nemajetností (jejich jediným příjmem je sirotčí důchod a matka žalobců je bez příjmu), bydlištěm i tím, že u Okresního soudu v Kladně je veden jejich opatrovnický spis, z něhož vyplývá, jaký měli vztah k zemřelému otci .
Žalovaná s podaným návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Kladně nesouhlasila, neboť by tím došlo k porušení jejího práva na zákonného soudce. Uvedla, že dne 21. 12. 2023 každému z žalobců zaplatila částku 740 940 Kč, došlo tudíž ke změně jejich majetkové situace.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Brně, u nějž je věc vedena, a Okresnímu soudu v Kladně, jemuž má být věc podle návrhu žalobců přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), důvod k přikázání soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) neshledal.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem, bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zásadně pak okolnosti toho druhu, že účastník řízení nemá bydliště (sídlo, pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště (sídla, pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními a jinými obtížemi, jsou opět spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009).
Okolnosti uváděné žalobci důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. být nemohou. Přihlédnout je nutno rovněž k tomu, že žalovaná s delegací věci jinému soudu nesouhlasí (k tomu přiměřeně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 76/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Nd 207/2017).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (§12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 119 C 271/2023 se k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kladně nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu