ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.1183.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 1183/2023-661
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 1. 2024 o dovolání obviněného J. P. , t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Vinařice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2023 č. j. 67 To 281/2023-524, v trestní věci vedené Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 132/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 7. 2023 č. j. 4 T 132/2022-481 byl obviněný J. P. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství s dalšími dvěma spoluobviněnými (J. S. a Š. L.) podle §23 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutkem označeným bodem I popsaným ve výrokové části tohoto rozsudku a dále přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil samostatně skutkem označeným bodem II specifikovaným ve výrokové části téhož rozsudku.
2. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 3. 2022 sp. zn. 6 T 7/2022, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 39 T 31/2022, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 10. 2022 sp. zn. 14 T 77/2022, pokračující přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem pod body 2 a 4 ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pokračující přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a pokračující přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem pod bodem 4 ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 4. 2023 sp. zn. 2 T 10/2023 byl obviněnému uložen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 32 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly současně zrušeny výroky o trestech z rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 3. 2022 pod sp. zn. 6 T 7/2022, Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2022 pod sp. zn. 39 T 31/2022, Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 10. 2022 pod sp. zn. 14 T 77/2022, Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 4. 2023 pod sp. zn. 2 T 10/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň byl obviněnému uložen trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to modrého páčidla, plochého šroubováku s modrou rukojetí, páčidla z šedého kovu a mikrováhy. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně se spoluobviněnými J. S. a Š. L. zaplatit poškozené Základní škole a mateřské škole XY, na náhradě škody částku 50.767 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. pak byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Obviněný proti shora uvedenému rozsudku obvodního soudu podal odvolání, které zaměřil do výroku o vině pod bodem I a navazujícímu výroku o trestu a výroku o náhradě škody. O tomto opravném prostředku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 9. 2023 č. j. 67 To 281/2023-524 tak, že je podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl, neboť byl podán opožděně.
4. Toto usnesení Městského soudu v Praze následně napadl obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný mimořádný opravný prostředek zaměřil výhradně proti výroku o vině pod bodem I a na něj navazující výroky o trestu a náhradě škody. Konkrétně vytkl soudům, respektive především soudu prvního stupně, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Poukázal na skutečnost, že v hlavním líčení spoluobviněný S. popřel účast obviněného na vloupání do mateřské školy a spoluobviněná L. vůbec nevypovídala, tudíž byla použita její výpověď z přípravného řízení. Zároveň není vyloučeno, že si spoluobviněná (uživatelka návykových látek, konkrétně pervitinu) spletla události, jak uvedl spoluobviněný S. Tuto verzi podporují podle názoru obviněného i další důkazy, například stopy DNA patřící neidentifikovaným osobám mužského a ženského pohlaví, tudíž není vyloučena možnost, že patří svědkům P. K. a H. B., kteří užívali čísla odcizená v předmětné mateřské škole. Dále svoji argumentaci opřel o důkaz otiskem stopy obuvi značky Reebook, která ovšem nepatří jemu, neboť v době vloupání užíval obuv značky Adidas, jak prokázal již při podání vysvětlení. Pokud by byl obviněný přítomen, na místě by se tak musely objevit otisky této značky. Obviněný tedy v dané věci shledal pochybnosti implikující nutnost použití zásady in dubio pro reo (nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. I. ÚS 323/23). S ohledem na výše uvedené navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2023 č. j. 67 To 281/2023-524 zrušil a rovněž aby zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 7. 2023 sp. zn. 4 T 132/2022 a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil písemně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.). V tomto vyjádření je nejprve poukázáno na obsah a důvody podaného dovolání a posléze i na právní úpravu tohoto mimořádného opravného prostředku se zaměřením na jeho přípustnost. Státní zástupkyně v závěru konstatuje, že s ohledem na obsahové zaměření podaného dovolání a existující procesní situaci je třeba je označit za nepřípustné, a tudíž je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
7. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jej bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
8. Nehledě na výše uvedené, se ale Nejvyšší soud musel primárně zabývat otázkou přípustnosti podaného dovolání. To lze podat toliko proti rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, přičemž Nejvyšší soud je oprávněn přezkoumat právě a jen toto rozhodnutí /s výjimkou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě/, a to v limitech zákonných dovolacích důvodů. V nyní posuzované věci bylo tímto mimořádným opravným prostředkem napadeno usnesení odvolacího soudu, kterým zamítl odvolání obviněného pro jeho opožděnost. Odvolací soud tedy nerevidoval rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce, ale pouze konstatoval, že nebyla dodržena lhůta pro podání odvolání a toto zamítl bez vlastního meritorního přezkumu. Tudíž, jak bylo dovolání obviněného proti jeho rozhodnutí koncipováno, nelze než konstatovat, že je nepřípustné, což ostatně v obdobné procesní situaci v minulosti již judikoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 10. 2003 sp. zn. 5 Tdo 1135/2003.
9. Na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že poučení, jako součást napadeného usnesení odvolacího soudu, obsahuje možnost podat proti němu dovolání. Tato možnost by ale platila pouze za situace, pokud by podané dovolání bylo namířeno proti zamítavému rozhodnutí soudu druhého stupně při respektování jeho obsahu. Tedy jinými slovy řečeno, jestliže by rozporovalo závěr odvolacího soudu o tom, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno opožděně. Čili podané dovolání by muselo brojit proti rozhodnutí odvolacího soudu výhradně v intencích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první variantě. K tomu blíže shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu, resp. viz DRAŠTÍK, Antonín, Jaroslav FENYK aj. Trestní řád: Komentář. Wolters Kluwer [cit. 2024-1-4]. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X a (ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. §265i [Odmítnutí dovolání, rozsah přezkumné činnosti]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3243.) V nyní posuzovaném případě se ale obviněný omezil toliko na námitky vůči meritorním závěrům soudu prvního stupně podřazené pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a fakticky (obsahově) tak svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil výhradně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, jelikož odvolací soud se věcnou stránkou případu vzhledem k výše uvedeným důvodům nezabýval a zabývat ani nemohl.
10. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se v posuzovaném případě nejednalo o rozhodnutí soudu ve druhém stupni ve věci samé, jak vyžaduje ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., v důsledku čehož dovolání do věcné stránky nebylo možné podat, resp. takové dovolání bylo nutno označit za nepřípustné. Podané dovolání obviněného J. P. bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 1. 2024
JUDr. František Hrabec
předseda senátu