ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.40.2024.1
sp. zn. 4 Tdo 40/2024-924
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2024 o dovolání obviněného MUDr. Petra Ročka , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 7. 2023 č. j. 68 To 8/2023-772, v trestní věci vedené Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 1 T 86/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. Petra Ročka odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2022 č. j. 1 T 86/2021-689 byl obviněný MUDr. Petr Roček (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
v době od konce roku 2015 do 3. 5. 2016 v místě bydliště na adrese xy či na pracovišti v areálu Psychiatrické léčebny Šternberk jako znalec jmenovaný rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 1993 pod č. j. Spr. 1631/93 pro základní obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie s rozšířením znaleckého oprávnění o odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví v oboru zdravotnictví, na základě objednávky D. Š. vypracoval znalecký posudek č. 156/2016 posuzující zdravotní stav v té době již zemřelého Z. Š. v němž dospěl k závěru, že v době podpisu směnek datovaných dny 9. 1. 2011, 12. 2. 2011 a 11. 6. 2012 na celkovou částku 4 370 000 Kč ve prospěch P. S., které mu byly předloženy před zpracováním posudku, tedy v době od roku 2011 nebyl Z. Š. schopen rozpoznat následky právních úkonů, rozpoznat následky svého jednání nebo ovládat své jednání, a že od roku 2011 vznikal postupně obraz kombinované (alkohol, epilepsie) demence, v roce 2013 trpěl Š. duševními poruchami, zejména demencí, v letech 2010–2013 byly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti ovlivněny „rasantními vlivy“ a rovněž konstatoval, že „Konzum alkoholových nápojů musel být enormní, stejně jako jeho důsledky.“ přičemž na základě takto vysloveného závěru znaleckého posudku by směnky byly absolutně neplatné,
přičemž ze závěrů revizního ústavního znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice, který byl zpracován v trestním řízení Policie ČR, KŘP Pardubického kraje, Odbor hospodářské kriminality, Pardubice, č. j. KRPE-82847-784/TČ-2014-170080, poté, co byl znalecký posudek MUDr. Petra Ročka č. 156/2016 předložen v tomto řízení jako důkaz, vyplývá, že MUDr. Petr Roček nesprávně došel k současné Dg. alkoholového amnestického syndromu a alkoholové /a nadto i epileptické/ demence, nesprávně dovozoval u Š. Dg. Demence alkoholové, ale i Demence epileptické, ačkoliv pro to neexistovala ve zdravotní dokumentaci oprávněná opora, dále kvalifikoval spotřebu alkoholátů Š. naprosto neexaktně tak, že "musela být enormní", z čehož dovozoval neodvratitelný finální exitus, přičemž nijak nenaznačoval, jaké etiopatogenetické řetězce k němu vedly, dále paušalizoval nepříznivý duševní stav Š., z čehož dovozoval jeho plošnou neschopnost právně konat, a vůbec se nezaobíral kolísáním duševního stavu v čase, popř. důvody tohoto kolísání, dále přijal údaj "o stovkách epileptických záchvatů" Š., pro něž nebylo ani torzo zmapováno ve zdravotní dokumentaci, jakkoliv by se k této otázce měl vyjadřovat znalec neurolog a z biologického hlediska se podobný údaj jeví nemožným, a v závěru se vyjadřoval k otázkám, které znalci oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie nepřísluší, konkrétně k otázkám podpisů Š., popř. dovozování duševního stavu dle písma.
2. Za shora uvedené jednání byl obviněný podle §346 odst. 4 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu v počtu 400 (čtyři sta) denních sazeb v částce 900 Kč, tedy celkem 360 000 Kč. Dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti znalce v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na dobu 3 (tří) let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. S. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu podal odvolání obviněný a poškozený, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 11. 7. 2023 č. j. 68 To 8/2023-772 tak, že z podnětu těchto odvolání podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o peněžitém trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §346 odst. 4 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 000 Kč (dvě stě tisíc korun českých), který se skládá z 200 (dvě stě) celých denních sazeb v částce 1000 Kč (jeden tisíc korun českých) za každou celou denní sazbu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému P. S. na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 50.000 (padesát tisíc) Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byl poškozený podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatním zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Uvedený rozsudek odvolacího soudu následně napadl obviněný dovoláním, neboť má za to, že je naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o tr. ř. odložil nebo přerušil výkon napadeného rozhodnutí. K samotné dovolací argumentaci nejprve připomněl předpoklady naplnění znaků objektivní stránky přisouzené skutkové podstaty (vypracování znaleckého posudku jako formalizovaného odborného textu podle §27 zákona o znalcích), které však nebyly v daném případě dány, když znalecký posudek obviněného formálně nesplňoval požadavky na znalecké posudky kladené, neboť zadavatelem nebyl vymezen znalecký úkol a tento si znalec vymezil sám podle vlastního uvážení. Zároveň nebyl znalec ani poučen o trestních následcích vědomě nepravdivého znaleckého posudku podle §106 tr. ř., což také hovoří pro závěr, že se nejedná o znalecký posudek splňující potřebné náležitosti, aby mohl být v řízení použit jako znalecký posudek. Předmětná listina proto měla být použita toliko jako listinný důkaz. Nebyly tak splněny formální znaky vytýkaného trestného činu. Obviněný proto navrhl, aby „Nejvyšší soud postupoval podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, případně též vadné řízení jemu předcházející a postupem podle §265l tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“.
6. K podanému dovolání zaslala své vyjádření státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství – §265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupkyně“). Po stručné rekapitulaci řízení a dovolací argumentaci obviněného uvedla, že naopak shledala použitou právní kvalifikaci přiléhavou. Ke konkrétní námitce absence poučení o následcích nepravdivého znaleckého posudku připomněla, že tuto výtku vznesl obviněný poprvé. Zároveň poukázala na skutečnost, že po celou dobu trestního řízení nevyvstaly žádné pochyby o tom, že by obviněný nebyl poučen, neboť byl znalcem jmenovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 1993 č. j. Spr 1631/93 a současně v závěru svého znaleckého posudku prohlásil, že si je vědom následků podání vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Dále také připomněla, že v důsledku předmětného znaleckého posudku byl poškozený P. S. stíhán pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že se záměrem získat neopodstatněná majetková plnění využil aktuálního stavu snížení až vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností posuzovaného zemřelého Z. Š. Poškozený byl v konečném důsledku obžaloby zproštěn. Avšak jedním z důkazů provedených proti P. S. v jeho trestním řízení byl i znalecký posudek vypracovaný dovolatelem a lze tedy předpokládat, že tento byl řádně poučen podle §106 tr. ř. Ani kdyby tomu tak nebylo, neznamenalo by to vyloučení jeho trestní odpovědnosti. Za zcela irelevantní pak shledala námitky stran toho, že obviněnému nebyl vymezen znalecký úkol, neboť ze souvislosti byl tento zřejmý – posouzení, zda byl Z. Š. v době podpisu směnek schopen rozpoznat následky svého jednání a toto ovládat. Napadené rozhodnutí tedy uvedenými vadami netrpí, a proto státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. navrhla, aby tak dovolací senát učinil v neveřejném zasedání, přičemž vyjádřila s takovým postupem souhlas i pro případ jiného než navrhované rozhodnutí /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
7. K podanému dovolání zaslal prostřednictvím svého zmocněnce své vyjádření i poškozený. K němu ale Nejvyšší soud nebyl oprávněn přihlížet, jelikož poškozený není subjektem vystupujícím v této fázi dovolacího řízení.
8. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněnému soudem druhého stupně uložen konečný trest.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvod, na který odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
10. Předně je nutno konstatovat, že obviněný v jím podaném mimořádném opravném prostředku označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Takto označený dovolací důvod ovšem neodpovídá tomuto důvodu ve znění účinném v době podání dovolání. Obviněný (ve skutečnosti jeho obhájce) zcela zjevně nezaznamenal novelu trestního řádu uveřejněnou pod č. 220/2021 Sb., účinnou od 1. 1. 2022, kterou došlo ke změně systematiky §265b odst. 1 tr. ř., takže okruh dovolacích důvodů byl rozšířen o dovolací důvod pod písm. g ), podle nějž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Dosavadní písmena g) až l) pak byla označena jako h) až m). Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že je povinností obviněného jakožto dovolatele vymezit rozsah a důvody, z jakých má být napadené rozhodnutí přezkoumáno, včetně správného zákonného označení /viz §265f) tr. ř./. Nesporně proto je dovolání možno podat pouze prostřednictvím obhájce, jakožto osoby znalé práva a právních předpisů (§265d odst. 2 alinea první tr. ř.). Z podaného mimořádného prostředku je zjevné, že příslušný dovolací důvod byl označen podle již neúčinné právní úpravy z „určité nedůslednosti“ dovolatele a proto by odmítnutí takového dovolání jen z tohoto důvodu bylo čistě formalistickým rozhodnutím. Nejvyšší soud proto přihlédl k obsahu dovolací argumentace obviněného, ze které je evidentní, že měl na mysli dovolací důvod, který je nyní označen podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Podstata dovolací argumentace obviněného je založena na tvrzení, že předmětný znalecký posudek č. 156/2016 vypracovaný dovolatelem nesplňuje náležitosti znaleckého posudku a není proto dán předpoklad pro kvalifikaci podle §346 tr. zákoníku. V této souvislosti je vhodné připomenout, že náležitosti znaleckého posudku byly stanoveny v §13 tehdy účinného zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, a to toliko požadavkem na připojení podpisu a otisku pečeti. Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, pak taktéž v §13 požadavky specifikovala, přičemž podle §15 se tyto požadavky použijí na posudky zadávané soukromými osobami přiměřeně. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nyní projednávaný znalecký posudek všechny tyto formální podmínky splňoval (viz. č. l. 26 a 27) a lze na něj proto hledět jako na znalecký posudek, včetně aspektu trestněprávního, tedy jako znaku skutkové podstaty trestného činu podle §346 tr. zákoníku. Nadto je nutno akcentovat i skutečnost, že sám dovolatel jej označil jako psychiatrický posudek, ke kterému připojil znaleckou doložku, posudek zapsal do seznamu znaleckých úkonů pod pořadové číslo 156, označil jej razítkem a pečetí soudního znalce. Po celou dobu řízení nikdy nezpochybňoval, že by se jednalo o znalecký posudek, a naopak setrvával konstantně na názoru, že jej vyhotovil s náležitou odborností a péčí. Stejně tak z výslechu Š. vyplynulo, že si objednala znalecký posudek, a že s ním bylo v průběhu všech řízení tak i nakládáno, o čemž byl dovolatel informován předem. Nyní předestřená argumentace je tedy zjevně účelovým, formalistickým tvrzením, které je v naprostém rozporu s realitou. (K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010 sp. zn. 3 Tdo 1483/2009, uveř. pod č. 55/2011-II Sb. rozh. tr.). Ke konkrétním výhradám obviněného je pak možno uvést následující.
13. První z námitek předkládá úvahu, že nebyl vymezen znalecký úkol, neboť tento si vymezil dovolatel sám. Této výtce nebylo možné přiznat jakékoliv opodstatnění, ba ani jakýkoliv logický základ. Znalecký úkol je srozumitelně a jasně formulován v úvodu předmětného posudku, kdy i z výslechu svědkyně Š. vyplynulo, že tato oslovila obviněného s jasným požadavkem na přezkoumání duševního stavu manžela v době podpisu směnek. I pokud by tedy otázky precizně formuloval znalec sám, neznamená to, že mu nebyl zadán znalecký úkol. Takový závěr by byl naprosto absurdní. Dovolatel byl nepochybně seznámen s tím, co má být předmětem prováděného zkoumání (duševní stav později zemřelého) i účel, pro který tak činil. To též vyplývá z výpovědi svědkyně Š. i výpovědi samotného obviněného (viz protokol o hlavním líčení ze dne 21. 9. 2021, č. l. 414). Požadavky na vymezení znaleckého úkolu, včetně formulace otázek jsou ostatně podle shora zmiňované prováděcí vyhlášky kladeny toliko na orgány veřejné moci ustavující znalce (§13). Po těchto bezpochyby lze požadovat pregnantní formulaci otázek i v rámci dosažení co nejvyšší objektivity. V případě znaleckého posudku na zakázku ovšem nelze setrvat na takto přísné formulaci zadání a jistě postačuje, je-li znalecký úkol vymezen v rysech poskytujících ohraničený prostor pro zkoumání, i kdyby se následně znalec podílel na formulování otázek vypsaných v úvodu posudku, tak aby pokrývaly právě pole jeho odbornosti a požadovaných zkoumaných skutečností.
14. Stejný závěr je pak nutno přijmout i stran námitky poukazující na absenci poučení znalce o důsledcích nepravdivého znaleckého posudku podle §106 tr. ř. Tato výhrada je nejen neopodstatněná, ale také zcela nepřípadná, neboť znalecký posudek byl objednáván soukromou osobou (svědkyní Š. pro účely řízení, jichž měla být účastníkem – civilních či trestních), přičemž dovolatel sám připojil v rámci znalecké doložky prohlášení, že si je vědom následků uvedení vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Pokud pak jím byl vypracovaný posudek použit v trestním řízením proti P. S., nepochybně se mu takového poučení dostalo nejpozději před jeho znaleckým výslechem (viz ŠÁMAL, Pavel. §106 [Poučení znalce]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1590.). I kdyby ale došlo k takovému opomenutí, nemělo by to vliv na trestní odpovědnost znalce, pokud si tento byl dostatečně vědom všech souvislostí a účelu, kvůli nimž svůj posudek vypracoval, resp. v příslušném řízení přednesl. To se v případě dovolatele bez jakýchkoli pochybností stalo. I tato jeho námitka tudíž postrádá jakékoli opodstatnění.
15. V daných souvislostech nelze nezmínit, že je poněkud zvláštní, že námitku vztahující se k formální povaze jím vypracovaného znaleckého posudku dovolatel vznesl až v rámci podaného dovolání, a nikoli již v předchozím řízení. V něm naopak založil svou obhajobu na perfektnosti svých znaleckých úkonů a závěrů. Takto přijatý způsob uplatněných námitek je tedy ve světle předcházející obhajoby obviněného nanejvýš protichůdný, což jej sice apriori nedevalvuje, ale nesporně jej činí minimálně nelogickým, a navíc v přímém rozporu s dříve provedeným dokazováním včetně samotného postoje obviněného.
16. Na základě všech výše uvedených zjištění a závěrů Nejvyšší soud podané dovolání obviněného MUDr. Petra Ročka odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím uplatněné námitky posoudil jako zjevně neopodstatněné. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
17. Pokud jde o návrh dovolatele na přerušení či odklad výkonu rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř., je nutno uvést, že předseda senátu k uplatnění takového postupu neshledal žádné relevantní důvody.
18. Nad rámec řešené problematiky si rozhodující senát nemůže odpustit poznámku k uloženému trestu. Ten se totiž vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a zejména k jeho důsledkům jeví jako mírný. Dovolatel si ale vzhledem k existující procesně právní úpravě a též z ní vyplývajícího zákazu reformationis in peius mohl být jistý, že výsledné rozhodnutí učiněné v dovolacím řízení jeho konečné postavení včetně uložené sankce zhoršit nemůže, byť by k tomu relevantní důvod existoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. František Hrabec
předseda senátu