ECLI:CZ:NS:2024:4.TZ.14.2024.1
sp. zn. 4 Tz 14/2024-330
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné I. Š. , t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Nové Sedlo v jiné věci, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 9. 2023 č. j. 7 T 103/2023-303 a podle §268 odst. 2 a §270 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 9. 2023 č. j. 7 T 103/2023-303, v části týkající se obviněné I. Š., byl porušen zákon ve výroku o trestu v ustanoveních §122 odst. 1 tr. ř. a §56 tr. zákoníku v neprospěch obviněné.
Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje , aby v tomto rozsudku doplnil ve výroku o trestu odnětí svobody uloženého obviněné I. Š. výrok o způsobu výkonu tohoto trestu tak, že se obviněná zařazuje do věznice s ostrahou.
Odůvodnění:
1. Ministr spravedlnosti podal k Nejvyššímu soudu podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné I. Š. (dále také jen obviněná) dne 21. 2. 2024 proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 9. 2023 č. j. 7 T 103/2023-303 stížnost pro porušení zákona.
2. Z této vyplývá, že cit. rozsudkem Okresního soudu v Mostě, který nabyl právní moci dnem jeho vyhlášení (25. 9. 2023), byla mj. obviněná I. Š. odsouzena za přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, podle §178 odst. 2 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 12. 5. 2022 č. j. 2 T 17/2022-35, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Stěžovatel v dané souvislosti poukázal na znění ustanovení §122 odst. 1 tr. ř., podle nějž odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen. Byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu výkonu tohoto trestu.
Dále pak na znění ustanovení §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, podle nějž soud zpravidla zařadí do věznice s ostrahou pachatele, u kterého nejsou splněny podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou.
4. V další části svého podání pak konstatuje, že stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě bylo rozhodnuto o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obviněné, jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí, jež učinila samosoudkyně v jednací síni a je zachyceno na zvukovém záznamu. Ve výroku o trestu však soud opomněl obviněnou zařadit pro výkon tohoto trestu do určitého druhu věznice podle §122 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §56 odst. 2 tr. zákoníku. Tímto se tedy stal tento výrok neúplným, nezákonným a tedy nevykonatelným, a nelze tak výkon tohoto trestu nařídit ve smyslu §321 odst. 1 tr. ř. Tato skutečnost by pak mohla mít závažný dopad např. na zahlazení trestu, které je vázáno na výkon uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Vzhledem k nabytí právní moci rozsudku ihned po jeho vyhlášení (strany se práva na podání odvolání na místě vzdaly), nelze zmíněnou vadu odstranit jiným způsobem než podáním tohoto mimořádného opravného prostředku. V dané souvislosti pak stěžovatel poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tz 125/2006 ze dne 18. 10. 2006 a apeloval na jeho přiměřenou aplikaci ohledně porušení zákona v neprospěch obviněného a dále na doplnění chybějícího výroku o způsobu výkonu trestu.
5. V samotném závěru pak ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 9. 2023 č. j. 7 T 103/2023-303 byl v neprospěch obviněné I. Š. porušen zákon v ustanovení §122 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §56 odst. 2 tr. zákoníku. Dále pak aby postupoval podle §270 odst. 2 tr. ř. a chybějící výrok o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody doplnil. Současně byl též vysloven souhlas s rozhodnutím o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání.
6. K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). V tomto vyjádření se ztotožnila s argumentací ministra spravedlnosti a navrhla, aby stížnosti pro porušení zákona bylo vyhověno včetně konečného návrhu obsaženého v jejím petitu. Rovněž vyslovila souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
7. K podané stížnosti pro porušení zákona se ve stanovené lhůtě nevyjádřila obviněná ani jí ustanovený obhájce.
8. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v rozsahu i z důvodů, které jsou v ní obsaženy.
9. Na tomto místě je třeba zmínit, že Nejvyšší soud nepokládá za potřebné znovu uvádět obsah týkající se napadeného rozsudku Okresního soudu v Mostě, zejména pak podrobnosti vztahující se k trestu odnětí svobody uloženého obviněné ani opětovně deklamovat zákonná ustanovení, která nebyla postupem a rozhodnutím okresního soudu respektována. Konstatovat je třeba pouze to, že rozhodující senát se seznámil se zvukovou nahrávkou z hlavního líčení ze dne 25. 9. 2023 a zjistil, že při ústním odůvodnění vyhlášeného rozsudku ze strany samosoudkyně skutečně ze všech souvislostí vyznělo, že obviněné byl uložen nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, za současného zrušení trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněné již dříve uložen předchozím trestním příkazem za sbíhající se přečin krádeže. Tato okolnost byla významná pro posouzení, zda stížnost pro porušení zákona byla skutečně podána ve prospěch obviněné. Pokud by totiž ani ze zvukového záznamu hlavního líčení nebylo zřejmé, že trest odnětí svobody byl obviněné uložen jako nepodmíněný (z jiných podkladů to zjistitelné nebylo – protokol o hlavním líčení; písemné vyhotovení rozsudku bez odůvodnění; neexistence protokolu o hlasování), přicházelo by v úvahu i uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu, popř. uložení takového trestu s dohledem. Pak by ovšem současný návrh ministra spravedlnosti na doplnění výroku o trestu o výrok o zařazení obviněné do příslušné věznice realizovatelný nebyl, jelikož by se jednalo o návrh evidentně učiněný v neprospěch obviněné. V tomto případě zde ale tato eventualita v úvahu nepřicházela, neboť, jak již bylo shora uvedeno, z ústního odůvodnění vyhlášeného rozsudku (viz zvukový záznam hlavního líčení) jednoznačně vyplýval záměr samosoudkyně uložit obviněné trest odnětí svobody jako nepodmíněný. Jelikož ale ani při tomto ústním odůvodnění rozsudku nezaznělo, do jakého typu věznice by obviněná měla být zařazena, nelze než konstatovat, že jiné zařazení (a to ani teoreticky), než do věznice s ostrahou zde nepřichází v úvahu. Na těchto závěrech by nemohl nic změnit ani poukaz stěžovatele na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tz 125/2006.
10. Je proto možné uzavřít, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 9. 2023 č. j. 7 T 103/2023-303, a to v části týkající se obviněné I. Š., byl ve výroku o trestu v její neprospěch porušen zákon v ustanoveních §122 odst. 1 tr. ř. a §56 tr. zákoníku, když nebylo soudem určeno, v jakém typu věznice má obviněná uložený nepodmíněný trest odnětí svobody vykonat. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. toto porušení zákona vyslovil a zároveň podle §270 odst. 2 tr. ř. Okresnímu soudu v Mostě přikázal, aby v uvedeném rozsudku doplnil výrok o trestu o výrok, jakým způsobem bude obviněná povinna uložený trest odnětí svobody vykonat, resp. že se k jeho výkonu zařazuje do věznice s ostrahou. Nejvyšší soud sám napadený rozsudek v uvedeném výroku nedoplňoval, jelikož nepokládá za vhodné, aby v daném případě jednotlivé části výroku o trestu odnětí svobody u obviněné byly obsaženy v rozhodnutích odlišných soudů a zároveň tak učinil i z didaktických důvodů.
11. O podané stížnosti pro porušení zákona bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto v souladu s ustanovením §274 odst. 3 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2024
JUDr. František Hrabec
předseda senátu