ECLI:CZ:NS:2024:4.TZ.4.2024.1
sp. zn. 4 Tz 4/2024-125
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K. , t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Příbram, proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2021 č. j. 89 T 138/2020-71 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2021 č. j. 89 T 138/2020-71 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. K.
II. Napadený rozsudek se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Městskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Dne 17. 1. 2024 podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. (dále také jen obviněný), proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2021 č. j. 89 T 138/2020-71, jenž nabyl právní moci dne 6. 1. 2021. V jejím odůvodnění nejprve zmínil obsah uvedeného rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil následovným jednáním, kdy
„dne 9. 11. 2020 v době kolem 15:24 hodin v Brně v OD XY na XY odcizil 6 ks čokolád zn. Studentská pečeť v ceně 63,90 Kč za kus, 2 ks balené kávy zn. Lo’R v ceně 529 Kč za kus, které vzal na prodejní ploše a schoval je do batohu, který měl na zádech, a dále odcizil 4 ks šamponů zn. Head&Shoulders (3x 540 ml á 209,90 Kč a 1x 400 ml á 154,90 Kč), 1 ks sprchový gel zn. Old Spice 400 ml v ceně 94,90 Kč, 2 ks deodorantů zn. Old spice v ceně 89,90 Kč za kus, které vzal na prodejní ploše a uschoval pod bundu, kterou měl oblečenou na sobě, kdy s takto uschovaným zbožím prošel pokladní zónou bez zaplacení ven před prodejnu, kde byl zadržen zaměstnancem bezpečnostní služby, na jehož výzvu odcizené zboží vydal a toto bylo nepoškozené vráceno zpět na prodejnu, a svým jednáním tak poškozené obchodní společnosti A. Č. R., s.r.o. způsobil škodu v celkové výši 2.501 Kč,
a tohoto jednání se dopustil i přesto, že byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2020, č. j. 11 T 111/2020-41, který nabyl právní moci dne 16. 9. 2020, za přečin krádeže dle §205 odst. 2 trestního zákoníku, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 240 hodin, které dosud nevykonal a trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2020, č. j. 89 T 22/2020-31 byl odsouzen za přečin krádeže dle §205 odst. 1) písm. a), odst. 2) trestního zákoníku,
a dále se uvedeného jednání dopustil i přes to, že byl usnesením vlády České republiky č. 957 ze dne 30. 9. 2020 (publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 391/2020 Sb.), v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen na území České republiky nouzový stav, a to od 00.00 hodin dne 5. 10. 2020 na dobu 30 dnů, který byl usnesením vlády č. 1108 ze dne 30. 10. 2020 (publikováno ve Sbírce zákonů pod 439/2020 Sb.) v souladu s čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, prodloužen do 20. 11. 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti v prokázáním výskytu vysoce nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2 způsobující nemoc COVID-19.“.
Za to byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 26 měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek v souladu s ustanovením §129 odst. 2 tr. ř. neobsahuje odůvodnění. Z procesního spisu bylo současně zjištěno, že obviněný uložený trest spolu se zápočtem vazby vykonával v době od 9. 11. 2020 do 9. 1. 2023.
2. V další části stížnosti pro porušení zákona stěžovatel vyjádřil nesouhlas s aplikací ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku u trestného činu krádeže, jímž byl obviněný uznán vinným. Poukázal na relevantní právní úpravu §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v této souvislosti i na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nějž platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru pak dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21, když se ztotožnil s uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu s tím, že předmětné porušení zákona má i ústavněprávní rozměr.
3. Stěžovatel dále poukázal, že v předmětné věci se sice obviněný dopustil trestné činnosti dne 9. 11. 2020, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení potravin a drogistického zboží z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace využil či zneužil ke spáchání trestného činu, nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
4. Z uvedeného tudíž vyplývá, že v předmětné věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného přitom mělo být právně kvalifikováno jen jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 26 měsíců trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání obviněného bylo nesprávně posouzeno jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně tak byl v důsledku tohoto nesprávného právního posouzení porušen zákon v neprospěch obviněného.
5. V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2021 č. j. 89 T 138/2020-71 byl v neprospěch obviněného P. K. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby tento rozsudek zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbydou svého podkladu. Poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. Současně ministr spravedlnosti vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud za splnění zákonných podmínek rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání.
6. K podané stížnosti pro porušení zákona se ještě před konáním neveřejného zasedání písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – §274 odst. 5 tr. ř. (dále jen státní zástupce). V tomto vyjádření se ztotožnil s názory a argumenty ministra spravedlnosti, které učinil obsahem podané stížnosti pro porušení zákona. Vyslovil s nimi souhlas, jakož i s poukazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publ. pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) i nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21 a důvody v něm uvedené. Státní zástupce podanou stížnost pro porušení zákona proto označil za opodstatněnou a navrhl jí vyhovět v souladu se závěrečným petitem formulovaným stěžovatelem, na který odkázal. Současně vyslovil souhlas s rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání (§274 odst. 4 tr. ř.).
7. Obviněný ani jemu ustanovený obhájce se ke stížnosti pro porušení zákona v určené lhůtě nevyjádřili.
8. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v níže uvedeném rozsahu.
9. Trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Za to může být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
10. Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publ. pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.). Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
11. Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
12. V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy, že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
13. Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
14. Z uvedeného vyplývá, že aby případ krádeže mohl být posouzen jako zločin v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
15. Jestliže budou výše uvedené úvahy a závěry aplikovány na trestní věc obviněného P. K., je zřejmé, že útoků popsaných v odsuzujícím rozsudku Městského soudu v Brně se dopustil dne 9. 11. 2020 kolem 15:24 hod., tedy v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS-CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 30. 9. 2020 č. 975, publikovaným pod č. 391/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, nouzový stav na území České republiky od 0:00 hod. dne 5. 10. 2020 na dobu 30 dnů z důvodu ohrožení zdraví, který byl usnesením vlády č. 1108 ze dne 30. 10. 2020, publikovaným pod č. 439/2020 Sb., v souladu s čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., prodloužen do 20. 11. 2020.
Současně je však třeba konstatovat, že mezi zmíněným skutkem posouzeným soudem jako trestný čin krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše zmíněných požadavků. Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obviněný se v kritické době dopustil jednání proti cizímu majetku – kdy ke škodě poškozené obchodní společnosti A. Č. R., s. r. o., odcizil zboží, jehož celková hodnota dosáhla částky 2.501 Kč, tedy hodnoty nedosahující v té době alespoň úrovně škody nikoli nepatrné, zároveň je ale zřejmé, že přitom nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS-CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila. Také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný se v podstatě dopustil tohoto jednání standardním způsobem, jenž odpovídá obdobným případům podřazovaným pod právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku, přičemž je spáchal ve lhůtě a za podmínek, které zakládají užití odst. 2 §205 tr. zákoníku. Jednalo se též o věci, které nesouvisely s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohly být užity při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem zde tudíž nebylo důvodu, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že městský soud ohledně obviněného učinil nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u něj bylo dovozeno též naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
16. Nejvyšší soud tudíž shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou ohledně vznesené výhrady týkající se výše zmíněné právní kvalifikace. Pokud jde o výrok o trestu odnětí svobody, jenž byl v důsledku toho obviněnému uložen, tak jeho výměra (26 měsíců), byť ji lze označit za přísnou, nevybočila z trestní sazby stanovené pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (6 měsíců až 3 léta), který měl být na spáchané jednání správně aplikován. Zároveň nebylo možno přehlédnout, že zmíněný trest byl obviněnému uložen jako speciálnímu recidivistovi, jenž už v minulosti byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Tudíž parametry ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. upravující, kdy je možno podat stížnost pro porušení zákona proti výroku o trestu, nelze v dané souvislosti označit za naplněné.
17. V důsledku výše uvedeného Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2021 č. j. 89 T 138/2020-71 byl v neprospěch obviněného P. K. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento napadený rozsudek Městského soudu v Brně zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak bylo přikázáno Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, při respektování všech Nejvyšším soudem shora uvedených právních závěrů (§270 odst. 4 tr. ř.).
18. O podané stížnosti pro porušení zákona bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto v souladu s ustanovením §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. František Hrabec
předseda senátu