ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.1006.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 1006/2023
USNESENÍ
Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu rozhodla dne 17. 1. 2024 v řízení o dovoláních, která podali obvinění 1. M. P. 2. A. F. a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných M. P. a A. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 5 To 20/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 8/2021, takto:
Podle §265o odst. 1 tr. ř. se na dobu, než bude rozhodnuto o podaných dovoláních, obviněným M. P. a A. F. odkládá, popřípadě přerušuje výkon výroku o náhradě škody z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 5 To 20/2023.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 49 T 8/2021, byli obvinění M. P. a A. F. uznáni vinnými zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), obviněný A. F. jako účastník ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl obviněnému M. P. podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce (člena) statutárního orgánu a prokuristy obchodní korporace v trvání sedmi let. Obviněného A. F. odsoudil krajský soud podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce (člena) statutárního orgánu a prokuristy obchodní korporace v trvání šesti let. V adhezním řízení byla oběma obviněným podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené JUDr. Mgr. Martině Jinochové Matyášové, insolvenční správkyni dlužníka STZ, a. s., na náhradu škody částku ve výši 200 000 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla zároveň jmenovaná poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podali odvolání oba obvinění a v jejich neprospěch též státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a poškozená. Z podnětu odvolání poškozené Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 5 To 20/2023, zrušil podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek pouze ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že oba obvinění jsou podle §228 odst. 1 tr. ř. povinni zaplatit poškozené společně a nerozdílně na náhradu škody částku ve výši 200 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, a to v případě obviněného A. F. od 3. 6. 2021, v případě obviněného M. P. od 27. 5. 2021 do zaplacení, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí zvýšené o 8 procentních bodů. Další podaná odvolání Vrchní soud v Praze podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
3. V dovolání, které směřoval proti všem výrokům citovaného rozhodnutí odvolacího soudu, obviněný M. P. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spolu s rozhodnutími na ně obsahově navazujícími, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
4. Obviněný A. F. ve svém dovolání napadl rovněž všechny výroky rozhodnutí odvolacího soudu a uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e), g), h), i) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný současně s odkazem na §265h odst. 3, resp. §265o odst. 1 tr. ř., požádal, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu rozhodnutí soudů obou stupňů, a to s důrazem na výrok o náhradě škody, který představuje exekuční titul na částku přesahující 200 000 000 Kč, tudíž hrozí zahájení exekuce na majetek obviněného, ačkoli lze podle jeho názoru očekávat zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů.
5. Nejvyšší státní zástupce podal své dovolání proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v jakém jím bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce omezené jen proti výroku o trestu uloženém rozsudkem soudu prvního stupně. Uplatnil přitom dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265 odst. 1 písm. i) tr. ř. a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v napadené části rozsudek odvolacího soudu spolu s rozhodnutími na zrušenou část obsahově navazujícími, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
6. Přestože obviněný není v řízení o dovolání osobou oprávněnou k podání návrhu na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí a ani předseda senátu soudu prvního stupně v této věci nepředložil spis s příslušným návrhem podle §265h odst. 3 tr. ř., může předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, pokud k tomu shledá důvody.
7. Nejvyšší soud dosud nerozhodl meritorně o všech podaných dovoláních, avšak na základě jejich předběžného posouzení rozhodla předsedkyně senátu Nejvyššího soudu o odložení, popřípadě přerušení výkonu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to v rozsahu výroku o náhradě škody (viz níže). Uplatněná dovolací argumentace totiž nevylučuje úspěšnost podaných mimořádných opravných prostředků alespoň v tomto rozsahu. Za této situace může být výsledkem dovolacího řízení zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, případně jeho části, eventuálně též zrušení předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, či jeho části. Vzhledem k tomu, že obviněným byly uloženy toliko podmíněné tresty odnětí svobody, resp. tresty zákazu činnosti, odložení či přerušení výkonu těchto trestů by fakticky představovalo zastavení plynutí zkušební doby, resp. doby výkonu trestu zákazu činnosti, a nebylo by tak ve prospěch obviněných za situace, jestliže by jejich dovoláním naopak nebylo vyhověno. Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu proto z opatrnosti podle §265o odst. 1 tr. ř. odložila, popřípadě přerušila výkon napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a to pouze v rozsahu výroku o náhradě škody, neboť pokud by v dovolacím řízení došlo, byť i k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí či jemu přecházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně, odpadl by tím také důvod výkonu výroku učiněného v adhezním řízení. Aniž by předsedkyně senátu jakkoli předjímala výsledek dovolacího řízení a způsob rozhodnutí o všech podaných dovoláních, s ohledem na výše uvedené skutečnosti shledala, že není vhodné, aby byl výkon výroku o náhradě škody vyslovený rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 5 To 20/2023, započat, eventuálně aby v něm bylo pokračováno, pokud již v mezidobí případně začal probíhat, a to do doby, než Nejvyšší soud dokončí dovolací řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu