ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.5.2024.1
sp. zn. 5 Tdo 5/2024- 2443
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2024 o dovolání, které podal obviněný Petr Benk , nar. 29. 6. 1949 v Žalhosticích, okr. Litoměřice, trvale bytem Alfonse Muchy č. 416/19, Litoměřice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 7 To 273/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 137/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 4 T 137/2015, byl obviněný Petr Benk uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který mu byl podle §206 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen též peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výši 200 000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu části poškozených specifikovaných v rozsudku a podle §229 odst. 1 a 2 tr. ř. byli všichni poškození se svými nároky na náhradu škody, případně se zbytky těchto nároků, odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 7 To 273/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených F. R. a Z. K. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že podle §206 odst. 4 tr. zákoníku uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 roků. Dále byla obviněnému uložena podle §82 odst. 3 tr. zákoníku přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit dědicům zemřelého poškozeného F. R. škodu, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byli tito dědicové odkázáni se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Podstata spáchaného zločinu zpronevěry spočívala ve stručnosti v tom, že obviněný působící jako předseda představenstva obchodní společnosti ACRUS CZ, a. s., která se zabývala mimo jiné investováním do investičních nástrojů – zlata a stříbra, v nezjištěné době, nejpozději však dne 31. 12. 2012, neoprávněně a bez zjevného důvodu vyjmul z bezpečnostní schránky v Komerční bance, a. s., pobočce v XY, uložené investiční zlato klientů obchodní společnosti ACRUS CZ, a. s., v hodnotě nejméně 3 353 842,50 Kč o hmotnosti nejméně 3 289,90 g, které měl uložit do trezoru na pobočce této obchodní společnosti v XY na XY č. XY, přičemž o vyjmutí investičního zlata neinformoval nikoho z členů představenstva či akcionářů obchodní společnosti ani klienty samotné, když obchodní společnost ACRUS CZ, a. s., smluvně zajišťovala klientům pouze bezpečnou úschovu svěřeného investičního nástroje s tím, že při využití úschovy byl klientům připisován bonus z nákupní hodnoty uloženého zlata. Následně dne 27. 6. 2013 obviněný podal na Policii České republiky trestní oznámení, podle kterého téhož dne v době od 9:20 hodin do 10:50 hodin měl neznámý pachatel blíže nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě v okrese XY na trase vedoucí z XY po dálnici D8 do XY a dále do obce XY odcizit ze služebního vozidla investiční zlato klientů obchodní společnosti ACRUS CZ, a. s., o hmotnosti 3 452,2 g v hodnotě 2 672 072 Kč, přičemž vozidlo řídil obviněný, který měl odvážet investiční zlato klientů do XY k místopředsedovi představenstva zmíněné obchodní společnosti Františku Gabrielovi za účelem bezpečnějšího uložení zlata a provedení jeho inventarizace s tím, že převážené zlato mělo být uloženo v zavazadlovém prostoru služebního vozidla, přičemž o převozu zlata klientů obviněný nikoho neinformoval, a to ani Františka Gabriela. Policejní orgán po provedeném prověřování ve věci podezření ze spáchání trestného činu krádeže s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že k jednání neznámého pachatele trestného činu tak, jak jej obviněný oznámil, nemohlo dojít, a usnesením věc odložil. Obviněný si ponechal investiční zlato pro vlastní potřebu ke škodě 27 poškozených klientů obchodní společnosti ACRUS CZ, a. s., konkretizovaných v rozsudku soudu prvního stupně, a tímto jednáním jim způsobil celkovou škodu ve výši 3 353 842,50 Kč.
4. K tomu je třeba dodat, že Okresní soud v Litoměřicích rozhodl shora citovaným rozsudkem poté, co jeho dřívější odsuzující rozsudek ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 4 T 137/2015, z podnětu odvolání obviněného podle 258 odst. 1 písm. b) a c) tr. ř. zrušil odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 7 To 279/2017, a věc vrátil Okresnímu soudu v Litoměřicích k novému projednání a rozhodnutí.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Obviněný Petr Benk podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 7 To 273/2022, dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný vyslovil v dovolání nesouhlas se závěry soudů nižších stupňů, podle kterých byla jeho vina prokázána bez důvodných pochybností a jeho obhajoba vyvrácena jako nevěrohodná; je naopak přesvědčen, že při neexistenci přímých důkazů ho nelze shledat vinným, když nepřímé důkazy jsou částečně rozporné s těmi, které svědčí v jeho prospěch. Navíc podle obviněného ani nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, protože např. o době spáchání činu panují pochybnosti, přičemž v této souvislosti vytkl porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo. Jak dále obviněný zdůraznil, soudy nehodnotily důkazy v jejich vzájemné souvislosti, nýbrž izolovaně, a vůbec nevzaly do úvahy argumenty obviněného podporující jeho obhajobu. Rozhodnutí jak soudu prvního stupně, tak odvolacího soudu, pokládá obviněný za zcela nedostatečně odůvodněná, a tudíž nepřezkoumatelná, když zejména v rozsudku odvolacího soudu chybí úvahy, z nichž by bylo patrné, proč shledal rozhodnutí soudu prvního stupně správným.
7. Dále obviněný zpochybnil odbornost znalce Františka Černíka, resp. jeho výpověď, kterou měl soud prvního stupně nesprávně hodnotit v neprospěch obviněného; vytkl i vady v hodnocení některých výpovědí svědků, které svědčily ve prospěch obhajoby, zejména dcer obviněného P. Z.-B. a E. M. a svědka Jana Krmíčka.
8. Obviněný také zdůraznil, že v průběhu řízení byly zjišťovány jeho majetkové poměry, z nichž vyplynulo, že jeho jediným příjmem je starobní důchod a že od roku 2012 nenabyl žádný majetek, jenž by odpovídal škodě způsobené posuzovanou trestnou činností. Nebylo tak vysvětleno, jaký byl jeho případný motiv k páchání majetkové trestné činnosti, a navíc dosud ani nebylo zjištěno, kde se nachází údajně zpronevěřené zlato klientů obchodní společnosti ACRUS CZ, a. s.
9. Obviněný rovněž poukázal na nepřiměřenou délku soudního řízení, což se negativně projevilo na něm samém i na jeho rodině.
10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru není argumentace obviněného podřaditelná pod jím uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se s ním obsahově míjí. Ve skutečnosti totiž nevytýká žádné ze zásadních vad zmíněných v citovaném ustanovení, přičemž důvodnost jí nelze přiznat ani v obecné rovině. Jelikož obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., státní zástupce navrhl odmítnout toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
13. Obviněný opřel své dovolání o dovolací důvod obsažený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten lze úspěšně uplatnit, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tedy spočívá ve významném narušení procesu dokazování, jež má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je způsobilá ovlivnit rozhodnutí soudů v otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, o nějž v daném případě šlo. Citovanému dovolacímu důvodu ovšem neodpovídají námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze poukazují na jinou verzi skutkového stavu, aniž by z nich byly zřejmé konkrétní a evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění (viz též rozhodnutí pod č. 19/2023 Sb. rozh. tr.).
b) K uplatněným námitkám obviněného
14. S ohledem na výše uvedené nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod ty námitky obviněného obsažené v jeho dovolání, jimiž zpochybňoval skutková zjištění učiněná soudy prvního i druhého stupně a jimi provedené hodnocení důkazů. Totéž se týká i výhrad obviněného k tomu, jak se soudy nižších stupňů vypořádaly s jeho obhajobou.
15. Soudy nižších stupňů v nyní posuzované věci ve svých rozhodnutích podrobně a v souladu s principy formální logiky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného a jeho tvrzením, která uplatnil i v podaném dovolání a jimiž se snažil prokazovat svoji nevinu. Zároveň soudy přesvědčivě vyložily, z jakých důvodů dospěly k závěru o vině obviněného zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
16. Obviněný s odkazem na uplatněný dovolací důvod dovozuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním pouze na základě svého nesouhlasu s vyhodnocením jednotlivých důkazů soudy nižších stupňů a s tím, jaká skutková zjištění učinily tyto soudy z provedených důkazů. Podle názoru obviněného soudy nesprávně hodnotily výpovědi některých svědků a závěry vyplývající ze znaleckého posudku znalce Františka Černíka, když tyto údajně svědčily v jeho prospěch. Odvolací soud se však s těmito argumenty obviněného dostatečně vypořádal v odůvodnění svého rozsudku, v jehož bodech 19. a násl. podrobně vyložil, proč neuvěřil tvrzení obviněného, že nezpronevěřil investiční zlato poškozených, ale že mu bylo odcizeno neznámými pachateli. Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje s těmito závěry, považuje je za řádně odůvodněné v souladu s požadavky uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř., proto – na rozdíl od obviněného – neshledal napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelným. Navíc je nutno dodat, že tvrzení obviněného, podle něhož se odůvodnění rozsudku odvolacího soudu omezuje na odkaz na rozhodnutí soudu prvního stupně, neodpovídá skutečnosti, když tímto odkazem se napadené rozhodnutí nevyčerpává, ale naopak v něm lze nalézt dostatečnou a přiměřenou reakci na odvolací námitky obviněného. Navíc dovolání směřující jen proti důvodům napadeného rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
17. K tomu Nejvyšší soud dále připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněný domáhal. Nejvyšší soud nad rámec uvedeného dodává, že důkazy prokazující vinu obviněného, zejména výpovědi svědků (poškozených či zaměstnanců obchodní společnosti ARCUS CZ, a. s.), závěry znaleckého posudku a listinné důkazy, rozhodně nestojí izolovaně, jak tvrdí obviněný, ale vzájemně se podporují a doplňují a ve spojení s posuzovaným jednáním obviněného představují spolehlivou soustavu nepřímých důkazů, které jednoznačně svědčí o jeho vině.
18. Ve svém dovolání pak obviněný vytkl i porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo , tj. povinnosti postupovat ve prospěch obviněného. Tyto námitky však obviněný založil rovněž pouze na svém nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů, přičemž zároveň v rámci své obhajoby opětovně polemizoval s jinými možnými skutkovými okolnostmi, které ovšem nebyly v předchozím trestním řízení prokázány. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že v řízení před soudem má hodnotit důkazy výlučně soud a nezáleží na tom, zda s výsledkem tohoto hodnocení obvinění souhlasí nebo nesouhlasí. Navíc, jak již bylo výše zdůrazněno, v trestní věci obviněného byl opatřen dostatek důkazů, které ho usvědčovaly ze spáchání trestného činu, jenž mu byl kladen za vinu, takže soudy nižších stupňů neměly důvod k pochybnostem o žalovaném skutku a o jeho pachateli, ani o právní kvalifikaci skutku, proto nemohly postupovat ve prospěch obviněného.
19. Stejně tak námitka obviněného, že soudy nezjistily a neprokázaly motiv (pohnutku) jeho jednání, svým obsahem neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Přitom je nutno poznamenat, že motiv není obligatorním znakem skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a tudíž pro vyvození trestní odpovědnosti obviněného nebylo prokázání tohoto znaku nutné. Rovněž je zde bez významu, jak obviněný jako pachatel naložil se svěřenou cizí věcí (investičním zlatem), kterou si neoprávněně přisvojil, tj. zda ji užil pro své potřeby, uschoval, poskytl jiné osobě, vyměnil za jinou věc atd.
20. Nakonec ani blíže neodůvodněný poukaz obviněného na nepřiměřenou délku trestního řízení neodpovídá uplatněnému ani žádnému z dalších zákonných dovolacích důvodů.
IV. Závěrečné shrnutí
21. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný Petr Benk i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. O dovolání obviněného mohlo být rozhodnuto tímto způsobem v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu