ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.109.2024.1
sp. zn. 6 Tdo 109/2024-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. P. Š. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2023, č. j. 4 To 262/2023-320, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 8/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 31. 7. 2023, č. j. 1 T 8/2021-290 , podle §86 odst. 1 tr. zákoníku za použití §330 odst. 1 tr. ř., §330a odst. 3 tr. ř rozhodl tak, že obviněný M. P. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) vykoná souhrnný podmíněně odložený trest odnětí svobody s dohledem v trvání 10 měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 2. 2021, č. j. 1 T 8/2021-139, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 11. 2022, č. j. 1 T 8/2021-241. Podle §86 odst. 4 tr. zákoníku za použití §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ho zařadil pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou.
2. O stížnosti obviněného proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 10. 2023, č. j. 4 To 262/2023-320 , jímž ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), m) tr. ř. Argumentaci k těmto dovolacím důvodům vtělil do části II. svého dovolání.
4. K přípustnosti svého dovolání obviněný uvedl, že má za to, že napadené usnesení je natolik závažným rozhodnutím, které představuje nucené omezení svobody a zásah do základních práv a svobod v podobě proměny výkonu trestu, že byť se §265a odst. 2 tr. ř. jeví jako taxativní vymezení typů rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, nelze jej podle jeho mínění interpretovat restriktivním způsobem vylučujícím možnost přezkumu napadeného usnesení.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2023, č. j. 4 To 262/2023-320, případně rovněž usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 7. 2023, č. j. 1 T 8/2021-290, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že aniž by bylo nezbytné citovat jeho odůvodnění, je možno podané dovolání označit za nepřípustné.
7. Podle §265a odst. 1 tr. ř. je dovolání přípustné pouze proti pravomocnému rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání nelze považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
8. Státního zástupce upozornil, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2023, č. j. 4 To 262/2023–320, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé. Označeným rozhodnutím stížnostního soudu byla posuzována toliko otázka, zda obviněný vyhověl zákonným podmínkám podmíněného odsouzení za současného vyslovení dohledu, tedy zda se osvědčil ve zkušební době tohoto podmíněného odsouzení a v případě neosvědčení se, zda bude případně povinen vykonat původně podmíněně odložený trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců v příslušném typu věznice ve smyslu §56 odst. 2 tr. zákoníku či nikoli. Uvedené usnesení není uvedeno v taxativním výčtu rozhodnutí v §265a odst. 2 tr. ř., proti kterým lze podat dovolání. Proto proti němu není dovolání přípustné.
9. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť není přípustné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a), c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
11. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští . Podle odst. 2 téhož ustanovení se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, usnesení o zastavení trestního stíhání, usnesení o postoupení věci jinému orgánu, usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, usnesení o schválení narovnání , nebo rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti jmenovaným rozhodnutím.
12. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že rozhodnutí, jež svým dovoláním obviněný napadl, není ve výčtu těch, proti nimž je dovolání přípustné. Navzdory mínění obviněného je výčet uvedený v §265a odst. 2 tr. ř. nikoli zdánlivě, ale skutečně, taxativní. Dokládá to ustálená judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 4 Tdo 657/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 4 Tdo 995/2021). Znamená to, že výčet rozhodnutí, proti nimž lze podat dovolání, je konečný a přípustná nejsou jiná rozhodnutí ani na základě použití analogie (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1312/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 6 Tdo 1328/2010). Z tohoto hlediska ve vztahu k rozhodnutí, jímž soud druhého stupně zamítl stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně, že se obviněný ve zkušební době neosvědčil a byl mu nařízen výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, lze konkrétně odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 829/2007.
13. Jak připomíná odborná literatura, „[p]rávo na dovolání není ústavně zaručeno v Ústavě České republiky, v Listině základních práv a svobod ani v závazných mezinárodních smlouvách. V čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je zakotveno pouze právo na odvolání v některých trestních věcech. Právo na dovolání jako na mimořádný opravný prostředek jde tedy nad rámec ústavně zaručených procesních oprávnění (srov. ÚS 18/2002-u.). Z toho mimo jiné vyplývá, že dovolání nemůže nahrazovat řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejně širokém rozsahu (co do důvodů, okruhu napadnutelných rozhodnutí, oprávněných osob atd.), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky“ [viz ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. §265a (Přípustnost dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3139.]. Předmětný závěr o nepřípustnosti jiných rozhodnutí, která do jmenovaného okruhu nepatří, proto není projevem restriktivního výkladu a nepředstavuje ani zásah do základních práv obviněného.
V.
Způsob rozhodnutí
14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti nezbylo Nejvyššímu soudu, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které není přípustné .
15. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 2. 2024
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu