ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.1149.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1149/2023-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2024 o dovolání, které podala obviněná S. N. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 9. 2023, č. j. 14 To 146/2023-241, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 T 174/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 6. 2023, č. j. 5 T 174/2022-219 (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“), byla obviněná S. N. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustila tím, že
dne 26. 5. 2020 od 9:15 do 11:10 hodin v Táboře, Soběslavské ulici č. p. 2763 – na služebně Policie ČR, Územního odboru Tábor, při výslechu Generální inspekcí bezpečnostních sborů, oddělení České Budějovice, do protokolu o trestním oznámení, po řádném poučení – mj. i o trestněprávních následcích křivého obvinění, záměrně nepravdivě obvinila svého bývalého přítele A. K., narozeného XY, že v přesně nezjištěné dny v období od září 2017 do prosince 2018 s frekvencí cca dvakrát měsíčně, ji, v průběhu výkonu nočních služeb na Obvodním oddělení XY, jezdil kontrolovat do místa jejího tehdejšího bydliště – XY XY, XY, přičemž se tam někdy i krátce vyspal, a to cca od 22:30 hodin, když si předtím nastavil budík tak, aby vstal a byl včas na kontrolním bodu, který byl v 1:00 hodin, a někdy přijel kolem 6:00 hodin a odvedl její dceru AAAAA (pseudonym) do školky, a pak se vracel do služby, která mu končila v 7:00 hodin, přičemž byl domluven s kolegou, se kterým sloužil, že kdyby se něco dělo, tak má pro něj hned přijet a volat mu na mobilní telefon, v důsledku čehož policejní orgán Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení České Budějovice, dne 12. 11. 2020 pod sp. zn. GI-1902/TČ-2020-842050 zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchaní přečinu porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby podle §390 odst. 1 trestního zákoníku, načež proběhlo prověřování, které skončilo usnesením téhož policejního orgánu ze dne 26. 3. 2021, č. j. GI-1902-41/TČ-2020-842050, pravomocným dne 30. 3. 2021, o odložení věci podle §159a odst. 1 trestního řádu.
2. Obviněná byla za tento přečin a za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou a odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 12. 2020, č. j. 3 T 126/2020-238, pravomocným dne 22. 12. 2020, podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce čtyřiceti měsíců. Podle §82 odst. 3 tr. zákoníku jí byla uložena přiměřená povinnost v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení uhradit podle svých sil škodu trestnými činy způsobenou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 12. 2020, č. j. 3 T 126/2020-238, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému A. K., nar. XY, na náhradě nemajetkové újmy v podobě duševních útrap částku 100 000 Kč.
3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 14. 9. 2023, č. j. 14 To 146/2023-241 (dále též „odvolací soud“), jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné při nezměněných výrocích o vině a trestu uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozenému A. K., nar. XY, na náhradě nemajetkové újmy v podobě duševních útrap částku 50 000 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Sokola dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Ve vztahu k výroku o vině namítá, že jí nebyl prokázán úmysl spáchat předmětný trestný čin. Z její výpovědi vyplývá, že nemohla nikoho lživě obvinit z trestného činu a neměla v úmyslu přivodit jinému trestní stíhání. Nad podáním trestního oznámení proti poškozenému nijak nepřemýšlela a jejím primárním zájmem bylo zastavení útoku ve formě neustálých kontrol od Policie ČR a ataky na jejího manžela. Uvedené nepřímo potvrdil i svědek N. Dále obviněná poukazuje na úřední záznam GIBS ze dne 6. 11. 2020, podle kterého se poškozený skutečně 9x nacházel se služebním vozidlem v lokalitě bydliště dovolatelky. Sám poškozený připustil, že mohl toto vozidlo opustit, a podle dovolatelky tak není vyloučeno, že byl i v jejím bytě, a dokonce tam přespal. V odkazovaném usnesení GIBS je zmíněno, že trestní oznámení dovolatelky se jeví jako věrohodné. To, že kolegové poškozeného nevypovídali proti němu, neznamená, že obviněná při své výpovědi na GIBS dne 26. 5. 2020 lhala nebo měla úmysl někoho křivě obvinit či přivodit jeho trestní stíhání. Dovolatelka dále poukazuje na to, že trestní stíhání proti poškozenému vůbec nebylo zahájeno. Věc byla odložena podle §159a odst. 1 tr. ř., a pokud by vyšly najevo nové skutečnosti, je možné, aby ve věci bylo provedeno další prověřování. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval výtkou odvolacího soudu vyslovenou v jeho usnesení ze dne 23. 3. 2023, č. j. 14 To 38/2023-196, podle které měl hodnotit skutečnost, že dovolatelka sama při podání trestního oznámení uvedla, co ji k tomuto kroku vedlo, kdy neměla být motivována přivozením trestního stíhání poškozeného. Pokud jde o výpověď B., kolegy poškozeného, tak z ní vyplynulo, že byl s poškozeným v bytě dovolatelky, kam je měla pozvat na oběd. Svědek F. zase připustil, že poškozený mohl být i během noční služby po 7. hodině mimo kontrolní bod, a nevyloučil, že mohl být u obviněné.
5. Přes návrhy obhájce nebyla vyslechnuta klíčová svědkyně, a to dcera dovolatelky nezletilá AAAAA. Ta byla vyslechnuta bez přítomnosti obhájce na úřední záznam PČR – SKPV dne 14. 10. 2022. Obhájce přitom Policii ČR písemně upozorňoval dne 2. 8. 2022, že žádá, aby byl s předstihem informován o všech úkonech, které budou prováděny. Nezletilá měla být vyslechnuta jako svědek za přítomnosti obhájce a orgánu OSPOD. V předmětném případě se nejednalo o neodkladný a neopakovatelný úkon. Jelikož trestní řízení trvalo delší dobu, došlo ke ztrátě důkazní hodnoty výpovědi. Vzhledem k tomu, že uvedené nenapravily ani soudy, byla dovolatelka zkrácena na jejím právu na uplatnění řádné obhajoby, resp. právu na spravedlivý proces.
6. Pokud jde o výrok o náhradě nemajetkové újmy v podobě duševních útrap, tak tato neměla být poškozenému vůbec přiznána, neboť policista, který si toto povolání dobrovolně vybral, musí snést vyšší míru psychické zátěže.
7. Závěrem svého dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího a zprostil ji obžaloby.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle kterého námitky obviněné spočívají především v tom, že provedenými důkazy nebyla spolehlivě prokázána objektivní stránka přisouzeného trestného činu, neboť nelze vyloučit, že její oznámení bylo pravdivé, což dále doplňuje výhradou v tom smyslu, že k objasnění uvedeného měla být k jejímu návrhu vyslechnuta i její dcera AAAAA. Ačkoliv tyto výhrady lze s jistou mírou tolerance podřadit pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba označit je za zjevně neopodstatněné.
9. Dokazování provedené soudem prvního stupně označil státní zástupce za bezvadné. Soudy obou stupňů adekvátně procesně reagovaly i na důkazní návrhy stran, a žádný důkaz neopomněly. Výslech dcery obviněné nebyl proveden z důvodu jeho nadbytečnosti. Soudy připomněly, že nezletilá by se podle požadavku obviněné měla vyjadřovat k událostem proběhlým před více než čtyřmi lety. Nelze reálně předpokládat, že by si z takto vzdálené doby, kdy byla velmi nízkého věku, vybavila jakoukoli pro trestní řízení relevantní okolnost. Nepravdivost trestního oznámení obviněné navíc vyplynula z celé řady dalších důkazů, a nelze tudíž hovořit o tom, že by soudem zjištěný skutkový stav byl v rozporu s provedenými důkazy. Závěr o lživosti obvinění ze strany dovolatelky vyplývá především z výpovědi poškozeného. Její skutkovou verzi nepodporují ani svědci, jejichž vyjádření byla čtena, ani svědci slyšeni soudem. Pravdivost jejího vyjádření je vyloučena i listinnými důkazy zajištěnými v rámci šetření orgánem GIBS. Část svědků dovolatelku popsala jako vypočítavou a ulhanou osobu. Naopak svědci, kteří znali poškozeného, jej popsali jako zodpovědného policistu a vyloučili, že by se oznámeného jednání mohl dopustit. Na věci nic nemění ani zjištění, že ji poškozený navštěvoval v jeho volném čase či v pracovní době, kdy to bylo povoleno.
10. Dovolatelka zpochybňuje i naplnění subjektivní stránky přisouzeného přečinu. Uvedená námitka sice může být podřazena pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale pouze s velkou mírou tolerance. Její námitky jsou totiž primárně zaměřeny ke zpochybnění zjištění soudu, o tom, že jí podané trestní oznámení bylo zcela lživé. Co se zavinění dovolatelky týká, lze uvést, že je nutné, aby ji vedl přímý úmysl ohledně nepravdivosti sdělených údajů a alespoň úmysl eventuální stran toho, že přivodí jinému trestní stíhání. V projednávané věci je podstatné, že skutečnosti tvrzené obviněnou byly prokazatelně smyšlené, přičemž vzhledem ke svému vzdělání a zkušenosti si musela být vědoma, že svým jednáním pravděpodobně způsobí trestní stíhání osoby, kterou křivě obvinila. Pro posílení vážnosti svého oznámení navíc neváhala přesvědčovat svědky P. a Š., aby jí sdělované skutečnosti před orgánem GIBS lživě potvrdili. Uvedené potvrzuje, že měla alespoň v nepřímém úmyslu způsobení trestního stíhání poškozeného, a není přitom rozhodné, že k němu ve výsledku nedošlo.
11. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dále podřadit výhrady obviněné směřující proti výroku o náhradě nemajetkové újmy. Ty jsou však rovněž zjevně neopodstatněné. Státní zástupce v tomto směru odkazuje na zjištění, podle nichž byl poškozený negativně zasažen protiprávním jednáním obviněné, a to jak v soukromé, tak i v profesní oblasti. Poškozený popsal psychické neduhy, kterými trpěl a trpí, kvůli předmětnému křivému obvinění vyplývající z jeho déletrvajícího prověřování ze strany GIBS. Soudy správně uzavřely, že i když je poškozený policistou, který musí být schopen snášet vyšší míru stresu a nepříjemného chování, neznamená to, že je povinen strpět vůči němu směřovaná úmyslná a nepravdivá obvinění, která ho lživě znevažují před jeho okolím. Skutečnost, že byl prověřován ze strany GIBS přitom byla známa mezi obyvateli města XY i na jeho pracovišti, což vedlo mj. k tomu, že neuspěl ve výběrovém řízení, do něhož se přihlásil. Z dokazování vyplynulo i to, že v důsledku předmětného křivého obvinění sám uvažoval o ukončení služebního poměru. Nadto státní zástupce podotýká, že odvolací soud přiznal poškozenému nižší částku, a to v poloviční výši oproti původnímu požadavku poškozeného, neboť zohlednil osobu obviněné, její finanční situaci i to, že poškozený je policistou.
12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
14. Obviněná, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založila na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
15. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnou vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],
· rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
16. Již úvodem je nutno zmínit, že ze strany obviněné se jedná o opakování argumentace, kterou uplatnila v předcházejícím řízení a s níž se soudy nižších stupňů vypořádaly. Na případ, kdy obviněný v dovolání vznáší obsahově shodné námitky s těmi, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“.
IV./1. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku označila všechny tři alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Její námitky však obsahově odpovídají pouze alternativě první a třetí, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Pokud jde o námitky týkající se zavinění ve vztahu k naplnění skutkové podstaty podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, pak lze uvést, že tyto jsou v celém rozsahu založeny na nesouhlasu obviněné s prováděním důkazů a jejich hodnocením, a jsou tudíž podřaditelné pod první označenou variantu předmětného důvodu dovolání. V první řadě tak Nejvyšší soud připomíná, že tato je obsahově srovnatelná s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů.
19. Extrémní nesoulad je dán jen tehdy, jestliže soudy z určitého důkazu vyvodí skutkový závěr, který se příčí elementární logice, tedy který z něj v žádném smyslu nevyplývá [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17. 5. 2007 (N 86/45 SbNU 259)]. Ve svém důsledku tak vytváří situaci, kdy zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování, tedy v něm nemá oporu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1963/13 ze dne 30. 9. 2014 (N 178/74 SbNU 549)], neboť hodnocení důkazu je provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 177/04 ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315) či usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Extrémní nesoulad může být dán i tehdy, je-li odsouzení v trestním řízení založeno na neuzavřeném řetězci nepřímých důkazů, které nevylučují, že čin mohla spáchat jiná osoba [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3094/08 ze dne 29. 4. 2009 (N 103/53 SbNU 293)]. Vyjádřeno jinými slovy, aby se o takový případ jednalo, musí být zjištěno, že příslušné rozhodnutí trpí zcela očividnou vadou. Vhodno připomenout, že zevrubné hodnocení důkazů především v návaznosti na zásady bezprostřednosti, ústnosti a zásadu volného hodnocení důkazů je povinností a v jistém smyslu i výsadou soudu prvního stupně. Dovolací soud je pak povolán k posouzení validity myšlenkových pochodů soudů nižších stupňů, jež jsou obsaženy v odůvodněních jejich rozhodnutí, a to v jejich celkovém vyznění, nikoliv k novému provedení hodnocení důkazů.
20. Dovolatelka ovšem na žádnou vadu výše popsané povahy nepoukazuje. Pouze vede polemiku s tím, že se trestním oznámením snažila zamezit obtěžování ze strany poškozeného namířeného proti ní a jejímu manželovi, případně vytrhává z kontextu dílčí zjištění, která podle ní nevylučují, že se poškozený mohl jí tvrzeného trestného jednání dopustit. Ignoruje tak celkové vyznění důkazní situace hodnocené soudem prvního stupně.
21. Konkrétněji řečeno, zmiňuje, že kolegové poškozeného pouze nevypovídali proti němu. To však podle dovolatelky nedokazuje, že při podání trestního oznámení lhala. Toto její tvrzení lze označit za zavádějící. Snaží se jím totiž v Nejvyšším soudu vzbudit dojem, že výpovědi kolegů poškozeného jsou zcela neutrální ať už ve vztahu k jejím tvrzením, nebo ve vztahu k tvrzením poškozeného, ačkoliv tomu tak zjevně není. Z výpovědí kolegů poškozeného, kteří byli vyslechnuti v hlavním líčení (B., O., F., A., Z.), vyplynulo, že se nestalo, že by se poškozený vzdálil v rámci výkonu noční služby z místa, kde ji měl vykonávat (svědci B., A. – body 29. rozsudku soudu), případně se v rámci služby vzdálil pouze za účelem šetření do svých spisů (svědek F. – bod 31. rozsudku soudu), přičemž nikdy po kolegovi nežádal, aby ho zavezl k bydlišti obviněné (svědek Z. – bod 33. rozsudku soudu). Dále svědek O. si nevzpomínal, že by se poškozený z místa služby vzdálil na delší dobu, a uvedl, že poškozený vynikal svojí profesionalitou (bod 30. rozsudku soudu).
22. Stejně tak poukaz obviněné na úřední záznam GIBS ze dne 6. 11. 2020 (č. l. 76), podle nějž se měl poškozený se služebním vozidlem nacházet v lokalitě jejího bydliště, nemůže ve světle vypovědí svědků B., A. a Z. zvrátit závěry soudu prvního stupně o vině dovolatelky. Daní svědci totiž uvedli, že předmětná lokalita je „problémová“ a tedy i více frekventovaná policejními hlídkami. Ostatně podobnou informaci získal soud prvního stupně z podaného vysvětlení P. Š. (bod 24. rozsudku soudu).
23. Dovolatelka odkazuje na výše zmíněný úřední záznam i proto, že v něm je uvedeno, že se její oznámení jeví jako věrohodné a budou tedy zahájeny úkony trestního řízení. K tomuto se již vyjádřil soud prvního stupně, když v bodě 27. jeho rozsudku uvedl, že „[b]yť obhajoba poukazuje na tento závěr policejního orgánu GIBS, dlužno dodat, že to je závěr učiněný jako předběžný, neboť po něm následovala, jak je zřejmé z dalšího obsahu spisu, celá série vyšetřovacích úkonů, a to zejména podrobné výslechy policistů D. B., A. O., M. A., T. J., T. B., P. P., J. F. a M. Z., tedy kolegů policisty – poškozeného – A. K.“. Lze navíc dodat, že jakýkoliv závěr o věrohodnosti trestního oznámení je třeba v rámci samotného počátku trestního řízení, či přesněji počátku jeho prověřovací fáze, chápat jako předběžný. V této fázi řízení totiž teprve dochází k objasňování a ověřování skutečností, z nichž je následně dovozováno, zda vůbec došlo ke spáchání trestného činu. Nadto ze zmíněného úředního záznamu vyplynulo, že jeho předmětem bylo vyhodnocení lokalizačních údajů služebního vozidla poškozeného, přičemž až na základě něj mělo dojít k zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., a tedy i prověřovací fáze trestního řízení. Lze uzavřít, že pokud dovolatelka klade důraz na předmětnou zmínku o věrohodnosti podaného trestního oznámení, nejedná se o nic jiného, než o námitku vytrhávající okrajovou formulaci orgánu činného v trestním řízení při ignorování jejího skutečného obsahu závisejícího na kontextu, v němž byla použita.
24. Odsuzující výrok soudu prvního stupně však nebyl založen pouze na výše zmíněných výpovědích či usnesení GIBS o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. ř., ale rovněž na řadě dalších důkazů, které obviněná opomíjí. Kupříkladu tak lze odkázat na úřední záznamy o vysvětleních osob (dále „svědci“), které byly v hlavním líčení čteny v souladu s §211 odst. 6 tr. ř. Konkrétněji pak na zjištění soudu vyplývající z výpovědi sestry dovolatelky svědkyně N., která podotkla, že obviněné nevěří její nařčení poškozeného ze spáchání trestného činu. Naopak vzhledem k minulosti a povaze obviněné se domnívá, že se jedná o pomluvu. Dále bývalý manžel obviněné, svědek J., vypověděl, že neměl poškozeného rád, přesto však uvedl, že ani on dovolatelkou vzneseným obviněním nevěří. Švagrová poškozeného svědkyně K. zase označila dovolatelku za ulhanou a vypočítavou osobu, která se za doby vztahu s poškozeným nikdy nezmínila, že by u ní v rámci služby přespával. To začala tvrdit až poté, co se rozešli. Obdobně vypověděla i svědkyně Š., kamarádka obviněné, když zmínila, že obviněnou považuje za notorickou lhářku. Další kamarádka dovolatelky svědkyně Š., rovněž vypověděla, že nevěří tomu, že by za ní poškozený jezdil v rámci služby. Taktéž nelze odhlédnout od svědků, po nichž obviněná požadovala, aby svědčili v její prospěch (svědci P. a Š.), že ji poškozený obtěžoval a „stalkoval“, ačkoliv tito svědci ničemu takovému nebyli přítomni, nevěděli o tom, čehož si obviněná musela být vědoma.
25. Odkazovaná vysvětlení osob z okolí obviněné přímo neprokazují lživost obvinění ze strany dovolatelky. Nicméně vypovídají něco o samotné obviněné, kdy, jak zjistil soud prvního stupně, ji osoby v jejím okolí (částečně i přátelé a rodina) považují za lhářku, případně odkazují, na to, že o údajném porušení služebních povinností poškozeným začala hovořit až v návaznosti na jejich nepoklidný rozpad vztahu, nebo dokonce označují její obvinění poškozeného za, z jejich pohledu, lživě vykonstruované. Uvedené je podtrhováno skutečností, že se obviněná snažila opatřit si pro ni příznivé svědectví od osob, o nichž věděla, že žádnému obtěžování ze strany poškozeného nebyly přítomny. S ohledem na zbylou důkazní situaci, a to především výpovědi poškozeného a řady jeho kolegů, či spis GIBS sp. zn. GI-1902/TČ-2020-842050 a v něm obsažené listinné důkazy, nelze na podkladě poměrně marginálních výhrad obviněné k hodnocení provedeného dokazování dospět k závěru o tom, že soud prvního stupně ve věci učinil zjištění extrémně rozporná s obsahem provedeného dokazování, když uzavřel, že dovolatelka se vědomě dopustila lživého obvinění poškozeného.
26. Pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze zařadit námitku dovolatelky, že mělo dojít k výslechu její dcery, nezletilé AAAAA v rámci hlavního líčení. Soud prvního stupně tento důkaz skutečně neprovedl. Nelze však přisvědčit obviněné, že by tak učinil nedůvodně ani že by se jednalo o tzv. důkaz opomenutý. Procesně se s tímto důkazním návrhem soud vypořádal v bodě 13. jeho rozsudku, když uvedl, že byl zamítnut jako nadbytečný, „… neboť ve věci byly opatřeny a před soudem provedeny i další důkazy, na jejichž podkladě a po jejichž vyhodnocení jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech bylo možné uzavřít, že tyto poskytují dostatečný důkazní materiál k tomu, aby mohlo být ve věci spolehlivě rozhodnuto i bez provedení navrhovaného výslechu této nezletilé svědkyně“. Nadto zohlednil i skutečnost, že „… není vhodné vyslýchat v hlavním líčení před trestním soudem desetiletou nezletilou dívku, a to ke skutečnostem, které se měly udát před 4 lety, kdy jí bylo cca 6 let, navíc ke skutečnostem souvisejícím se vztahem obžalované s poškozeným, který neskončil zrovna pozitivně“. Zmínkou dovolatelky o tom, že policejní orgán hovořil s nezletilou bez přítomnosti obhájce a orgánu OSPOD se Nejvyšší soud dále nezabývá. Mimo jiné i proto, že dovolatelka tuto skutečnost neformuluje jako samostatnou námitku, ale pouze na ni odkazuje v souvislosti s jejím tvrzením, že mělo dojít k výslechu nezletilé před soudem kvůli jeho údajné důkazní hodnotě, ačkoliv, jak je zřejmé z výše uvedeného, takový důkaz byl důvodně označen za nadbytečný. Nadto lze dodat, že úřední záznam o pohovoru policejního orgánu s nezletilou nesloužil jako podklad pro závěr o vině dovolatelky.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
27. Jak bylo již uvedeno, námitky dovolatelky o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu podle §345 odst. 2 tr. zákoníku ve skutečnosti nemají hmotněprávní povahu, resp. tuto získávají až sekundárně v návaznosti na její polemiku se skutkovými zjištěními, která však byla dovolacím soudem odmítnuta. Nejvyšší soud se jimi tudíž dále nezabývá. Dovolatelka sice velmi obecně zmínila i to, že mělo dojít k nesprávnému posouzení příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a způsobeným následkem, případně zmiňuje pojem protiprávní jednání. K tomuto ovšem rovněž nepřidává žádnou argumentaci a pouze pokračuje v opakování svého nesouhlasu s tím, že by mínila někoho lživě obvinit z trestného činu a tím způsobit jeho trestní stíhání.
28. Hmotněprávní námitkou obviněné je ta, kterou poukazuje na skutečnost, že proti poškozenému ve výsledku trestní stíhání zahájeno nebylo, když byla věc odložena podle §159a odst. 1 tr. ř. Pokud je jejím záměrem skrze tuto výhradu zpochybnit právní kvalifikaci jejího jednání podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, pak lze uvést, že se jedná o lichou argumentaci, na kterou adekvátně reagoval už soud prvního stupně. V bodě 41. totiž uvedl, že není rozhodné, že „… prošetřování poškozeného nakonec jeho trestním stíháním neskončilo (tedy nedošlo k usnesení o zahájení trestního stíhání, ale k odložení věci). Pojem ,lživě obvinit‘ znamená … … nepravdivě tvrdit, že jiný se dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, tj. vědomě objektivně nepravdivě informovat … … o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. … Obvinění spočívá … … v případě trestného činu podle §345 odst. 2 trestního zákoníku v jednání pachatele, které může být podnětem k trestnímu stíhání konkrétní nevinné osoby. … Z hlediska naplnění znaků této skutkové podstaty je bez významu, zda osobě lživě obviněné bylo sděleno obvinění, nebo dokonce došlo k jejímu odsouzení, nebo věc byla orgánem trestního řízení odložena, protože křivému obvinění neuvěřil. Stačí, že pachatel jiného lživě obvinil v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání“. Již z tohoto vyplývá, že shora popsaná námitka obviněné je zjevně neopodstatněná.
29. Pod druhou variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze podřadit nesouhlas obviněné s tím, že poškozenému byla odvolacím soudem přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč. Tuto námitku zakládá na tvrzení, že jako policista musí být schopen zvládat vyšší úroveň psychické zátěže. Svoji argumentaci v tomto směru nijak dále nerozvádí. Na tuto výtku dovolatelky bylo rovněž reagováno již v předcházející části řízení, kdy odvolací soud v bodě 38. jeho rozsudku uvedl, že ani policista není „… bez dalšího povinen snášet to, co jej před okolím zcela úmyslně jinou osobou nepravdivě znevažuje a poškozuje jeho vážnost, čest a důstojnost. Poškozený A. K. byl díky nepravdivému trestnímu oznámení obžalované S. N. nucen čelit několikaměsíčnímu nepříjemnému vyšetřování ze strany GIBS. O jeho prověřování vědělo téměř celé město XY a toto vyšetřování změnilo i atmosféru v místě jeho výkonu práce, neuspěl ve výběrovém řízení, do něhož se přihlásil, a i v současné době nese následky této pro něj nepříjemné události. … velice negativním a poměrně zásadním způsobem, a to zcela vědomě, zasáhla do práva poškozeného A. K. na ochranu jeho cti a důstojnosti, do jeho soukromého, ale taktéž i měrou významnou, do profesního života. … Odvolací soud v reakci na názor procesního soudu rozvedený v bodě 49. odůvodňující části napadeného rozsudku přijímá jeho stanovisko, že pokud je poškozený A. K. silnou osobností (jak jej ostatně charakterizuje ve své výpovědi svědek A. O.) a celou situaci zvládl sám bez příslušné lékařské pomoci, neznamená to, že v důsledku protiprávního jednání obžalované S. N. duševně netrpěl či netrpí“. Případně lze odkázat i na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v jeho bodě 48., který původně poškozenému přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Podle něj, byť lze „… do jisté míry souhlasit s obhajobou v tom, že poškozený jako policista je povinen či by měl být schopen snášet vyšší míru psychické zátěže, která je s takovým povoláním spojena, nelze to chápat absolutně tak, že je povinen snášet cokoliv. Není povinen, jen proto, že je policistou, se schopností nést vyšší míru psychické zátěže, snášet úmyslná nepravdivá obvinění, která jej mohou poškodit právě při výkonu takového povolání“. Nejvyšší soud se s touto argumentací soudu nižších stupňů shoduje, neboť skutečnost, že policista by měl být psychicky odolnou osobností neznamená, že by bylo možné na jeho úkor páchat trestnou činnost a očekávat, že újma tímto vzniklá nebude muset být odčiněna.
IV./3. K otázce porušení základních práv obviněné
30. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněné. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatelka přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, ani její nesouhlas se zamítnutím důkazních návrhů, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.
V.
Způsob rozhodnutí
31. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že jí uplatněné námitky nebyly shledány opodstatněnými (ad IV./1. – 2.) a že kasace napadeného rozhodnutí není odůvodněna ani potřebou zajištění reálnosti práva obviněné na spravedlivý proces (ad IV./3.). Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
32. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 2. 2024
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu