ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.1204.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1204/2023-1445
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 2. 2024 o dovoláních, která podali obviněný Tomáš Šupa , nar. 22. 5. 1977 ve Slovenské republice, trvale bytem Jarní č. p. 953, Mutěnice, obviněný V. K. a obviněná právnická osoba Vinařství NEOKLAS Šardice a. s. , IČO: 63481961, se sídlem Šardice č. p. 700, Šardice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 3 To 59/2023-1353, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 178/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 1. 2023, č. j. 19 T 178/2021-1309 , byli obviněný Tomáš Šupa, obviněný V. K. a obviněná právnická osoba Vinařství NEOKLAS Šardice a. s. shledáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že
1)Tomáš Šupa a V. K. společně
po předchozí domluvě odcizili ve dnech 4. 10. 2017 a 5. 10. 2017 z viniční trati v katastrálním území XY, okres XY, v místech zvaných XY, z řádků č. XY–XY, úrodu hroznů vinné révy o hmotnosti nejméně 45 400 kg, předstírajíce, že sklizeň hroznů nařídil Ing. Peter Javorský coby jednatel společnosti OK REAL Praha s. r. o., IČO: 24280542, přestože sklizeň organizovali a provedli sami tak, že
V. K. dne 8. 9. 2017 zajistil u jednatele společnosti C.I.D. service, spol. s r. o., IČO: 27664341, se sídlem Křenová 299/26, Brno, střežení vinice s úkolem zabránit ve sklizni společnosti Bisenc s. r. o., IČO: 26263041, se sídlem Palackého 1201, Bzenec, která na vinici pěstovala vinnou révu na základě nájemních vztahů s Z. K., a se společností OK REAL Praha s. r. o., IČO: 24280542, a následně také osobně kontroloval průběh střežení vinice a neoprávněné sklizně na vinici, a
Tomáš Šupa jako předseda představenstva společnosti Vinařství NEOKLAS Šardice a. s., IČO: 63481961, zajistil provedení sklizně hroznů z vinice mechanizací, pracovníky a na náklady této společnosti, přičemž sklizené hrozny nechali obžalovaní odvézt do provozů společnosti Vinařství NEOKLAS Šardice a. s., kde byly podle pokynu obžalovaných zváženy zaměstnanci uvedené společnosti, bylo deklarováno celkové množství v udávané výši 45 400 kg hroznů, a v rozporu se skutečným stavem byly zatříděny do odrůd a kvality, čímž došlo k výraznému snížení kvality sklizených hroznů, následně k zastření krádeže byla celá úroda sklizených hroznů v rozporu se skutečností deklarována jako majetek společnosti OK REAL Praha s. r. o., a přítomným zaměstnancem exekutorského úřadu Brno-venkov, který se nechal předem informovat o termínu sklizně, byl proveden soupis sklizených hroznů a v rámci exekuce na majetek společnosti OK REAL Praha s. r. o. byly hrozny „prodány“ společnosti Vinařství NEOKLAS Šardice a. s. za částku 898 800 Kč, a tímto jednáním způsobili přímou škodu společnosti Bisenc s. r. o. ve výši nejméně 1 157 700 Kč představující hodnotu odcizených hroznů,
2) právnická osoba Vinařství NEOKLAS Šardice a. s., IČO: 63481961
jednající prostřednictvím svého předsedy představenstva Tomáše Šupy, odcizila ve dnech 4. 10. 2017 a 5. 10. 2017 z viniční trati v katastrálním území XY, okres XY, v místech zvaných XY, z řádků č. XY–XY s využitím vlastní mechanizace, svých zaměstnanců a na vlastní náklady, úrodu hroznů vinné révy o hmotnosti nejméně 45 400 kg v hodnotě nejméně 1 157 700 Kč, ke škodě společnosti Bisenc s. r. o., IČO: 26263041, která na vinici pěstovala vinnou révu na základě nájemních vztahů s Z. K. a se společností OK REAL Praha s. r. o., IČO: 24280542, a tímto jednáním způsobila přímou škodu společnosti Bisenc s. r. o. ve výši nejméně 1 157 700 Kč představující hodnotu odcizených hroznů, sklizené hrozny byly odvezeny do provozů společnosti Vinařství NEOKLAS Šardice a. s., kde byly zváženy zaměstnanci právnické osoby, bylo deklarováno celkové množství v udávané výši 45 400 kg hroznů, a v rozporu se skutečným stavem byly zatříděny do odrůd a kvality, čímž došlo k výraznému snížení kvality sklizených hroznů, a sama právnická osoba tak získala neoprávněný prospěch ve výši minimálně 258 900 Kč, coby rozdíl mezi hodnotou odcizených hroznů a zaplacenou kupní cenou za hrozny.
2. Za tento zločin byl obviněný Tomáš Šupa odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Dále mu byl za použití §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 5 000 Kč, celkem tedy 1 000 000 Kč. Obviněný V. K. byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře dvou a půl let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále mu byl za použití §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 1 000 Kč, celkem tedy 100 000 Kč. Obviněná právnická osoba Vinařství NEOKLAS Šardice a. s. byla odsouzena podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §18 odst. 1, 2 t. o. p. o. k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 10 000 Kč, celkem tedy 2 000 000 Kč. Dále jí byl za použití §23 odst. 1, 2 t. o. p. o. uložen trest uveřejnění rozsudku specifikovaný ve výroku rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti Bisenc s. r. o. částku ve výši 1 157 700 Kč jako náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Bisenc s. r. o. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla Z. K. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 6. 2023, č. j. 3 To 59/2023-1353, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Obviněný Tomáš Šupa podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Matějky dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
5. Ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že nebyly provedeny jím navrhované podstatné důkazy, a to nájemní smlouva ze dne 1. 3. 2006. Soud prvního stupně se vyhodnocení rozporu mezi dvěma zněními smlouvy fakticky vůbec nevěnoval. Krajský soud se s ní vypořádal povrchně a označil ji za podvrh. Takové hodnocení důkazu považuje obviněný za svévolné a nerespektující ostatní provedené důkazy. Nebylo provedeno žádné dokazování ohledně její pravosti. Upozornil přitom, že jeho verze smlouvy byla součástí úvěrové dokumentace a jedinou verzí, kterou měl k dispozici Ing. Peter Javorský, jednatel společnosti OK REAL Praha s. r. o. Pro závěr o tom, zda byly sklizené hrozny věcí cizí je rozhodující posouzení, která smlouva je „tou pravou“. Pokud byl totiž Ing. Peter Javorský přesvědčen o tom, že hrozny vlastní společnost OK REAL Praha s. r. o. a informoval exekutora o sklizni, čímž částečně uhradil pohledávku společnosti WINEPOINT, s. r. o., neměl s tím obviněný nic společného.
6. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledává obviněný v tom, že skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin krádeže, ačkoliv o trestný čin nejde. Upozornil, že zmocnění se věci vyžaduje aktivní jednání prostřednictvím vlastních rukou či nějakým nástrojem. On se však ničeho nezmocnil, na místě sklizně ani nebyl a nijak se o sklizeň nestaral. Společnost Vinařství NEOKLAS Šardice a. s. hrozny sklidila na základě objednávky OK REAL Praha s. r. o. a následně úrodu koupila od soudního exekutora. Jednání exekutora bylo podrobeno přezkumu exekutorskou komorou a na jeho postupu nebylo shledáno nic závadného, když exekuce v podstatě nemohla proběhnout jinak. Za sporné považuje taktéž vlastnictví hroznů poškozenou, a to s odkazem na §506 a §507 o. z. Obviněný je při zpětném pohledu na samotné nabytí vinic a další transakce na to navazující přesvědčen, že se jednalo o majetkové machinace, které sloužily k tomu, aby byly vinice získány z majetku OK REAL Praha s. r. o. nebo vyvedeny prostřednictvím insolvenčního řízení.
7. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 3 To 59/2023-1353, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbylo podkladu, a podle §265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Obviněný V. K. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Rotrekla, a to z důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
9. Obviněný uvedl, že podle soudu měl předstírat, že sklizeň hroznů nařídil Ing. Peter Javorský coby jednatel společnosti OK REAL Praha s. r. o., přestože sklizeň zorganizovali a provedli obvinění. Ing. Peter Javorský však odmítl vypovídat a soud tak nepředložil žádný důkaz, na kterém založil svůj závěr, že obvinění jednali sami, a nikoli z popudu jiné osoby. Přestože soud jmenovaného označuje za tzv. bílého koně, nijak se s tím při rozhodování nevypořádal.
10. Nalézací soud nepředložil žádné důkazy podporující závěr o naplnění subjektivní stránky. Nebyly provedeny důkazy osvědčující, že o všem věděl a na údajné trestné činnosti se podílel. Soud neprokázal, že by se domlouval se spoluobviněnými. Výrok soudu neobsahuje konkrétní skutkové okolnosti, jimiž byl zákonný znak naplněn. Naopak nebylo vyvráceno, resp. zpochybněno, že byl v době sklizně v dobré víře o skutečnosti, kdo je oprávněným z pachtu. Soudy se nezabývaly tím, zda disponoval informacemi o neplatnosti odstoupení od smlouvy a zda jako laik mohl takový závěr sám vyvodit. Pokud soud opírá své tvrzení o skutečnost, že za služby ostrahy platil hotově na benzinové pumpě, nenasvědčuje to naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže a jedná se o událost předcházející času sklizně. Pracovníky na vinici krom toho instruoval, aby v případě problémů kontaktovali policii.
11. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že se vůbec nezabýval tím, zda je jeho jednání správně právně kvalifikováno. Má totiž za to, že jeho jednání nenaplňuje znaky předmětné skutkové podstaty. Právní kvalifikace je tak nesprávná a neodpovídá ani provedeným důkazům, ani jejich hodnocení soudem prvního stupně. Soudy se nezabývaly otázkou, zda nejednal ve skutkovém omylu podle §18 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na provedené dokazování a hodnocení důkazů je možné, že jednal v pozitivním omylu, neboť mylně předpokládal existenci něčeho, co ve skutečnosti dáno nebylo, tedy že sklizeň provádí oprávněná osoba. Tomu svědčí zejména výpovědi svědka Ing. Petera Javorského, statutárního zástupce vlastníka vinice, a svědka M. O. Závěrem poukázal na judikaturu Ústavního soudu stran zásady in dubio pro reo .
12. Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 3 To 59/2023-1353, v celém rozsahu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně.
13. Obviněná právnická osoba Vinařství NEOKLAS Šardice a. s. podala prostřednictvím svého obhájce Mgr. Daniela Hrbáče dovolání, neboť obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení podle §265b tr. ř. [správně §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
14. Obviněná právnická osoba citovala znění §505–507 o. z., z něhož vyvodila, že vlastníkem keřů vinné révy, opěrných sloupků, drátěnek i plodů je vlastník pozemku s tím, že plody se stávají samostatnou věcí, ke které je možné nabýt vlastnictví až ve chvíli jejich oddělení od keře. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2013, č. j. 1 Afs 73/2013-58. Uzavřela proto, že poškozená nikdy nebyla vlastníkem keřů. Nebyla ani vlastníkem hroznů, neboť nenabyla toto vlastnické právo v okamžiku oddělení hroznů a vzniku samostatné věci. Jednání právnické osoby tudíž není možné kvalifikovat jako krádež.
15. Závěrem navrhla, aby usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2023, č. j. 3 To 59/2023-1353, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 1. 2023, č. j. 19 T 178/2021-1309, byly zrušeny.
16. Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Obecně k dovoláním všech obviněných uvedl, že pokud směřují proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek, a námitky fakticky (nejméně zčásti) směřují proti rozsudku soudu prvního stupně, bylo by formálně správné označit též dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
17. Státní zástupce uvedl, že se s námitkami obviněného Tomáše Šupy neztotožnil. Předně upozornil, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 5. 2022 vyplývá, že soud prvního stupně nájemní smlouvu ve verzi předložené obviněným k důkazu provedl. Nejedná se tedy o opomenutý důkaz ve smyslu toho, že by nebyl vůbec proveden. Nelze souhlasit ani s tím, že hodnocení tohoto důkazu odvolacím soudem je svévolné, neboť odvolací soud dovozuje své závěry přesvědčivě a předmětem daného dovolacího důvodu nemůže být toliko vlastní interpretace důkazů obviněným. Nadto nelze pominout, že účelem nájemní smlouvy bylo pěstování vína na předmětných pozemcích nájemcem, a pro nájemce by postrádalo jakýkoliv hospodářský smysl, aby platil nájemné a vypěstované víno se přesto stalo následně vlastnictvím pronajímatele. Takto nikdy nemohl být rozumně obsah nájemní smlouvy ve smyslu interpretace obviněného sjednán.
18. Ve vazbě na právě uvedené je zjevně neopodstatněná námitka směřující proti posouzení otázky, zda vinné hrozny byly pro obviněné věci cizí, resp. věci, které se nebyli oprávněni zmocnit. Soudy obou stupňů věnovaly této otázce náležitou pozornost a podrobně právně interpretovaly rozhodující smluvní vztahy. Takto bylo zohledněno faktické ustanovení nájemní smlouvy, podle které vinice byly ve vlastnictví nájemce, i širší interpretace smlouvy jako faktického pachtu, ze kterého vznikalo poškozené společnosti požívací právo k vypěstovaným plodům vinné révy. Z tohoto důvodu nemohly být plody vinné révy dotčeny exekucí směřující proti společnosti OK Real Praha s. r. o. Stejně tak soudy po hodnocení množství provedených důkazů dospěly k závěru, že smlouva nebyla žádným způsobem vypovězena, ukončena či změněna s účinky před datem činu.
19. Obviněná právnická osoba Vinařství NEOKLAS Šardice a. s. poukazuje na ustanovení §505 až 507 o. z., ze kterých má plynout, že vlastníkem vinné révy, jakož i plodů, je vlastník pozemku, přičemž hrozny révy vinné se stávají samostatnou věcí až v okamžiku jejich oddělení od keře. Uvedenou námitku lze sice formálně podřadit pod uváděný dovolací důvod, avšak obsahově se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. Pro posouzení věci je rozhodné, že oprávněným nájemcem (pachtýřem) pozemků byla poškozená společnost, která se právě v důsledku pachtu stala vlastníkem těchto plodů, přičemž je nerozhodné, kdy a kým tyto plody byly z keřů odděleny. Podstatné je, že v rámci smluvních vztahů, které byly předmětem dokazování, obviněné osoby vůbec nebyly oprávněné ke sklizni hroznů přistoupit.
20. K dovolání obviněného V. K. podotkl, že ačkoliv jsou z jeho strany formulačně vznášeny námitky vůči právnímu posouzení skutku, ve své podstatě se jedná o námitky směřující vůči skutkovým zjištěním, resp. proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Soud prvního stupně k závěru o úmyslném zavinění obviněného dospěl zejména na základě provedených důkazů, které na základě zásady ústnosti a bezprostřednosti samostatně a ve vzájemných souvislostech v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. logicky a bez vzájemných rozporů hodnotil. Odvolací soud tyto závěry argumentačně doplnil. Jedná se tak o hodnocení důkazů, do kterého až na výjimky nelze v dovolacím řízení zasahovat. V daném případě se nejedná o situaci, že by rozhodná skutková zjištění byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Soudy obou stupňů posuzovaly vnější okolnosti spáchání stíhaného trestného činu, tyto podle svého vnitřního přesvědčení hodnotily a vyvodily z nich závěry o úmyslné participaci obviněného na stíhaném jednání.
21. Stejně tak nejsou opodstatněné námitky, že obviněný svým jednáním nenaplnil objektivní stránku trestného činu krádeže. Z popisu skutku je zřejmé, že obviněný průběh neoprávněné sklizně organizoval prostřednictvím osob nejednajících zaviněně (§22 odst. 2 tr. zákoníku) a tuto sklizeň sám kontroloval, což v konečném důsledku vedlo k přisvojení si cizí věci ze strany společnosti NEOKLAS Šardice a. s. V té souvislosti lze nahlížet i na zajištění ostrahy vinice jako na způsob, kterým obviněný zajistil neprovedení sklizně ze strany oprávněných osob, a tedy naopak následné dokonání trestného činu krádeže. Obvinění Šupa a K. jednali ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a právě zabezpečení ostrahy a zajištění bezproblémového provedení sklizně bylo článkem řetězu, který ve spojení s jednáním spoluobviněného Tomáše Šupy naplnil znaky stíhaného trestného činu.
22. Ze shora uvedených důvodů má státní zástupce za to, že dovolání všech obviněných jsou zjevně neopodstatněná, a proto navrhl, aby dovolání byla v neveřejném zasedání, k jehož konání může Nejvyšší soud přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
24. Obvinění, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založili na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
25. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],
· rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
26. Obviněný Tomáš Šupa ve svém dovolání zvolil oba zmíněné dovolací důvody. Přestože v části I. označil první alternativu dovolacího důvodu podle písm. g), v části II./a) označil alternativu třetí. K tomu připojil argumentaci stran důkazu nájemní smlouvou (resp. její druhou verzí), jehož vyhodnocení se soud prvního stupně podle jeho mínění dostatečně nevěnoval a odvolací soud stupně ho hodnotil svévolně a bez respektování ostatních provedených důkazů.
27. Z výše citovaného znění třetí alternativy uvedeného dovolacího důvodu je zřejmé, že námitka vznesená dovolatelem jejímu vymezení neodpovídá. Obviněný totiž nenamítá, že by důkaz nebyl vůbec proveden, nýbrž projevuje nesouhlas s výsledkem jeho hodnocení. Z rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že důkaz byl proveden (viz bod 30. rozsudku). Odvolací soud následně připojil podrobnou argumentaci (viz bod 21. usnesení).
28. Proces hodnocení důkazů je doménou obecných soudů a pozice Nejvyššího soudu, který rozhoduje o mimořádném opravném prostředku, je tudíž omezená. Do hodnocení důkazů provedených obecnými soudy není zásadně oprávněn zasahovat. Důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. K takovému zjevnému pochybní soudů nižších stupňů ve věci posuzované zjevně nedošlo. Ostatně jak vyplyne z následujícího výkladu, rozdíl mezi oběma smlouvami spočívající v rozdílném označení vlastníka keřů, nemá pro projednávanou věc význam, neboť závěr by byl v obou případech stejný, tedy že sklizené hrozny náležely poškozenému.
29. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel namítl, že jeho jednání není trestným činem, neboť nebyla naplněna objektivní stránka ve znaku zmocnění se. Dovolatel argumentoval, že zmocnění se vyžaduje aktivní jednání prostřednictvím vlastních rukou či nástroje. On se však sklizně neúčastnil, ani se o ni nijak nestaral, a společnost Vinařství NEOKLAS Šardice a. s. jen sklidila hrozny na základě objednávky společnosti OK REAL Praha s. r. o.
30. „Zmocnění se cizí věci vyjadřuje její odnětí z držení, užívání a nakládání s věcí ze strany jejího vlastníka nebo třeba i jen faktického držitele, čímž dojde k vyloučení jeho faktické moci nad věcí. […] Pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, jestliže věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného držitele nebo i faktického držitele a jestliže si tak zjedná možnost s věcí trvale nakládat podle své vůle sám (pachatelství) nebo zjedná takovou možnost společně s dalšími osobami buď jenom sobě, nebo jenom další osobě či osobám anebo sobě i dalším osobám (spolupachatelství).“ [ŠÁMAL, Pavel. §205 (Krádež). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2548, marg. č. 10.]
31. Z popisu skutku rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že obvinění jako spolupachatelé provedli sklizeň hroznů na předstíraný pokyn Ing. Petera Javorského, jednatele společnosti OK REAL Praha s. r. o., a v rámci exekučního řízení je od této společnosti odkoupili, přestože nebyly jejím majetkem. Obvinění se tudíž hroznů zmocnili tím, že provedli sklizeň hroznů, přestože k ní byl na základě nájemní smlouvy oprávněn poškozený, a následně zneužili exekuční řízení k přivlastnění hroznů. Tímto společným jednáním hrozny vyloučili z faktické moci poškozeného a naplnili znak zmocnění se.
32. K námitce obviněného, jejímž základem je tvrzení o nesprávnosti právní kvalifikace skutku z důvodu, že se osobně na odcizení hroznů nepodílel, je třeba dodat, že pomíjí to, že pachatelem trestného činu je nejen ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu … (§22 odst. 1 tr. zákoníku), nýbrž i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která … nejednala zaviněně (§22 odst. 2 tr. zákoníku). Právě posledně zmiňované ustanovení o nepřímém pachateli se vztahuje na případ obviněného, neboť má oporu ve skutkovém zjištění soudu, podle něhož po předchozí domluvě s V. K. „zajistil provedení sklizně hroznů z vinice mechanizací, pracovníky a na náklady této společnosti“. Skrze zmíněné pracovníky neznající veškeré skutečnosti týkající se sklizně hroznů se obviněný jako nepřímý pachatel zmocnil cizí věci. Jen na doplnění lze připomenout, že spolupachatelství je možné i mezi osobami, které jednají jako přímí i nepřímí pachatelé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 5 Tdo 720/2023). Závěr o společném jednání obviněných Tomáše Šupy a V. K., který soudy nižších stupňů učinily, tak není důvod zpochybnit.
33. Dovolatelova námitka, že se jednalo o majetkové machinace se zapojením svědka J. A., je překvapující ve světle toho, že to byl právě obviněný, kdo se s využitím svědka Ing. Petera Javorského pokusil připravit poškozeného o právo na vinici hospodařit údajným (a také neplatným) vypovězením nájemní smlouvy s ním a uzavřením nové pachtovní smlouvy se společností Vinařství NEOKLAS Šardice a. s. Soudy obou stupňů se dostatečně vypořádaly taktéž s námitkou obviněného, že měl poškozený využít žaloby na vyloučení hroznů z majetkové podstaty (bod 71. rozsudku soudu prvního stupně a bod 11. usnesení odvolacího soudu). Z jejich argumentace jednoznačně vyplynulo, že poškozený se k ochraně svých práv postavil aktivně a využil dostupných možností.
34. Z výše uvedeného vyplývá, že námitky obviněného, které odpovídaly obsahovému vymezení zvolených dovolacích důvodů, byly shledány neopodstatněnými.
35. Obviněný V. K. ve svém mimořádném opravném prostředku označil pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Předmětný dovolací důvod se vztahuje k vadám hmotněprávním a pro jeho úspěšné uplatnění musí dovolatel svoji argumentaci zakládat na skutkovém stavu zjištěném soudy nižších stupňů. Neučiní-li tak a předkládá-li vlastní verzi hodnocení důkazů nebo skutkových zjištění, na základě nichž dospívá k pochybnostem o právním posouzení věci, vymezení tohoto dovolacího důvodu se vymyká. To platí především o námitkách ohledně neprokázání jednotlivých dílčích závěrů obecných soudů postrádající další argumentaci.
36. Obdobná situace platí stran zmínky pravidla in dubio pro reo . To vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tedy zřejmé, že zmíněná zásada má procesní charakter, týká se jen skutkových námitek a jako taková nadále není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018). Krom toho obviněný pouze zmínil, že Ústavní soud toto pravidlo akcentuje, nepřipojil však žádnou konkrétní argumentaci.
37. Ve zbytku dovolání vznesl námitky, z nichž dovozuje, že subjektivní stránka trestného činu, konkrétně její vědomostní složka, nebyla naplněna. S ohledem na dovolatelem zvolený dovolací důvod jsou relevantní námitky vůči právnímu posouzení věci a Nejvyšší soud při jejich hodnocení vychází ze skutkových zjištění obsažených v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Pokud obviněný svoji nevědomost o protiprávnosti jednání zakládá na tvrzení, že byl v dobré víře, kdo je oprávněným z pachtu vinice, a že nemohl dovodit neplatnost odstoupení od smlouvy, odporuje tím závěrům soudu prvního stupně. Podle nich všichni obvinění věděli, že oprávněnou společností ke sklizni úrody byla poškozená společnost Bisenc s. r. o.
38. Soud prvního stupně při svých závěrech o zavinění obviněného poukázal mj. na pokyny obviněného ostraze, že pokud by se na vinici kdokoli objevil a chtěl tam sklízet, ať volají policii (viz bod 66. rozsudku). Pokud obviněný tento pokyn naopak považuje za důkaz svého přesvědčení o oprávněnosti prováděné sklizně, ze souvislostí zmíněných odvolacím soudem (viz bod 17. usnesení) vyplývá, že se jednalo o jeho přípravu na možný střet s oprávněným nájemcem. Disponoval totiž výpisem z listu vlastnictví ve prospěch společnosti OK REAL Praha s. r. o. a na místo se dostavil rovnou s jejím právním zástupcem. Obojí svědčí o jeho vědomí, kdo je skutečně k hospodaření a sklizni na vinici oprávněn, a též o přípravě na provedení činu. Ostatně soud prvního stupně upozornil, že k objednání služeb ochranky došlo ještě před zmocněním obviněného k zastupování společnosti. Přestože by samotná skutečnost, že za jejich služby platil v hotovosti na benzinové pumpě, nebyla dostatečná pro závěr o jeho zapojení do protiprávního jednání, je další indikací snahy o zajištění úspěšného spáchání trestného činu. Závěr soudu prvního stupně o vědomosti obviněného o protiprávnosti jednání je tudíž zcela opodstatněný a správný.
39. Dovolatel namítá, že nebyla prokázána dohoda mezi obviněnými. Předně je na místě upozornit, že pro závěr o společném úmyslu spolupachatelů není výslovná dohoda vyžadována, postačí konkludentní dohoda (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1133/2004). Závěr o společném úmyslu obviněných je přitom zcela opodstatněný, neboť vyplývá ze způsobu provedení činu a jejich vzájemného rozdělení rolí, kdy obviněný Tomáš Šupa zajistil úspěch jednání využitím společnosti Vinařství NEOKLAS Šardice a. s. (sklizeň a následný odkup hroznů), zatímco obviněný V. K. zajistil hladký průběh samotné sklizně zajištěním bezpečnostní služby i svou osobní přítomností, když jednal jako zástupce společnosti OK REAL Praha s. r. o.
40. Obviněný taktéž namítl nedostatečné vyjádření subjektivní stránky v popisu skutku. Předně Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že „subjektivní stránka nemusí být ve skutkové větě vyjádřena vždy výslovně popisem vnitřního vztahu obviněného k následku. Postačí, pokud např. vyplývá z popsaného způsobu jednání, který nepřipouští jiné právní posouzení ... To, jak explicitně musí být subjektivní stránka ve výroku rozsudku popsána, vždy záleží na tom, o jaký trestný čin jde“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 289/2020). Dále připomíná (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 6 Tdo 296/2022), že „každý popis skutku, za který je pachatel odsouzen, totiž musí být v rozhodnutí soudu uveden tak, aby jednotlivé části popisu odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Proto tzv. skutková věta musí obsahovat úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku, aby zahrnovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Nestačí, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků. Taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I. Sb. rozh. tr.). Od této situace je ale nutné odlišit případ, kdy je skutek ve výrokové části rozsudku popsán nedostatečně, neobratně či neúplně, ačkoliv z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud příslušné skutkové zjištění učinil. Takový popis skutku je sice nepřesný, ale to ještě samo o sobě neznamená, že bylo porušeno hmotněprávní ustanovení trestního zákoníku. V takovém případě by se jednalo o porušení procesního ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. o náležitostech rozsudečného výroku, což není pochybení tak zásadního významu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 11 Tdo 876/2014). Případnou neúplnost v popisu skutku (nikoli však rozhodných okolností) je tedy možno považovat jen za dílčí procesní nedostatek v náležitostech rozsudku ve smyslu ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. a výhrada takové vady nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou-li rozhodné okolnosti, z nichž vycházely soudy obou stupňů podrobněji rozvedeny a konkretizovány alespoň v odůvodnění jejich rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1311/2016)“.
41. Z popisu jednání obsaženého ve skutkové větě vyplývá, že obviněný spáchal trestný čin ve spolupachatelství po vzájemné dohodě. Dále, že obvinění předstírali, že sklizeň nařídil Ing. Peter Javorský, přestože ji organizovali a provedli sami, přičemž obviněný V. K. tak činil s úkolem zabránit sklizni poškozené. Jednoznačně je tak vyjádřena jeho vědomost o protiprávnosti jednání. Volní složka zavinění je taktéž zřejmá z toho, že sklizeň organizovali a provedli, a to na základě předchozí domluvy. Jednali tak navzdory své povědomosti o protiprávnosti takového jednání. V souladu s citovanou judikaturou lze proto dospět k závěru o nezaměnitelnosti vyjádřené formy úmyslného zavinění s tou nedbalostní. Nadto je závěr o úmyslném zavinění obviněného jednoznačně vyjádřen v odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů. Ani tuto námitku proto nelze považovat za opodstatněnou.
42. Ze své argumentace o absenci vědomosti o protiprávnosti jednání obviněný dovozuje možnost jeho posouzení jako skutkového omylu ve smyslu §18 odst. 1 tr. zákoníku. Svůj návrh však zakládá na vlastních závěrech, aniž by respektoval zjištění soudu prvního stupně. Jak již bylo uvedeno, obviněný podle nich o protiprávnosti jednání věděl. Nemůže proto být naplněna premisa, že obviněný neznal ani nepředpokládal možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu . Jeho jednání ve skutkovém omylu je tudíž vyloučeno.
43. Obviněný taktéž zmínil, že jednání, kterým se měl podílet na trestném činu, nenaplňuje znaky předmětné skutkové podstaty (bez dalšího). Patrně z uvedeného státní zástupce dovodil jeho nesouhlas s naplněním objektivní stránky trestného činu. Avšak při absenci bližší argumentace lze stěží směřování argumentace obviněného domýšlet. Toliko pro úplnost se uvádí následující.
44. Obviněný se předmětného trestného činu dopustil ve spolupachatelství se zbývajícími obviněnými. Jedním ze způsobů společného jednání spolupachatelů je, že jednání každého z nich je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu (srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 3/1967 a č. 6/1973 Sb. rozh. tr.). Přestože jednotlivé složky společné trestné činnosti samy o sobě znaky jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku nenaplňují (nebo alespoň ne všechny takové složky), ve svém souhrnu představují jednání popsané v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku. Je však nutné, aby působily ve vzájemné návaznosti současně nebo sice postupně, ale v bezprostřední časové souvislosti, a ve svém celku tvořily skutkovou podstatu stejného trestného činu [viz ŠÁMAL, Pavel, ŘÍHA, Jiří. §23 (Spolupachatel). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 533, marg. č. 3.].
45. Pro naplnění objektivní stránky proto nebylo nutné, aby se všichni obvinění účastnili všech kroků, které ve svém souhrnu naplnily skutkovou podstatu předmětného trestného činu. Obviněný V. K. se na společném jednání podílel tím, že zajistil střežení vinice, osobně kontroloval průběh sklizně, a fakticky činil kroky, za nimiž oficiálně stál Ing. Peter Javorský. Na svoji žádost byl také kontaktován ochrankou, když na vinici přijel poškozený, a obratem se zde objevil s právním zástupcem společnosti OK REAL Praha s. r. o. vybaven potřebnými listinami, aby jednal s přivolanou policií. Podílel se tak na společném jednání, kterým dovolatelé naplnili objektivní stránku trestného činu.
46. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že se dostatečně nezabýval správností právní kvalifikace jeho jednání. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu je však zřejmý opak. Nejenže se podrobně vypořádal s námitkami obviněných vůči skutkovým zjištěním, ale vyjádřil také svůj souhlas s právní kvalifikací učiněnou soudem prvního stupně. Obviněný tak spíše rozporuje způsob, jakým se s jeho námitkami vypořádal, což však nespadá pod vymezení zvoleného (ani jiného) dovolacího důvodu.
47. Z výše uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného, které bylo možno považovat za odpovídající vymezení jím zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud vyhodnotil jako neopodstatněné. Zbývající námitky tomuto dovolacímu důvodu neodpovídaly nebo postrádaly konkretizující argumentaci umožňující reakci dovolacího soudu.
48. Obviněná právnická osoba Vinařství NEOKLAS Šardice a. s. a obviněný Tomáš Šupa s odkazem na §505 – §507 o. z. argumentovali, že vlastníkem keřů vinné révy, jakož i plodů, které na keřích rostou, je vlastník pozemku, přičemž hrozny se stávají samostatnou věcí, ke které lze nabýt vlastnictví až jejich oddělením od keře.
49. Předně je na místě upozornit, že soud prvního stupně zcela správně posoudil, že na předmětnou nájemní smlouvu se uplatní výjimka z nepravé retroaktivity ve smyslu poslední věty §3074 odst. 1 o. z., neboť je třeba ji na základě obsahu považovat za pachtovní smlouvu zahrnující nejen právo věc užívat, ale také věc požívat, tedy i právo na plody a užitky propachtované věci. Správně tedy použil nejen příslušné přechodné ustanovení, ale přiléhavě též odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3721/2019 (uveřejněný pod č. 81/2020 Sb. rozh. obč.). Z těchto vyplývá, že závazky obsahově odpovídající pachtu vzniklé do 31. 12. 2013 se budou nadále řídit dosavadní právní úpravou „nájmu“ podle §663 a násl. obč. zák.
50. Podle §663 obč. zák. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. V souladu s §2 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je vlastník pozemků vlastníkem porostů na něm vzešlých. V souladu s uvedeným vyznívá taktéž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2013, č. j. 1 Afs 73/2013-58. Dlužno však dodat, že uvedené rozhodnutí se zabývá toliko vlastnictvím k pozemku a porostu (vinným keřům), nikoli však jeho přírůstkům.
51. Za přírůstky věci je třeba považovat to, co k věci přirostlo a stalo se její součástí, a také co od ní bylo při obvyklém hospodaření odděleno při zachování její podstaty a tvoří samostatnou věc. „Nebyly-li přírůstky odděleny, jsou součástí věci a patří vlastníku věci hlavní […] Konstatování uvedené v §135a [obč. zák.], že vlastníku věci náležejí i oddělené přírůstky věci, lze přijmout jen podmíněně; náležejí mu jen za určitých okolností […] Nájemce věci nabývá [vlastnické právo] na základě nájemní smlouvy, tedy odvozeně, a zřejmě až okamžikem, kdy se chopí plodů či užitků; kromě důvodů historických nasvědčuje tomuto závěru i formulace §663, podle kterého nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. Nájemce je tedy oprávněn brát užitky a jeho vlastnictví tak vzniká až poté, co užitek vezme. Praktický význam toto rozlišení již zřejmě nemá, a to proto, že i nájemce má právo mít oddělenou, avšak ještě neuchopenou věc u sebe (§126 odst. 2), a poskytuje se mu tak stejná ochrana, jako kdyby byl již jejím vlastníkem.“ [Viz SPÁČIL, Jiří. §135a (Právo na přírůstky věci). In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 785, marg. č. 3.]
52. Z uvedeného vyplývá, že vlastník pozemku (společnost OK REAL Praha s. r. o.) jako věci hlavní byl zároveň vlastníkem vinných keřů, které jsou jeho součástí. V důsledku uzavřené nájemní smlouvy, jíž nájemci přenechal právo pozemek užívat a brát z něj užitky, svědčilo vlastnické právo k plodům po jejich oddělení nájemci (poškozenému). Právu nájemce pozemek užívat a brát z něj užitky odpovídá povinnost pronajímatele zdržet se zásahů do řádného výkonu přenechaného práva nájemcem (s výjimkami stanovenými zákonem – §665 odst. 1 věta druhá obč. zák.). Za takový zásah je nutno považovat i sklizeň plodů, byť jsou ještě v daném okamžiku součástí věci hlavní. V souladu s výše uvedeným totiž ochrana práva mít plody u sebe náleží poškozenému již od okamžiku jejich oddělení, i pokud je ještě „neuchopil“. Společnost OK REAL Praha s. r. o. tudíž nemohla okamžikem jejich oddělení nabýt k plodům vlastnické právo. Zcela správné je tudíž vyjádření v popisu skutku, podle něhož byla celá úroda v rozporu se skutečností deklarována jako majetek společnosti OK REAL Praha s. r. o. Uvedenou námitku obviněných je tudíž na místě vyhodnotit jako neopodstatněnou.
V.
Způsob rozhodnutí
53. Z důvodů výše vyložených posoudil Nejvyšší soud všechna tři dovolání jako zjevně neopodstatněná. Rozhodl o nich proto způsobem upraveným v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
54. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 2. 2024
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu