ECLI:CZ:NS:2024:7.TD.11.2024.1
sp. zn. 7 Td 11/2024-60258
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2024 v trestní věci obviněných Jakuba Ortinského , nar. 30. 1. 1996, P. Š. , M. H. a J. O. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 11/2021, nyní u Vrchního soudu v Praze, jako soudu stížnostního, pod sp. zn. 2 To 2/2024, 2 To 3/2024, 2 To 4/2024, 2 To 5/2024, 2 To 6/2024, 2 To 7/2024 a 10 To 18/2024 návrh soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal dne 22. 10. 2021 u Městského soudu v Praze obžalobu na obviněného Jakuba Ortinského pro I.) pokračující zločin podvodu podle §116 tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a II.) pokračující zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §116 tr. zákoníku k §216 odst. 2, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b), c) tr. zákoníku, na obviněného P. Š. pro I.) pokračující zločin podvodu podle §116 tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a II.) pokračující zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §116 tr. zákoníku k §216 odst. 2, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b), c) tr. zákoníku, na obviněného M. H. pro I.) pokračující zločin podvodu podle §116 tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a II.) pokračující zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §116 tr. zákoníku k §216 odst. 2, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b), c) tr. zákoníku a na obviněnou J. O. pro III.) pokračující zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §116 tr. zákoníku k §217 odst. 2, odst. 3 písm. b), c), d) tr. zákoníku.
2. Podstata trestné činnosti v bodě I.) spočívala v tom (zkráceně), že obvinění prostřednictví společnosti J. O. Investment, s. r. o., ve spojení s nabídkou neuskutečněných služeb vylákali od poškozených finanční prostředky.
3. Věc je nyní v stadiu hlavního líčení před nalézacím soudem Městským soudem v Praze, přičemž však postupně v 7 případech byly podány stížnosti do rozhodnutí Městského soudu v Praze, o kterých má rozhodovat stížnostní soud Vrchní soud v Praze, a to pod sp. zn. 2 To 2/2024, 2 To 3/2024, 2 To 4/2024, 2 To 5/2024, 2 To 6/2024, 2 To 7/2024 a 10 To 18/2024.
4. Dne 15. 3. 2024 předložil Vrchní soud v Praze část trestního spisu Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 11/2021 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o jeho návrhu na odnětí a přikázání věci jinému soudu podle §25 tr. ř.
5. Vrchní soud ve svém návrhu uvedl, že jedním z poškozených, kterých jsou skoro čtyři tisíce, je L. D., nar. XY, současný předseda Vrchního soudu v XY. Vrchní soud v Praze dále uvedl, že jakkoli žádný ze členů senátu 2 To a 10 To subjektivně nepociťuje důvody ke svému vyloučení z rozhodování, a to již proto, že při množství téměř čtyř tisíc poškozených je zřejmé, že věc sama postrádá osobní rozměr, který by bylo možno vztahovat k některému z nich konkrétně, postavení předsedy rozhodujícího soudu by mohlo vzbuzovat pochybnosti o objektivitě jeho rozhodování kterýmkoliv ze soudů u něj činných. Vrchní soud vyslovil obavy, jak by tato objektivní skutečnost byla přijímána navenek, a to z hlediska případných úvah o možnostech tohoto poškozeného působit na nezávislost a nestrannost jím vedeného soudu. Takové úvahy by mohly řízení jako celek negativně poznamenat. Vrchní soud v Praze má tedy za to, že tyto skutečnosti odůvodňují zásah do pravidel pro určení místní příslušnosti soudu ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. nejen pro rozhodnutí o shora označených stížnostech, ale také v každém dalším případě, kdy by měl Vrchní soud v Praze ve věci rozhodovat jako soud druhého stupně. S ohledem na skutečnost, že v ČR se nachází pouze dva vrchní soudy navrhuje odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a jeho přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci.
6. Nejvyšší soud je soudem společně nejblíže nadřízeným Vrchnímu soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Olomouci a je tedy věcně příslušný podle §25 tr. ř. k projednání tohoto návrhu na odnětí a přikázání věci.
7. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k závěru, že není důvodný.
8. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu (tzv. delegaci věci) musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z uvedeného ústavního principu. Může to být například potřeba společného projednání věci nebo vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování. Dále jsou takové důležité důvody dány tehdy, existují-li důvodné a z konkrétních skutečností plynoucí zásadní pochybnosti o tom, zda u příslušného soudu bude věc projednána při dodržení základních zásad trestního řízení, zejména z hlediska náležitého zjištění skutkového stavu jako podkladu rozhodnutí, nestranného a objektivního projednání věci, přiměřeně rychlého a hospodárně provedeného řízení apod., zatímco u jiného soudu jsou evidentně podstatně vhodnější podmínky pro dodržení uvedených zásad. Delegace se musí opírat o objektivně zjištěné okolnosti, tudíž nestačí jen subjektivní přesvědčení navrhovatele o existenci důvodu delegace. V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
9. Rozhodující v této konkrétní věci je, zda skutečnost, že jedním z poškozených je soudce, předseda rozhodujícího (stížnostního) soudu, tj. soudní funkcionář, kterých je ale skoro čtyři tisíce, je důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu, to za situace, když sami soudci tohoto soudu subjektivně nepociťují důvody pro své vyloučení z rozhodování, ale poukazují především na skutečnost, jak bude věc vnímána navenek, a to z hlediska úvah o možnosti poškozeného působit na nezávislost a nestrannost jim vedeného soudu.
10. Z judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že každý soudce jako profesionál musí být při rozhodování schopen odstínit standardní profesní a kolegiální vztahy, neboť je nezbytnou součástí profesionality soudce, aby byl schopen nestranně rozhodovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 7 Td 30/2021 nebo ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 7 Td 1/2020). Samotný kolegiální vztah mezi soudci nemůže být (bez dalšího) důvodem podjatosti soudce. Nezbytnou součástí profesionality soudce je, aby byl schopen nestranně rozhodovat i ve věcech, v nichž vystupují osoby, ke kterým má uvedený vztah. Poměrem k osobám ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. se rozumí vztah úzce osobně přátelský nebo naopak osobně nepřátelský. Poměr soudce k projednávané věci může záležet například v tom, že soudce sám nebo osoba mu blízká byli jako soukromé osoby poškozeni projednávanou trestnou činností, či tyto osoby byly ve věci svědky. Také poměr soudce k projednávané věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter.
11. V projednávané věci navíc členové senátu 2 To a 10 To, jak výslovně uvedli, subjektivně nepociťují důvody ke svému vyloučení z rozhodování, a to již proto, že při množství téměř čtyř tisíc poškozených je zřejmé, že věc sama postrádá osobní rozměr, který by bylo možno vztahovat k některému z nich konkrétně.
12. V minulosti již Nejvyšší soud dospěl k závěru o odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. v případě, že některý ze soudců dotčeného soudu byl poškozeným v konkrétní věci, a navíc i funkcionář soudu (usnesení ze dne 14. 12. 2012, sp. zn. 11 Td 69/2012, usnesení ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 7 Td 14/2019), nicméně v obou zmíněných případech šlo o věci poněkud odlišné. V těchto věcech byli soudci jediní nebo jedni z mála poškozených, přičemž trestné činy směřovaly specificky na soudce (trestný čin křivého obvinění podle §345 tr. zákoníku a pomluvy podle §184 tr. zákoníku). Nejedná se tedy o změnu rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v těchto věcech, ale spíše o jeho genezi nebo upřesnění.
13. Důležitou roli by navíc nemělo hrát ani to, že jde o funkcionáře soudu, jelikož soudci jsou na správních orgánech soudu relativně nezávislí.
14. V projednávané věci je navrhováno odnětí a přikázání věci s ohledem na jediný argument a to, jak bude výše uvedená skutečnost (že jedním z poškozených je předseda stížnostního soudu) přijímána navenek z hlediska případných úvah o možnostech tohoto poškozeného působit na nezávislost a nestrannost jím vedeného soudu. Jde tedy jen o to, jak bude takové rozhodnutí vnímáno především veřejností. V tomto směru je však nutné zdůraznit, že tato obava (navíc ničím nepodložená) nemůže vést s ohledem na okolnosti této věci k zákonnému průlomu do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, která je vyjádřená v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jde tedy o základní právo obviněného.
15. Nejvyšší soud v této konkrétní věci vzal při svém rozhodování v potaz především povahu trestné činnosti a její dopady, míru zasažení poškozeného soudce trestnou činností, velikost rozhodujícího soudu a vztah rozhodujícího soudce k předsedovi soudu (poškozenému).
16. Pokud jde o povahu projednávané trestné činnosti je nutné upozornit, že se jedná o trestní věc, která spočívala v tom, že obvinění prostřednictvím společnosti J. O. Investment, s. r. o., ve spojení s nabídkou neuskutečněných služeb vylákali od poškozených finanční prostředky. Chybí tedy jakékoliv osobní propojení mezi obviněnými a poškozeným. Rozhodujícím se jeví, že poškozených bylo okolo 4 tisíc, a tudíž předseda Vrchního soudu v Praze je jen jedním z velmi vysokého počtu poškozených (na rozdíl od výše uvedených případů, kdy Nejvyšší soud věc delegoval), navíc došlo k zasažení majetkových práv a nikoliv osobnostních práv poškozeného. Současně ze spisu nevyplývá, že by jednání obviněných mělo poškozeného předsedu soudu nějak výrazněji poškodit.
17. Přehlédnout ani nelze, že Vrchní soud v Praze je poměrně velkým soudem, což oslabuje osobní vazby mezi jednotlivými soudci. Současně je nutné znovu připomenout, že členové senátu 2 To a 10 To Vrchního soudu v Praze subjektivně nepociťují důvody ke svému vyloučení z rozhodování, a to proto, že věc sama postrádá osobní rozměr.
18. Jen podpůrně je možné také zohlednit složitost a rozsáhlost věci, kterou projednává v prvním stupni Městský soud v Praze. Jakékoliv opakované převážení objemného mnohosvazkového spisu z Prahy do Olomouce by způsobovalo časové prodlevy. Již v této chvíli má Vrchní soud v Praze jako soud stížností rozhodnout o sedmi stížnostech, které napadly dvěma senátům tohoto soudu.
19. Nejvyšší soud tedy shledal, že v této konkrétní věci Vrchní soud v Praze ve svém návrhu neuvedl důležité skutečnosti, které by byly natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly výjimečný postup ve smyslu ustanovení §25 tr. ř.
20. Za tohoto stavu nelze považovat návrh Vrchního soudu v Praze na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, že se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu