ECLI:CZ:NS:2024:7.TD.9.2024.1
sp. zn. 7 Td 9/2024-335
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 3. 2024 v trestní věci obviněných M. K. a V. N. vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7 To 278/2023 o návrhu obviněného V. N. na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně neodnímá .
Odůvodnění:
1. Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně a místně příslušnému byla předložena trestní věc obviněných M. K. a V. N. vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 135/2022 s odvoláními obviněných proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2023. Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými a odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody obviněný M. K. pro přečin pohrdání soudem podle §336 písm. b) tr. zákoníku a obviněný V. N. pro přečin pohrdání soudem podle §336 písm. b), c) tr. zákoníku a účastenství ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku na přečinu pohrdání soudem podle §336 písm. b) tr. zákoníku. Obvinění se trestných činů dopustili podle výroku o vině jednáním u Krajského soudu v Brně jako soudu prvního stupně v rámci projednávání trestní věci obviněného R. K. vedené pod sp. zn. 52 T 7/2020.
2. Obviněný V. N. do odvolání zahrnul námitku vyloučení všech soudců Krajského soudu v Brně a v návaznosti na to návrh, aby věc byla odňata Krajskému soudu v Brně a přikázána jinému soudu, a to soudu v obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze (tj. mimo obvod působnosti Vrchního soudu v Olomouci). Tento návrh odůvodnil přesvědčením, že v soustavě soudů podřízených Krajskému soudu v Brně, resp. Vrchnímu soudu v Olomouci, se mu nemůže dostat nestranného soudu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Pojem „důležité důvody“ zákon blíže nevykládá, s ohledem na ústavní zásadu zákonného soudce jej však judikatura vykládá spíše restriktivně.
4. Odnětí a přikázání věci (delegace) představuje výjimku z ústavně zakotvené zásady, že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z ústavní povahy uvedené zásady vyplývá, že se od ní lze odchýlit jen v případech, kdy pro to jsou skutečně závažné důvody. Může to být například potřeba společného projednání věci nebo vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování. Dále jsou takové důležité důvody dány tehdy, existují-li důvodné a z konkrétních skutečností plynoucí zásadní pochybnosti o tom, zda u příslušného soudu bude věc projednána při dodržení základních zásad trestního řízení, zejména z hlediska náležitého zjištění skutkového stavu jako podkladu rozhodnutí, nestranného a objektivního projednání věci, přiměřeně rychlého a hospodárně provedeného řízení apod., zatímco u jiného soudu jsou evidentně podstatně vhodnější podmínky pro dodržení uvedených zásad. Delegace se musí opírat o objektivně zjištěné okolnosti, tudíž nestačí jen subjektivní přesvědčení navrhovatele o existenci důvodu delegace.
5. V posuzované věci není dán žádný důležitý důvod k delegaci. V návrhu na odnětí a přikázání věci obviněný V. N. prezentoval obavu, že u příslušného soudu se mu nedostane práva na spravedlivý proces, jehož součástí je právo na nestranný soud. Jde vyloženě jen o subjektivní přesvědčení obviněného, které nemá žádný reálný podklad v objektivně zjištěných okolnostech. Zmíněnou obavu obviněný vyvozoval patrně z toho, že v dané věci se jedná o trestný čin, který měl být podle nepravomocného výroku o vině spáchán vůči Krajskému soudu v Brně.
6. Obviněný se snažil dosáhnout delegace prostřednictvím vyloučení všech soudců Krajského soudu v Brně. Vyloučení však je možné namítat jen ve vztahu ke konkrétním osobám těch soudců, kteří tvoří senát, jemuž podle rozvrhu práce soudu přísluší rozhodnout. V tomto smyslu bylo pravomocně rozhodnuto, že soudci Krajského soudu v Brně, kteří tvoří senát příslušný k rozhodnutí, nejsou vyloučeni. Takto bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 7 To 278/2023, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 5 To 5/2024. Soudy nedovodily jakýkoli poměr senátu Krajského soudu v Brně, jemuž byla věc podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení, k projednávané věci ani k osobám na ní zúčastněným ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř.
7. Obviněný se tedy snažil svým nynějším návrhem zpochybnit pravomocné rozhodnutí, že příslušní soudci nejsou vyloučeni z projednávání dané věci. Návrh obviněného na delegaci je fakticky založen na abstraktně pojaté obavě, že (všichni) soudci Krajského soudu v Brně nejsou způsobilí k nestrannému projednání a rozhodnutí věci, ve které jde podle nepravomocného výroku o vině o trestný čin spáchaný u Krajského soudu v Brně. Spáchání trestného činu vůči soudu však není automaticky důvodem ani k vyloučení všech soudců daného soudu ani k odnětí věci tomuto soudu a jejímu delegování k soudu jinému. Zejména to platí, jde-li o spáchání trestného činu v souvislosti s úřední činností soudu. Dovedeno do důsledku by to totiž znamenalo, že obviněný si svým počínáním vůči soudu či soudcům může fakticky vybírat, který soud bude jeho věc projednávat. A s touto logikou by se také dalo stejně dobře namítat, že o trestném činu spáchaném vůči soudu nemůže nestranně rozhodnout žádný soud, a to s ohledem na kolegialitu soudců. Povinnost rozhodovat nestranně patří mezi základní povinnosti soudců (§79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). Nestrannost rozhodování je součástí profesionality soudců a u každého soudce je namístě ji předpokládat do doby, než je případně zpochybněna nějakou konkrétně zjištěnou skutečností.
8. Pro úplnost lze dodat, že shora uvedené se týká i případů, kdy jsou v soudním řízení projednávány věci týkající se jiných (konkrétních) soudců. Ani spáchání trestného činu vůči konkrétnímu soudci není bez dalšího důvodem k vyloučení soudců téhož soudu. To platí zejména tehdy, pokud trestný čin souvisí s úřední činností soudce. Ovšem ani trestná činnost spáchaná vůči soudci jako soukromé osobě nemusí vždy vést k vyloučení všech soudců téhož soudu, případně k delegaci věci k jinému soudu. To však už závisí na konkrétní povaze trestné činnosti, na velikosti a personálním propojení soudu a dalších okolnostech a Nejvyšší soud to uvádí pouze v zájmu zasazení zde posuzované věci do určitého kontextu.
9. Každopádně platí, co správně připomněl Vrchní soud v Olomouci ve shora zmíněném rozhodnutí, že samotný kolegiální vztah mezi soudci, bývalými spolužáky nebo spolupracovníky nemůže být (bez dalšího) důvodem podjatosti soudce. Nezbytnou součástí profesionality soudce je, aby byl schopen nestranně rozhodovat i ve věcech, v nichž vystupují osoby, ke kterým má uvedený vztah. Poměrem k osobám ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. se rozumí vztah úzce osobně přátelský nebo naopak osobně nepřátelský. Poměr soudce k projednávané věci může záležet například v tom, že soudce sám nebo osoba mu blízká byli jako soukromé osoby poškozeni projednávanou trestnou činností, či tyto osoby byly ve věci svědky. Také poměr soudce k projednávané věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter.
10. Ve věci, v níž se obviněný domáhal delegace, je podstatné, že způsobilost k nestrannému rozhodnutí nebyla u Krajského soudu v Brně, resp. u jeho soudců určených rozvrhem práce, zpochybněna žádnými konkrétními skutečnostmi. Pouhý subjektivní názor obviněného, že Krajský soud v Brně nemůže věc projednat a rozhodnout nestranně, nelze považovat za „důležitý důvod“ ve smyslu §25 tr. ř.
11. Nejvyšší soud proto v neveřejném zasedání rozhodl o návrhu obviněného V. N. tak, že věc se Krajskému soudu v Brně neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu