ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.105.2024.1
sp. zn. 7 Tdo 105/2024-559
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 7 To 73/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 28/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2023, č. j. 3 T 28/2023-439, byl obviněný uznán vinným v bodě 1 zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, za které mu byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu s tím, že obviněný je povinen strpět namátkové testování na přítomnost alkoholu a jiných návykových látek v těle ze strany probačního úředníka. Dále mu byla uložena přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, a to odčinit podle svých sil v průběhu zkušební doby nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství, zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek a podrobit se vyšetření ke zjištění možné přítomnosti pohlavních či jiných přenosných chorob a výsledek poskytnout rodičům nezletilé poškozené AAAAA (pseudonym). Současně byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu s vloženími SIM kartami a paměťovou kartou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit poškozené AAAAA na náhradu nemajetkové újmy částku 250 000 Kč. Se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněný
1) dne 24. 7. 2022 v době od půlnoci do 0:45 hodin v obci XY-XY, část XY, v okrese XY před domem čp. XY po předchozím požití alkoholu odstraněním sítě proti hmyzu vnikl nezajištěným větracím oknem do uzamčeného obytného přívěsu majitele P. A., v jehož prostorách na lůžku spala spolu se svým nezletilým bratrem BBBBB (pseudonym) nezletilá AAAAA, kde si za účelem ukájení svého pohlavního pudu klekl na postel, vysvlékl nezletilou AAAAA z pyžama a spodních kalhotek, dotýkal se jí po těle a přitom, když poškozená stále spala a nebyla schopna projevit nesouhlas nebo odpor, masturboval nad jejím tělem až do vyvrcholení a ejakuloval na její tělo, přičemž věděl, že se jedná o dítě mladší patnácti let,
2) nejméně od 7. 7. 2022 do 24. 7. 2022 v obci XY-XY, část XY, v okrese XY i jinde ve svém mobilním telefonu uchovával videosoubor, který zobrazuje dospělou ženu, jak dívce bez vyvinutých sekundárních pohlavních znaků ve věku do sedmi let zasouvá prsty do přirození a řitního otvoru.
3. K odvolání státní zástupkyně (do výroku o trestu v neprospěch obviněného) a obviněného (do výroku o vině pod bodem 1, výroku o trestu a výroku o náhradě škody), Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2023, č. j. 7 To 73/2023-477, podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o trestu a o náhradě nemajetkové újmy a nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §185 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, dále mu uložil (stejně jako soud prvního stupně) trest propadnutí věci a poškozené přiznal na náhradu nemajetkové újmy částku 50 000 Kč.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejprve vyjádřil nesouhlas s tím, jak se odvolací soud vypořádal s jeho námitkami týkajícími se totožnosti skutku. Na základě odborné literatury vyložil, kdy je totožnost skutku zachována. Podle jeho názoru změna, kterou provedl soud prvního stupně, zcela mění podstatu skutku, tedy není zachována totožnost jednání ani následku, a to ani částečně. Doplněním informace, že se poškozené dotýkal po celém těle a ejakuloval na její tělo, došlo ke změně právní kvalifikace skutku jako zločinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, alinea 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (použité v obžalobě) na zločin znásilnění, kterým byl uznán vinným. Tím bylo podle obviněného porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
5. Obviněný dále soudům vytkl, že provedené důkazy hodnotily jednostranně zcela v jeho neprospěch a porušily ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle jeho názoru byl vytýkaný skutkový děj provedenými důkazy zcela vyloučen a jde o zásadní, extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy. Poukázal na výpovědi svědků, podle kterých v době, kdy jej spatřili na obrazovce dětské chůvičky, poškozenou svlékal či z ní stahoval deku. Rodiče poškozené pak vypověděli, že ke karavanu běželi jednu až dvě minuty. Za tuto dobu nemohl obviněný stihnout vykonat všechny činnosti, které mu obžaloba klade za vinu. Pokud by s nezletilou manipuloval dříve nebo nad ní masturboval, musela by jeho pohyb zachytit elektronická chůvička a upozornit na něj. Nebyla tedy vyloučena varianta, že obviněný masturboval v karavanu, utřel se do deky umístěné mimo postel, na které spaly děti, do níž následně matka poškozenou zabalila, a následně se ještě opřel rukama o postel, čímž nanesl sperma na povlečení, přičemž poškozená se sama vysvlékla ve spánku. Podle obviněného nebylo nijak prokázáno, že by se poškozené při svlékání dotýkal po těle za účelem pohlavního ukájení. Na těle poškozené žádné jeho biologické stopy nalezeny nebyly.
6. Podle obviněného jsou nesprávné také právní závěry napadeného rozhodnutí, neboť nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu znásilnění. Obviněný připomněl, co se podle odborné literatury rozumí pohlavním stykem, a zdůraznil, že nepostačí jakýkoli dotyk těla poškozené, ale musí jít o dotyky motivované uspokojením sexuálního pudu. To podle něj v jeho případě nebylo prokázáno. I pokud by přistoupil na variantu, že poškozenou svlékl, nebylo prokázáno, že se jí při tom dotýkal za účelem uspokojení sexuálního pudu. Dotyky nepotvrdil žádný ze svědků a jde tak pouze o domněnku soudů. Samotné svléknutí oděvu nenaplňuje intenzitu pohlavního styku ani jiného srovnatelného jednání.
7. Závěrem dovolání obviněný uvedl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Poukázal na skutečnost, že je na něj třeba hledět jako na osobu dosud netrestanou a u poškozené podle něj nenastaly žádné prokazatelné následky. Při ukládání trestu měla být vzata v úvahu jeho rodinná situace a fakt, že podle znaleckého posudku nepředstavuje riziko pro společnost.
8. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, zprostil jej části skutku, v němž je spatřován zločin znásilnění, a uložil mu přiměřený podmíněně odložený trest odpovídající závažnosti jednání, v němž lze spatřovat trestné činy porušování domovní svobody a výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že ve věci není zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry. Trestná činnost obviněného byla odhalena bezprostředně a na místě činu bylo možno zajistit nejen přítomnost obviněného, ale i dostatek stop, na jejichž základě bylo možno dovodit jeho jednání i motivaci. Obhajoba obviněného pak v jejich světle vyznívá nevěrohodně. Státní zástupkyně nesouhlasí s námitkou obviněného, že byl odsouzen pro jiný skutek, než pro který byla podána obžaloba. Soud prvního stupně doplnil popis skutku pouze o slova, že se obviněný dotýkal poškozené po těle. Jde tedy pouze o konkretizaci popisu uvedeného v obžalobě. Státní zástupkyně se ztotožnila i se soudy dovozenou právní kvalifikací. Poukázala na skutečnost, že obviněný svlékl poškozenou nejen z overalu, ale i ze spodního prádla. Logicky se jí přitom intenzivně dotýkal, neboť ji vnímal jako sexuální objekt, který chtěl mít obnažený a s roztaženýma nohama. Jeho jednání nelze přirovnat k pouhému rutinnímu vysvlečení dítěte, jaké provádí osoba pečující o dítě, neboť v případě obviněného mělo svlékání sexuální podtext. Námitky do výroku o trestu podle státní zástupkyně dovolacímu důvodu neodpovídají a uložený trest není ani tak extrémně přísný, že by porušoval ústavní princip proporcionality trestní represe. Byl uložen na samé dolní hranici trestní sazby a odvolací soud neshledal žádné výjimečné okolnosti případu či poměry obviněného. Okolnosti spáchaného činu byly podle státní zástupkyně natolik zásadní, že je na obviněného třeba působit trestem odnětí svobody spojeným s přímým výkonem. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
10. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., je však zjevně neopodstatněné.
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
12. Námitky obviněného směřované proti skutkovým závěrům soudů uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. částečně odpovídají, nelze jim však přisvědčit. Soudy prvního i druhého stupně se podrobně zabývaly hodnocením důkazů, nijak nevybočily z mezí daných ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř. a jejich skutkové závěry nejsou v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Lze tu odkázat zejména na úvahy a závěry nalézacího soudu v odst. 37 – 41 odůvodnění jeho rozsudku a v rozsudku odvolacího soudu na odst. 13 – 14 jeho odůvodnění.
13. Pokud jde o námitku obviněného, že za dobu od zaregistrování jeho jednání otcem poškozené na elektronické chůvičce do příchodu rodičů poškozené do karavanu nemohl stihnout svléknout poškozenou a masturbovat až do vyvrcholení, dodává Nejvyšší soud následující. Za prvé není jasné, že by chůvička reagovala zvukovým signálem na každý pohyb v blízkosti poškozené (je obecně známo, že to závisí mj. na kvalitě a nastavení konkrétního zařízení). Otec poškozené ostatně uvedl, že pípnutí chůvičky znamenalo, že se mezi přijímač a displej dostala překážka, která přerušila signál. Chůvičku měl sice na klíně, avšak vzhledem k tomu, že se nacházel ve společnosti dalších lidí, kteří se bavili a popíjeli, logicky obrazovce nemohl věnovat stoprocentní pozornost. Z hlediska toho, jakou pozornost mohl obrazovce chůvičky věnovat, lze také připomenout, že chůvičku rodiče nainstalovali proto, aby zjistili případné probuzení dětí, pláč apod., nikoli z důvodu, že by se obávali o bezpečnost dětí. Svědčí o tom i skutečnost, že se otec poškozené při prvním zaznamenání obviněného na obrazovce nejprve ptal matky, zda do přívěsu někoho poslala, místo toho, aby tam okamžitě běžel. Nelze vycházet z toho, že okamžik, kdy bylo svědky zaznamenáno na obrazovce chůvičky nějaké jednání obviněného, je totožný s okamžikem, kdy obviněný počal poškozenou svlékat, případně kdy začal nad ní masturbovat. Z výpovědí svědků nelze dovozovat ani to, že by v době zaregistrování jednání obviněného byla poškozená ještě zcela oblečená. Popis toho, co svědci viděli na obrazovce elektronické chůvičky, která místo činu snímala za špatných světelných podmínek, nelze přeceňovat a v této souvislosti činit jednoznačný závěr, že v danou chvíli měla poškozená pyžamo na sobě (s tím by ostatně bylo v rozporu i tvrzení obviněného, že si ho měla svléknout sama, neboť při příchodu rodičů spala). Rovněž časové odhady rodičů je třeba brát s určitou rezervou, i proto, že nějakou chvíli prohlíželi displej chůvičky s dalšími přítomnými osobami, otec se ptal matky, jestli někoho poslala do karavanu a jestli ví, že tam někdo je, a teprve potom situaci vyhodnotili a běželi ke karavanu. I pokud by ale bylo vycházeno z verze obviněného, podle níž měl od doby, kdy rodiče poškozené na dětské chůvičce zaregistrovali jeho pohyb, do momentu, kdy otevřeli obytný přívěs, pouze jednu až dvě minuty na to, aby poškozenou svlékl, masturboval a ejakuloval na ni, nelze vyloučit, že tyto úkony je reálné v takovém čase provést (vysvlečení dítěte může být otázkou vteřin až desítek vteřin a při silném vzrušení je možné, aby muž ejakuloval po velmi krátké době). V zásadě se však Nejvyšší soud ztotožňuje s odvolacím soudem v tom směru, že obviněný, který ze společnosti ostatních osob odešel už v době, kdy matka poškozené uspávala děti, měl na vykonání všech činností, které jsou mu kladeny za vinu, mnohem více času.
14. Nejvyšší soud také souhlasí se závěrem soudů, že se poškozená nemohla z pyžama sama svléknout. Jak správně uvedl odvolací soud, v takovém případě by se pyžamo nacházelo v jiném stavu, než bylo nalezeno (malé děti zpravidla ponechají oděv zcela nebo částečně naruby). Nadto se poškozená probudila teprve po příchodu rodičů. Kromě toho podle výpovědi její matky držel obviněný pyžamo v ruce. V neposlední řadě by při skutkové verzi spočívající v masturbaci obviněného v karavanu bez souvislosti s poškozenou jako sexuálním objektem musel obviněný své sperma nějakým způsobem nanést na přikrývku, na které poškozená ležela, a to částečně pod její tělo. Navíc podle svědeckých výpovědí měla poškozená mokro i mezi nohama. Pravděpodobné není ani to, že by si po vysvlečení pyžama (overalu) a spodních kalhotek poškozená ihned lehla s nohama roztaženýma „do praku“, jak její polohu popsali svědci, a tvrdě usnula. Pokud obviněný namítá, že na těle poškozené nebyl jeho biologický materiál nalezen, pomíjí skutečnost, že poškozenou matka právě z důvodu nálezu neznámé tekutiny mezi jejíma nohama osprchovala. Soudy se tedy nijak nezpronevěřily zásadám logiky, pokud neakceptovaly verzi obviněného, že masturboval a ejakuloval na jiném místě, bez souvislosti s poškozenou a bez jím provedeného svlékání poškozené a dotyků na jejím těle, že se po masturbaci utřel do deky uložené v polici, kterou vrátil na místo, čímž se na ni dostal jeho biologický materiál, a následně se rukama opřel o postel, čímž došlo k přenosu spermatu na povlečení postele.
15. Svlékání poškozené z pyžama a kalhotek pak nepochybně muselo doprovázet dotýkání se jejího oblečeného i nahého těla, neboť tuto činnost u spícího ležícího dítěte jinak ani nelze provést. Poškozená sice měla na sobě overal, který se rozepínal až ke kotníku, obviněný jí ho však pouze nerozepl, ale svlékl ho z celého těla, což znamená, že musel spící poškozenou také nadzvednout, aby ho z pod ní vytáhl. Vzhledem k tomu, že celé jeho jednání bylo motivováno sexuální potřebou, bylo tomu tak nepochybně i v případě svlékání oděvu a s tím spojených doteků. Svlékání je ostatně typickou součástí sexuálního aktu i u dospělých osob a samo o sobě má erotický náboj (na tom je založen např. striptýz). Jak správně upozornila státní zástupkyně, vzhledem ke kontextu celé situace nelze svlékání poškozené obviněným připodobnit ke svlékání dítěte pečující osobou např. před koupáním. Poškozená nepochybně v danou chvíli představovala pro obviněného sexuální objekt a prostředek k sexuálnímu ukájení a její svlékání nutně muselo být součástí tohoto ukájení. Není přitom žádnou vadou, že soudy učinily závěr o tom, že se obviněný poškozené dotýkal po těle, jako výsledek postupu při hodnocení důkazů, tedy že nejde o skutečnost zjištěnou přímo např. výpovědí svědků či poškozené, neboť takový závěr je logický a z hodnocení důkazů v jejich vzájemné souvislosti vyplývá.
16. K nereálnosti obhajoby obviněného je možno – ve shodě s úvahami odvolacího soudu – dodat, že žádný alespoň trochu rozumně uvažující dospělý muž by nelezl oknem masturbovat do obytného přívěsu, v němž spaly cizí děti, pokud ovšem právě tato skutečnost nebyla motivem jeho jednání. Stěží si lze představit, že by člověk, který pocítil náhlou potřebu masturbovat nijak nesouvisející se zájmem o dítě jako o sexuální objekt, lezl oknem do uzamčeného přívěsu, kde, jak musel vědět, spaly děti jeho známých (s nimiž si před tím hrál), čímž by riskoval podezření, že bude považován za sexuálního devianta, což s sebou nese značně nepříznivé sociální důsledky. I kdyby o dětech v přívěsu nevěděl, nedává stále smysl, aby překonával překážku v podobě otevření pouze pootevřeného okna (které navíc vedlo přímo na lůžko, kde děti spaly) a vysazení sítě proti hmyzu (ostatně už pootevření okna naznačuje, že v přívěsu někdo je), když mohl jít masturbovat kamkoli jinam.
17. Zřejmou oporu v provedených důkazech tak mají skutková zjištění soudů, že obviněný (po vniknutí do karavanu, které je nesporné) si za účelem ukájení svého pohlavního pudu klekl na postel, kde poškozená spala, vysvlékl ji z pyžama a spodních kalhotek, dotýkal se jí přitom po těle a masturboval nad jejím tělem až do vyvrcholení a ejakuloval na její tělo.
18. Zjevně neopodstatněná je i námitka týkající se totožnosti skutku. Podle §220 odst. 1 tr. ř. soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Podle §220 odst. 3 tr. ř. právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán. Nejvyšší soud se ztotožnil s tím, co k této otázce uvedl Vrchní soud v Praze v odst. 15 odůvodnění napadeného rozsudku. Dovolatel sice správně teoreticky vyložil, kdy je totožnost skutku zachována (stručně řečeno, pokud je dána alespoň částečná shoda jednání nebo alespoň částečná shoda následku), nesprávně však tento výklad vztáhl primárně k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Při posuzování otázky zachování totožnosti skutku je sice významné, zda změna nastala v okolnostech podstatných pro naplnění znaků určité skutkové podstaty, avšak nikoli každá změna právní kvalifikace vyplývající z faktu, že v hlavním líčení vyšel z provedeného dokazování skutek najevo jinak, než byl vymezen v obžalobě, s sebou nese závěr, že totožnost skutku nebyla zachována. Pokud soud zasahuje do popisu skutku, musí si odpovědět na otázku, zda jde stále o týž skutek, tj. zda je zachována totožnost jednání, jednání i následku, nebo alespoň následku. Rozhodná je však podstata skutku, nikoli jeho popis. Trestní řízení se vede o skutku, nikoli o jeho popisu. To souvisí s tím, že zákon v ust. §221 odst. 1 tr. ř. připouští, že na základě výsledků hlavního líčení může dojít k podstatné změně okolností případu, které nemusí vést k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, pokud k objasnění věci není třeba dalšího šetření v přípravném řízení. Soud není vázán právním posouzením skutku v obžalobě a může v návaznosti na výsledky dokazování upravit i popis skutku. Skutečnost, že popis skutku v žalobním návrhu ne zcela odpovídal (správné) právní kvalifikaci skutku použité soudy (neodpovídal ostatně ani právní kvalifikaci použité v obžalobě) a že nalézací soud popis skutku v souladu s výsledky dokazování upravil, není porušením totožnosti skutku. Jiná je otázka, že soud je povinen na v úvahu přicházející jiné právní posouzení skutku obviněného předem upozornit a poskytnout mu lhůtu k přípravě obhajoby (§190 odst. 2, §225 odst. 2 tr. ř.) tak, aby se rozhodnutí nestalo tzv. překvapivým rozhodnutím, proti němuž obviněný neměl možnost obrany. Tuto povinnost soud prvního stupně splnil tím, že v průběhu hlavního líčení dne 20. 6. 2023 před odročením hlavního líčení upozornil strany, že skutek pod bodem 1 obžaloby může být posuzován jako trestný čin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (č. l. 425 p. v. tr. spisu).
19. Krajský soud v Praze jako soud nalézací pouze doplnil a upřesnil popis jednání obviněného, jehož totožnost zůstala přitom zachována. Pokud jde o doplnění údaje, že při svlékání poškozené z pyžama se jí obviněný dotýkal po těle, to vycházelo z logické úvahy nalézacího soudu vyplývající z dokazování. Stejně tak z obsahu důkazů vyplynulo i zjištění, že obviněný ejakuloval na tělo poškozené a že ji uvedl do polohy s roztaženýma nohama. Bezpochyby zůstala zachována i totožnost konkrétního následku jednání obviněného, který spočívá v narušení svobody poškozené rozhodovat o svém sexuálním životě a fyzickém kontaktu s ostatními lidmi obecně a současně (s ohledem na naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty spáchání činu na dítěti mladším patnácti let) v narušení zájmu na ochraně jejího zdravého vývoje v sexuální oblasti a v oblasti mezilidských vztahů. Ostatně pokud jde o následek, neprovedl nalézací soud v popisu skutkových okolností žádnou změnu.
20. Pro úplnost lze připomenout, že právní kvalifikace uvedená v obžalobě, tedy podle §186 odst. 1 alinea 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, nebyla přiléhavá ani při tam uvedeném popisu skutkových okolností, neboť by nenaplňovala znak „ přiměje … zneužívaje jeho bezbrannosti“, který tato skutková podstata obsahuje (obviněný bezbrannosti poškozené zneužil ). Uvedený znak je zde ostatně na rozdíl od skutkové podstaty trestného činu znásilnění obsažen proto, že skutková podstata §186 odst. 1 tr. zákoníku dopadá na situace, kdy pachatel oběť donutí či přiměje k aktivnímu jednání nebo alespoň k uvědomělému strpění nějakého jednání. K tomu však v daném případě nedošlo, neboť u spící poškozené to logicky není možné. Lze sice připustit, že pod pojem „jiné srovnatelné chování“ ve smyslu §186 odst. 1 tr. zákoníku je možné zahrnout i strpění určitých sexuálních praktik, například skrápění vlastního těla spermatem (srov. Ščerba, F. a kol.: Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, str. 1529), avšak i zde by se muselo jednat o praktiky nespojené s přímým fyzickým kontaktem a také by muselo jít o vědomé strpění, byť i bezbranné oběti. Předpokladem naplnění znaků skutkové podstaty podle §186 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku je, aby osoba, vůči níž je ze strany pachatele vyvíjen sexuální nátlak, požadavky a vůli pachatele vnímala a přiměřeně ke svému stavu chápala, jaké jednání od ní požaduje. Proto bezbrannost této osoby může spočívat buď ve stavu bezmocnosti fyzické, anebo psychické, případně v propojení jich obou, avšak vždy za předpokladu, že alespoň částečně nebo omezeně vnímá a je schopna reagovat na požadavky pachatele (např. osoba spoutaná, s fyzickou vadou omezující její hybnost, osoba upoutaná na lůžku nebo na vozíku, osoba stižená duševní chorobou, mentálně zaostalá osoba, nevyspělé dítě, přestárlá osoba). Takové působení pachatele na oběť vylučuje, aby se oběť nacházela v celkové bezbrannosti, neboť osoba, která je např. v celkovém bezvědomí, nevnímá svět kolem sebe a tedy neví, co od ní pachatel žádá. Není tudíž schopna se jeho vlivu podrobit a vykonat činnosti na ní požadované, a proto se zde předpokládá bezbrannost jen fyzická nebo psychická, anebo kombinace jich obou při zachování schopnosti reagovat na požadavky pachatele (Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 2352). I když tedy literatura v těchto případech hovoří zpravidla o konání oběti, k němuž ji pachatel přiměje, může jít také o strpění určitého jednání pachatele, ovšem pouze jako určitý volní, vědomý akt oběti. K dokonání trestného činu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 tr. zákoníku dojde, až oběť provede nebo strpí požadované sexuální praktiky. Z výše uvedeného plyne, že v posuzovaném případě nešlo o to, že by obviněný poškozenou přiměl k nějakému chování, nýbrž že zneužil její celkové, „absolutní“ bezbrannosti vyvolané jejím spánkem.
21. Dovolací námitky zpochybňující právní kvalifikaci skutku uvedeného pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně jsou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřaditelné, avšak zjevně neopodstatněné. Především zčásti vycházejí ze skutkové verze obviněného, odlišné od zjištění soudů. Své tvrzení, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty zločinu znásilnění, totiž obviněný založil na výhradě, podle které nebylo prokázáno, že by jeho dotýkání se těla poškozené při svlékání bylo motivováno uspokojením sexuálního pudu. Jak už Nejvyšší soud konstatoval, svlékání poškozené z pyžama a s tím spojené dotyky nepochybně měly v daném případě pro obviněného erotický charakter. Kromě toho ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný si poškozenou jako sexuální objekt umístil do polohy s nohama od sebe. Fyzická manipulace obviněného s tělem poškozené byla nepochybně motivována uspokojením sexuálního pudu obviněného. Obviněnému lze dát za pravdu, že svléknutí druhé osoby donaha by za určitých jiných okolností samo o sobě nenaplňovalo znak pohlavního styku (např. kdyby mělo jít o její převlékání, přípravu na sprchování apod.), o takovou situaci se však v daném případě nejednalo. Svlékání zde nelze vytrhávat z kontextu dalšího jednání, jehož součástí byla zejména také masturbace a ejakulace na tělo poškozené.
22. Je mimo jakoukoli pochybnost, že obviněný k popsanému jednání zneužil bezbrannosti poškozené způsobené nejen jejím věkem, ale v daném případě především jejím spánkem, a rovněž to, že obviněný znal přibližný věk poškozené a jednání se úmyslně dopouštěl na dítěti mladším patnácti let. Spornou otázkou bylo, zda šlo o pohlavní styk ve smyslu §185 odst. 1 tr. zákoníku.
23. Pohlavním stykem se rozumí jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby. Zahrnuje tedy jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Buď může jít o soulož nebo jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží (felace, anální pohlavní styk atd.), což je okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, anebo o pohlavní styk provedený jiným způsobem než srovnatelným se souloží (pak jde o naplnění základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění). Pohlavním stykem provedeným jiným způsobem než srovnatelným se souloží může být například líbání přirození, sání prsních bradavek, petting, necking, erotické masáže, osahávání genitálií ženy nebo muže, osahávání prsou ženy a osahávání dalších intimních částí těla, které, je-li intenzívnější, může být za pohlavní styk považováno také při provedení přes oděv. Pohlavním stykem naopak není obnažování, pohlavní sebeukájení či jiné srovnatelné chování, při kterém nedochází k fyzickému kontaktu s tělem oběti. Aby tedy šlo o pohlavní styk, musí se jednat o fyzický kontakt s druhou osobou, nikoli např. o situaci, kdy se pachatel před poškozeným pouze obnažuje a masturbuje. K fyzickému kontaktu a tedy pohlavnímu styku s druhou osobou ovšem může dojít také prostřednictvím předmětu, pokud např. pachatel způsobem srovnatelným se souloží použije nějaký předmět, který zasouvá do těla poškozené osoby.
24. V judikatuře Nejvyššího soudu je pojem pohlavní styk pojat poměrně široce. Nejvyšší soud v minulosti mimo jiné projednával případy, v nichž bylo uskutečnění pohlavního styku shledáno v osahávání intimních partií druhé osoby přes oblečení. Lze uvést např. usnesení ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 775/2014, kde šlo o přitisknutí pachatele k poškozené a intenzivní osahávání na prsou a genitáliích, usnesení ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 4 Tdo 1233/2021, kde pachatel poškozenou strhl na zem a sáhl jí přes legíny do rozkroku, popř. usnesení ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 4 Tdo 386/2023, kde rovněž pachatel poškozenou osahával v rozkroku. Jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku tak v praxi byly posouzeny případy, v nichž k obnažení poškozené osoby vůbec nedošlo. Jednalo se tak o méně závažná jednání než v posuzovaném případě, kdy obviněný motivován uspokojením svého sexuálního pudu poškozenou jednak obnažil, přitom se dotýkal jejího těla, manipuloval s ním (mimo jiné s jejíma nohama, které roztáhl od sebe), a následně na její intimní partie ejakuloval. Kombinace těchto složek jednání obviněného – sexuálně motivované dotyky těla poškozené při jejím svlékání, tedy i dotyky na nahém těle na různých místech (včetně roztažení nohou poškozené) za účelem uspokojení sexuálního pudu obviněného spojené s masturbací a ejakulací na intimní partie těla poškozené – vede k závěru, že se jednalo o ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby a tedy pohlavní styk ve smyslu §185 odst. 1 tr. zákoníku.
25. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod ani k tomu, aby zasahoval do výroku o trestu. Je nutno připomenout, že k nápravě vad tohoto výroku je primárně určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který obviněný neuplatnil. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. O takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná. Obviněnému byl uložen trest na dolní hranici trestní sazby stanovené v §185 odst. 3 tr. zákoníku a obviněný se svou námitkou de facto domáhá mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Jde v podstatě o námitku nepřiměřenosti trestu, která neodpovídá obviněným uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům. Dovolání není určeno k tomu, aby Nejvyšší soud korigoval pravomocně uložené tresty z důvodu jejich případné nepřiměřenosti. Zásah Nejvyššího soudu do výroku o trestu přichází v úvahu jen zcela výjimečně, pokud je uložený trest v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že to zároveň porušuje ústavní princip proporcionality trestní represe. V posuzované věci, v níž byl obviněnému za zvlášť závažný zločin znásilnění spáchaný na čtyřletém dítěti a další dva úmyslné trestné činy uložen trest odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby, se ovšem o nic takového zjevně nejedná.
26. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu