ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.1154.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1154/2023-528
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 1. 2024 o dovolání obviněného M. B. podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2023, sp. zn. 7 To 202/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 159/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 4. 2023, č. j. 3 T 159/2021-471, byl obviněný M. B. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců (tedy tří roků), pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní.
2. Podle skutkových zjištění vyjádřených ve výroku rozsudku se obviněný zločinu dopustil tak, že dne 5. 1. 2020 kolem 23:00 hodin v Praze 10 v zahrádkářské osadě mezi ulicemi XY a XY v jím užívané zahradní chatce umístěné za chatou s číslem evidenčním XY požadoval pohlavní styk po poškozené I. K., nar. XY, přičemž jí vyhrožoval pořezáním nožem, pokud nebude spolupracovat, následně jí stáhl kalhoty a kalhotky ke kotníkům, rukou jí zakryl ústa, aby nekřičela, nalehl na ni a proti její vůli a přes její marné pokusy o jeho odstrčení na ní vykonal vaginální soulož, následně poškozenou otočil a vykonal na ní opět vaginální soulož. Poté jí neumožnil odejít a dne 6. 1. 2020 kolem 1:00 hodin ji na témže místě přinutil minimálně v jednom případě k felaci tak, že ji nejdříve k tomuto úkonu vyzval posunkem ruky a slovy „a dolů!“, a když to poškozená odmítla, chytil ji za vlasy a přes její snahu ho odstrčit nebo kopnout přitáhl její hlavu ke svému rozkroku, vsunul jí penis do úst a prováděl kopulační pohyby až do okamžiku ejakulace.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2023, č. j. 7 To 202/2023-494, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Uvedl, že závěr o jeho vině byl založen pouze na výpovědi poškozené. Soudy si podle obviněného vystačily s jejím tvrzením, že byla znásilněna, její výpověď kriticky nehodnotily, rozpory označily za marginálie, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces. Zásadní rozpory mezi jednotlivými výpověďmi poškozené se týkají počtu pohlavních styků (který průběžně navyšovala), teprve dodatečného sdělení, že v předmětné době měla menstruaci, informací o jejím vztahu s J. K. a „tvrzení svědkyně V. B. o přepadení a několika klucích“. Obviněný dále poukázal na to, že se nacházel ve stavu těžké opilosti, neboť mu přibližně ve 4 hodiny ráno bylo naměřeno 1,72 ‰ alkoholu v krvi. Svědek J. K. uvedl, že jej poškozená daný večer vůbec nekontaktovala a že je lhářka, která jej dostala do existenčních problémů a v době jejich vztahu měla více poměrů najednou. Důvodem, proč výslech tohoto svědka nebyl brán v potaz, je podle obviněného to, že svědek je jeho kamarád. Podle obviněného je zajímavé, že poškozená po události nevyhledala odbornou pomoc, proto nebyla zjištěna přítomnost posttraumatické stresové poruchy, která standardně jde ruku v ruce s otřesným zážitkem. U poškozené bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že trpí drobnou deteriorací intelektu, která postihuje procesy operační paměti, a že má sklon ke zveličování potíží. Znalec dále uvedl, že její specifická věrohodnost je snížena. Před soudem byly podle §211 odst. 6 tr. ř. čteny také úřední záznamy o podání vysvětlení poškozené, k jejichž obsahu se podle obviněného soudy nijak nevyjádřily. Výpovědi poškozené trpí extrémním množstvím rozporů, proto měl být v souladu se zásadou in dubio pro reo zproštěn obžaloby. Vzhledem k rozporuplným důkazům pak neodpovídá ani použitá právní kvalifikace a uložený trest je nepřiměřeně přísný i s ohledem na to, že obviněný je osobou netrestanou. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný opakuje svou obhajobu z předchozích stadií trestního řízení, s níž se soudy již vypořádaly. Výpověď poškozené je podle státní zástupkyně věrohodná. V hlavním líčení ke skutku vypovídala dvakrát, o zásadních skutečnostech shodně. Nedobrovolnost pohlavního styku potvrzují i následné okolnosti – volání na linku 158, útěk poškozené a vyhledání sousedky v drsných podmínkách zimního měsíce. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
8. Podstatou dovolací argumentace obviněného je nesouhlas s hodnocením důkazů, zejména co se týká věrohodnosti výpovědi poškozené. Takovou argumentaci lze jen s velkou dávkou tolerance považovat za odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu a obsahem provedených důkazů obviněný zřejmě dovozoval z nevěrohodnosti výpovědi poškozené (jako stěžejního důkazu) vyplývající podle něj z rozporů v její výpovědi a ze závěru znalců o její snížené specifické věrohodnosti, tedy v podstatě z názoru, že z výpovědi poškozené soudy neměly vycházet. K dalším dvěma alternativám tohoto dovolacího důvodu obviněný konkrétní námitky neuvedl. Totéž lze říci o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jehož aplikace se podle obviněného odvíjí taktéž od hodnocení věrohodnosti výpovědí poškozené. Údajně nesprávně zjištěný skutkový stav měl být také důvodem uložení nepřiměřeného trestu, avšak takto formulovaná námitka není řádně odůvodněná, a tedy ani způsobilá dovolacího přezkumu.
9. Pokud jde o hodnocení důkazů, nelze soudu prvního stupně vytknout žádné vady, které by ve výsledku představovaly zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Obviněný vyzdvihuje rozpory, které lze označit za podružné a s nimiž se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí řádně vypořádal. Oproti tomu opomíjí zásadní skutečnosti, zejména pokud jde o soulad všech výpovědí poškozené (včetně podání vysvětlení před zahájením trestního stíhání – poškozená tak k věci vypovídala celkem čtyřikrát) s objektivními důkazy (záznamy hovorů na linku 158, rozbor stop DNA) a výpovědí svědkyně V. B. Ve věci bylo s jistotou prokázáno, že mezi poškozenou a obviněným k pohlavnímu styku došlo. Jestliže by se jednalo o styk dobrovolný, následné chování poškozené by především nedávalo vůbec smysl (volání na policii s žádostí o pomoc, útěk v noci v lednovém počasí pouze v tričku a kalhotkách a domáhání se pomoci poškozené u neznámých lidí). Otázku poněkud nejasného počtu pohlavních styků vyřešil soud prvního stupně ve prospěch obviněného tak, že v popisu skutku ve výroku rozsudku stanovil jejich minimální zjištěný počet. Správně k tomu také uvedl, že poškozená si vzhledem k emocionálně vypjatému charakteru události a odstupu času nemusela vše správně pamatovat, přičemž roli zde hrají i její osobnostní charakteristiky zjištěné znalcem (byla zjištěna tendence zveličovat, avšak nikoli sklon k fabulaci).
10. Ostatní obviněným uvedené rozpory lze skutečně označit za okrajové (marginální), případně se o rozpory vůbec nejedná, jako v případě otázky, kdy poškozená sdělila orgánům činným v trestním řízení, že měla v době skutku menstruaci. Tuto informaci nemusela jednak považovat za důležitou, resp. na ni při prvním podání vysvětlení, které bylo nepochybně emocionálně náročné, patrně nemyslela. Samotná tato skutečnost pak odpovídá nálezu stopy její krve na prostěradle z místa činu a lékařské zprávě ze dne 6. 1. 2020. Zjevně se tak nejedná o skutečnost smyšlenou a Nejvyššímu soudu není zřejmé ani to, proč by tuto skutečnost měla poškozená úmyslně zatajovat, resp. co se obviněný námitkou snaží říci. Informace týkající se vztahu poškozené s J. K. se k samotnému skutku nevztahují a názor svědka na poškozenou nemůže v žádném případě převážit nad výše uvedenými důkazy.
11. Soud prvního stupně se správně vyjádřil také k otázce specifické věrohodnosti poškozené (která je předmětem hodnocení soudem), v odst. 39 odůvodnění rozsudku podrobně rozebral úvahy znalce, s nimiž se ne zcela ztotožnil, přičemž konkrétně upozornil i na případy, kdy znalec spatřoval rozpor tam, kde ve skutečnosti nebyl.
12. Nevýznamná je zmínka dovolatele o tom, že poškozená nevyhledala po činu odbornou (psychiatrickou) pomoc. Posttraumatická stresová porucha, jak je obecně známo, není ostatně nutným následkem traumatické události a její způsobení ani nebylo obviněnému kladeno za vinu. Z hlediska skutkových zjištění jsou podstatné další již zmíněné okolnosti chování poškozené bezprostředně po činu.
13. K výpovědi svědkyně V. B. je třeba říci, že obviněný cituje z jejího podání vysvětlení (č. l. 197), nikoli z výpovědi v hlavním líčení (č. l. 400 p. v.), která uvedené formulace neobsahuje. Proto je jen zcela na okraj možné uvést, že v případě svědkyně je nutné přihlédnout k situaci, v jaké se s poškozenou setkala, kdy jí cizí osoba v noci zaklepala na okno, z čehož je zřejmé, že i svědkyně mohla být ve stresu a nemusela si přesně zapamatovat, co poškozená říkala. Ostatně i sama při podání vysvětlení následně uvedla, že si není jistá, zda poškozená hovořila o jednom nebo více pachatelích.
14. Pokud jde o námitku týkající se alkoholového ovlivnění, je třeba dodat, že u obviněného zjištěné ovlivnění alkoholem bylo předmětem znaleckého zkoumání se závěrem, že jeho rozpoznávací schopnosti byly sníženy nepodstatně, ovládací schopnosti až podstatně, avšak nebyly vymizelé.
15. Námitku týkající se údajné nepřiměřenosti uloženého trestu obviněný odůvodnil opět především výše uvedenými výhradami proti hodnocení důkazů a dále tím, že dosud nebyl soudně trestán [přesněji řečeno k jeho předchozím dvěma odsouzením nebylo možno přihlížet jako k přitěžující okolnosti ve smyslu §42 písm. q) tr. zákoníku, ale pouze v rámci hodnocení osoby obviněného]. S ohledem na takto odůvodněnou námitku lze pouze ve stručnosti konstatovat, že k nápravě vad výroku o trestu je určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který však obviněný svými námitkami nenaplnil, a dále že se zjevně nejedná o situaci, že by uložený trest byl v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí, což by výjimečně mohlo odůvodňovat zásah dovolacího soudu do pravomocného výroku o trestu. Trest odnětí svobody byl uložen blízko dolní hranice zákonné trestní sazby a odůvodněna byla i jeho nepodmíněnost, a to především závažností činu a jeho okolnostmi. V trestním právu neplatí zásada, že by pachateli, který není recidivistou, nebylo možno uložit nepodmíněný trest odnětí svobody.
16. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 1. 2024
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu