ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.1159.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1159/2023-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2024 o dovolání obviněného M. J. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 10 To 144/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 44/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 17. 4. 2023, sp. zn. 4 T 44/2023, byl obviněný M. J. shledán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit zjednodušeně řečeno tím, že v XY dne 2. 3. 2023 přibližně do 14:40 hodin řídil v místní části XY – XY po specifikovaných komunikacích, než byl zastaven hlídkou Policie České republiky, nákladní automobil značky Ford Transit 300S, ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 4 T 145/2022, pravomocným dne 29. 11. 2022, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 17 měsíců, jehož výkon v této době trval.
2. Za to okresní soud obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na dobu 1 roku. Společně s tím mu uložil podle §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 40 denních sazeb po 400 Kč, tedy celkem 16 000 Kč, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 roku.
3. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal, přičemž Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 10 To 144/2023, toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Obsah dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Konkrétně uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně učinil prohlášení o vině, k čemuž mělo být přihlíženo jako k polehčující okolnosti. Soud prvního stupně však k tomuto prohlášení téměř nepřihlédl, a to ve vztahu k trestu zákazu činnosti. Zmíněný trest, ačkoli nemusí být obligatorně ukládán, obviněnému zkomplikuje osobní i profesní život.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil uložený trest zákazu činnosti, případně aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho rámci lze namítat i nesprávnost některých hmotněprávních posouzení týkajících se výroku o trestu, a to zejména o ukládání společného a souhrnného trestu. Nelze však vznášet námitky pouze proti nepřiměřené přísnosti trestu, což není možné činit ani s odkazem na jiný dovolací důvod, tedy ani podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ze stručného až kusého odůvodnění dovolání je zřejmé, že obviněný vytkl právě nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to trestu zákazu činnosti, což uplatněnému dovolacímu důvodu ani žádnému jinému neodpovídá.
7. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v této trestní věci přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
10. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. podle §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
11. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [lze doplnit, že v daném případě měl být s ohledem na procesní okolnosti tento důvod uplatněn za užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., což však není pro posouzení dovolání podstatné].
12. V rámci své argumentace však obviněný nijak právní posouzení skutku (k čemuž zmíněný dovolací důvod především směřuje), kladeného mu za vinu, nezpochybnil (navíc v řízení učinil prohlášení viny, které soud prvního stupně podle §206c odst. 4 tr. ř. přijal), ale námitky směřoval pouze proti výroku o trestu, konkrétně o trestu zákazu činnosti.
13. K tomu Nejvyšší soud dále připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze – s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí – v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod však může být naplněn pouze v případech, kdy soudy uloží druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Takové tvrzení ovšem obviněný nepředkládá (a ani by pro něj nebyl dán podklad), resp. o tento dovolací důvod svoji argumentaci neopírá. S odkazem na (obviněným uplatněný) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze potom ve vztahu k výroku o trestu namítat jen pochybení v jiných případech porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, tedy např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Ani uvedené vady však obviněný netvrdí (a opět by pro to ani nebyl dán podklad). Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku, resp. §41 a §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, pak není možné v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a navazující, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 4 Tdo 737/2015).
14. Lze dodat, že zásah dovolacího soudu by ve vztahu k adekvátnosti trestu byl výjimečně možný, pokud by ovšem byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným tak, že by to již představovalo porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku, jímž je v nejkoncentrovanější podobě právě uložený trest. Podle čl. 4 Ústavy jsou přitom základní práva a svobody pod ochranou soudní moci a podle čl. 90 Ústavy jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, což platí tím spíše, jde-li o základní ústavně zakotvená práva. Nejvyšší soud proto musí vykládat ustanovení trestního řádu – včetně ustanovení o dovolacích důvodech – způsobem, který nevyvolává kolizi s ústavním pořádkem a při kterém je dán průchod mimo jiné ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 7 Tdo 736/2022).
15. Nicméně ani při zohlednění tohoto výjimečně možného postupu v dovolacím řízení není namístě dovodit jakékoli pochybení. Soud prvního stupně (za akceptace soudem odvolacím) uložil obviněnému (mimo jiné) trest zákazu činnosti (proti čemuž obviněný směřoval své námitky), a to podle §73 odst. 1 tr. zákoníku, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Uložení tohoto trestu skutečně není obligatorní, avšak je možné za určitých podmínek (srov. §73 odst. 1 tr. zákoníku), které v dané věci byly dány, což ani obviněný nezpochybnil. Stalo se tak přitom za situace, kdy obviněný řídil motorové vozidlo, ač mu byl již dříve uložen obdobný trest zákazu činnosti (viz rozsudek citovaný ve skutkové větě výroku o vině), a to pro řízení pod vlivem alkoholu, který nabyl právní moci cca 3 měsíce před nyní projednávaným jednáním. Soudy obou stupňů mimo jiné toto zjištění zohlednily, samozřejmě včetně přihlédnutí k dalším okolnostem, včetně prohlášení viny učiněného obviněným, k čemuž lze odkázat na str. 3 a 4 rozsudku soudu prvního stupně a body 7 a násl. usnesení odvolacího soudu. V návaznosti na to soudy dovodily, že je namístě obviněnému uložit (vedle zjevně nijak přísných trestů jednak odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu a jednak peněžitého trestu) právě i trest zákazu činnosti, a to ve výměře na samé dolní hranici trestní sazby (srov. §73 odst. 1 tr. zákoníku). S tímto závěrem Nejvyšší soud souhlasí a rozhodně neshledává jeho uložení (v délce jednoho roku) extrémně tvrdým, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným trestem tak, aby to představovalo porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces.
16. S tvrzením obviněného, nepodřaditelným pod uplatněný dovolací důvod, by tak ani nebylo možné se ztotožnit.
V.
Závěr
17. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného se míjejí jak s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., stejně tak i s dovolacími důvody dalšími, a rovněž nebyly dány podmínky pro výjimečný postup za účelem ochrany ústavně zaručených práv obviněného. Proto jeho dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu