ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.1169.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1169/2023-486
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 1. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 4 To 116/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 159/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2023, č. j. 6 T 159/2020-395, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §353 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci postihující pistoli a náboje specifikované ve výroku. Dále bylo rozhodnuto, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozenému A. H. částku 5 000 Kč a že podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškozený se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění vyjádřených ve výroku rozsudku spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 12. 7. 2020 okolo 6:00 hodin v Ostravě – XY, XY XY, v místnosti řidičů budovy užívané k pracovní činnosti jeho zaměstnavatelem z důvodu špatných vzájemných vztahů s poškozeným A. H. svou legálně drženou střelbyschopnou pistoli zn. ČZ vz. 50 ráže 7,65 mm s nábojem nacházejícím se v nábojové komoře a se zásobníkem obsahujícím dalších pět nábojů úmyslně namířil ze vzdálenosti přibližně dvou metrů na hlavu poškozeného, což doprovodil slovy „Ty kurvo, já tě zabiju“, takže u poškozeného vyvolal strach ze splnění této hrozby, a po krátké chvíli uschoval pistoli do pouzdra.
3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, a odvolání poškozeného, podané proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2023, č. j. 4 To 116/2023-453, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Výroku o vině vytkl nezákonnost z důvodu nesprávných skutkových zjištění. Namítl extrémní nesoulad skutkových zjištění soudů s provedenými důkazy. V návaznosti na svou obhajobu zopakoval, že nemířil na poškozeného pistolí a že mu nevyhrožoval usmrcením. Uvedl, že soudy založily skutková zjištění na svědecké výpovědi poškozeného, které nekriticky uvěřily, ačkoli byla nevěrohodná a provázená četnými rozpory. Poukázal na duševní poruchu poškozeného, která měla podstatný vliv na jeho schopnost vnímat, pamatovat si a reprodukovat prožité události. Připomněl, že poškozený byl v minulosti sedmkrát odsouzen pro trestné činy. Zdůraznil, že poškozený byl zainteresován na výsledku řízení, neboť požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatovala, že námitky obviněného uvedené v dovolání nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak hodnotit důkazy. Výpověď poškozeného co do podstaty věci označila za věrohodnou. Uvedla, že poškozený by si stěží mohl vymyslet incident se zbraní, pokud by ji na vlastní oči u obviněného neviděl. Poukázala na to, že poškozený ihned přivolal policii, přičemž policisté vizuálně zbraň u obviněného původně ani neregistrovali a to, že ji obviněný skutečně má, zjistili teprve poté, co ji obviněný na jejich výzvu vytáhl. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, protože je zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. O nic z toho, co je podle citovaného ustanovení dovolacím důvodem, se v posuzované věci nejedná. Podle smyslu námitek obviněného by rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, měla být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Tak tomu ovšem evidentně není.
9. Rozhodnými skutkovými zjištěními jsou zjištění, že obviněný na poškozeného namířil pistoli a pronesl při tom výhrůžku, že ho zastřelí. Tato zjištění mají jasnou obsahovou oporu ve svědecké výpovědi poškozeného, kterou soudy hodnotily jako věrohodnou. Obviněný se dovoláním dožadoval v podstatě toho, aby svědecká výpověď poškozeného byla hodnocena jako nevěrohodná, přičemž namítal duševní poruchu poškozeného, jeho kriminální minulost a zájem na výsledku řízení. Namítané okolnosti vyvolávají potřebu opatrného hodnocení svědecké výpovědi poškozeného, avšak samy o sobě bez dalšího nejsou důvodem k tomu, aby tato výpověď byla apriorně odmítnuta jako nevěrohodná. V těchto intencích soudy při hodnocení svědecké výpovědi poškozeného postupovaly.
10. Pod uvedený dovolací důvod lze jen se značnou dávkou tolerance podřadit námitku spočívající v podstatě v tom, že z důvodu duševní poruchy poškozeného nelze skutková zjištění založit na jeho svědecké výpovědi. Po provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie ohledně duševního stavu poškozeného si však soudy byly vědomy toho, že poškozený trpí duševní poruchou, která u něho nepříznivě ovlivňuje schopnost vnímat, pamatovat si a reprodukovat prožité události. Zároveň soudy zaznamenaly, že svědecká výpověď poškozeného vykazuje různé nesrovnalosti a rozpory, pokud jde o popis dílčích okolností, avšak je konzistentní v popisu podstaty incidentu, tj. v části, v níž poškozený uvedl, že obviněný na něho mířil pistolí a pronesl na jeho adresu slovní výhrůžku zabitím. Tuto část svědecké výpovědi poškozeného soudy nepřevzaly nijak mechanicky či jinak nekriticky, ale konfrontovaly ji s ostatními důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi, přičemž došly k opodstatněnému závěru, že její pravdivost je jimi podporována. Poškozený uvedl, že obviněný vytáhl pistoli z pouzdra od pasu, že pouzdro bylo zakryté jeho oblečením a že poté, co mu obviněný pistolí namířil na hlavu a pronesl zmíněnou výhrůžku, pistoli opět schoval. Ze záznamu telefonního hovoru, při němž policie přijala oznámení poškozeného, bylo zjištěno, že ihned po incidentu poškozený oznámil, že ho v práci obviněný ohrožuje pistolí a vyhrožuje mu zabitím. Ze svědeckých výpovědí zasahujících policistů je patrno, že obviněný měl zbraň skrytou v pouzdru pod oděvem, že zbraň nebyla vidět, ani když obviněný na jejich výzvu dal ruce vzhůru, a že skutečnost, že obviněný má u sebe zbraň, vyšla najevo teprve poté, co ji na jejich výzvu sám vytáhl a odevzdal. Významné je, že rozhodná část svědecké výpovědi poškozeného plně koresponduje s tím, co zasahující policisté bezprostředně po incidentu zjistili na místě. Za tohoto stavu soudy důvodně konstatovaly, že je nereálné, aby si poškozený celý incident pouze vymyslel, neboť o tom, že obviněný má u sebe zbraň, se mohl dovědět jedině proto, že obviněný ukrytou zbraň vytáhl. Přitom i takový detail ve svědecké výpovědi poškozeného, který se týká pouzdra, z něhož obviněný vytáhl pistoli, odpovídá tomu, co zasahující policisté zjistili na místě. Pokud obviněný namítal, že mezi ním a poškozeným v předcházející době proběhla komunikace, při které byla zmíněna i zbraň, je nutno podotknout, že poškozený nemohl vědět, že obviněný bude mít zbraň u sebe právě v kritickou dobu. K tomu pak je třeba dodat, že právě ta část svědecké výpovědi poškozeného, v níž popsal uložení pistole v pouzdru pod oblečením obviněného, jednoznačně ukazuje na to, že ze strany poškozeného nešlo o žádný výmysl. Podle námitek obviněného mohl poškozený v důsledku své duševní poruchy při popisu incidentu zaměnit zbraň za jiný předmět, který se mu jako zbraň pouze jevil. Tyto námitky jsou očividně nepřiléhavé již vzhledem k tomu, že obviněný zcela popíral jakékoli výhrůžné jednání proti poškozenému a sám ani netvrdil, že by před poškozeným manipuloval nějakým předmětem, který by mohl být poškozeným mylně vnímán jako zbraň. Třebaže v důsledku omezených schopností vnímat, uchovat v paměti a reprodukovat prožité události poškozený popisuje prožitou událost neurovnaně, chaoticky, místy rozporně apod., lze souhlasit se závěrem soudů, že zásadně není schopen si ji vymyslet. Úsudek, podle něhož svědecká výpověď poškozeného je popisem skutečně prožité události, má odpovídající podklad v tom, že její rozhodná část má obsahovou návaznost na okolnosti zjištěné v souvislosti se zásahem policie bezprostředně po incidentu.
11. Žádný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů tu tedy evidentně není. Nejvyšší soud jako soud dovolací ovšem není povolán k tomu, aby provedené důkazy znovu rozebíral, porovnával a interpretoval a činil případná vlastní skutková zjištění. Hodnocení důkazů je věcí soudů prvního a druhého stupně, které nevybočily z mezí daných ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a jejich postup a závěry nevykazují prvky libovůle.
12. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení“). Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu pouze takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
14. V posuzované věci obviněný neuplatnil žádné námitky v tom směru, že by skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Ostravě a s nímž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ostravě, nevykazoval znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný zmínil také „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, avšak jen jako citaci příslušné části ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Přitom neuvedl nic bližšího k tomu, v čem konkrétně by mělo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku, spočívat. V uvedené variantě byl dovolací důvod uplatněn jen paušálně, nekonkrétně a bez námitek, které by mu obsahově odpovídaly.
15. Lze uzavřít, že z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné a z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo podáno ve skutečnosti z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
16. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu