ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.1170.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1170/2023-1051
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 1. 2024 o dovolání obviněného M. D. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 55 To 248/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 158/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 9. 2022, č. j. 2 T 158/2018-904, byl obviněný uznán vinným přečinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále mu bylo podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých možností nahradil újmu způsobenou trestným činem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit na náhradu újmy (míněno nemajetkové újmy – pozn. NS) poškozené částku 50 000 Kč. Se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. K odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 3. 2023, č. j. 55 To 248/2022-961, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o uložení povinnosti podle §82 odst. 2 tr. zákoníku a nově obviněnému uložil podle §82 odst. 3 tr. zákoníku, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil poškozené nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem.
3. Přečinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2 tr. zákoníku se obviněný podle skutkových zjištění vyjádřených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se posléze ztotožnil i soud odvolací, dopustil tím, že ze své pozice zaměstnavatele poškozené M. Z., nar. XY, která pracovala v jeho pohostinství XY v XY jako servírka, a vědom si její závislosti na příjmu ze zaměstnání v důsledku její špatné finanční situace a zadluženosti z předchozího neúspěšného podnikání, jednal vůči poškozené tak, že
1) v přesně neurčený den v období od 23. 10. 2017 do 10. 11. 2017, pravděpodobně dne 7. 11. 2017, v době mezi 11:30–12:00 hod. pozval poškozenou do bytu na adrese XY, XY XY, k řešení jejího schodku v tržbě, po vstupu do bytu uzamkl dveře, v kuchyni s ní začal řešit schodek, nadával jí, poškozená plakala, objal ji, chtěl ji líbat, což poškozená odmítla s tím, že žádné peníze nevzala, řekl jí, že to nějak vyřeší, sahal jí na zadek, vyhrnoval jí triko, stáhl jí mikinu, triko a podprsenku, žádal po ní pohlavní styk, přičemž poškozená se mu vymlouvala na menstruaci, rozepnul jí kalhoty, za ruku ji odvedl do sprchy, kde se pak sám osprchoval, poté ji odvedl do pokoje, kde si lehl na postel, sahal jí na prsa a mezi nohy, stahoval jí legíny, poškozená mu uhýbala a snažila se od něj držet dále tak, aby jí nemohl sahat na prsa, držel ji za ruce a nakonec za hlavu, a poškozená z obavy ze ztráty zaměstnání nakonec přistoupila k orálnímu sexu s ejakulací do úst,
2) v přesně neurčený den v období od 11. 11. 2017 do 30. 11. 2017 v dopoledních hodinách před otevírací dobou v pohostinství XY na adrese XY, XY XY, v zadních prostorách podniku opět s tím, že nějak vyřeší situaci poškozené se schodky v tržbách, ji odvedl za ruku ke kulečníku s tím, aby mu vykouřila, a přestože se mu poškozená vymlouvala, že přijdou štamgasti, a zjevně mu dávala najevo, že s pohlavním stykem nesouhlasí, tak ji za ruku odvedl do vedlejší místnosti s šipkami, kde jí řekl, aby si pohnula, než přijdou štamgasti, sahal jí pod triko, lehl si na zem, držel ji za ruku, druhou rukou si rozepnul kalhoty, na to ji uchopil i druhou rukou, přitáhl si ji, poškozená klečela mezi jeho nohama a nakonec z obav, aby nepřišla o zaměstnání, znovu přivolila k orálnímu sexu s vyvrcholením do úst,
a v důsledku tohoto jeho jednání došlo u poškozené k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, případně důkazech, které jsou stiženy vadou, a další jím navrhované důkazy soudy neprovedly. Vadnými důkazy jsou podle obsahu dovolání konkrétně znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, soudních znalců MUDr. Petra Nedomy a Mgr. Michala Perničky, Ph.D. Podle obviněného znalci po zpracování nových posudků setrvali neochvějně na svých závěrech, což bylo dáno jejich ovlivněním předcházejícím řízením. Znalci měli podle obviněného nově vyhodnotit skutkový stav s přihlédnutím k zajištěné procesní výpovědi poškozené, s tímto úkolem se však vypořádali povrchně. Nedostatkem je podle obviněného i to, že nebyl zaznamenán čas provedení jednotlivých zkoumání a ověřitelná doba provedení zmíněných úkonů. U hlavního líčení dne 9. 6. 2022 po zjištění písemné omluvy MUDr. Petra Nedomy obviněný navrhoval, aby soud s výslechem Mgr. Michala Perničky, Ph.D., vyčkal do příštího jednání, aby výpověď mohli podat oba znalci společně, spontánně, bez reakce na dotazovaný děj spojený s individuálními výslechy. Tomuto návrhu nebylo vyhověno, znalci byli vyslechnuti odděleně ve dvou termínech hlavního líčení, přičemž MUDr. Petr Nedoma na dotaz obhájce uvedl, že se s výsledky předchozího hlavního líčení seznámil a kolegou byl o věci informován. Obviněný je toho názoru, že tímto postupem bylo znemožněno řádné vedení obhajovací taktiky, neboť zásada bezprostřednosti je stěžejním momentem pro případné posouzení spontánní reakce znalce na položenou otázku. Dosavadní znalecké zkoumání tak obviněný považuje za procesně nepoužitelné. K tomu namítá vady protokolu, neboť informace o vzájemném seznamování se s výsledky dosavadního řízení v něm nejsou zaznamenány. Obviněný je toho názoru, že o obecné věrohodnosti poškozené není třeba diskutovat, neboť je zřejmé, že opakovaně lhala. To bylo znalci bagatelizováno. Obviněný proto navrhl, aby byli přibráni noví znalci, nezatížení předchozím řízením či vztahem k projednávané věci.
5. Rovněž specifická věrohodnost je podle obviněného u poškozené na hranici vymizení. K tomu obviněný poukázal na časové souvislosti, kdy mělo k předmětným skutkům dojít, neboť poškozená uvedla, že se druhý útok měl odehrát v den, kdy si ráno telefonovali a obviněný ji vezl do práce. Údaje o telefonátech byly objektivizovány a toto bylo vyloučeno. Podstatné údaje zakládající specifickou věrohodnost poškozené se tak smrskly na pláč, emoční zatížení a osobní přesvědčení soudu. Obviněný z facebookového profilu poškozené obstaral záznamy, z nichž plyne, že poškozená byla v době, kdy se měla zhoršovat její posttraumatická stresová porucha, velmi společensky aktivní. Extrémní rozpor ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu obviněný spatřuje i v hodnocení výpovědí svědků R. D., M. D. a L. Š. Nesouhlasí také s postupem soudu, který jako důkaz z vlastní iniciativy obstaral článek sexuologa, místo aby provedl prověrku na místě z hlediska možného časového přiblížení a časového vyhodnocení jednotlivých úkonů, které měly být obviněným a poškozenou činěny v bytě na XY ulici. Otázku existence posttraumatické stresové poruchy a vedení dokazování k léčebnému režimu poškozené nechal soud bez odezvy s tím, že poškozená pobírá invalidní důchod z důvodu této poruchy, což však závěry zachycené v dostupných lékařských zprávách neukazují. Sama poškozená jako důvod pracovních neschopností uvedla záda a nohy. Obviněný žádá, aby se dovolací soud zabýval také jeho odvolací argumentací, která byla smetena, zlehčena a dehonestována.
6. Obviněný se domáhal toho, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Přerově k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že se k námitkám správně vyjádřil již odvolací soud, pokud jde o návrh na přibrání nových znalců, ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 18. 5. 2021, a pokud jde o výslech znalců, v odst. 18 napadeného rozsudku. Ani státní zástupkyně nespatřuje v procesním postupu soudu porušení práv obviněného. Trestná činnost byla podle ní prokázána také výslechy svědků. I právní kvalifikace skutku je přiléhavá. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
8. Obviněný adresoval Nejvyššímu soudu přípis datovaný dnem 19. 1. 2024, v němž opětovně vyjádřil své pochybnosti o znaleckých posudcích v této věci vypracovaných, zejména k osobě znalce MUDr. Petra Nedomy, a přiložil mediální rozhovor s tímto znalcem, který se týkal jiné trestní věci.
9. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř.
10. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
11. Podstatou dovolací argumentace obviněného je nesouhlas s hodnocením důkazů, zejména co se týká věrohodnosti poškozené a toho, jak soudy přistoupily ke znaleckým posudkům z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, soudních znalců MUDr. Petra Nedomy a Mgr. Michala Perničky, Ph.D. Ty obviněný považuje za procesně nepoužitelné důkazy a vyjadřuje nelibost nad tím, že znalci setrvali na svých dosavadních závěrech.
12. Námitka, že zmíněné znalecké posudky se staly procesně nepoužitelnými vzhledem k tomu, že poškozená teprve po podání původních znaleckých posudků ve věci podala procesně použitelnou svědeckou výpověď a znalci pak své posudky doplnili, je zjevně neopodstatněná. Jde naopak o situaci zákonem předpokládanou, z logiky věci vyplývající a z hlediska řádného objasnění věci potřebnou. Jak výstižně uvedl odvolací soud, je zcela přijatelné, aby znalci, kteří již ve věci byli činní a provedli znalecké vyšetření osoby poškozené, vyhodnotili své původní závěry s přihlédnutím k nové procesní výpovědi poškozené a doplnili své původní znalecké posudky, což obsáhlým způsobem učinili. Zároveň je správné, že znalci přihlíželi ke všem podkladům, které měli k dispozici. V rámci znaleckého zkoumání se vychází především z odborného vyšetření posuzované osoby a v návaznosti na to ze spisového materiálu. Nebyl důvod, aby znalci nepřihlíželi k předchozí svědecké výpovědi poškozené. Okruh znaleckých podkladů není striktně vázán na procesně použitelné důkazy. Je běžné a žádoucí, aby znalci byli seznámeni s celým průběhem trestního řízení a mohli tak ze svého odborného hlediska konfrontovat závěry vlastních vyšetření se skutečnostmi vyplynuvšími z provedeného dokazování.
13. Nelze se ztotožnit ani s námitkou proti postupu soudu, který oba jmenované znalce vyslechl odděleně. Odvolací soud to přesvědčivě vyložil v odst. 18 odůvodnění napadeného rozsudku. Je v souladu se zákonem a se smyslem znaleckého posuzování, aby znalci byli seznámeni předem případně i s dotazy, které jim mohou být ze strany soudu a účastníků řízení kladeny, aby se k nim mohli relevantně vyjádřit. Znalci se na rozdíl od svědků jednak vyjadřují k věci z odborného hlediska, jednak nesmí být na věci nijak osobně zainteresováni. Není proto v zájmu zjištění skutkového stavu vhodné, aby byli dotazy zaskočeni. V takové situaci by v lepším případě nebyli schopni dát žádnou odpověď, v horším by se mohli zmýlit. Jestliže ve věci podali dva znalci posudek společně, je zcela namístě, aby při jeho zpracování i např. před výpovědí u soudu záležitost konzultovali. Není proto žádnou vadou, že soud prvního stupně nevyhověl návrhu, aby byli znalci v hlavním líčení vyslechnuti společně. Obviněný zde patrně zaměňuje roli znalce a svědka. V případě znalce nelze hovořit o žádném „ovlivnění“ předchozím řízením, neboť znalec nevypovídá o skutečnostech, které vnímal svými smysly, a nevypovídá o skutku jako takovém, ale komentuje podstatné skutečnosti, které vyšly v řízení najevo, z odborného hlediska. Znalost předchozího řízení nepředstavuje u znalce žádný „poměr k věci“, jak dovozuje obviněný. Součástí práva na obhajobu není právo obviněného mít možnost znalce nějakým způsobem zaskočit, zmást nebo nachytat. Znalec na rozdíl od svědka v zásadě nemá důvod při výpovědi před soudem své závěry zkreslovat nebo dokonce lhát, pokud ovšem není dán nějaký důvod jeho podjatosti. Nic na tom nemění, že – obecně vzato – i znalci jsou v některých případech vystaveni určitým aktuálním společenským, mediálním a jiným tlakům směřujícím k určitému pohledu na některé jevy prolínající do trestních řízení. Tomu ale ani znalci nesmějí podlehnout a nelze ani v tomto směru předem presumovat nějakou jejich podjatost. Žádný důvod podjatosti znalců v dané věci obviněný neuvedl, mimo již zmíněné znalosti předchozího řízení a setrvání na dřívějších odborných závěrech, které ovšem takovými důvody ve skutečnosti nejsou.
14. Z výše popsaných důvodů nebylo namístě nařídit nové znalecké zkoumání nově ustanovenými znalci. Důkazní návrh obviněného v tomto směru není opomenutým důkazem ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. I tato námitka je zjevně neopodstatněná. K nevyhovění uvedenému návrhu se soudy rovněž dostatečně vyjádřily.
15. Další část dovolacích námitek směřuje k tomu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Žádný takový zjevný rozpor však v dané věci dovodit nelze. Rozhodná skutková zjištění spočívají v podstatě v tom, že obviněný ve dvou shora popsaných případech přiměl poškozenou k pohlavnímu styku, k čemuž zneužil svého postavení zaměstnavatele poškozené, situace související se vzniklým mankem na tržbách a obavy poškozené ze ztráty zaměstnání v její tíživé finanční situaci. Z těchto zjištění dovolatel zpochybňuje skutečnost, že došlo k pohlavnímu styku, respektive ke dvěma pohlavním stykům. Jde však o skutkový závěr, který má oporu ve svědecké výpovědi poškozené, podpořené zmíněnými znaleckými posudky a korespondujícími svědeckými výpověďmi. Všechny důkazy přitom soudy podrobně hodnotily, nijak zjevně nevybočily z mezí daných ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a jejich postup nevykazuje prvky libovůle.
16. Jak plyne z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu je dán, pokud skutková zjištění vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy nebo jsou dokonce jejich přímým opakem, anebo pokud z důkazů nevyplývají při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. V posuzované věci o nic takového nejde. Pod uvedený (ani žádný jiný) dovolací důvod nelze podřadit námitky spočívající ve zpochybnění hodnocení důkazů například poukazováním na částečné rozpory mezi nimi. Poškozená jednání obviněného podrobně popsala, soud prvního stupně její výpověď zhodnotil samostatně i v souvislosti s ostatními důkazy a uvěřil jí, přičemž přihlédl i k závěrům zmíněných znaleckých posudků. Odvolací soud tento postup nalézacího soudu přezkoumal a ztotožnil se s ním.
17. Nad rámec uvedeného lze dodat, že znalci dospěli mimo jiné k závěru, že poškozená trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Znalci také opakovaně vyložili, proč fakt, že poškozená v řízení ohledně některých skutečností lhala, nemá zásadní vliv na její obecnou věrohodnost. Stručně řečeno, závěr o obecné věrohodnosti svědka není zárukou, že svědek nelže. Znamená především, že svědek nemá tendenci si vymýšlet bez účelu, např. z důvodu duševního onemocnění. Posouzení toho, zda svědek ohledně konkrétní skutečnosti lže, spadá do oblasti hodnocení důkazů a je tedy úkolem soudu.
18. Znalci se v posuzované věci nicméně na dotaz orgánů činných v trestním řízení vyjádřili i k tzv. specifické věrohodnosti poškozené a soudy tyto jejich závěry akceptovaly. K tomu je třeba říci, že posouzení věrohodnosti, respektive pravdivosti konkrétní svědecké výpovědi je záležitostí soudu, který by neměl v rámci hodnocení důkazů na tuto svou roli rezignovat a pouze slepě převzít závěr znalce. Znalec v tomto případě ovšem může hodnotit některé konkrétní aspekty, upozornit např. na to, které rozpory mezi jednotlivými částmi výpovědi svědka jeho věrohodnost snižují a které ji naopak posilují, neboť jsou v souladu s tím, jak si lidé zpravidla události pamatují a naopak zapomínají. Znalec může rovněž lépe než soud zhodnotit emoční doprovod svědka při podání výpovědi, tzn. ve kterých momentech je na něm patrný stres a kdy naopak zklidnění, a to v kontextu právě vypovídaných skutečností. Celkový závěr o věrohodnosti svědka, resp. jeho konkrétní výpovědi je pak záležitostí soudu. V daném případě z tohoto hlediska nelze soudům nic vytknout, neboť na hodnocení jak věrohodnosti výpovědi poškozené, tak i hodnocení samotných znaleckých posudků nerezignovaly, ale vysvětlily, jak a proč a jak je hodnotily.
19. Další argumentace obviněného není způsobilá dovolacího přezkumu. Jde o námitky nezaznamenání času provedení znaleckých úkonů, u nichž není z dovolání zřejmé, co z toho obviněný vlastně vyvozuje, tedy v čem by měla spočívat závadnost takového postupu, a dále údajná vada protokolu o hlavním líčení, kde podle obviněného není uvedeno, že druhý vyslýchaný znalec byl dříve vyslýchaným kolegou seznámen s průběhem výslechu a kladenými dotazy – zde není pochyb o tom, že se tak stalo, proto otázka, zda je to zaznamenáno v protokolu, nemá pro posouzení věci dovolacím soudem význam.
20. Soudy se vypořádaly i s časovými souvislostmi jednotlivých útoků a jejich návazností na objektivně doložené události. Je třeba připustit, že byť jde o důležité detaily, mohla se poškozená ohledně nich také splést. Obviněný v rámci své obhajoby zpochybňuje jednotlivosti, které žádným zásadním způsobem nezpochybňují závěr soudů o rozhodných skutkových okolnostech určujících pro naplnění znaků trestného činu. K tomuto závěru soudy dospěly po zhodnocení všech provedených důkazů v jejich souhrnu.
21. Důkazní situace je doplněna zjištěním posttraumatické stresové poruchy u poškozené. Skutečnost, že poškozená navíc pobírá na základě úzkostné poruchy invalidní důchod, je v této souvislosti důkazem spíše podpůrným, a obsahem lékařských zpráv by uvedený závěr nebylo možno nijak vyvrátit. Stejně je tomu v případě obsahu profilu poškozené na sociální síti Facebook, na který si, jak je obecně známo, lidé zpravidla umisťují fotografie a obsah, který jejich „společenský obraz“ spíše vylepšuje, než aby zde sdíleli své skutečné pocity a prožívání. Znalci se ostatně vyjádřili i k tomu, že člověk trpící posttraumatickou stresovou poruchou je někdy schopen v běžném životě nějakým způsobem fungovat včetně mezilidských vztahů a společenských událostí.
22. Pro úplnost je třeba uvést, že Nejvyšší soud se může v dovolacím řízení zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání uvedeny, a to v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání, tak jak jsou upraveny v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Z těchto důvodů dovolatel nemůže své námitky opírat o odkaz na obsah řádného opravného prostředku či jiných podání učiněných v předcházejících stadiích řízení, jak to obviněný dílem činí v této trestní věci (viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). K obsahu odvolání Nejvyšší soud nemohl přihlížet, stejně jako k výše zmíněnému přípisu obviněného.
23. Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
24. Závěrem pokládá Nejvyšší soud za nutné vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 28. 3. 2023) konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 20. 12. 2023. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu