ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.1191.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1191/2023-495
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 1. 2024 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného L. P. , nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 11 To 66/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 16 T 46/2023 a rozhodl takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce zamítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. 16 T 46/2023-242, byl obviněný L. P. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku a byly mu uloženy podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále peněžitý trest ve výměře 600 denních sazeb při výši jedné denní sazby 800 Kč, tj. v celkové výši 480 000 Kč, a tři tresty propadnutí věci postihující věci specifikované ve výroku. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněných J. K., T. B., J. K. a M. Š.
2. Trestný čin, jímž byl obviněný L. P. uznán vinným, spočíval podle zjištění Krajského soudu v Praze v podstatě především v tom, že obviněný v období od 26. 11. 2021 do 4. 10. 2022 v XY, okres XY, případně na dalších místech s vědomím, že mu taková činnost nebyla povolena, v přesněji nezjištěném počtu případů převzal po zaplacení kupní ceny nebo jiném způsobu úhrady sušený rostlinný materiál obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol uvedenou v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jednak od nezjištěných osob a jednak od obviněného J. K. na základě dohody, podle které zajistí prodej či jiný způsob opatření tohoto materiálu jiným osobám, a takto získaný rostlinný materiál po inkasu sjednané kupní ceny či jiné hodnoty předával jiným osobám za účelem dalšího prodeje spotřebitelům, přičemž: a) nejméně v pěti případech předal nezjištěné množství materiálu obviněnému M. Š. s pokynem, aby ho dále předal J. K., a s tím, že materiál bude následně prodán či jinak opatřen spotřebitelům ve Slovenské republice, b) – c) dne 7. 5. 2022 přibližně 10 kg materiálu a dne 21. 5. 2022 celkem 7,9 kg materiálu předal J. K. s tím, že materiál bude následně prodán či jinak opatřen spotřebitelům ve Slovenské republice, d) – e) ve dnech 23. 7. 2022 a 26. 7. 2022 přesněji nezjištěné množství materiálu předal obviněnému T. B. a dne 26. 7. 2022 přesněji nezjištěné množství materiálu předal obviněnému J. K. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný L. P. : f) dne 23. 7. 2022 v XY po inkasu sjednané kupní ceny předal neidentifikované osobě přibližně 1 gram hmoty obsahující omamnou látku kokain uvedenou v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., g) dne 4. 10. 2022 ve svém bydlišti v XY měl uloženo ve dvou plastových sáčcích celkem 4,06 gramu hmoty obsahující 3,33 gramu báze omamné látky kokain uvedené v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.
3. O odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněných L. P., T. B., J. K. a M. Š. u každého z nich proti výroku o trestu, a o odvolání obviněného T. B., které bylo podáno proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, č. j. 11 To 66/2023-320. Ve věci obviněného L. P. byl rozsudek Krajského soudu v Praze podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 600 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 600 000 Kč, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci specifikované ve výroku. Státní zástupce v odvolání podaném v neprospěch obviněného L. P. nesouhlasil s mimořádným snížením trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby a domáhal se uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby stanovené v §283 odst. 4 tr. zákoníku, a to alespoň na její spodní hranici. Tomuto požadavku Vrchní soud v Praze nevyhověl a po zrušení celého výroku o trestu znovu uložil trest odnětí svobody pod dolní hranicí sazby s odkazem na ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přičemž změnil výrok o peněžitém trestu a výrok o trestu propadnutí věci.
4. Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného L. P. dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Napadl výrok, jímž byl obviněnému uložen trest odnětí svobody. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Vyjádřil názor, že nebyly splněny podmínky, které jsou v §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku stanoveny pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby. Zdůraznil, že i když obviněný prohlásil svou vinu a soud prohlášení viny přijal, nemůže být snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby v takovém případě pravidelným postupem, ale musí být odůvodněno nějakými výjimečnými okolnostmi. V návaznosti na to konstatoval, že v případě obviněného tu nejsou žádné takové okolnosti, zvláště pokud se vztahují k povaze spáchaného trestného činu, a že jde o případ, jehož závažnost nijak nevybočuje z rámce typové závažnosti daného trestného činu. Uvedl, že prohlášení viny sice usnadnilo soudu provedení rychlého řízení, avšak nelze ho přeceňovat, protože shromážděné důkazy přesvědčivě prokazovaly vinu obviněného a ten svým doznáním pouze reflektoval důkazní situaci. Dovolatel nesouhlasil s tím, že by obviněný projevil skutečně sebekritický vztah k trestnému činu. Obviněný vyjádřil lítost spíše nad následky vyvozenými z jeho trestní odpovědnosti než nad spácháním trestného činu. Věk obviněného, jímž soudy také argumentovaly, je okolností indiferentní. Zvláště pak dovolatel poukázal na to, že obviněný se dopustil trestné činnosti ze zištného motivu a s extrémní ziskuchtivostí, že páchal trestnou činnost po dobu takřka jednoho roku, že trestné činnosti nezanechal sám, ale až poté, co byl zadržen policií a vzat do vazby, že šlo o plánovaný způsob distribuce drog a o páchání trestné činnosti s rozmyslem, že mimořádná závažnost trestné činnosti je dána jejím rozsahem, pravidelností kontaktů s odběratelem ze Slovenska a stabilní sítí distributorů drog. Odmítl argument soudů, že trestná činnost obviněného se týkala tzv. lehké drogy, a podotkl, že míra nebezpečnosti jednotlivých drog je zohledněna v rámci judikatorně stanovených limitů množství drogy pro naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat. Neztotožnil se ani s úvahou soudů, že v návaznosti na odsouzení v projednávané věci bude obviněnému nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, který mu byl uložen s podmíněným odkladem jeho výkonu ve věci Okresního soudu v Berouně sp. zn. 8 T 79/2022. Nesprávnost této úvahy spatřoval v tom, že trestnou činnost spáchanou v projednávané věci obviněný spáchal dříve, než začala běžet zkušební doba podmíněného odsouzení ve věci Okresního soudu v Berouně. Zmínil i to, že obviněnému nesvědčí dosavadní řádný život, protože posuzovaná trestná činnost byla vzrůstajícím pokračováním předchozí drogové trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen ve věci Okresního soudu v Berouně. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ve vztahu k obviněnému L. P., aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. a nelze je odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř. Poté Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 5 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek v části týkající se obviněného L. P. i řízení, které této části napadeného rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
6. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
7. Z hlediska vztahu napadeného rozsudku a podaného dovolání je spornou otázkou to, zda byly splněny zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a zda nebylo namístě uložit obviněnému trest odnětí svobody v rámci sazby stanovené v §283 odst. 4 tr. zákoníku, tj. v rozpětí od deseti let do osmnácti let.
8. Podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku má-li soud za to, že vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, pokud odsuzuje pachatele, který prohlásil svoji vinu.
9. Obviněný prohlásil svoji vinu a soud prohlášení viny přijal. V tomto případě je snížení trestu fakultativním rozhodnutím soudu, čímž se liší od obligatorního snížení trestu u tzv. spolupracujícího obviněného podle §58 odst. 5 tr. zákoníku. Fakultativnost snížení trestu je v §58 odst. 2 tr. zákoníku vyjádřena dikcí, podle které soud „může“ snížit trest, a dále podmínkou, že i trestem kratšího trvání lze podle mínění soudu dosáhnout nápravy pachatele vzhledem k jeho poměrům a povaze jím spáchané trestné činnosti. Snížení trestu podle §58 odst. 2 tr. zákoníku není automatickým, běžným či pravidelným důsledkem prohlášení viny. Je součástí institutu „mimořádného snížení trestu odnětí svobody“, což je vyjádřeno v nadpisu celého ustanovení §58 tr. zákoníku. Z toho vyplývá, že k rozhodnutí podle §58 odst. 2 tr. zákoníku lze přikročit za předpokladu nějakých mimořádných okolností, tj. okolností, které se ne vždy v typově srovnatelných případech vyskytují a vzhledem k nimž se uložení trestu v rámci sazby nejeví jako nezbytně nutné k dosažení nápravy pachatele. Na druhé straně ze znění jednotlivých odstavců §58 tr. zákoníku vyplývá také to, že zákonodárce neklade na jednotlivé kategorie mimořádného snížení trestu odnětí svobody stejně přísné požadavky, takže například aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku bude z povahy věci „výjimečnější“ než aplikace §58 odst. 2 tr. zákoníku (pro niž jsou stanoveny zcela stejné podmínky jako v §58 odst. 3 tr. zákoníku pro případy schválení dohody o vině a trestu).
10. Mimořádnost naznačených okolností ve smyslu §58 odst. 2 tr. zákoníku se musí vztahovat zejména k povaze spáchané trestné činnosti a k významu prohlášení viny v konkrétní věci. U těchto hledisek je možnost poměrně široké variability, protože povaha trestné činnosti a význam prohlášení viny jsou spojeny s větším okruhem rozličných okolností, které lze či dokonce je třeba brát v úvahu. Naproti tomu poměry pachatele jsou hlediskem, u něhož je převážně nesnadné najít nějakou mimořádnost, protože jde v podstatě jen o to, jak je pachatel charakterizován např. co do svého věku, zdravotního stavu, rodinných vztahů, majetku, bydlení, zaměstnání, péče o jiné osoby apod., přičemž tato charakteristika pachatele se nijak nepromítá do povahy ani závažnosti spáchaného trestného činu. S ohledem na to lze poměry pachatele posuzovat bez důrazu na nějakou mimořádnost a zásadně je možné hodnotit je spíše podle toho, zda nevykazují něco, co by snížení trestu bránilo, neboť by to znemožňovalo dosažení nápravy pachatele trestem kratšího trvání. Ostatně i nejvyšší státní zástupce v dovolání konstatoval, že „podstatné je, aby konkrétní poměry pachatele nevylučovaly jeho nápravu i trestem odnětí svobody, který je kratší, než kolik činí dolní hranice trestní sazby, a jehož působení je případně doplněno uložením jiného přípustného druhu trestu (§53 odst. 1 tr. zákoníku)“.
11. V posuzované věci soudy odůvodnily rozhodnutí podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku argumenty, z nichž část je z hlediska uvedeného ustanovení bezvýznamná (jako např. to, že obviněný se trestné činnosti dopustil ve věku 32-33 let) a část je dokonce věcně nesprávná. Konkrétně jde o argument, že obviněného čeká výkon trestu odnětí svobody v celkové výměře deset let a šest měsíců, neboť z důvodu opětovného odsouzení pro trestnou činnost téže povahy je třeba očekávat nařízení výkonu trestu odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců, který byl obviněnému uložen jako podmíněný trest se zkušební dobou stanovenou na tři léta a šest měsíců rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 8 T 79/2022, za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Rozsudek Okresního soudu v Berouně nabyl právní moci dne 8. 11. 2022, kdy Krajskému soudu v Praze jako odvolacímu soudu došlo podání, jímž obviněný vzal zpět odvolání. Teprve tímto dnem začala běžet zkušební doba podmíněného odsouzení, zatímco trestný čin, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. 16 T 46/2023, obviněný spáchal v době od 26. 11. 2021 do 4. 10. 2022, tedy nikoli ve zkušební době podmíněného odsouzení (není rozhodné, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek Krajského soudu v Praze, ale kdy byl spáchán trestný čin, pro který byl tímto rozsudkem odsouzen). Spáchání trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným ve věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 16 T 46/2023, tedy očividně nemůže být důvodem nařízení výkonu trestu odnětí svobody ve věci Okresního soudu v Berouně sp. zn. 8 T 79/2022.
12. I přes zmíněné nedostatky odůvodnění rozsudků obou soudů lze uložení trestu odnětí svobody ve výměře snížené pod dolní hranici sazby podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku akceptovat.
13. Prohlášení viny mělo v posuzované věci podstatný význam pro rychlé a hladké rozhodnutí rozsáhlé a skutkově komplikované věci, která by jinak musela být projednána v hlavním líčení čítajícím větší počet jednacích dnů s široce prováděným dokazováním a s rizikem průtahů vyvolaných případným odročováním. Doznání obviněného, vyjádřené prohlášením viny, je proto možné považovat za splnění předpokladu uvedeného v §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Pokud nejvyšší státní zástupce namítl, že doznání obviněného nelze přeceňovat, protože jen reflektovalo důkazní situaci, Nejvyšší soud se s touto námitkou nemohl ztotožnit. Prohlášení viny spočívá podle §206c odst. 1 tr. ř. v tom, že obviněný prohlásí, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. Vezme-li se v úvahu, že obžaloba se opírá o důkazy provedené v přípravném řízení, pak je z logiky věci jasné, že prohlášení viny vždy reflektuje důkazní situaci vzešlou z přípravného řízení. Jestliže by prohlášení viny nebylo v souladu s těmito důkazy, soud by je podle §205c odst. 5 tr. ř. nepřijal. Zmíněnou námitkou nejvyšší státní zástupce ve skutečnosti nepřímo požaduje, aby prohlášení viny zahrnovalo cosi nad rámec toho, co vyplývá z důkazů. To se ovšem míjí jak s povahou prohlášení viny jako procesního institutu, tak s jejím účelem, jímž primárně je zjednodušení, zrychlení a zhospodárnění trestního řízení ve stadiu řízení před soudem. K tomu v posuzované věci ve výrazné míře skutečně došlo.
14. Poměry obviněného, jak byly zjištěny oběma soudy, jsou běžnými osobními poměry dospělého člověka v produktivním věku a nevykazují nic výjimečného. Zároveň ale v jejich okruhu není nic, co by se dalo hodnotit jako důvod vylučující dosažení nápravy obviněného i trestem kratšího trvání, tedy jako překážka postupu podle §58 odst. 2 tr. zákoníku. Nakonec ani nejvyšší státní zástupce v dovolání nezmínil z poměrů obviněného nic, co by bylo takovou překážkou.
15. Povaha spáchané trestné činnosti je určována primárně tím, jakými konkrétními skutkovými okolnostmi byly naplněny zákonné znaky trestného činu, pro který je pachatel odsuzován, přičemž není vyloučeno, aby byly vzaty v úvahu i jiné okolnosti, které stojí mimo rámec zákonných znaků trestného činu. Jestliže je pachatel odsuzován pro tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatu v důsledku přítomnosti nějaké okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (okolnost zvlášť přitěžující), pak je nutné zkoumat podmínky postupu podle §58 odst. 2 tr. zákoníku se zvláštním důrazem na to, jakými skutkovými zjištěními byla naplněna právě tato okolnost.
16. V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce namítl řadu přitěžujících okolností týkajících se povahy spáchané trestné činnosti, jakými byly zištný motiv jejího páchání, delší doba jejího páchání ukončená teprve zásahem policie, její páchání s rozmyslem, rozsah jejího páchání, pravidelnost jednotlivých aktů, z nichž se skládala, návaznost na odběratele drogy ve Slovenské republice a na stabilní síť distributorů a rovněž vzrůstající tendence ve spojitosti s trestnou činností, pro kterou byl obviněný odsouzen ve věci Okresního soudu v Berouně sp. zn. 8 T 79/2022. Tyto namítané přitěžující okolnosti korespondují se zjištěními obou soudů. Nicméně pro posouzení povahy spáchané trestné činnosti jako hlediska relevantního pro rozhodnutí podle §58 odst. 2 tr. zákoníku mají dominantní význam okolnosti vztahující se k naplnění zákonných znaků uvedených v §283 odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, neboť v ustanovení §283 odst. 4 tr. zákoníku je stanovena sazba trestu odnětí svobody, o jehož snížení se jedná.
17. Zvlášť přitěžující okolností uvedenou v §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je to, že pachatel spáchá čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Takovým prospěchem se podle §138 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákoníku rozumí prospěch dosahující částky nejméně 10 000 000 Kč. Ve skutkových zjištěních uvedených ve výroku o vině obviněného L. P. (bod II rozsudku Krajského soudu v Praze) ovšem vůbec není uvedeno, k jakému prospěchu na straně obviněného či jiné osoby, případně jiných osob, trestný čin obviněného směřoval. Výrok o vině obviněného dokonce postrádá i zjištění, jakého prospěchu obviněný pro sebe či jinou osobu, případně jiné osoby, reálně dosáhl. Ve výroku o vině se operuje neurčitým a nejasným zjištěním vyjádřeným jako „inkaso sjednané kupní ceny či jiné hodnoty“, avšak bez uvedení její alespoň minimální výše. Tím pádem vyvstávají pochybnosti o samotné správnosti právního posouzení skutku podle §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, což nelze napravit zásahem Nejvyššího soudu do výroku o vině, ale lze to kompenzovat právě snížením trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby.
18. Zvlášť přitěžující okolností uvedenou v §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je to, že pachatel spáchá čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Pokud jde o počet států, v nichž organizovaná skupina působí, postačí, jde-li o dva státy, jak tomu bylo podle zjištění uvedených ve skutkové části výroku o vině obviněného L. P. Počet těchto států má ale zásadní význam pro posouzení povahy spáchané trestné činnosti. Trestná činnost může záležet např. v tom, že organizovaná skupina v jednom státě pěstuje konopí, v druhém státě z něho vyrábí marihuanu jako drogu, přes několik dalších států pak drogu dopravuje do cílového státu, mnohdy značně vzdáleného, a tam ji předává distributorům a jejich prostřednictvím spotřebitelům. Takto páchaná trestná činnost zpravidla vyžaduje velmi sofistikovanou a propracovanou organizaci. Sazba odnětí svobody v rozmezí od deseti let do osmnácti let je určena zejména k postihu trestné činnosti naznačené povahy. V posuzované věci šlo o trestnou činnost organizované skupiny působící v České republice a ve Slovenské republice. Jednalo se o minimální počet států, který formálně naplňuje znak „ve více státech“. Navíc organizovaná skupina působila jen ve dvou sousedících státech a nezasahovala svým působením na území dalších států, např. tranzitních států. Povaha spáchané trestné činnosti se tak jeví jako podstatně méně závažná, než tomu je v předcházejícím příkladmo naznačeném případě. Z toho vyplývá přijatelný závěr, že zákonné znaky uvedené v ustanovení §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku byly v kontextu posuzované věci naplněny v tak malé míře, že to je způsobilé odůvodnit mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 2 tr. zákoníku.
19. Výše uvedené platí tím spíše, že předmětem trestné činnosti organizované skupiny byla marihuana, která spadá do kategorie tzv. lehkých drog. Námitka nejvyššího státního zástupce, že tato okolnost je u jednotlivých drog zohledněna již v rámci judikatorně stanovených minimálních množství limitů pro naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty, není důvodná. Jde-li např. o zákonné znaky „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, „ve větším rozsahu vůči dítěti“ nebo „v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let“ podle §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, „ve velkém rozsahu“ podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, je třeba k jejich naplnění nominálně vyšší množství méně nebezpečné drogy, zatímco u nebezpečnější drogy postačí nominálně nižší množství. Naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 tr. zákoníku je vázáno na jednání uvedené v §283 odst. 1 tr. zákoníku, takže není podmíněno množstvím drogy, a za tohoto stavu je méně závažná taková trestná činnost kvalifikovaná podle §283 odst. 4 tr. zákoníku, která se týká méně nebezpečné drogy než trestná činnost, která se týká více nebezpečné drogy. Pokud v dané věci předmětem činnosti organizované skupiny působící ve více státech byla marihuana, je to méně závažné, než kdyby jím byl např. heroin. V této souvislosti je třeba poznamenat, že jednání obviněného týkající se kokainu a popsané v bodech II/f, g výroku o vině nebylo jednáním spáchaným ve spojení s organizovanou skupinou.
20. Navíc fakt, že druh drogy je zohledněn již v rámci judikatorně stanovených minimálních množství naplňujících zákonné znaky kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu podle §283 tr. zákoníku, neznamená, že je při posuzování škodlivosti činu v rámci určité trestní sazby a při ukládání trestu zapovězeno přihlížet k nebezpečnosti konkrétních drog, která se značně liší. Lze říci, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v daném případě pro svou závažnost (s přihlédnutím ke všem dalším okolnostem) nezvyšuje stupeň škodlivosti činu tak podstatně, aby to vylučovalo aplikaci §58 odst. 2 tr. zákoníku v případě prodeje marihuany (na který je v daném případě stanovena stejná trestní sazba jako na trestný čin vraždy).
21. Trestná činnost obviněného neměla povahu recidivy. Obviněný spáchal trestnou činnost v době, kdy probíhalo jeho trestní stíhání pro trestnou činnost stejné povahy ve věci Okresního soudu v Berouně sp. zn. 8 T 79/2022, což ukazuje na vyšší stupeň rozhodnosti, s níž jednal. Avšak ve prospěch úvahy, že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem odnětí svobody v kratším trvání, než je dolní hranice sazby stanovené v §283 odst. 4 tr. zákoníku, svědčí to, že trestnou činnost spáchal jako tzv. prvotrestaný pachatel. Obviněný spáchal trestný čin, pro který byl odsouzen ve věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 16 T 46/2023, ještě před tím, než dne 8. 11. 2022 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 8 T 79/2022, jímž byl uznán vinným mimo jiné zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaným od nezjištěné doby do 3. 8. 2021 pěstováním rostlin konopí a výrobou marihuany za účelem jejího prodeje. Z povahy a okolností jednání obviněného v obou trestních věcech je zřejmé, že z hlediska hmotného práva šlo o jeden pokračující trestný čin (§116 tr. zákoníku). Obviněnému bylo ve věci Okresního soudu v Berouně sděleno obvinění dne 26. 11. 2021, což mělo ten důsledek, že z hlediska procesního práva se jednání, v němž pokračoval po sdělení obvinění a pro které byl posléze odsouzen ve věci Krajského soudu v Praze, posuzovalo jako nový skutek podle §12 odst. 11 tr. ř. a tedy i jako nový trestný čin.
22. Třebaže lze mít shodně s nejvyšším státním zástupcem pochybnost o upřímnosti projevu lítosti obviněného nad trestným činem a o tom, že obviněný zaujal skutečně sebekritický vztah k trestnému činu, Nejvyšší soud konstatuje, že okolností, které jinak odůvodňují snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby, se to nedotýká v míře, která by snížení trestu vylučovala. Trest odnětí svobody byl obviněnému snížen pod dolní hranici sazby v souladu s ustanovením §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to i s ohledem na to, že byl doplněn mimo jiné citelným peněžitým trestem, který je způsobilý významně přispět k nápravě obviněného.
23. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265j tr. ř. zamítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, neboť k tomu měl souhlas nejvyššího státního zástupce a obviněného.
Poučení: Proti touto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu