ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.17.2024.1
sp. zn. 7 Tdo 17/2024-588
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 2. 2024 o dovolání obviněné M. Č. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 8 To 82/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 2/2023 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2023, č. j. 3 T 2/2023-456, byla obviněná uznána vinnou zločinem zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku, za který jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu nad obviněnou. Dále bylo rozhodnuto o zabrání věci, a to blíže specifikovaného nože.
2. Zločinu zabití se obviněná podle zjištění vyjádřených ve výroku rozsudku dopustila v podstatě tím, že dne 22. 10. 2022 přibližně ve 23:30 h v Praze 8 v ulici XY v bytě ve druhém patře domu v prostoru kuchyně spojené s obývacím pokojem si připravila nůž o celkové délce 27 cm s černou střenkou a čepelí o délce 16,5 cm a šíří 2 cm a umístila si jej za pas legín, nůž však u ní našla svědkyně K. Č., která nůž vyndala zpoza legín a položila na stůl v kuchyni spojené s obývacím pokojem, následně došlo mezi obviněnou a poškozeným J. M., nar. XY, k hádce, jejímž předmětem bylo další společné bydlení poškozeného, K. Č., obviněné a A. D., a pak k potyčce spočívající v tom, že obviněná udeřila poškozeného otevřenou dlaní do obličeje, čímž ho vyprovokovala k tomu, že jí úder vrátil, a když se pak do takto vyhroceného incidentu v úmyslu ochránit obviněnou zapojil i její přítel A. D., využila obviněná situace, kdy se A. D. s poškozeným přetahovali, vzala nůž ze stolu a bodla poškozeného jednou ranou vedenou velkou silou do oblasti pravého nadbřišku v úrovni 7. žebra, a to tak, že nůž zůstal zabodnut v ráně v hloubce 4 cm, a tímto bodnutím došlo k závažným zraněním ve výroku popsaným, na jejichž následky poškozený v průběhu několika minut zemřel. Jeho smrti nebylo možno zabránit žádným způsobem. Přitom obviněná podle výroku rozsudku o poškozeném věděla, že byl v minulosti již dvakrát soudně trestán pro násilnou trestnou činnost, za kterou byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 25 T 5/2021, který nabyl právní moci 4. 6. 2021, pro trestný čin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na dobu třiceti měsíců, dále rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 5 T 114/2011, který nabyl právní moci 11. 4. 2012, pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. v souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku, dále byl na základě rozhodnutí policejního orgánu ze dne 22. 7. 2022 z uvedeného bytu v ulici XY v Praze 8 vykázán na dobu deseti dnů z důvodu fyzické agrese vůči K. Č., které byl přítomen syn jmenované AAAAA (pseudonym), a rovněž jí bylo známo, že poškozený v blíže nezjištěné době napadl a bodl nožem K. Č., přičemž věc nebyla policií vyšetřována, jelikož ji nikdo nenahlásil. V důsledku vědomosti o těchto skutečnostech měla obviněná podle zjištění nalézacího soudu z poškozeného strach.
3. K odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 2023, č. j. 8 To 82/2023-523, podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a nově obviněnou uznal vinnou zločinem vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku, za který jí uložil trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon ji zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání obviněné podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Skutek vymezil odvolací soud ve svém rozhodnutí v zásadě shodně jako soud prvního stupně, pouze vypustil pasáž o tom, že nůž obviněné odebrala svědkyně K. Č., a místo toho uvedl „který u ní viděla svědkyně K. Č., nůž poté zůstal ležet na stole“, a dále vypustil závěrečnou pasáž popisující vědomí obviněné o odsouzeních a vykázání poškozeného.
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná dovolání, kterým je napadla v celém rozsahu a odkázala na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítla, že právní závěry Vrchního soudu v Praze i Městského soudu v Praze porušují její základní lidská práva upravená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle obviněné nebylo prokázáno, že skutek označený v obžalobě spáchala ona. Poškozeného mohla bodnout jiná osoba nebo se mohlo jednat o nešťastnou náhodu. S pochybnostmi v tomto smyslu se orgány činné v trestním řízení nevypořádaly, ale spolehly se na to, že se obviněná k jednání přiznala. Z tohoto důvodu došlo k pochybením již na samém počátku prověřování, kdy bylo třeba činit neodkladné a neopakovatelné úkony. Policie věnovala pozornost pouze obviněné, a nikoli A. D. jako dalšímu aktivnímu účastníkovi incidentu. Prověřeny nebyly ani světelné podmínky, za kterých mělo k činu dojít. Samotné bodnutí nožem žádný ze svědků ve skutečnosti neviděl. Uvedl to pouze nezletilý BBBBB (pseudonym), jehož výpověď je však zcela nevěrohodná a vykazuje znaky fantazijního popisu událostí. Ani sama obviněná nedokáže potvrdit, zda skutečně poškozeného bodla. Podle znalce mohl být poškozený bodnut nožem zepředu z různých směrů nebo i zezadu. Obviněná uvedla, že nožem máchala před sebou v obývacím pokoji, pokud by tedy skutečně poškozeného zasáhla, nemohlo k tomu dojít v kuchyni. Podle její výpovědi pak dále pokračoval souboj mezi poškozeným a svědkem A. D. v kuchyni, kde se poškozený následně zhroutil, a svědek jej odtáhl do obývacího pokoje, kde poškozený zemřel. Také svědek A. D. uvedl, že se poškozený zhroutil v kuchyni, odkud jej odtáhl do obývacího pokoje. Podle znaleckého posudku se však poškozený musel zhroutit během několika sekund po bodnutí. Bodnutí tedy zřejmě nastalo v kuchyni, kde se obviněná incidentu neúčastnila. Rekonstrukce činu na místě přitom nebyla provedena. Pochybnost vyvstává podle obviněné i o tom, zda byl poškozený schopen si sám z rány vytáhnout nůž a zda byl schopen pronést větu „ona mne bodla“, jak vypověděl jmenovaný svědek. Pro nadbytečnost nebyl odborně zkoumán ani předmětný nůž např. z toho hlediska, zda na něm nechybí některé otisky prstů. Obviněná dále nesouhlasí ani s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, který doplnil dokazování jejím výslechem, z něhož zjistil, že není schopna přesně specifikovat konkrétní odsouzení poškozeného, a to ani co do právních kvalifikací. Obviněná je však právním laikem. Podle ní stačí její vědomí o tom, že se poškozený v minulosti choval násilně, týral svědkyni K. Č., kterou mimo jiné bodl nožem, a její děti. S ohledem na to měla obviněná z poškozeného důvodný strach. Závěrem dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná opět uplatnila argumentaci známou z její dosavadní obhajoby. Provedeným dokazováním však bylo zjištěno, že si připravila nůž, vyprovokovala hádku s poškozeným, fyzicky jej napadla a využila situace, kdy se jí zastal její druh, který se potýkal s poškozeným, a poškozeného bodla velkou silou, čímž mu způsobila smrt. Správně podle státní zástupkyně odvolací soud uvedl, že pokud by se obviněná poškozeného bála, vůbec by jej neprovokovala a nenapadla. K ukončení hádky byla vyzývána poškozeným i svědkyní K. Č. Tyto skutkové závěry jsou podle státní zástupkyně náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., je však zjevně neopodstatněné.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
9. Většina dovolacích námitek směřuje do oblasti skutkových zjištění a obviněná se jimi snažila zpochybnit, že to byla ona, kdo bodl poškozeného. Tyto námitky jsou však v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními soudů a přehlížejí mimo jiné skutečnost, že i sama obviněná ve své výpovědi několikrát uvedla, že bodla poškozeného. Možnost, že by tak měl učinit někdo jiný nebo že by snad mohlo jít o nešťastnou náhodu, nezmínil žádný účastník incidentu. Verze, že by poškozený na nůž upadl, neodpovídá znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, z něhož vyplynulo, že poškozený byl bodnut velkou silou, byť vzájemné postavení jeho a bodající osoby nebylo možné přesně určit. Bylo však vyloučeno, že by šlo o důsledek nějakého „máchání nožem“, jak se nyní obviněná snaží v dovolání tvrdit. Provedené důkazy – výpovědi obviněné a svědků – sice spolu navzájem zcela nesouhlasí v některých detailech, například kde přesně mělo k bodnutí dojít a co vše ještě poškozený byl schopen vykonat, než upadl a následně zemřel. Nicméně závěr o tom, že poškozeného bodla velkou silou obviněná do oblasti, kde se nacházejí životně důležité orgány, bylo možno na podkladě provedených důkazů učinit spolehlivě. Nesoulad v detailech lze přičíst tomu, že se událost seběhla rychle a pro účastníky tedy muselo být náročné ji sledovat, jednak šlo o situaci emocionálně velmi vypjatou. V případě nezletilého svědka pak přistoupil ještě dětský způsob vnímání a pamatování událostí s prvky fantazie, což ovšem automaticky nevylučuje jeho věrohodnost, jen je třeba k hodnocení výpovědi přistupovat opatrněji. Rozhodná skutková zjištění, tj. že obviněná si připravila nůž, vyprovokovala hádku s poškozeným, fyzicky jej napadla a využila situace, kdy se jí zastal její druh, který se potýkal s poškozeným, a poškozeného bodla velkou silou do míst, kde jsou uloženy životně důležité orgány, čímž mu způsobila smrt, nejsou v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
10. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze doplnit, že opomenutým důkazem není neprovedení rekonstrukce na místě činu nebo nezkoumání daktyloskopických nebo biologických stop na rukojeti nože, neboť obviněná ani neuvádí, že by takové důkazy navrhla, a jejich provádění by ani nebylo účelné vzhledem k tomu, že by zjevně nemohly nic nového přinést. V případě rekonstrukce nebyly pochybnosti o tom, že by se skutek, jak byl zjištěn z výpovědí, na místě nemohl odehrát. Pokud jde o zkoumání nože, lze připustit, že by se na něm stopy obviněné nemusely najít, to by však bylo možno přičíst faktu, že jej měl následně v ruce ještě minimálně svědek A. D. a zřejmě i sám poškozený, takže by mohlo dojít k jejich setření, a tato skutečnost by tak nemohla obviněnou vyvinit.
11. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitku obviněné, že pro naplnění okolnosti podmiňující užití privilegované skutkové podstaty zločinu zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku není nutná na její straně přesná znalost údajů o odsouzeních poškozeného za trestnou činnost, ale stačí, že měla z poškozeného strach, neboť věděla o tom, že byl v minulosti za násilnou trestnou činnost trestán a její sestřenici bodl. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná. Lze sice souhlasit s tím, že obviněná nemusela mít detailní znalost údajů o předchozích odsouzeních, tím se však odvolací soud zabýval zjevně jen z toho důvodu, že soud prvního stupně tyto údaje zařadil přímo do popisu skutkových okolností a bylo tak třeba výslechem poškozené ověřit, zda má taková formulace podklad v provedených důkazech. Odvolací soud nicméně dospěl i k tomu závěru, že obviněná z poškozeného strach neměla, resp. jistě ne takový strach, aby jí to zabránilo vstoupit s ním do slovního a posléze fyzického konfliktu.
12. S takovým závěrem se lze ztotožnit, přičemž je nutno doplnit, že z hlediska skutkové podstaty trestného činu zabití nestačí samotný strach z poškozeného, ale musí jít o strach, který u pachatele vyvolá stav silného rozrušení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo/793/2010, publikované pod č. 14/2011 Sb. rozh. tr., nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 3 Tdo 1138/2019). Soud prvního stupně existenci takové okolnosti ve svém rozhodnutí pouze konstatoval, aniž by ji jakkoli blíže odůvodnil a opřel o skutková zjištění. Relevantní skutková zjištění k tomu nejsou obsažena ani ve výroku rozsudku. Tendenci k použití mírnější právní kvalifikace se soud prvního stupně do jisté míry přizpůsobil při hodnocení důkazů, při němž se mimo jiné soustředil pouze na fakt, že znalkyně z oboru psychiatrie na dotaz připustila možnost, že obviněná mohla mít z poškozeného jisté obavy, přehlédl však předchozí vyjádření znalkyně psycholožky ohledně pravděpodobných spolupůsobících motivů jednání obviněné (potřeba sebeprosazení, stimulace či intenzivního prožívání) a celkové okolnosti případu, které jednání v silném rozrušení ze strachu z poškozeného nenasvědčují.
13. Je zřejmé, že informace o dřívějším agresivním chování poškozeného měla obviněná již dlouho před spácháním samotného skutku. Pokud by tyto vědomosti měly být důvodem jejího silného rozrušení, je otázka, proč by se skutek odehrál tak, jak se odehrál, a to bezprostředně v reakci na snahu poškozeného vypudit z bytu svědka A. D., partnera obviněné. V době předcházející incidentu poškozený nikoho fyzicky neohrožoval, nebyl ozbrojen, podle skutkových zjištění chtěl on sám hádku ukončit. Obviněná sama připustila, že ji k ukončení konfliktu nabádala i svědkyně K. Č. I pokud tedy obviněná vůči poškozenému pociťovala obecně určitý respekt či strach, rozhodně nešlo o strach vyvolávající silné rozrušení ve smyslu znaku skutkové podstaty trestného činu zabití. Obviněná, přítomní svědci ani znalkyně ostatně neuvedli nic, co by o existenci takového silného rozrušení u ní svědčilo. Stav silného rozrušení tedy u obviněné nebyl objektivně zjištěn, navíc okolnosti, které měly u ní vyvolat strach, ani nebyly způsobilé v daném případě takový stav vyvolat. Stav silného rozrušení nemohlo vyvolat ani předchozí jednání poškozeného spočívající ve vyhazování svědka A. D. z bytu. Nebylo zjištěno, že by obviněný použil v této souvislosti fyzické násilí či pohrůžku bezprostředním násilím, i sama obviněná pouze hovořila o tom, že poškozený deklaroval, že je v bytě nechce, současně však chtěl řešení této otázky odsunout na následující den. Ostatně když obviněná ve své výpovědi hovořila obecně o strachu z poškozeného z důvodu jeho agresivního jednání v minulosti, tak i v tomto směru si její výpověď poněkud protiřečí, neboť na jiném místě tvrdila, že s ním měla bezproblémový vztah a že byl „v pohodě“, resp. že byli kamarádi.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněná uplatnila v jeho druhé alternativě. Vzhledem k tomu, že dovolání je zjevně neopodstatněné ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
15. Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 2. 2024
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu