ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.37.2024.1
sp. zn. 7 Tdo 37/2024-2798
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 2. 2024 o dovolání obviněného Jana Makovského , nar. 22. 11. 1992 ve Svitavách, bytem Březová nad Svitavou, Brněnská 20, okres Svitavy, t. č. Brno, Moravská 317, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 14 To 124/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 48/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Jana Makovského odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 2. 2023, č. j. 1 T 48/2018-2681, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 3. 2023 byl obviněný Jan Makovský uznán vinným návodem k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §211 odst. 1 tr. zákoníku, návodem k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a pokusem přečinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 1 T 48/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 14 To 48/2019, byl obviněnému uložen podle §211 odst. 5, §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na tři roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti roků, dále peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb s tím, že jedna denní sazba činí 500 Kč, tedy v celkové výměře 100 000 Kč, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti v oblasti poskytování a zprostředkování finančních služeb včetně poradenství a konzultační činnosti na tři roky. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 14 To 48/2019, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí.
2. Podle zjištění Okresního soudu ve Svitavách obviněný jako podnikající fyzická osoba – finanční poradce spáchal
- návod k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §211 odst. 1 tr. zákoníku v podstatě tím, že dne 2. 5. 2014 ve XY, okres XY, na pobočce Komerční banky, a. s., přesvědčil Z. G. o nutnosti uzavřít smlouvu o osobním úvěru ve výši 150 000 Kč, aby tak odvrátil ztrátu bydlení, opatřil mu nepravdivé potvrzení o zaměstnání a příjmu, v průběhu jednání o úvěru sám aktivně vystupoval a tím došlo k vylákání úvěru ve výši 150 000 Kč, který byl nakonec splacen, takže bance škoda nevznikla (bod 1 výroku o vině),
- návod k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. b), §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku v podstatě tím, že v době od počátku května 2014 do počátku srpna 2014 v XY, okres XY, ve XY a v XY, okres XY, zneužil důvěry, životní a finanční situace i nižšího intelektu V. B. k tomu, aby ji přiměl k uzavření úvěrové smlouvy s Českou spořitelnou, a. s., ve výši 500 000 Kč s tím, že jí opatřil nepravdivé potvrzení o vedlejší pracovní činnosti a příjmu, a dále k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru se společnostmi Provident Financial, s. r. o., ve výši 20 000 Kč, Home Credit, a. s., ve výši 20 193 Kč, CETELEM ČR, a. s., ve výši 22 557 Kč a ESSOX, s. r. o., ve výši 21 149 Kč s příslibem, že zboží koupené za tyto prostředky prodá za vyšší cenu a tím jí umožní splatit úvěr, přičemž V. B. při sjednávání smluv o spotřebitelském úvěru zamlčela, že nemá dostatek prostředků k úhradě svých závazků, což obviněný věděl, takže v důsledku nesplacení úvěru byla způsobena škoda České spořitelně, a. s., ve výši 451 552 Kč a v důsledku nesplacení spotřebitelských úvěrů byla způsobena škoda společnostem Home Credit, a. s., ve výši 15 546 Kč, CETELEM ČR, a. s., ve výši 18 375 Kč a ESSOX, s. r. o., ve výši 18 245 Kč (body 2-6 výroku o vině),
- pokus přečinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku v podstatě tím, že dne 5. 9. 2014 v XY, okres XY, a před tím dne 7. 8. 2014 v XY, okres XY, pod záminkou řešení její tíživé finanční situace, s využitím její nízké finanční gramotnosti, důvěry v jeho finanční poradenské schopnosti a závislosti na jeho finančním poradenství dosáhl toho, že V. B. bez znalosti pravého obsahu předložených listin podepsala dvě smlouvy o zápůjčce peněžních částek 250 000 Kč, přičemž podle těchto smluv byl věřitelem a V. B. dlužníkem, žádnou z obou částek však V. B. nepředal ani nepřevedl na její účet, obě údajné pohledávky nechal prostřednictvím svého zástupce uplatnit v insolvenčním řízení vedeném vůči V. B., která mu v tomto řízení uhradila na obě pohledávky částku 160 247,03 Kč (body 7-8 výroku o vině); tento skutek byl posouzen jako pokus trestného činu s ohledem na tzv. zákaz reformace in peius podle §264 odst. 2 tr. ř.
3. O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 9. 2023, č. j. 14 To 124/2023-2737. Z podnětu odvolání státní zástupkyně byl rozsudek Okresního soudu ve Svitavách podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §211 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti roků s uložením povinnosti obviněnému podle §82 odst. 3 tr. zákoníku nahradit podle svých sil poškozené V. B. škodu ve výši 160 247,03 Kč, dále k peněžitému trestu ve výměře 240 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výměře 120 000 Kč, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti v oblasti poskytování a zprostředkování finančních služeb včetně poradenství a konzultační činnosti na čtyři roky. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 1 T 48/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 14 To 48/2019, včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že se nedopustil jednání, pro které byl odsouzen. Uvedl, že mezi ním a poškozenými šlo o občanskoprávní vztahy, nikoli o trestnou činnost. Ve vztahu ke každému bodu výroku o vině uplatnil rozsáhlé námitky spočívající v reprodukci důkazů, v prezentaci toho, co z nich podle jeho názoru vyplývá, a v závěru, že skutková zjištění soudů jsou nesprávná, protože jsou založena na výpovědích nevěrohodných svědků. Vytkl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Namítl, že zákonu odporuje „rozhodnutí o povinnosti náhrady škody“, pro které podle něho nebyly dány zákonné podmínky, a označil toto rozhodnutí za „nejflagrantnější pochybení odvolacího soudu“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a zprostil ho obžaloby, případně aby zrušil alespoň „uloženou povinnost spočívající v náhradě škody V. B.“.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů jsou pouhou polemikou s tím, jak soudy hodnotily důkazy, spojenou s předkládáním vlastních skutkových verzí, aniž by to mohlo naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný nevznesl žádnou konkrétní námitku týkající se zákonných znaků účastenství na trestných činech, resp. pokusu trestného činu, jimiž byl uznán vinným. Námitky ohledně nepřiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem. Ve vztahu k povinnosti uložené obviněnému podle §82 odst. 3 tr. zákoníku státní zástupce uvedl, že k rozhodnutí podle tohoto ustanovení nemusely být splněny podmínky nutné pro rozhodnutí o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. a že obviněný obě zmíněná ustanovení zaměňuje. Státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., na místě a ve lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
7. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale pouze z některého z důvodů, které jsou taxativně stanoveny v §265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Zákonný dovolací důvod nestačí jen formálně deklarovat, ale je nutné podložit ho takovými konkrétními námitkami, které mu odpovídají svým obsahem.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů obviněný v dovolání vyjádřil převážně způsobem, který obsahově neodpovídá tomu, jak je v citovaném ustanovení vymezen uvedený dovolací důvod. Obviněný pojal námitky proti skutkovým zjištěním soudů jako předložení své vlastní verze hodnocení důkazů a z toho vyplývající své vlastní verze skutkového stavu. Jeho námitky i přes značnou rozsáhlost postrádají to, co je zákonným kritériem dovolacího důvodu, neboť nijak nespecifikoval, které nebo která skutková zjištění by měla být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, o které důkazy by mělo jít a v čem by měl zjevný obsahový rozpor spočívat. Jen pro úplnost lze dodat, že obviněný nenamítal, že by rozhodná skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
10. V krajním případě lze připustit jako dovolací důvod námitku, podle které jsou skutková zjištění soudů založena na nevěrohodných důkazech, pokud jsou jimi míněny výpovědi svědků Z. G. a V. B. Jestliže by tato námitka byla opodstatněná, pak by tu byl zjevný obsahový rozpor skutkových zjištění soudů s ostatními (zbývajícími) provedenými důkazy. Ta skutková zjištění, která jsou rozhodná pro naplnění znaků účastenství na trestných činech Z. G. a V. B., resp. pro naplnění znaků trestného činu spáchaného ke škodě V. B., totiž mají obsahovou oporu právě ve svědeckých výpovědích těchto osob. Z. G. a V. B. byli jako pachatelé trestných činů původně v procesním postavení obviněných (trestní stíhání Z. G. bylo podmíněně zastaveno a V. B. byla pro trestný čin úvěrového podvodu pravomocně odsouzena rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 2. 2017, sp. zn. 2 T 1/2017). V řízení vedeném proti obviněnému Janu Makovskému vypovídali Z. G. a V. B. v procesním postavení svědků. Ve svých výpovědích podali podrobný, konkrétní a logicky ucelený popis okolností, za nichž uzavřeli úvěrové smlouvy, resp. svědkyně V. B. též smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž z jejich výpovědí je jednoznačně patrno, že tyto smlouvy při uplatnění nepravdivých údajů uzavřeli na popud obviněného. Jmenovaná svědkyně ve své výpovědi podala stejně tak podrobný, konkrétní a logický popis okolností, za nichž obviněnému podepsala jím předložené listiny, na jejichž podkladě obviněný posléze uplatnil pohledávky v insolvenčním řízení vedeném proti ní, přičemž z výpovědi svědkyně je jednoznačně patrno, že obviněný ji vmanévroval do podpisu těchto listin, aniž znala jejich skutečný obsah a význam. Soudy hodnotily výpovědi dvou jmenovaných svědků jako věrohodné, neboť pokud byly tyto výpovědi byť jen nepřímo ověřitelné jinými důkazy nebo objektivně zjištěnými okolnostmi, potvrdila se jejich pravdivost. Ohledně svědkyně V. B. měly soudy k dispozici i znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví psychologie, jimiž byla osobnost svědkyně objasněna co do vlastností, které v podstatě vylučují, že by si svá tvrzení vymyslela a že by její tvrzení neměla podklad ve skutečných událostech. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se při tom nedopustily žádné deformace, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, přehledně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. V tomto rámci soudy došly též k plně podloženému závěru o věrohodnosti výpovědí svědků Z. G. a V. B. jako hlavních usvědčujících důkazů. Námitky obviněného proti tomu, že soudy vzaly výpovědi těchto svědků za podklad skutkových zjištění, jsou zjevně neopodstatněné.
11. Skutková zjištění, která soudy učinily na podkladě výpovědí svědků Z. G. a V. B. a která se stala podkladem výroku o vině obviněného účastenstvím na jejich trestných činech (body 1-6 výroku o vině), obviněný napadal již v dovolání podaném proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 14 To 360/2021, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 1 T 48/2018. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 7 Tdo 517/2022, jímž zrušil oba rozsudky a přikázal Okresnímu soudu ve Svitavách nové projednání a rozhodnutí věci, konstatoval, že soudy nijak nepochybily, pokud skutková zjištění založily na výpovědích svědků Z. G. a V. B., a jako pochybení vytkl jen nedostatek zjištění ohledně výše způsobené škody. Od závěrů, ke kterým stran věrohodnosti obou svědků dospěl v usnesení ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 7 Tdo 517/2022, nemá Nejvyšší soud důvodu se odchylovat ani v rozhodnutí o dovolání obviněného podaném proti novému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 14 To 124/2023.
12. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho v jiné verzi prezentuje dovolatel.
13. To, že svým jednáním nespáchal trestné činy, obviněný v dovolání vyvozoval ze své vlastní verze skutkového stavu, kterou se snažil prosadit. Přitom neuvedl nic v tom smyslu, že by skutkový stav, jak ho zjistily soudy, nevykazoval zákonné znaky účastenství na trestných činech, resp. zákonné znaky trestného činu spáchaného ke škodě V. B. Námitky, jimiž obviněný vyvozoval nedostatek zmíněných zákonných znaků z jiné verze skutkového stavu, než jak ho zjistily soudy, jsou mimo rámec dovolacího důvodu.
14. Za dovolací důvod je možno považovat nanejvýš námitku, že mezi obviněným na straně jedné a Z. G. a V. B. na straně druhé šlo o občanskoprávní vztahy, a nikoli o trestnou činnost. Tato námitka je zjevně neopodstatněná. Trestný čin lze v závislosti na konkrétních okolnostech spáchat i jednáním, které má formálně povahu právního jednání (dříve právního úkonu). Vztahy obviněného ke Z. G. a k V. B. měly v bodech 1-6 výroku o vině navenek povahu vztahů mezi finančním poradcem a klienty, kterým obviněný poskytoval poradenské služby, resp. vztah obviněného k V. B. v bodech 7-8 výroku o vině byl navenek vztahem věřitele a dlužníka z titulu peněžité zápůjčky. Obviněný si však v těchto vztazích počínal způsobem, jímž výrazně překročil meze občanskoprávních vztahů. Jmenovaným poskytoval poradenské služby v podstatě tak, že je navedl k trestnému činu a opatřil jim k jeho spáchání falešné doklady. V. B. vmanévroval do podpisu listin, jejichž skutečným obsahem, který jí zatajil a který neznala, byla peněžitá zápůjčka, ačkoli jí žádné peníze nezapůjčil a následně zmíněné listiny použil k částečně úspěšnému uplatnění neexistujících pohledávek v insolvenčním řízení. Jednání obviněného tak nabylo rysů vyloženě kriminálních činů, byť formálně probíhalo v rámci občanskoprávních vztahů. Pokud bylo jednání obviněného posouzeno jako trestné činy, rozhodně se nejednalo o žádnou nepodloženou kriminalizaci občanskoprávních vztahů.
15. Námitky týkající se přiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani v alternativě, podle které jím je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), třebaže otázka přiměřenosti trestu je otázkou aplikace hmotného práva. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát a musí být zrušen v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím zvláštního hmotně právního dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože jak podmíněný trest odnětí svobody, tak peněžitý trest a trest zákazu činnosti mu byly uloženy jako přípustné druhy trestu v rámci zákonné trestní sazby. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekci výroku o uložení trestu z důvodu jeho případné nepřiměřenosti. Do výroku o trestu, který byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje, ledaže by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že by to znamenalo porušení ústavní zásady proporcionality trestní represe jako jednoho ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), resp. porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). V posuzované věci se ale o nic takového nejedná, nehledě na to, že obviněný nic takového ani nenamítal.
16. Pokud obviněný dovoláním napadl „rozhodnutí o povinnosti náhrady škody“, není tímto rozhodnutím výrok o náhradě škody v adhézním řízení podle §228 odst. 1 tr. ř., proti kterému jinak lze podat dovolání z důvodu jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní posouzení skutku. Obviněný napadl výrok, jímž mu bylo podle §82 odst. 3 tr. zákoníku uloženo, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil poškozené V. B. škodu, kterou jí způsobil ve výši 160 247,03 Kč trestnou činností popsanou v bodech 7-8 výroku o vině. Tento výrok není – na rozdíl od výroku podle §228 odst. 1 tr. ř. – exekučním titulem a nemá účinky srovnatelné s rozsudkem v občanskoprávním řízení. Uvedený výrok je dílčí částí výroku o uložení podmíněného trestu odnětí svobody a slouží k prohloubení výchovného účinku tohoto trestu. Splnění povinnosti obviněného nahradit podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil, není exekučně ani jinak vynutitelné a je pouze jedním z hledisek pro rozhodnutí soudu o tom, zda se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil, nebo zda se vykoná trest odnětí svobody, jehož výkon byl rozsudkem podmíněně odložen. Uvažovaný výrok není vázán na žádný návrh poškozeného a soud může tento výrok učinit z vlastní iniciativy. S povahou tohoto výroku se míjejí námitky, jimiž obviněný poukazoval na to, že poškozená neuplatnila řádně a včas nárok na náhradu škody podle §43 odst. 3 tr. ř. Návrh poškozeného podle tohoto ustanovení je podmínkou pro rozhodnutí soudu o náhradě škody v adhézním řízení podle §228 odst. 1 tr. ř., nikoli však pro rozhodnutí soudu výrokem podle §82 odst. 3 tr. zákoníku v souvislosti s uložením podmíněného trestu odnětí svobody. Námitky proti tomuto výroku spadají do rámce námitek týkajících se přiměřenosti uloženého trestu a nejsou tudíž dovolacím důvodem.
17. Z důvodů rozvedených v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu