ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.55.2024.1
sp. zn. 7 Tdo 55/2024-1681
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 2. 2024 o dovolání obviněné Jany Vávrové , nar. 1. 12. 1972 v Mostě, trvale bytem Most, Bělehradská 125/48, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 7 To 426/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 4 T 9/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Jany Vávrové odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 10. 2022, č. j. 4 T 9/2022-1541, byla obviněná uznána vinnou pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněná dne 2. 5. 2018 v XY odeslala na adresu České pošty, s. p., (dále jen „Česká pošta“) žádost, jíž se domáhala proplacení osmi plateb, které měly být provedeny v hotovosti na pobočce České pošty XY, každá ve výši 350 000 Kč, poštovními poukázkami typu C, a to ve dnech 1. 11. 2009, 2. 11. 2009, 4. 11. 2009, 11. 11. 2009, 12. 11. 2009, 20. 11. 2009, 21. 11. 2009 a 24. 11. 2009, ač si musela být vědoma, že poukázky, jimiž deklarované platby dokládala, jsou nepravé, neboť z pozice jediné jednatelky společnosti Solaregen lázně, s. r. o., věděla, že tato společnost deklarované platby neprovedla a nemohla být vlastníkem finančních prostředků, které měly být prostřednictvím České pošty uhrazeny. Ve výroku rozsudku je dále uvedeno, že tuto žádost obviněná podala na základě plné moci udělené jí dne 5. 8. 2011 jejím manželem J. V. a že úhradu částky ve výši 2 800 000 Kč z titulu pohledávky vůči společnosti Solaregen lázně, s. r. o., specifikované v uznání dluhu ze dne 10. 11. 2010, jež k žádosti doložila, žádala realizovat převodem na bankovní účet J. V. Česká pošta nepravost poukázek zjistila a žádanou úhradu neposkytla.
3. Odvolání obviněné, kterým napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 6. 2023, č. j. 7 To 426/2022-1650, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná dovolání, kterým je napadla v celém rozsahu a odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že při podání reklamace nevyplacených poštovních poukázek dne 2. 5. 2018 nevěděla, že poukázky nejsou pravé. Nesouhlasí tedy se závěrem o naplnění subjektivní stránky. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou podle ní nepřesvědčivá a rozporná. Především nebylo prokázáno, že poštovní poukázky jsou padělané. K tomu nebyl opatřen znalecký posudek ani odborné vyjádření. Soudy vycházely z vyjádření České pošty, která má v tomto případě majetkový zájem. Zpráva České pošty, podle které jsou poukázky padělané, vznikla až po uplatnění reklamace, tedy nemohla být obviněné v té době známa. Nebyla jí známa ani žádná z okolností, na základě kterých byla neplatnost poukázek později zjištěna, např. skutečnost, že k zasílání plateb na účet jsou určeny poukázky typu A. Obviněná nikdy netvrdila, že by finanční prostředky zaslala sama společnost Solaregen lázně. Při reklamaci vycházela z toho, že platba byla provedena jménem společnosti, společnost byla na poukázkách uvedena jako odesílatel. Ze samotného sjednaného způsobu úhrady úvěru na účet České spořitelny nemohla obviněná dovodit, že jsou poukázky padělané, neboť v praxi dochází k tomu, že příjemce akceptuje i jiný než ujednaný způsob platby. Její vědomí o padělání poukázek nelze vyvodit ani z toho, že nečinila příslušné kroky k reklamaci dříve, byť na tuto možnost byla upozorněna v rozhodnutí exekučního soudu a měla dostatek příležitostí, aby si ověřila, zda byla platba na účet České spořitelny připsána. Argumentace odvolacího soudu týkající se zavinění pak podle obviněné podstatně překračuje rámec popisu skutku ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, kde je její zavinění dovozeno jen z toho, že jako jednatelka společnosti Solaregen lázně musela vědět o tom, že tato společnost finanční prostředky nepoukázala a ve své finanční situaci poukázat nemohla. Podle obviněné uvedla v řízení nepravdivé skutečnosti insolvenční správkyně. Jde např. o skutečnost, že jí obviněná nepředala účetnictví. Insolvenční správkyně také až odvolacímu soudu sdělila, že otázku úhrady finančních částek poukázkami ověřoval u České pošty její kolega, přičemž dokument o tom byl skartován. Obviněná vysvětlila, že úhrada poukázkami nemohla být zanesena do účetnictví společnosti, protože to se v danou dobu nacházelo u insolvenční správkyně, která na její žádost v tomto směru nekonala. Podle obviněné je logické, že pokud by o nepravosti poukázek věděla, reklamaci by neuplatňovala, neboť by bylo jasné, že jí nebude vyhověno. Má za to, že to ona mohla být podvedena osobou, která poukázky vyhotovila. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněné nebude vyjadřovat.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., je však zjevně neopodstatněné.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Rozhodnými skutkovými zjištěními jsou jednak podání žádosti (reklamace) obviněnou České poště o převod 2 800 000 Kč na účet jejího manžela, což není sporné a obviněná to nepopírala. Sporným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu podvodu je to, že obviněná věděla, že uvedená částka nikdy České poště poskytnuta nebyla a tedy není důvod ji vracet (pokud by se Česká pošta nechala takto uvést v omyl a uvedenou úhradu by poskytla, vznikla by jí škoda v uvedené výši). Toto zjištění, které obviněná zpochybňuje, není v žádném zjevném rozporu s provedenými důkazy.
9. K dovolacím námitkám obviněné je namístě nejprve konstatovat, že jde o opakování její obhajoby uplatněné v odvolání, s níž se soud druhého stupně důkladně a přehledně vypořádal. Na odůvodnění jeho rozhodnutí tak lze odkázat. Nejvyšší soud dodává, že již samotná obhajoba obviněné vyznívá značně nevěrohodně. Zahrnuje neznámého dobrodince, který se za její společnost snažil uhradit dluh ve výši 2 800 000 Kč a kterým se snad později ukázala být její matka. Ta jí tuto informaci tajila a vyjevila ji až před svou smrtí. Zahrnuje také jakéhosi neznámého pachatele, který měl od matky obviněné finanční prostředky převzít, ponechat si je a vyrobit falešné poštovní poukázky. V tomto směru obviněná v rámci své výpovědi nepřímo ukázala na svého bratra, s nímž má špatný vztah, připustila však, že o jejích sporech s ním matka věděla. Osoba, která podle obviněné zpronevěřila finanční prostředky její matky, pak zřejmě musela s (falešnými) poukázkami seznámit nejen matku, ale také širší rodinu, která obviněnou podle jejího vyjádření opakovaně nabádala k tomu, aby se pídila po osudu finančních prostředků, případně uplatila reklamaci. To vše za situace, kdy se k poukázání peněz dlouhou dobu nechtěl na dotazy obviněné nikdo přiznat, neboť obviněná (není zřejmé proč) dříve všem hrozila, že s nimi do smrti nepromluví, pokud budou v tomto směru jednat za jejími zády (nabízí se otázka, co obviněné bránilo tyto výhrůžky odvolat). Nutno podotknout, že obviněná reklamaci u České pošty uplatnila dne 2. 5. 2018, její matka zemřela dne XY. Po dobu dvou let před smrtí matky tak obviněná měla informaci o zamítnutí reklamace Českou poštou z důvodu zfalšování poukázek. 14. 2. 2019 byly navíc zahájeny úkony trestního řízení, 26. 3. 2019 ve věci obviněná podávala vysvětlení a muselo jí být jasné, že by jí mohlo hrozit trestní stíhání. Tyto informace se však zřejmě k její matce nemohly dostat, jinak si nelze vysvětlit, že by se matka k této skutečnosti přes hrozící trestní stíhání dcery nijak nevyjádřila. K duševnímu stavu matky obviněné poukázal soud prvního stupně na fakt, že pouhých několik dnů před smrtí udělila notářsky ověřenou plnou moc, tedy musela být v dostatečném kontaktu s realitou. V kontrastu k tomuto příběhu pak stojí skutečnost, že obviněná již v minulosti uplatňovala falešné doklady, např. lékařské zprávy v odvolacím řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 117/2010, kde se jí tímto způsobem podařilo opakovaně dosáhnout odročení jednání. Spolu se svým manželem také zfalšovali nájemní smlouvy (viz bod 22 usnesení odvolacího soudu).
10. Pokud obviněná v dovolání namítá, že pravost poukázek nebyla zkoumána znaleckým posudkem ani odborným vyjádřením, je třeba uvést, že se v tomto případě nejedná o opomenuté důkazy, neboť soudy svůj postup náležitě zdůvodnily. Provádění takového důkazu by bylo nadbytečné, neboť skutečnost, že byly poukázky zfalšovány, byla v řízení bez pochybností prokázána. Možnost, že by pracovníci České pošty lhali ohledně skutečností ozřejmujících nepravost předmětných poukázek (a to patrně s úmyslem, aby se jejich zaměstnavatel obohatil) lze považovat za vyloučenou i vzhledem k tomu, že jde o skutečnosti lehce ověřitelné. Např. určení jednotlivých typů poštovních poukázek z hlediska plateb v hotovosti nebo na účet je snadno dohledatelné na webových stránkách České pošty. Pokud by měl soudní znalec zkoumat čísla zaměstnanců uvedených na poukázkách z toho pohledu, zda a kdy na příslušné pobočce pracovali, neměl by opět jinou možnost než vycházet z údajů České pošty. Totéž se týká malverzačních kódů nebo údajů o tom, zda pobočka XY měla v dané době otevřeno v neděli.
11. Obviněné je třeba dát za pravdu, že informace, z nichž byla Českou poštou vyvozena nepravost předmětných poukázek, v době, kdy uplatnila reklamaci, zřejmě nemohla mít. Kdyby je měla, reklamaci by pravděpodobně tímto způsobem neuplatnila. Pokud poukázky sama vytvořila (což ovšem nebylo zjištěno), při vědomí všech informací by je nejspíš zfalšovala lépe. Její subjektivní stránka nicméně nebyla vyvozena ze skutečností, na jejichž základě soudy učinily závěr o nepravosti poukázek, ale z uceleného řetězce nepřímých důkazů spočívajících jednak v jejím vědomí, že finanční prostředky neodeslala společnost Solaregen lázně, a dále v časové posloupnosti událostí a jednotlivých kroků obviněné, popřípadě absence jednání v průběhu let. Vše je přehledně a logicky shrnuto v usnesení odvolacího soudu, který tak odstranil nedostatky do jisté míry nepřehledného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. S obviněnou se nelze ztotožnit v tom směru, že při tom odvolací soud nějakým způsobem překročil rámec svých pravomocí, což má vyplývat z toho, že v popisu skutkových okolností výroku rozsudku soudu prvního stupně je subjektivní stránka vyjádřena pouze jejím vědomím jako jednatelky společnosti Solaregen lázně o tom, že tato společnost finanční prostředky neodeslala a ani tak objektivně učinit nemohla. V tomto případě jde totiž o výstižné vyjádření skutkového podkladu závěru o subjektivní stránce. Vše ostatní uvedené zejména v odůvodnění usnesení odvolacího soudu se pak vztahuje především k vyvrácení obhajoby obviněné, která přišla s verzí o neznámé osobě, jež měla za společnost finanční prostředky poukázat, kterou obviněná následně rozvíjela. Smyslem skutkové věty výroku rozsudku přitom není vyvracení obhajoby obviněné, která se navíc postupně rozrůstala o stále nové smyšlenky v reakci na učiněná skutková zjištění. Závěrem je tak možné shrnout, že ve věci není dán žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními, která soudy učinily, a obsahem provedených důkazů.
12. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 2. 2024
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu